Podařilo se mi něco, na co můžu být skutečně pyšný, jako jeden z mála jsem měl možnost si zahrát na jedné exkluzivní akci pořádanou 2K Games Czech jednu z nejočekávanějších her tohoto roku (možná posledních 6ti let) a to navíc se tam nedostal jen tak někdo. Požádal jsem i hodně směle o to, jestli bych nemohl zveřejnit na svém blogu recenzi (o to větší mě čekal infarkt).  Nejen, že jsem měl možnost vidět na vlastní oči některé z dabérů hlavních postav a hrdiny české herní scény Vochozku a Vávru, ale hlavně jsem si mohl sám zahrát hru s několikaměsíčním předstihem. Hra už je prakticky hotová, ale jak víte, Take 2 se rozhodlo, že vydání hry pozdrží ještě o nějaký ten měsíc. Což není na druhou stranu tak špatné, jak už bylo řečeno na předváděčce, čas navíc dává možnost hru pořádně doladit a vydat souběžně s anglickou verzí i plně česky nadabovanou hru (hrál jsem pochopitelně anglickou verzi hry). Mám to štěstí, že mi bylo dáno toto velké povolení a nebylo to úplně snadné. Z několika důvodů, panu Mašíkovi se tento nápad zalíbil, ujistil jsem ho, že se tato recenze stejně ztratí, protože můj web není moc známý a že si tím nikdo neuškodí, i když jsem se dost bál tuhle věc vůbec navrhnout. Rozhodně jsem nečekal odpověď ve stylu – „proč ne“. Každopádně jsem byl varován a byl mi dán zákaz více popisovat příběh (což bych neudělal ani jinak), snažit se tento článek propagovat mezi širší okruh a dávat ho jinam, uveřejňovat vlastní screenshoty ze hry (i když nechápu proč, protože jsem hru hrál u nich a na flashce jsem si žádné screenshoty domů neodnesl). Hru jsem dohrál, i když jsem rozhodně nehrál řadu vedlejších úkolů, nesbíral Playboye, nehledal automobily a neotevíral si archievementy.

Mafia 2 byla prezentována na XBoxu 360 a na PC, poprvé jsem měl vůbec možnost zkusit si zahrát na Xboxu, ale valnou část hry jsem hrál pochopitelně na počítači, kde je ovládání pro mě mnohem příjemnější a preciznější. Akce trvala asi 6 hodin, nevěnoval jsem se moc prezentaci, ale samotnému hraní, pár lidí mělo možnost si hru vychutnávat na maximum (já byl mezi nimi, připadal jsem si v tý chvíli jako král), mimochodem jsem potkal i redaktory ze Score, nebo Levelu, časem sem snad budu moc hodit fotky. Kdo bude mít exkluzivní právo hru zrecenzovat jsem nezjistil, protože u komečních časopisů bude rozhodně tvrdší embargo než u jednoho neznámého blogu. Škoda, že jsem neměl čas sledovat a poslouchat ostatní, protože jsem se prostě věnoval hraní. No, pohodlně se usaďte a začněte slintat, jdeme na samotnou recenzi.

Nemůžeme začít ničím jiným než připomenutím Mafie… co vlastně připomínat o hře, která byla schopná konkurence i proti sérii GTA a stala se českým herním klenotem? Není snad nikdo mezi hráči, kdo by Mafii nehrál, nebo neznal. Na české poměry nevídaný několikaáčkový kousek, který nabízel kromě vypiplané grafiky dechberoucí filmovou atmosféru a naprosto skvěle napsaný příběh se špičkovou hratelností, když se to tak vezme, tak Mafia měla jen málo chyb. Ve své době to byl prostě zázrak. To ovšem neznamená, že by i v dnešní době neměla co nabídnout. Všichni volali po pokračování a my jsme se dočkali, 21. srpna 2007 byla hra veřejně oznámená. Začali být uveřejňovány po střípkách informace, které následovaly lahodné screenshoty, trailery, videa ze hry. Dočkali jsme se i nemilých oznámeních o odložení hry. Já si ale myslím, že jenom to vědomí, že je ve vývoji Mafia 2, rozbušilo srdce snad všem herním nadšencům. Mafia má velkou fanouškovskou základnu a od dvojky bylo očekávano opravdu hodně. Otázkou je jestli se nakonec dočkáme adekvátního výsledku? Budou spokojeni ortodoxní fanoušci i hráči, co v životě Mafii neokusili? To se vám budu snažit přiblížit.

Na rovinu řeknu, že první díl Mafie překonán není, alespoň ne z mého pohledu, ale to vůbec nic neznamená, pokud jste např. najeli už na závěrečné hodnocení. První Mafie nepatří mezi mé nejlepší hru vůbec, i když ji mám hodně rád a dohrál jsem ji několikrát i s řadou modifikací a je rozhodně pro mě nezapomenutelná a neváhám 2x si ji zahrát znovu. Zatraceně, vrhněme se už na to, nejdříve vás čeká skvěle zpracované menu, pamatujete si na první díl? Tentokrát v hlavním menu vidíme Joeův byt, ve kterém máte klasické nabídky jako load pozice, nová hra, nastavení, nechybí dokonce ani tlačítko s DLC, takže snad můžeme očekávat i nějaký ten stahovatelný obsah. Mrzí mě, že jsem se v tom nadšení zapomněl podívat na to, co je všechno po grafické stránce pozapínané, protože stroj určený ke hraní byl víc než nabušený. Spíš jsem se věnoval hernímu nastavení, co se týče nastavení dynamiky rádia, nebo jízdnímu modelu. To, co celkem postrádám je extrémní jízda, pouze je v menu zašedlá ikona Extra (po dohrání jsem musel opustit místnost, takže to pro mě zůstává tajemstvím doteď). Stylové menu se mění i na základě toho, jak postupujete příběhem, respektive bude se měnit podle toho, jak bude vybavený Joeův, později Vitův dům (v jakém se budete nacházet období). Z menu pryč a do nové hry!

