Heavenly Sword (2007) – recenze

Heavenly Sword je exemplární příklad toho, že některé hry dneska prostě “nefungují” a také to, že nemá cenu splácnout recenze předčasně, protože ačkoliv jsem měl něco sepsané, moje dojmy se totálně obrátily. HS (Heavenly Sword) je přesně jedna z dalších her, u kterých začnete přemílat nad tím, proč vlastně s hrami ztrácíte čas. Něco se ve vás zlomí a začnete hru nenávidět a vidět její sebemenší vady. To se dá aplikovat u každé hry, abyste viděli jen zápory, ale tohle je mnohem výraznější vhled do situace. HS je definicí frustrace za využití trapného designu a s naprosto nefungující hratelností. Je ještě možné postavit hru na arénových vlnách nepřátel? Asi. Dobře to zvládlo třeba pozapomenuté XBlades, jenže tohle? Když nefunguje ani ta hratelnost, všechno se rychle zbortí, jak domeček z karet. Pro blokování, že stačí nedělat nic? Ha! Nefunguje ve většině případech… Při blokování komb se pokaždé postavička zacyklí a není schopná se odkutálet pryč, dokavaď protivníkovo kombo neskončí. Vrcholem je, že úderná plocha nepřátel je navíc rozšířená, abyste navzdory tomu, že jste viditelně mimo ránu, stejně byly zranění. Healovací vázy jsou navíc tak šikovně postavené, proto do nich vrazíte vždy při vyhýbání se s plným zdravím. Ta hra má vyloženě za cíl vás frustrovat a skrývat pod svým chabým designem strohost úrovní, nefunkční technické zpracování a její celkovou tragikomičnost. QTE – zaměřil jsem se přímo na obratné stisknutí požadovaných tlačítek – ignorace, naprostá. 12 “heavy” nepřátel se na vás sesypou na úzkém mostě, který neumožňuje manévrování – to byla poslední kapka. Dohrál jsem Bloodborne, miloval jsem to, frustrace vrcholila, přesto jsem s ovladačem nemrsknul ani u DLC v Dark Souls 2. Proč? Protože hra měla geniální design, reagovala naprosto bezchybně a dodnes je to pro mě nejlepší hra na ovládání, kdy postavička vždy reaguje tak, jaký jste jí dali input. Tudíž jsem si vyvrátil, že by chyba byla ve mně a to i po zkušenostech ostatních hráčů. Asi mělo vliv v době, kdy hra vyšla, že na to nebral člověk takový zřetel a z nedostatku podobných her, dal díky celkem stylové grafice, zpracování, příběhu HS šanci, ale díky – dnes NE. Akorát jsem si rozmlátil ovladač… A na tuhle hru budu mít vzpomínku velkou jako na podobný rage moment z BloodRayne ve dřevních dobách, aspoň mám hezký skalp v podobě gifu na konci recenze.

To víte, že pocit viny přišel ihned, radši bych měl mlátit hlavou o židli jako za starých časů, sice je fakt, že ovladač byl už hodně “použitý” a viditelně nereagoval tak, jak má, přesto… Aspoň jsem se podíval do jeho střev a sic to odnesly jen drobné plastové kousíčky, bohužel tlačítka “L2” a “R2”, ta zpropadená pružinka, nejsou tak user-friendly jako byly předtím, ale ovladač funguje! Jako satisfakci jsem si objednal ovladač nový pro budoucí prezervaci. Každopádně chválím dost bytelnou konstrukci, která odolala i mému “crash-testu”. Čekal jsem, že skončí úplně na maděru – a to mi zbývají už jen dvě hry na dohrání! Na ostatní už fakt nemám nervy… Kde mám PS5? (tam s tím ovladačem nebudu mlátit, ačkoliv…) – jak praví Sajaman veliký: “To k hraní prostě patří”.

Opět je mi záhadou, jakým způsobem jsem se dopracoval k Heavenly Sword, určitě to bylo tím, že tu máme “redheadku” v hlavní roli, ale možná i tím, že se jednalo o docela kladně přijatou hru. Kromě Wet se snad jednalo o poslední hru, kterou jsem si chtěl na PS3 zahrát. Povedlo se mi téměř dohrát všechny skutečně must-play tituly, které jsem chtěl před uklizením PS3 do skříně. I já jsem přispěl nemalým dílem k tomu, že se ziskuchtivým Sony nechce zavírat stále rentabilní PS Store. A stihl jsem to (nepřekvapivě) ještě před tím než budu rozbalovat PS5 (možná někdy).

Dost bylo zbytečné omáčky a vrátíme se ještě k tomu, co je vlastně Heavenly Sword zač, jedná se o klasickou rubačku, kterou od ostatních odlišuje meč Heavenly Sword, díky němuž můžete vytvářet všelijaká komba a z obyčejné rubačky se stává rubačka, kde je potřeba taktizovat a správně volit bloky a protiútoky a navíc je meč součástí příběhu, kdy může jako jediná zásadní věc ochránit starý klan před drtivým náporem hlavního záporáka (charismatického) a jeho pohůnků. Ujmete se role Nariko, což je rusovlasá krasavice, která přes svou krustu působí nečekaně chladně, ale i charakterně. Oproti třeba prvoplánovému vykreslení Juliet z Lollipop Chainsaw jako sexuální naivní lolitky (zase záleží na sexualizaci na povrchu) mi připomíná spíš krutou Sonju. Určitě má i své něžné stránky, ale v honbě za pomstou plnou zrad a krve, se ji nemůžete divit, přesto mi sympatická není.

Nenechám na Heavenly Sword nit suchou. Bossové – na hovno, repetitivní, checkpointy, u bossů absentují úplně a další zápory… Nahrávání! To trvá neuvěřitelné dvě minuty, animace nejdou přeskočit, problémy s výpadky zvuku, opravdu špatně načasované qte sekce a v neposlední řadě, proč má skoro každá druhá hra tak drastické potíže s udržením nějakého konzistenčního frameratu? Ty dropy jsou opravdu hrozný, to jsem už tak zhýčkaný, že jsem to prostě dřív nevnímal?  Má samozřejmě své světlé momenty, hra odsýpá (pro někoho možná až moc rychle, když se nesoustředíte na všechny medaile v podúrovních), dokonce si zahrajete na tichou vražedkyni se samopalnými naváděcími šípy – šílenou Kai! Někdy je sice otrava za ní hrát, protože ZASE s ní netrefíte z metru ani vrata od stodoly, natož plešaté palice místní domobrany, ale z dálky je její odstřelování relativně zábavné. Chválím dabing a v rámci možností dobrý jednoduchý příběh bez přehnaných odboček a twistů.  Jenže dneska prostě máte mnohem hezčí a hratelnější varianty, ať už se ohlédnete před datum vydání Heavenly Sword nebo po něm a Nariko s Kai nejsou tak výrazné osobnosti, aby uzmuly pozornost samy o sobě. Naznačuji takto, že se nejedná o značku, co nesmíte minout. Tedy musíte minout, ta frustrace za to skutečně nestojí, je to sračka a hotovo! Budu zlý a díky za rozbitý ovladač s nabouranou nedělí. Tfuj, že se nestydíte Ninja Theory! Aspoň si budu hry více vybírat a je čas si uvědomit, že už nemám čas trávit čas s každou kravinou a zaměřit se na zásadnější tituly. Lituju toho, že jsem si tuhle věc sháněl po bazarech.