Tábor smůly

Hehe, dobré ne? Ano máme tu recenzi na knihu! Což se tady bude dít ještě méně než u recenzí na hry. Nejedná se o jednu z novinek, ne že bych neměl knihy rád, ale není na ně čas. Teďka mimochodem k tomu ještě dočítám potřetí Kmotra. Větší šok tohle může být, že je to recenze na knihu od Jaroslava Foglara – Tábor smůly. Tuto knihu jsem opravdu nečetl jako povinnou četbu, i když je s tím spjatá. K maturitě jsem si uvedl tuto knihu a abych o ní něco věděl, tak jsem ji ještě před maturou rozečetl, bylo mi to stejně na nic. Ale řekl jsem si, že ji dočtu, a tak jsem ji skutečně dočetl. Dostal jsem ji k narozenám od babičky, samozřejmě, že bych si nikdy nepomyslel, že bych mohl mít s takovým dárkem co do činění xD. Kdo by neznal Jaroslava Foglara a jeho Rychlé šípy (hlavně Mirka Dušína . Také kdo by nevěděl o jeho přezdívce Jestřáb (btw. nedávno se na to ptali i v Milionáři:). Foglar byl hodně populární a třeba můj otec ho měl rád a četl Rychlé šípy. Z pohledu dnešní doby, ale je už Foglar spíše určen staršímu publiku než tomu bylo dříve naopak. Hlavně pro pamětníky a také skauty. Vyjmenujte mi někoho, kdo by si tohle přečetl v pubertálním věku a dobrovolně? Dnes už je to holt utopie a dnes se nebudete smát příhodám, ale naivitě.

Možná to i tak bylo, ale podle mě si Jestřáb hodně toho vyidealizoval a zkrátka ze současného pohledu to moc věrohodně na vás působit nebude. Každý ví, že dnes hoši na táborech se nestarají o dědečkův kufr a nehrají si na piráty. Dnes se to točí kolem toho, se na táborech co nejvíce ožrat a pořádně se zhulit. Knihu zkrátku musíte brát tak, jako že nevychází moc z reálií, ale pravdy na tom něco je samozřejmě, přeci jenom v době vzniku knihy to chodilo jinak, ale stejně nemyslím, že by byli táborníci tak skvělí a hlavně každý konal jenom dobro a neměl v sobě špetku zla xD. Kniha mě neunavovala, ale abych řval smíchy, to už vůbec ne. Objeví se tu pasáže, kdy se zasmějete, ale já jsem se spíš smál té naivitě, že hoši nemluví sprostě, perou se o bumerang apod. Kniha se skládá ze 42 povídek – ty na sebe navazují, některé jsou slabší, jiné lepší. V předmluvě se píše, že pokud jste nikdy neskautovali, představte si oddíl jako celek, kde dospělý vůdce pracuje po celý rok s 30ti hochy skauty v kamarádském ovzduší. Vím, jak se na to dívat a moc dobře, stejně tak z toho dojem budete mít stejný. Zábavné je i jak všichni čtou velice „humorné“ Čigoligo. Jinak kresba provádějící příběhy (až na obálku) je strašná, aspoň pro mě, osoby vypadají jako zombie z vesmíru, sry Neumanne ale takhle ne, kdyby to dělal Nihei, tak to vezmu… Délka je tak akorát, abyste tuhle knihu nedali zpět do knihovny, aby na ní zase usedal prach. Nejvíce mě zaujalo asi vyprávění strašidelného příběhu, který nebyl tak úplně zlý.

Ukázka, jak se dříve hoši bavili
„Nakonec se dohodli, že pozdrav bude sestávat ze dvou částí a první část že řekne ten, kdo zdraví, a druhou onen, kdo na pozdrav odpovídá. První část zněla: My jsme správní námořníci, a odpověď byla: Máme pentle na čepici.
Bylo to moc hezké a rýmovalo se to, ale pozdravu se námořníci brzo museli vzdát, když si ho ostatní hoši takhle posměšně upravili:
„Ušmudlaní námořníci, mají hloupost pod čepicí.“

Doufám, že jste se také pobavili a tím i poznali o čem tahle kniha asi je.