Intro je fantastické a skvěle zpracované, nemohl jsem ani dýchat úžasem, prostě už jenom při intru byste dali této hře maximální hodnocení. Děj tentokrát není vyprávěn v retrospektivě, i když se na začátku v minulosti ocitneme, možná i později . V intru vidíte Vita, který se vrací vlakem domů z druhé světové války, při cestě nádražní halou se potkává s Joem. Herně začínáme Vitovým příchodem do cizího bytu, kdy ještě ne jako mafián (i když to taky není žádný svatoušek) se pozná s touhle stranou podsvětí, brzy se shrne mela a vám nezbyde nic jiného než se rychle z baráku zdekovat a zmizet autem a to dost rychle. Poté už nás čeká současnost, kdy Vito sedí s Joem v baru a probírají slečnu popíjející brandy v rohu místnosti, pozastavím se i u skvělé práce herní kamery, která dotyčnou slečnu pěkně zabere. Pokud budete disponovat silným strojem užijete si opravdu neskutečných detailů, můžu říct, že Mafia 2 rozhodně vypadá líp než nějaké GTA 4, naprosto precizní mimika, zpracování detailů jako padání popela z cigarety na popelník a na zem, k tomu velice přirozené pohyby. Potěší i skvělé rozhovory, do kterých opět nezasáhnete, ale jsou výborně napsané a nechybí ani humor, který je zajištěn hlavně díky Joeovi, mému opravdu oblíbenému charakteru, se kterým budete trávit dost času a který už na začátku prohodí, že dotyčná nemá podprsenku a zajímá ho jestli má aspoň kalhotky, Vito ho v tu chvíli chytí za ruku a prohodí: „Joe tobě to nestačilo minule, kdy si se po té ráně do rozkroku nemohl tejden pořádně vychcat“. Barman se hlasitě zasměje a přihodí na bar další sklenky. Tohle se prostě musí vidět, těžko se popisuje geniálnost této scény a to je teprve začátek, nečekal jsem, že na nás Mafia vytáhne hned na začátku takovýhle kalibr. Po této animačce už vás čeká cesta po ulici, zavolání taxi a návrat domů, kdy na začátku bydlí Vito s Joem. Později budou mít oba dva svůj kvartýr. Následuje telefonní hovor, kdy vám zavolá Don, abyste okamžitě vyzvedli jednoho pěšáka, který se možná dostal do problémů. Čeká vás přestřelka a další návrat domů. První mise jsou takové oťukávací, abyste se dostatečně seznámili s herními mechanismy a postavami, ale není to žádný hloupý tutoriál, všechno funguje tak, jak má a dokonale do sebe zapadá. Druhý den ráno vás čeká cesta do mafiánského doupěte a první prácička, tady bych s nastíněním příběhu přestal a poté už zmiňoval jen v náznacích další cestu a průběh. Každopádně příběh je téměř identicky geniální jako u jedničky, nechybí ani shánění aut a správa vlastního vozového parku. Mimo to narazíte i na řadu lidí, kteří vám zadají některé vedlejší úkoly, dokonce budete sbírat i balíčky, tentokrát ale něco fakt stylového a to staré Playboye! I když nikdo vás k tomu všemu nenutí a můžete se věnovat jen naplno příběhu, který sice jde lineární cestou, tedy, abych byl přesnější – něco podobného jako v jedničce, že máte dané věci, co udělat, splnění úkolů a způsob dostání se na místo je pořád na vás. Opět vás čeká několik naprosto odzbrojujících zvratů a situací a několik nezapomenutelných momentů. Na jednu věc určitě nezapomenete, u mě to překonalo dojem z jednoho úkolu z Dragon Age, nebo třeba i poslední misi z Mafie. Tohle zkrátka Mafia umí a doufám, že mezi váma není nikdo, kdo by o tomhle pochyboval, příběh a jeho postavy jsou excelentní a závěr vás možná dostane ještě o něco víc než v prvním díle. Možná dojde… nebudu skutečně prozrazovat. (navíc jsou 4 konce, ale ten který jsem měl možnost zažít já, je…)

Hratelnost je prostě vynikající, úroveň detailů rovněž geniální a hlavně se nemusíte bát, že by hra byla konzoloidní – vůbec! Už to možná znáte z videí, já to jenom zopakuju. Ve vlastním/Joeovém bytě můžete poslouchat rádio, dojít si do ledničky pro pivo, převlíknout se, zatelefonovat si donáškovou službu, nebo lepou děvu, rozsvítit si, podívat se z okna, poději si pustit televizi, dokonce se můžete jít i na záchod vychcat…. ehm. Někomu to možná bude vadit a k Mafii vám to moc sedět nebude, ale já prostě takovýhle věci žeru a do bytu jsem se vracel s nadšením a docházel si pro pivo s radostí, později vás čekají dražší cennové nápoje a vlastní bar. Užijete si hodně animaček, ale rozhodně budete hlavně hrát, animačky mají za úkol vás hlavně vtáhnout do děje a nejlepší situace jsou, kdy se z celkem humorné situace stane veliké drama. Kromě těchto věcí má hrozně velký vliv na atmosféru i úžasné audiovizuální zpracování. Empire Bay je prostě úžasné a skutečně živé, lidé se prochází po ulici, čtou noviny, věší prádlo, povídají si, narazíte i na pobudy, kteří se před vámi vyzvrací. Město je vážně rozsáhlé, má kolem 10 km2 a rozhodně nepočítejte s tím, že si ho projedete za pět minut.V té živosti snad Mafie překonává i GTA 4. Je to možná dané tím, že plný potenciál GTA 4 jsem neměl možnost vidět, ale tohle je teprve to, jak to má být. Úroveň detailů je neskutečná, dopadající kapky na zem, zasněžené vozovky a auta – mise a projížďky v zimním prostředí si prostě zamilujete. Někdy prostě budete valit bulvy a říkat si, to snad není možný. Důležité je si uvědomit, že počasí jako v první Mafii je dané a když se chystáte na misi, která se má odehrávat v noci, je prostě noc. I když samozřejmě můžete projíždět město a plnit vedlejší mise. Osvětlené už to bylo dřív, že autoři se snaží zkrátka zachovat atmosféru pro ty hlavní mise takovou jakou chtějí, takže tady je jeden z velkých rozdílů oproti GTA 4. Omlouvám se, že pořád Mafii srovnávám s GTA 4, nebo s původní Mafií, ale to snad ani jinak nejde. Chtěl jsem hlavně napsat a zdůraznit, že to vůbec není omezující a tento záměr naprosto chápu a věřte mi, že misi v garážích byste si zdaleka tak nevychutnali, nebýt deště a noční doby.

