Je těžké psát recenze, já co píšu se snad ani recenzemi nazvat nedá… ale co, hlavně, že si člověk nějak krátí čas. Má člověk psát recenze hned bezprostředně po zhlédnutí/dohrání filmu/hry? Nebo až se to hezky uleží, člověk si poskládá všechny informace dohromady a několikrát svůj text překope? To je vždy veliké dilema. Už několikrát jsem zpozoroval, že bezprostřední dojmy bývají často z dlouhodobého hlediska mylné. Ne sice, v každém případě, v době, co jsem psal třeba recenzi na Maxe Payna, tak bych to ani dnes nenapsal jinak. Nadšení z nějaké hry taky nemusí vyprchat po delší době, ani pokud tu hru případně hrajete podruhé, potřetí. Třeba ShadowMan. Jenže, kde jsem se třeba seknul, byl Mass Effect, vynesl jsem ho tehdá do nebes a při tom mi rychle vyprchal z herního periskopu. Vždyť jsem ani doteď si nezahrál pořádně trojku. Na druhou stranu nemůžu na 100% říct, že při druhém zahrání by mě to nebavilo stejně. No nic, tímhle zase úplně „devalvujeme“ recenzi, kterou právě čtete, ale souvislost s ní má.
Kdybych psal recenzi na druhé Dědictví v době, kdy jsem ho dokoukal, hned bych mu bez váhání snad vrazil sotva jednu hvězdu, ale po pár minutách se mi to rozleželo v hlavě a já přemýšlel, že vlastně tak otřesné to vlastně nebylo. Jenže… v hlavě se mi pořád tloukly názory pro a proti. Naštěstí postupem času, co jsem film viděl (uběhly dva dny), bych měl mít nějak jasno.
Zůstal na mém jazyku pocit trpkosti. Dědictví 2 je prostě špatný film, nepamatuju si z něj až na pár bodových okamžiků téměř nic, žádné hlášky, žádné veselé vzpomínky, nic. Dědictví bylo a je pro mě jedna z nejlepších českých komedií. Viděl jsem jej nejméně 20x, dialogy a hlášky znám téměř nazpaměť. A zajímavé je, že i když to člověk vidí poněkolikáté, dochází k výbuchům smíchu. Prvních cca 40 minut Dědictví je naprosto geniálních. Sice i poté si drží Dědictví své kouzlo a jako celek z toho vychází naprosto perfektní film, každopádně první necelá polovina filmu je pro mě bezkonkurenčně nejvíce zapamatovatelná.
Možná to bylo Věrou, co možná, asi určitě to bylo hlavně paní Věrou Chytilovou, která dokázala tomuhle filmu dát duši a zaručit nesmazatelnou stopu v české kinematografii, nevím… Prostě je to tak. Na Dědictví 2 se čekalo vážně dlouho, skoro 25 let. Chtěl jsem někdy vidět pokračování, ale ne takové pokračování. Sice to není to pokračování, které by totálně zkazilo jméno celému Dědictví, ale dvojka se rychle zapomene a zůstane jen jednička. Nepovedlo se, prostě ne.
Hlavně za to může to, že jsem chtěl od Dědictví jedno – aspoň jednou se zasmát a vidět zase Bohúše. Jenže ono se to nepovedlo, za celou dobu filmu jsem se ANI JEDNOU nezasmál, spíš jsem se párkrát jen trapně usmíval a vzpomínal, jaká byla jednička. Chvílema jsem se začal nudit a váhal nad tím jestli to už nevypnout a nejít si lehnout, to je dost špatná vizitka. Je to těžké to srovnávání, ale tady to prostě nejde jinak, jedničku máme nakoukanou a čekali jsme ekvivalentní věc. Přišlo mi to všechno hrozně upjaté, celou dobu jsem si říkal, že teď to přijde (aniž bych věděl co) a ono nic. Všechno to rychle uteklo, ale dojem z toho nevyšel žádný. Každý dobrý moment, kdy by si člověk myslel, že se rozvine, skončil po pár minutách a už se ocitáme zase jinde a jindy…
Samozřejmě, že mě potěšilo, že se vrátila plejáda herců z minula. Jenže je to jen nostalgická pocta, nic víc. Polívka s tím zkrátka nedokázal zapracovat s tím, aby z toho nebyl jen unylý odkaz pro fanoušky. Nedokázal vykřesat ten humor z jedničky. Scénář prostě neměl takhle vypadat a hlavně měl film vzniknout o několik let nazpátek. Teď už je pozdě. Jasně, že se na to lidé podívají ze zvědavosti, ale už nikdy víc. Není důvod.
Irenka… té bylo škoda, jasné, že jí nechtěl Bolek vynechat, ale možná raději měl. Tohle fakt ne, výstupy Vlastičky taky dopadly hrozně – otřesné efekty a hlavně bylo vidět na paní Dagmar, že jí to vysloveně otravuje. Nová „Iris“ v podobě Jitky Čvančarové. Upřímně taky hrozné, neříkám, že jsem chvílema nepomyslel na to vidět Jitku nahou, protože ona je pěkná ženská, ale jako „kurva“ zklamala, až mi byla hodně nepříjemná. A co Bohuš, vždyť přece nemá řidičák? Jasně, udělal si ho, ale…
Vše nebylo myšleno zle, pobyt v léčebně, přílet Karla Gotta na oslavu, opravdu pěkné letecké záběry… i když možná někdy až poněkud přehnané. Škoda, že se neobjevil i Leoš Suchařípa (to by se fakt muselo natočit o pár let nazpět), Arnošt Goldflam to naštěstí zvládnul ve výsledku líp jak Bolek a Miroslav Donutil, půl minuty? Za všechno zkrátka může scénář, dalo se to udělat líp, mnohem líp… a mě to dost mrzí, ještě ten „Nováckej“ smrad napříč celým filmem. O to víc mě zarazilo, že se tam objevilo Stardance.
Nepovedlo se to a bylo to bohužel zbytečné, tohle jsem tedy nechtěl. Všechno to očekávání a nadšení vyšlo vniveč. Sice film nemá špatný konec, ale Bohuš to není, je to Polívka a jeho zpověď. Zároveň je to jedna velká reklama na Albatross (který nemůžu ani vidět) a Bohemku, škoda. Nakonec jsem zjistil, že se mé dojmy od těch bezprostředních neliší skoro vůbec.
