V pomejích aneb zamyšlení proč?

Slíbil jsem (neslíbil), že napíšu článek o WoW. A on přijde, nevím kdy, ale přijde. Něco jsem psal i o návratu deníků a jéje, já toho psal :). Nicméně jen tak, aby se koza nažrala a vlk zůstal celej… Rozhodně bych nečekal tak hladkej průběh mého nového věku WoWu, dokonce to dopadá i tak, že si v práci (samozřejmě v pauze na oběd) projíždím staré recenze. No a zrovna včera jsem vyhrabal pod PlayStationem starý Level 200, schválně si je takhle občas projdete, hrozně se ty kurvy lepí… Úplně jsem zapomněl na starého mladého a dobrého Radka Friedricha, toho času a myslím, že i téhož času, velkého WoW addicta a sjel jsem si recku na Cataclysm. Do kteréžto doby teď mířím. Já už jsem starej…

Je fakt těžké dohánět ty léta, kdy WoW pro mě nebylo, kór když jsem skončil v dobách Burning Crusade. Je pravda, že strejda Arthas mi vrátil čerstvou krev do žil a v Northrendu jsem konečně narazil na něco, co vůbec neznám, protože Outland jsem tak nějak znal a je kór u her jako je WoW opravdu nevděčné procházet ty samé oblasti pořád dokola. Pořád je co dohánět a ty Sengaiové řeči o tom, jak je Cataclysm na pár dnů… Možná, že jo. Problém je, že na WoW už není tolikero času – respektive… dřív nebylo Prostřeno a hlavně jsem pořád nemusel spát. RL mi teď nečekaně přerůstá přes hlavu, a tak se tak nějak rozumně dostávám k WoW až v neděli, kdy zvládnu tak maximálně jednu zónu vyexplořit a vyquestit (a při tom se málem i vykleštit). Pořád jsem si myslel, že Cataclysm a Pandarie dohromady se dají srovnat vlastně s velkým datáčem Lich King. Avšak musím říct poté, co jsem viděl achievementy na questy v Cata, tak jsou to pěkně promaštění mrožové – tudíž “It’s a long way to Draenor if you wanna quest ‘n ‘explore”.

No, schází mi navštívit Icecrown a já už mám dámy a pánové level 86, ale samozřejmě nehrozí, že bych měl nějak OP postavu, protože to je o nějakejch item levelech apod., takže sice možná budu mít level 100 někde uprostřed Pandarie, ale budu tak slaboučký, že si na mně pošmákne i hunter na 68. levelu.  To je pamflet, ale nemá se to tak hrát? Nejdřív byl Cataclysm a Pandarie, tak co bych dělal v Draenoru… no možná si na ten garrison skáknu.

Na deníky a vůbec na nic tedy nemám čas, protože přichází zase Legion a já chci být připraven nebo aspoň už začít pracovat na sběru equipu a plundrování Draenoru. Jen chci říct, že WoW mě pořád tak nějak baví a zrovna v týhle době je to fakt jediná hra, kterou teď hraju. Takže mi věřte, že jakmile tohle bude, bude i to ostatní, no fakt! A nechce mě někdo v tom Azerothu podpořit? Z lidí, kteří mě do tohohle “pika” natahali, se nepřipojili už nějaký ten měsíc a hrajou hry, který bych si chtěl taky jednou zahrát… já věděl, že všem nakonec natřu zrak. A pokud jste vůbec nerozuměli tomu, co to jako je… tak se nebojte, nejste sami. Nashle v Azerothu!

Související příspěvky:

Canův deníček a WoW – situace Canův deníček – den pátý Kaya’s travels, 2. a 3. den Canův deníček a věci k návratu k WoW