Mafie 2 rozhodně nabízí mnohem širší spektrum interiérů a to skvěle zpracovaných interiérů. Od restaurací, barů, sklepů, vil, vysokých mrakodrapů se dostanete i do opuštěných domů, továren a dojde i na oblíbené vykřičené domy. I když to hlavní se odehrává venku. Netuším, jak to bude se zapamatováním určitých částí města, které vám utkví v paměti i dlouho po dohrání jako to bylo v případě jedničky, každopádně cestu do mafiánské centrály a ke svému bytu si zapamatujete, město je opět rozdělené na čtvrtě a mít jenom větší čas klidně bych jenom hodinu projížděl městem a prohlížel si ty neskutečné detaily. Čtvrtě se zároveň liší i prostředím, zatímco u luxusních obchodů narazíte na zbohatlíky, kteří si nechávají umýt boty a majitelé obchodů se starají o úklid, v tovární čtvrti vás čeká bordel po chodnících a bezdomovci. Další novinkou je rádio s perfektním výběrem songů, které mě normálně donutilo začít tenhle styl milovat. Není nic lepšího než se vydat s gangstery po městě a poslouchat při tom „Tell me are you happy? Sometimes… But sometimes I fell like just I’ve got to get away“ Nepopsatelný zážitek, a totálně vás odzbrojí, když si tuhle melodii začnou pobrukovat NPC. Je až neuvěřitelné, jaké takovéhle detaily mají vliv na atmosféru a pocit ze hry. I když někdo může spílat, že se ve dvojce ztratilo kouzlo z jedničky, není to pravda. Ačkoliv Mafia 2 je už prostě mainstreamová záležitost, a tak se v něčem musí přizpůsobit, na zaryté fandy se nezapomíná, podle mě se kouzlo vůbec neztratilo, je prostě pravda, že je to v určitých částech možná takové moc… nenacházím to správné slovo, rozhodně atmosféra netrpí a hru musíte milovat. Nechybí ani nějaké odkazy na předchozí díly. Je nutno ještě podotknout, že potenciál navštívených lokací a průběh misí nebyl v jedničce vyčerpán, opět vás čeká řada nových nápadů a uvědomte si, že se taky hra odehrává ve třech odlišných obdobích, kdy disponujete různými prostředky a to, že se měníte vy, mění se i okolí. A i když se podíváte na nějaké místo 2x, rozhodně nebude vypadat stejně. Po několika misích ani nemůže vypadat stejně, protože jste ho trošku upravili. Hru budete procházet, jak už jsem zmínil, v různém čase a období, takže po zimě příjde jaro, nebo spící podzim a to se týká i letopočtu, který se bude rovněž měnit. Tím vším bude i ovlivněna hojnost obyvatel pohybujících se venku a její činnosti. V létě uvidíte hodně lidí v parku na lavičkách, v zimě budou lidé chodit po městě a nakupovat dárky. V létě lidé spravují auto, nebo ho myjí. Na podzim uklízí listí a hodně jich tráví čas v restauracích.

Jízdní a bojová část je opět tak 50 na 50, i když tentokrát se hlavně v příběhu budete více věnovat té chodící části. Mise jsou do detailu propracované a  při průběhu misí si užijete zajímavých dialogů a pokřiků, jejichž provedení je na jedničku a od prvních misí, kdy jen budete fungovat jako podpůrná střelba se později posunete do prvních linií a budete zachraňovat životy ostatních. Občas dostanete nějaký ten kontakt na osobu, která bude mít pro vás nějakou tu prácičku. Soubojový systém hodně využívá oblíbené krytí, které je opravdu intuitivní a rozhodně ho budete využívat. Jenže pozor, umí ho využívat i nepřátelé! Ve složitějších přestřelkách byste těžko obstáli, jenže pamatujte na rozbitnost prostředí, musíte se rovněž rychle pohybovat mezi těmito kryty, protože protivníci dokáží překvapit ze zálohy, nebo molotovým koktejlem. Jednou se mi dokonce stalo, že protivník mě zkrátka obešel přes horní místnost a než jsem stihl začít reagovat, ránu z upilované brokovnice jsem už nevydýchal. Ze zbraní očekávejte klasiku – kolty, thompsony, molotovy koktejly, i když dojde i na exotičtější výzbroj a taky na kontaktní souboje, co je lepší než vzít židli a omlátit jí protivníkovi o hlavu?

Hra se netají tím, že je pro dospělejší publikum a tedy krev a sprostá mluva je denním chlebem, i když se to nepřehání. Nejvíc potěší černý humor v situaci, kdy budete převážet bezvládné tělo v kufru auta. Kdy „nebohý“ brzký nebožtík řve o pomoc a vaši spolubojovníci prohlašují: „Neboj se, taky už se těším, až tě osvobodíme.“ Hra vám dává často studenou sprchu, kdy si v jedné chvíli s kámošem povídáte o včerejší divoké noci, abyste vzápětí čelili situaci, kdy vám rozhodně do zpěvu není. Čeká vás několik událostí, které rozhodně není na místě tak lehké splnit a když uvidíte, že jsou nakonec stejně dokončeny i bez vašeho přičinění, nebudete schopni ani dýchat. Jízda autem je teď ještě mnohem víc vypiplanější hlavně díky skvěle sestavenému soundtracku a při klíčových scénách vám při hudbě bude běhat i mráz po zádech. Vozidlo reaguje rychle a přesně a funguje i dobře zpracovaný destrukční model, kdy vás čeká i krev na potazích, nebo na skle. Úroveň detailů je prostě až neuvěřitelná, pokud auto začne hořet, máte opravdu málo času než vylítnete do vesmíru. Nejvíc adrenalinu nabízí honičky s policií, nebo útěk s autem v roli kořisti, hra vám na minimapce vhodně ukáže, jak nejlépe rychle zmizet. V průběhu času auta vypadají fakt úžasně a některé luxusní vozy mají vážně skvělý design. Nechybí ani diskutabilní tuning, ale nemusíte se bát – nejde to do extrému ve stylu NFS, to věděli i samotní vývojáři, že tohle by bylo moc. Má ale i praktickou hodnotu, o auta se tentokrát budete starat s láskou a nebudou pro vás jen spotřební zboží jako v GTA4, své miláčky si budete moci upravit k obrazu svému a navíc se díky tomu vyhnete někdy i jistému zatčení. V nastavení si můžete nastavit jestli preferujete arkádový, nebo realistický model, já jsem měl zvolený arkádový model, který rozhodně nenarušoval atmosféru. U realistického modelu počítejte s tím, že budete moci vyvádět s autem mnohem méně psích kusů a hlavně v zimě budete mít dost problémů udržet auto na vozovce.

Vzhledem k tomu, že jsem se soustředil striktně na příběhovou línii, byl jsem na tom možná ještě líp než kdybych se věnoval věcem okolo, protože takovéhle vtáhnutí do hry jsem delší dobu nezažil a těch 14-20 hodin (podle toho, jak budete hrát) uplyne hroznou rychlostí, kór když jste v časovém presu (i tak jsem si hru neskutečně užil). Nedochází vůbec k nudě, nebo stereotypu, furt jste hnáni něčím dopředu, protože chcete vědět, co se stalo, jak dopadla postava z předchozí mise, apod. Mafia je tentokrát ještě víc zaměřená na interakci mezi postavami, což vede k vytvoření si sympatií k jednotlivým hrdinům a jak budete postupně nabírat na mafiánském statutu, všimnete si, že si vás začnou lidi vážit, budete mít taky mnohem víc peněz, takže budete jezdit luxusními vozy a lidé budou žasnout a prohazovat různé „wow“ řeči jako: „to je ale fáro“. Rovněž, ale počítejte s rostoucí prestiží i s tím, že po vás bude mnohem víc lidí žádat o pomoc (nemusí to mít striktně souvislost s vedlejšími misemi, třeba bezdomovec bude po vás vyžadovat almužnu), budete mít více nepřátel a i policie poleví na aktivitě vás pronásledovat při každém přestupku, ale to neznamená, že vás nechá na pokoji. Policie je tentokrát o fous agresivnější, což se díky novému jízdnímu modelu stává ještě větší legrací. A i když vás nebude trestat za něco, za co vás trestala jako zelenáče, neznamená, že pokud budete dělat vyrvál, že vám nepůjdou po krku. Opět můžete řešit tento spor několika způsoby – ztratit se z dohledu, uplatit policistu a pokud bude nejvíc hořet zkrátka utéct, nebo je zabít. Zatknutím hra nekončí, ale ztratíte značnou část peněz.