Pro mě je to už bohužel z dnešního hlediska průměr, není to můj oblíbený žánr a pochybuju, že by se někdo vrhl do četby dobrovolně. Dnes by určitě vyprávění z nějakého současného táborového oddílu znělo jistě jinak . V současné době zkrátka už tohle nemůže moc co nabídnout, hlavně pro mladé čtenářstvo. A i kdybych to měl brát z té doby, tak to stejně není nic pro mě, když mi příjde kniha opravdu málo vtipná + myslím si, že se najdou mezi Foglarovými díly mnohem zajímavější a zábavnější věci ať už, že to budete brát vážně nebo z toho pohledu, „jak hoši konají dobro“.

Knihu můžete zakoupit např. ZDE

Tábor smůly
Autor: Jaroslav Foglar
Nakladatel: Olympia
Ilustrace: K. T. Neumann
Formát: 128 stran, 20x14cm, česky, vázaná vazba
Rok vydání: 2007 (7. vydání) pův. 1938

HODNOCENÍ: 5/10

Mario Puzo – Sicilián

Jak jste si možná všimli, tak jsem psal, že jsem na sporťáku z nudy četl knihu – tou knihou byl Sicilián od mého nej autora Maria Puza. Jak jste si asi všimli, že už asi rok je jako kniha týdne také kniha od tohoto autora, více známý Kmotr, které ho snad dočtu o prázdniny a vrhnu se na Posledního kmotra (asi). Jinak tady vidím, že se dá v pohodě lecjaká kniha přečíst i za týden a ne za rok. Prostě na sporťáku byl čas, tak se četlo a dnes jsem venku konečně dočetl poslední část knihy – Turi Giuliano a Michael Corleone. A musím přiznat, že jsem vlastně udělal i dobře, děj knihy je vsazen do událostí Kmotra, když byl Michael ve vyhnanství a připravoval se k odjezdu, těsně po Sonnyho smrti. Tak tohle byla taková příjemná bokovka navíc. V této knize se opět projevil literární talent Maria Puza, kniha je neustále napínavá, nechybí v ní ani humor, ale spíše se kniha točí kolem vražd, života na Sicilíi po 2. světové válce a také politické situace. Řeknu to rovnou, kniha mě bavila méně než-li Kmotr, hlavně kvůli tomu, že se po polovině knihy autor hlavně zaměřuje na volby v Římě a všechno se to nějak tak točí kolem politiky, ale dá se to vydržet. Příběh je velmi pestrý a zajímavý a prolíná se v různých časových pásmech. V první části knihy se ocitnete v roce 1950, kdy dal Kmotr Michaelovi důležitý úkol, přivést do Ameriky sicilskou legendu Turiho Giuliana. Seznámíte se s příbuznými rodiny Corleone, s vládcem mafie na Sicilíi - donem Crocem a jinými skvělými postavami. Na Puzovi se mi strašně líbí jakým způsobem popisuje postavy, vylíčí vám, jak jejich charakter, tak i jejich postavu, takže si dokážete představit jaký byl Turi hezoun, Aspanu jaký byl fešák atd. Prostě skvělé. Jak jsem řekl, kniha se celou dobu točí ne kolem Michaela, ale živoucí legendy Turiho, který se musí dostat do Ameriky, kvůli jeho vzrůstajících problémech s karabiniéry, mafií a vládou. Aby se mohl dostat do Ameriky živý, tak má při sobě závěť, kterou použije v případě jeho smrti jako eso, které zničí vládu. Další části knihy vám vypráví o historii dona Croceho a hlavně o Turim, jak se dal na dráhu bandity, jak pomáhal chudým atd. Kniha skvěle popisuje lidské chování, věrnost, touhu po svobodě atd. Kniha má bohužel pro někoho, pro mě osobně taky, dost smutný konec, schválně jestli byste o tom člověku řekli, že to je úhlavní nepřítel. Tahle kniha je vážně skvělá a pro ukrácení chvílí před spaním, pod večerní lampou, se skvěle hodí. Takže jenom můžu doporučit. Pokud vás zajímá Mafie, či příběhy z prostředí Itálie, tak vás tenhle jistě zaujme.

Originál: The Sicilian, překlad: Jan Šulc
Formát: 336 stran, 20×12,5cm, česky, vázaná vazba, 320gr.
Rok vydání: 2001

Knihu můžete zakoupit např. zde – http://www.kosmas.cz/knihy/108146/sicilian/

Mé hodnocení: 9/10