Hubero Kororo!
Už když jsem viděl první zmínku o Krematoriu, věděl jsem, že se na to musím podívat. Jakožto nadšený fanda Tlučhořovic rodinky jsem se těšil na netradiční černohumornou roli Jirky Lábuse v kulisách připomínající staré dobré doby, kdy jsem se kochal u práce pana Kopfrkingla… Ačkoliv jsem z prvního dílu tak úplně nadšený nebyl, později jsem se těšil na další díly a tímto aspoň bych rád trochu ocenil práci všech participujících na tomto projektu z Divadla Mír. Ačkoliv prostředí k tomu rozhodně nevybízí, tak z Krematoria čiší pohoda a radost, kterou se nám v téhle době nedostává. Až mi bylo líto, že těch šest natočených dílů uteklo jako voda.
Addamsova rodina v českém podání?
Ne tak docela, těžké k čemu vlastně Krematorium přirovnat, protože tvůrcům se povedlo získat si svůj vlastní osobitý styl a všichni z rodinky a mimo ni vám jistě přirostou k srdci. Je to vlastně úplně normální rodina a korunu tomu všemu dodává strejda Jirka, který se toho zhostil s vervou sobě vlastní. Pamatuju si ty jeho řeči, jak by chtěl svůj pohřeb pojmout legračně, třeba v kostýmů “Jůáka”. A tady se mu to tak trochu splnilo, je to na jednu stranu lehce morbidní se nechat takhle pohřbít, ale Jirka si to určitě užil plnými doušky. Přestože není vidět úplně v každém díle, rozhodně to neubírá na atraktivitě zbytku, protože “jinakost” Záhorských vás osloví dozajista sama o sobě.
O co vlastně jde?
Rodina Záhorských se skládá ze tří členů – táta Viktor, máma Hana a dcera Nikola, kromě toho, že se starají o krematorium, mají v ní ještě netradiční pec, ve které když někoho spálí, tak se jim objeví druhý den u snídaně – černobílý. A tato jednoduchá premisa stačí k tomu, abychom společně s nimi zažili opravdu netradiční situace za už tak náročných okolností.
Nemám v oblibě české seriály a jsem rád za každý, který nepřináší nekonečnou telenovelu v oblasti kriminálních záhad nebo nemocničního prostředí, proto jsem nadšeně kvitoval něco opravdu jiného, ze kterého alespoň pro mě, srší skutečná radost a ležérní atmosféra. Je to zásluha nejen pro mě atraktivního a vesměs jednoduchého námětu, ale zároveň oceňuji nadšení všech herců. Prostě tohle si na nic nehraje, to třeba může někomu vadit, ale mně se to hrozně líbí.
Pojď spát nebo pojď prcat
Krematorium úplně vybízí k tomu, aby se tu odehrávaly věci, které ve vás nevyvolávají to, co z tohoto prostředí logicky vyzařuje – strach ze smrti, smutek a další depresivní záležitosti. Co si třeba v tomhle prostředí užít pořádnou kalbu v čele s hygienikem, upéct v peci pár kuřat, vžít se do role dcery Nikoly, která v tomhle prostředí musí vyrůstat a snášet uštěpačné poznámky od svých spolužáků… Krematorium potěší ve všech ohledech, třeba v tom, že přímo vybízí k oslavám black metalu (Archgoat), černého humoru a ironie. A to je ono!
Možná je to subjektivně rovněž tím, že i já konečně začal oceňovat kouzlo divadelních prken, ale o to víc oceňuji zapojení (nejen) divadelních herců na tomto projektu. Ať už to je Albert Čuba, Lada Bělašková nebo velmi dobrá mladinká Marie Anna Kupcová, která rozhodně má co nabídnout než jen své ženské přednosti. Musím zmínit i Kamilu Janovičovou, kterou vidět od princezny v pohádce Tajemství staré bambitky v roli nadržené terapeutky je víc než jímavé.
Krematorium se povedlo a skončí tak vesele, jak začalo. Lábus 4ever.