Asi nejdůležitější a nejdiskutovanější je hw náročnost, vzhledem k tomu, že jsem nehrál na svém pc, nemůžu to dobře osvětlitt. Protože jsem hrál na opravdu moderní nadpozemské přímo mašině s dx 11 efekty – Intel Core i7 Extreme 965, 4 GB DDR3 RAM a NVidii GTX 480! Ale dobře si zahrajete i na ne úplně výkonných strojích, na což jsem byl upozorňován, rozhodně se nemusíte bát něčeho, čeho jsem byli svědky u vydání GTA 4. Ale pokud chcete hrát s fsaa, efekty dx 11 karet a podobných serepetiček, budete si muset připravit adekvátní stroj nejlépe s nově nastupujícími kartami od NVidie s podporou PhysX, protože Mafia 2 podporuje snad všechny moderní vymoženosti včetně pokročilého PhysX anebo nejlépe zpracovaným oblečením. Za to ale dostanete opravdu sladkou odměnu, protože hra prostě vypadá úžasně, zatím určitě nejlépe vypadající hra, co jsem kdy hrál. Možná z větší výšky nejsou detaily v dálce úplně košer, ale to ani nebudete ohromením hrou vnímat, stejně tak některé zapadlé uličky ve městě nedostali příliš na detailu, ale to jsou malichernosti. Hra prostě vypadá fantasticky. A i když nebudete disponovat jmenovanými stroji z vesmíru, zahrajete si taky dobře a v uchvacujícím grafickém kabátku.

Nezapomínejte na to, že vše probíhá v reálném čase bez jakéhokoli načítání lokací a rozhodně vaše akce nezůstanou bez odezvy, např. po zpackané akci se ocitnete v policejním zajetí a nezbyde vám nic jiného než se vrátit zpátky, kde ale za tu dobu už přijeli další nepřátelé, kteří navíc vzali rukojmí, co teď? Ten rukojmí je dost zásadní pro další postup, ale stojí to za riskování? Malé zdržení má za následek i to, že se váš parťák dostane do problémů, protože poldové už nejdou jenom po vás, ale po všech a častokrát budete narážet v průběhu hry na to, že budete zachraňovat zadek vašim parťákům.

O hudbě a zvucích taky nelze mluvit jinak než-li v superlativech, jsem hodně zvědavý na český dabing, ale ten anglický se povedl na jedničku a jsem zvědav třeba na to, jak Češi napodobí ten mafiánský přízvuk. Hudba se taky musí pochválit, i když jsem neznal skoro žádný hraný song, užil jsem si tuhle hudbu a začnu to snad poslouchat, některé jsou vážně povedené, rádio byl prostě skvělý nápad, chválím i jeho reakci na situaci ve hře, nečekávejte ukolébavky, když budete unikat před smrtí. Kromě toho se samozřejmě dočkáte i v daných scénách monumentální instrumentální hudby, která vás pozadí na zadek s mrazením v zádech. Se zvuky je to podobné jako s hudbou – výbuchy, dopadání střepů, střelba… nezapomenutelné.

Má hra vůbec nějaké minusy? Určitě ano, ale nic co by se nedalo ještě spravit, možná mě vadilo při misích, že trošku víc docházelo ke zvratům. Došlo i na některé bugy, kdy jsem se např. zasekl mezi dveřmi. Někdy zazlobí i umělá inteligence, která vás zničehonic něčím pošle k zemi, i když výhoda je, že parťáci vás ještě můžou zvednout ze země, ale nepočítejte s tím, že k tomu budou mít pořád možnost – většinou jsou někde jinde a navíc fatální zásahy vám nevyléčí ani Don. Štvalo mě i, že jsem zkrátka nemohl přijít o policajty, kteří prostě odmítali mě nechat na pokoji. Nejvíc mě nas… naštvalo, že jsem přišel o své oblíbené vytuněné auto – prostě mi zmizelo z mého vozového parku. Někoho možná i zamrzí, že hra není moc dlouhá, ale to nemůžu hodnotit, když jsem se věnoval jenom hlavní linii a to opravdu v rychlosti, trvalo mi to asi 14 hodin. Každopádně pokud si to budete vychutnávat, určitě se dostanete i nad 20 hodin a znovuhratelnost je u takového titulu jasná… Ale prostě u takovéto hry by to chtělo i třeba 100 hodin hratelnosti. Doufám, že se v co nejbližší době dočkáme třetího pokračování, kila DLC ve stylu GTA4 a já přeju Mafii 2 veliký úspěch.

O plusech snad nemá ani cenu hovořit, všechno už jsem vyjmenoval. Prostě pokračování špičkové !české! hry, které vůbec nekazí pověst jedničce, ale postavilo vše na vyšší level a takhle asi má pokračování vypadat. Opět je to filmový atmosferický bombastický zážitek se skvělými nápady a hra roku. Nikdo snad nemyslel, že to bude jinak. Nejlepší hra roku má jméno… MAFIA 2.

Mafia 2 je pokračování legendy a já se nemůžu dočkat až si tuhle hru budu moc vyzkoušet znovu a klidně i pak znovu a rozhodně pořádně se všemi vedlejšími úkoly a Playboyi xD. Jednička zůstává pro mě nepřekonána, ale dvojka je de facto srovnatelný zážitek, který je prostě mnohem víc vymazlenější a propracovanější. A já se po tomhle zážitku snažím rychle zapomenout na všechno, co jsem viděl a zažil a očekávám snad ještě s větší horlivostí datum 29. srpna. Tohle budu hrát aspoň měsíc. A možná i změním názor, že to je horší než jednička, vážně je to boží a tohle prostě musíte zažít a ne číst o tom. Rád bych se ještě vypsal a napsal další řádky a řádky textu, ale za prvé nemůžu, za druhé už si nepamatuju všechno do detailu, za třetí vám nechci zkazit přicházející zážitek. MAFIA, MAFIA, MAFIA 2!!!! A já děkuji 2K Games, hlavně panu Petrovi Mašíkovi, že mi dal tuhle možnost, na kterou v životě nezapomenu.

LORDHELL.CZ uděluje: 96%

MAFIA 2 v pohybu

[wpyt_profile2]omY93dIH8pc[/wpyt_profile2]

MAFIA 2

Výrobce: 2K Czech
Distributor: 2K Games
Rok: 2010
Žánr: Third-person-shooter, sandbox
Multiplayer: Ne
HW nároky: CPU Core 2 Duo, 2 GB RAM, NVidia GeForce 9000 series a lepší
Podobné hry: Mafia, Grand Theft Auto 4, The Godfather
Verdikt: Nejlepší hra roku 2010, pokračování legendární Mafie, co proboha více dodat?

Klady
filmová dechberoucí atmosféra, grafika, Empire Bay, rádio, detaily… zatraceně všechno

Zápory
menší bugy, (hw nároky pro ultimátní zážitek)

KOUPĚ HRY
WIKIA
OFIC. STRÁNKY

A do třetice F.E.A.R. Ano, už je to stereotypní jako prostředí v jedničce, ale zkrátka to takhle nějak vyšlo. Sliboval jsem vám variabilitu v postech, ano. Jenže jistě mi dáte za pravdu, že je lepší psát recenze her ihned po dohrání a nečekat, protože v takových případech k recenzi už nikdy nedojde. Plus snad tyto recenze her oceníte a nemuselo se tu taky objevit vůbec nic. Navíc už nám toho zase tak moc nezbývá, F.E.A.R. 2 recenzi vám určitě přinesu a dojmy z F.E.A.R. Combat máte tady někde v rámečku, ano – správně zbývá už nám jen zrecenzovat druhý díl a dáme si od toho na chvíli pokoj . Také se říká do třetice všeho dobrého, ale i zlého. Pro Perseus Mandate (nadále PM) platí spíš to druhé. Díky předchozí recenzi víte, že i PM si vzali na paškál TimeGate Studios a rovněž byste měli vědět, že PM schytával mírně nadprůměrná hodnocení? Já vám dám odpověď na to zda oprávněně. Na pozadí všech dílů F.E.A.R. byl příběh, který byl sice lehce zmatený, ale byl to příběh a PM není výjimkou. Po vzoru např. Opposing Force se zde tentokrát nezhostujete role hlavního hrdiny z jedničky či datadisku Extraction Point, nýbrž jiného vojáka z jiného týmu F.E.A.R. (nutno dodat, že taky nemluví). Příběh se odvíjí paralelně s příběhem prvního dílu a datadisku EX a dokonce i narazíte na známé lokace, ale to automaticky neznamená kladné body navíc. Vaším úkolem je vniknout do Armachamu a zjistit, co znamená projekt Perseus, o kterém jsme mohli něco zaslechnout i v prvním díle. Bohužel to neznamená nějaké lepší vyjasnění okolností třeba i těch v pozadí, připomíná to scénář seriálu Ztraceni, z kterého nejsou moudří ani samotní scénaristé, nebo takový pocit hra vyvolává. Alespoň můžete lehce uvažovat, jak to vlastně je a že ono DNA třeba věští něco mnohem víc. Možná by z toho byl zajímavý seriál či film. Ono je to vesměs jedno, když se zaměříte jen na pravý F.E.A.R. od Monolith.

Kecy, kecy, do akce!

Zní to zajímavě a intro pořádně navnadí, ale pak se všechno tak nějak vytratí. Kdyby tak byl PM modifikací, byla by to jistě hodně ceněná věc, ale takhle. Nejvíc mě právě šokuje, že když se takhle TimeGate dobře poprali s EX, proč najednou tohle. Vytratila se téměř veškerá atmosféra, je to až příliš lineární, AI otupěla, opět se vrátilo stereotypní prostředí a je to klišé… Nejhorší na tom všem je, že to je nuda. Nedivím se nikomu, kdo po pár hodinách hraní hru odložil, protože to je vážně únavné a nezajímavé. Je to takový důkaz, jak udělat z FPSkového hitu nadprůměrnou, klidně neváhám použít i tohle slovo, slátaninu. Já patřím mezi ty, co přeci jenom hráli dál a že bych toho litoval se říct nedá, ale nebavil jsem se. A to je na hrách nejdůležitější. Sice je tu pár momentů, nebo lokací, které jsou zajímavé, jenže to nestačí. Když jsem rozebíral akčnost v EX, tak jsem nečekal, co bude tohle. Na Almu a děsivé momenty nenarazíte prakticky vůbec, jen jednou jedinkrát jsem se opravdu leknul, což teda jako považovat za něco, co by se hodilo do kladů, nedá.

To já jsem vytvořil tenhle datadisk, tak mi pomoz... Hahahahaha

Je to zkrátka pouhá střílečka, která se odehrává v prostředí hitovky z roku 2005 a vynechává to, co dělalo F.E.A.R. unikátní věcí, která se zapsala krvavým písmem do knihy legendárních her. Už žádné procházení děsivých prázdných místností, jen od bitvy k bitvě. Což by možná ani tak moc nevadilo, tak by se to holt bralo tak, že tvůrci pojali průchod hrou jinou osobou více akčně. Jenže bitvy postrádají onu skvělou dynamiku a zabíjet už vás moc bavit nebude a to ani kdybyste předchozí hry nehráli a PM byl váš první zářez. Taky nechápu nastavení obtížnosti, hry většinou hraju na medium, ale tady jsem měl jít rozhodně výš. Protivníci jsou vážně tupější než v předchozích dílech. Obtížnost se zvyšuje jen v případech, kdy se přidá na kvantitě tužších verzí nepřátel a to mi teda jako dobrý krok nepříjde a naopak dochází k frustraci. Střílíte a střílíte, ke konci hry se i trochu navztekáte, protože místo toho, aby se vymyslel nějaký dechberoucí konec, tak vás zkrátka jen čeká střílení a odlet vrtulníkem. A navíc, abyste tedy si náhodou nemysleli, že to není konec, tak vám to dají vývojáři najevo i tím, že se zredukuje počet lékárniček, o které jste před tím celou dobu téměř zakopávali. Je tu i něco jako menší boss, kterého jsem jenom zničil tak, že jsem mu pod nohy naházel všechny miny, granáty a dorazil částicovým kanónem. Normálně jsem stále umíral a umíral a přišlo mi to opravdu postavené na hlavu. Je to tedy zkrátka nevyvážené, zatímco na začátku si klepete na čelo, jaký to jsou telata, ke konci se navztekáte, kolik těch telat je a jak se chovají.

To je ten z minulého obrázku, neumřel, tak se o něj teď starám

What is fear?

Fear is an emotional response to threats and danger. It is a basic survival mechanism occurring in response to a specific stimulus, such as pain or the threat of pain. Psychologists John B. Watson, Robert Plutchik, and Paul Ekman have suggested that fear is one of a small set of basic or innate emotions. This set also includes such emotions as joy, sadness, and anger. Fear should be distinguished from the related emotional state of anxiety, which typically occurs without any external threat. Additionally, fear is related to the specific behaviors of escape and avoidance, whereas anxiety is the result of threats which are perceived to be uncontrollable or unavoidable.(ponechávám v angličtině, jsem taky trošku líný překládat , převzato z Wikipedie) Nejvíce mě z toho všeho zaujala spojení ke konci – Fear of death a Death from fear .

Na hře vždycky bylo nejlepší setkávání s Almou a Fettelem. Fettela uvidíte jen na pár okamžiků ke konci a Almu vesměs vůbec, ani se nemusíte bát hlášek „unknown origin“, protože to ve většině případů nic neznamená. Pojďme se tedy zaměřit na prostředí. Hra je tentokrát až ošklivě lineární, zkrátka to nedělá dobře, prostě jenom jdete dopředu a rubete a rubete. Prostředí je docela stereotypní a na exteriéry opět vesměs nenarazíte, čekají vás kanály, kanceláře, metro, podzemní kryt a to je vesměs vše, kdybychom se aspoň podívali na ten ostrov, o kterém se ve hře mluví. Navíc se objevíme v lokacích, ve kterých jsme už jednou byli v předchozích dílech, jak už jsem na začátku zmínil jedná se o paralelní vyprávění hry, takže zkrátka uvidíte, co se dělo v tu dobu, kdy jste spadli s vrtulníkem na jiném místě. Je to lehce zajmavé, ale spíš to vypadá jako by si chtěli TimeGate, co nejvíc ušetřít práci na novém prostředí. To tedy souvisí i s délkou hry, na kterou vám klidně stačí jenom jeden večer a možná půl druhého, což je tentokrát trošku více nedostačující než před tím, na druhou stranu jsem byl rád, že to skončilo. Takže mínus to není, ale za cenu, za jakou se to i v dnešní době prodává rozhodně nebrat! A to platí i pro fanoušky F.E.A.R., maximálně si počkat až to bude někde ke stáhnutí za směšnou částku, nebo jako příloha u časopisu. A nijak to neomlouvá fakt, že ke hraní není potřeba vlastnit původní hru.

Jedna z mála chvílí, kdy nebojujete

Move, move!

[wpyt_profile2]2dmM0Wnu6O0[/wpyt_profile2]

Podívejme se tedy na novinky, které datadisk přinesl. Ty jsou vesměs žádné a spíš jsou to negativní novinky a vrácení se zpět ke starým věcem. Hned v menu narazíte na bonusové mise, které se vám ale zpřístupní až po dohrání. Opravdu není o co stát, nebo proč kvůli tomu hru dohrát. Rozhodně nepočítejte, že se odehrávají v původním příběhu a jsou to takové nadstavby. Jedná se o skirmishe ve třech lokacích – nemocnice, nádvoří a kanceláře. V průběhu těchto misí nemůžete ukládat a jde o to zabít všechny nepřátele a přežít. V každé části to máte jinak ztížené, např. v aréně musíte zabít určitý počet nepřátel a pak teprve vám spadne z nebe lékarnička a nějaké ty náboje. V poslední misi pak nemáte lékarničky vůbec – jen boostery. Při splnění těchto misí se vám objeví čas, jak dlouho vám to trvalo a vy je můžete procházet do zlbnutí, což taky postrádá svůj smysl. Pokud na ně nedopatřením při náhodném dohrání hry zapomenete, nemusíte vůbec litovat. Radši pojďme dál. Baterka má tentokrát větší výdrž, na začátku mě to štvalo, protože kvůli tomu utrpí už tak špatná atmosféra. Stejně není důvod ji používat, ke konci jsem to sice i na chvíli ocenil, ale rozhodně to měli nechat, ale to by bylo tak to nejmenší, co by mi vadilo. Opět dojde i na kooperaci s týmem, pardon, že jsem použil slovo kooperace, protože ta to fakt není. Jsou stejně tupí jako nepřátelé a na začátku stejně musíte všechno vyřídit sami, schválně jsem chvíli čekal, jestli se o nepřátele postarají. Omyl, střelba zněla neustále, ale mrtvoly žádné. Potěší ale to, že v jedné části hry můžete tyto velice cenné spolubojovníky zabít a to prosím mi stačila jedna rána z kulometu. Nepřátel je víc a aby vás náhodou nezranili svou tupostí, tak se hlavně na začátku všude válí lékárničky a zároveň i velice brzo narazíte na granátomet. Nechápu, proč hned na začátku. Tím tedy jsme narazili na nové zbraně. Kromě granátometu, je to takový bleskomet, který teda na svou povahu je až příliš slabá zbraň a s nedostatkem nábojů, nemá ji cenu používat. Pak je to lepší verze kulometu s pořádnou optikou, která je ale zbarvená do červena (noční vidění). Tahle nová zbraň se mi líbila a využíval jsem jí asi nejvíce. No a nezapomínejme na nové nepřátelé, to je hlavně nová skupina – tzv. Nightcrawlers a ani nezapomínáme na nadpřirozenou složku nepřátel. Ti jsou sice docela slabí, ale nepříjemní, hlavně kvůli jejich zvuku, ale neleknete se kvůli nim, protože vždycky skoro uvidíte, kdy na ně dojde. Obohatil se i multiplayer a to o pět zbraní (včetně těmi z EX) a o nové modely charakterů. Jenže se vůbec nehraje, tady vládne F.E.A.R. Combat. A pak jsou to maličkosti jako např., že se vrací laptopy a fax opět otravuje se zbytečným – „you have one new message“. Většina věcí se skutečně nedá považovat za nějakou řádnou novinku a to jsme se ještě nedostali ke grafice a zvukům.

Na co čumíte omg, stejně mi nepomůžete

Rozčarování z F.E.A.R. Combat

Tak jsem kvůli kompletizaci znalosti série F.E.A.R. a taky tak trochu kvůli vám, vrhnul do zkoušky multiplayerové verze F.E.A.R., která je k dispozici zcela zdarma! Stojí to za to? Na stránce joinfear.com si vyžádáte nový klíč vyplněním formuláře, ve kterém můžete i fakovat (od slova fake), jen ten e-mail ať je real. Poté si stáhnete asi 1,8 GB velkého klienta, což není zase tak veliký problém, protože naštěstí rychlost stahování je vysoká. Při instalaci vložíte svůj CD-Key který vám přišel na váš e-mail a můžete instalovat. Zamrzí, že je na joinfear.com k dispozici ještě starší verze, a tak si budete muset stáhnout i menší update soubor. Po spuštění hry si zvolíte nick a můžete jít hrát. K dispozici máte klasický výpis místností, které si můžete srovnat podle vašich přání – podle pingu, režimu hry, dokonce i podle ohledu Linux či Win verze. Upozorňuji, že zase tak moc hráčů F.E.A.R. Combat už v současné době nehraje, ale na někoho tam narazíte. Nejlepší je se dohodnout s kámošem. Režimy jsou klasické – DM, TDM, CTF, LMS a další. Zkusil jsem jen DM, připojení hry mi blokoval firewall, takže na tohle pozor. Multiplayerové hry mě nikdy moc nelákaly a nebavily, zaměřuji se vesměs jenom na single player, proto tady s dojmy z multiplayerů moc nepočítejte. Výjimkou jsou některá MMORPG a i to má většinou cenu jen když hrajete s někým známým. Na většině MP hrách mě štve zkrátka, že než se v tom budete jakžtakž orientovat, tak budete muset v oné hře strávit nejméně 100 hodin. Pak to jsou lidi, která jsou hovada a narazíte na spoustu cheaterů. Ani F.E.A.R. Combat nebyl výjimkou a to potvrdili i ostatní hráči, že jeden z hráčů je cheater. (docela teda nechápu, že tu je PunkBuster, ale tomuhle systému už nevěřím už od doby nesmyslného banu v ET, PB SUX!!!!) A navíc, když si hru dáváte s přehledem a v multiplayeru pochytáte za 1 minutu 50 killů, tak to na atraktivitě moc nepřidá. Do čeho bych tak s chutí v dnešní době šel je maximálně Left 4 Dead – ostatní MP hry mi vážně nemají co říct. Připadal jsem si zase jako totální lama, protože jsem byl v prvních minutách hry neustále mrtev a to i třeba jen po škrábnutí, zatímco já měl dost práce, abych dotyčného udolal svou střelbou. Lokace vám budou známy i ze hry, zde se objevují v jemných obměnách přizpůsobené multiplayeru. U Combatu jsem strávil půl hodiny a znechuceně odinstalovával, avšak za zkoušku nic nedáte a pokud vás baví mp hry, tak neváhejte. Taky je důležité si vybrat správnou místnost, mít trpělivost a taky trochu času. Tohle já všechno nemám .

Tak tedy, datadisk vyšel v listopadu 2007, kdy už se vědělo, že Monolith kutí pořádný sequel. Tedy možná je tahle věc poněkud zbytečná. Rok 2007 a grafika zůstává beze změn, dokonce se objevují i menší chybky v grafice. Alespoň, že je tu možnost navolit vyšší rozlišení, tak tedy budiž, ale mohlo se alespoň NĚCO udělat. Dokonce se objevilo i několik bugů v hratelnosti, jeden tady máte ve speciálním rámečku a v počátcích hraní se mi dokonce záhadným způsobem zbláznilo ovládání. Hudba a zvuky samozřejmě rovněž beze změn. K tomu nemá cenu se více vyjadřovat. Už jsem pochválil, jak se mi líbí dabing Fettela?

Další hezčí chvilka s PM, copak nepoznáváte ostrov z Lost? To je on! PM a Lost mají hodně společného...

Hru jsem teda, jak to může vypadat, pořádně zkritizoval, že to vypadá na nejhorší hru všech dob. Takže jsou hodnocení na datadisk PM oprávněné? Ano, jsou. Ode mě si zasluhuje ještě docela pěkných 54%. Ať už teda platí všechno, co jsem napsal rozhodně to s tím není takové, že by se to nedalo hrát apod. Je mnohem víc her, které jsou o 70% horší než tohle a to by v tom případě byl PM jednooký mezi slepými. Odehrává se to přeci jenom v prostředí skvělé střílečky a některé věci naštěstí nejdou změnit a zůstavají dobré jako dřív. Hrát se to dá a chvílema se můžete i slušně bavit, jenže z pohledu toho, jak F.E.A.R. byl dobrá hra se na to zkrátka musí koukat mnohem více kriticky. Hru s trochou trpělivostí dohrajete a brzy na ní zapomenete, což taky není na škodu. Jenže určitě se s takovým potenciálem dají vytvořit mnohem hezčí věci. Klady a zápory už nemá cenu vyjmenovávat, máte je tady vypsané všechny dopodrobna v recenzi. A pořád tedy uvažujete, že se do toho přeci jenom pustíte? Proč ne, ale je to spíš záležitost pro opravdové fanoušky a pro ty, co jim nechce nic uniknout. Kdyby tam aspoň ta Alma byla častěji. (tentokrát chipsy opravdu nic neznamenají)

LORDHELL.CZ uděluje 54%

Seknul jsem se?

• GameRankings.com – 63,32%
• Level –  6/10
• Score – 49%

F.E.A.R. Perseus Mandate v pohybu

[wpyt_profile2]ErHVZ64tKXY[/wpyt_profile2]

F.E.A.R. Perseus Mandate

Výrobce: TimeGate Studios
Vydavatel: Sierra Entertainment
Rok: 2007
Žánr: FPS
Multiplayer: Ano
HW nároky: CPU 3 GHz, 1024 MB RAM, 256 MB 3D karta
Podobné hry: F.E.A.R., Painkiller, Silent Hill, Max Payne, Half-Life
Verdikt: Poněkud zbytečný datadisk k famózní FPS s nedostatečně využitým potenciálem, který se na to dívá z jiného pohledu.

Klady
paralelní vyprávění příběhu, pořád je to F.E.A.R., nové zpraně, nemusíte vlastnit původní hru

Zápory
nuda, obtížnost, mizivé změny, absence děsu, stereotyp…

KOUPĚ HRY
WIKIPEDIE
OFIC. STRÁNKY

A už to zase začíná...

Za hrou tentokrát nestojí Monolith, ale TimeGate Studios a ty nám z toho udělali takový neuvěřitelný bordel, že si to musíme ujasnit, abyste věděli, jak na to. Určitě jste postřehli nesnáze s licencí a že nakonec kromě F.E.A.R. 2 měla vzniknout i hra Project Origin, nakonec se to ustálilo a Monolithům bylo nakonec dáno, že se oni postarají o F.E.A.R. 2. Jenže ti neberou v potaz datadisky, jak recenzovaný EX, tak ani Perseus Mandate a navazují tedy na první díl. Takže si můžete říct, že to ani nemusíte hrát, což by byla trošku škoda. Hned na rovinu můžu s klidem říct, že TimeGate udělali datadisk aspoň srovnatelně dobře jako Monolith díl první. K příběhu se opět nic moc nedozvíte, ale bude vás aspoň bavit se v tom vrtat a že byste se nic nového nedozvěděli, to taky není tak úplně pravda. Např. Alma je zkrátka nepředvídatelná a dokonce vám několikrát pomůže, ale taky vás pěkně nase*e a vystraší, čert aby se v ní vyznal (btw. všimli jste si, jak je Alma tam dole chlupatá a nemyslím nohy , ehm). Zároveň netoleruje jakékoli vaše parťáky a to vám dá také patřičně najevo.

Bohúšu, ty se mě bojíš? No, měl bys.

Datadisk spatřil světlo světa pařanského v říjnu 2006 a kromě toho, že navazuje na první díl, přinesl také nové zbraně, nepřátele, pochopitelně i úrovně a další menší drobnosti. Nepřináší ale žádný nový obsah, co se týče multiplayeru a hlavně ke hraní datadisku je nutné vlastnit původní první díl. Avšak výrazných změn jsme se, co se týče audiovizuální stránky, nedočkali. Nečekejte žádné nové zvuky a ani hezčí grafiku, ba naopak, ale o tom dále. Dobré také dodat, že je hra o něco náročnější na HW než-li původní díl, což docela nechápu. Pokud teda necháte úplně stejné nastavení jako ve F.E.A.R., tak vám to nemusí běžet stejně dobře. A prosím i v dnešní době a na relativně silných strojích se i mě stalo, že v jedné lokaci mi poněkud nepochopitelně klesalo v jednom místě fps. Nikterak znatelně, ale trošku jsem byl z toho v šoku. Možná by to chtělo ještě trochu více vyladit. Už z počátku hraní narazíte na nějaké ty změny, TimeGate dali na výtky, co se týče stereotypního prostředí z jedničky a konečně nebudete trávit většinu času v kancelářích. Podíváte se do kostela, jeho podzemí, metra, nemocnice a do dalších míst, zároveň se třeba i opět dostanete do garáží a jedna část hry se inspirovala staveništěm z Max Payne 2, ale možná je to můj subjektivní pocit.

Pche, taková reklama

Zjetí s EX

Na problémy s poklesem fps bych nakonec nebral takový důraz, protože jsem až při psaní této recenze zjistil, že tady něco nehraje. Na disku jsem měl z předchozích 175 GB volných najednou jen 100. Po delším bádání jsem zjistil, že jsem si téměř CELOU hru nahrával Frapsem… Eh a vůbec jsem o tom nevěděl, mohl by z toho být dobrý walkthrough, ale… šlo to pryč. Docela mě to dostalo a to nepočítám tu věc, že ačkoliv jsem neměl hru v liště, tak mi jela celou noc… Proto si dávejte pozor, pokud máte zaplý Fraps a nedopadli jako já .

I když ne drasticky, ale trošku se změní styl boje, umělá inteligence trošku povýšila a proto nebuďte zaskočení, že budete umírat trošku častěji než v jedničce, ale což rozhodně kvituju. Kromě toho vás čeká několik nových nepřátel a to jak na poli přirozených, tak i nadpřirozených. Jedná se o tuhé protivníky a obrněnější verze vojáků toho vydrží opravdu hodně a určitě první setkání s ním (stačí jeden) nepřežijete. A největší lahůdkou je jedna velká potvora, která zničí všechno kolem sebe a pak se zaměří na vás, vydrží několik ran z raketometu a z průrazného kanónu. Věřte mi, že si opravdu oddechnete až ten kolos padne. A tedy, abyste tyhle nové potvory zdolali, tak dostanete i nějaké ty věcičky navíc – u zbraní se setkáte s laser gunem a minigunem. Oba dva jistě využijete, jak se říká, do mrtě. Nábojů do nich není na plýtvání, laser gun je dosti účinná věcička hlavně na slabší protivníky, které také pěkně rozmasakruje na několik částí podle toho, jak je paprskem rozdělíte. Minigun je zkrátka pořádný těžký samopal s velkou kadencí a spíše se vyplatí si jej schovat na ty obrněný supervojáky. Pak tu máme něco nového i co se týče na poli věcí, které se hází a to turret. Turret zkrátka někam hodíte a on kosí okolní nepřátelé dokud se někdo nepostará o něj. Taková šikovná palební minivěžička, kterou využijete hlavně v otevřených prostranstvích, kde se to na vás valí ze všech stran.

Já jsem ti řikal, že to je nebezpečný. Ne, ty furt posviť na mě...

F:EX je akčnější než první díl, což někdo může brát jako zápor a do první poloviny hry budete opravdu téměř jen střílet a střílet, a tak se trošku vytratí ta atmosféra z jedničky. To je asi největší mínus hry, protože se zkrátka tak nějak vytratilo to mrazení v zádech a to i když hru hrajete v noci. Na druhou stranu se tím aspoň využije exteriérů neexteriérů (jak už jsem se zmínil, tak vás konečně čeká něco jiného než kanceláře). I když nejsou exteriéry rozsáhlé už z toho důvodu, aby to nepokazilo lineární postup hrou, protože ano postup hrou je opět striktně lineární. Tentokrát jsem nenarazil ani na žádný zákys, ale to u F.E.A.R. vůbec nevadí. A když je to více akční, tak to nesmí postrádat to, co měla jednička. Ano, tady se nic nezměnilo, boje jsou opět velice dynamické, efektní a zábavné a hlavně si už musíte dávat trošku větší pozor. Dobré je, že díky jedničce jste vy taky trošku zkušenější, ale nepřátelé na nic nečekají a opravdu mě několikrát překvapili. Např. jsem to kropil do dvou parchantů zepředu z otevřeného kontejneru a zezadu mě přepadnul protivník střelbou a to už jsem padal mrtvý k zemi. Věřte, že se slow mo si pohrajete více, nezapomnělo se ani na bonusy v podobě boosterů z jedničky a možná jsou ještě rafinovaněji ukryté.

Tohle už asi nezvlítne

Dost k akci, jdeme se bát! Možná tedy už máte pocit, že se nevyděsíte, ale to je veliký omyl. Ba naopak, já jsem se snad vyděsil víc než u prvního dílu! Tady je to v pořádku, spíše jde o to mrazení v zádech při postupu hrou, které je trošku na ústupu, ale děsivé momenty dobrými zůstaly. Jedna scéna byla naopak absolutně vynikající, tak rád bych s ní vyrukoval, ale nemůžu kvůli vám. Zkrátka hrátky se světlem a pořádně krve a je to ta scéna, jak váš parťák se trošku ztratil. Tep pracoval na 110%, tohle se vážně povedlo, světlo – krev, tma, světlo – wtf?, tma, světlo – Alma, tma, světlo – křik, tma, světlo… Za tohle si zasloužil datadisk dost % navíc. Taky vás vyděsí nové potvůrky ze světa za oponou. To jistě není všechno, Alma se vyskytuje na dobrých místech a v kombinaci s vaším stínem si opravdu málem pustíte do trenek. Dobré je, že si nemůžete ani posvítit baterkou a věřte mi, že najednou se ocitnout v absolutní tmě s nejmenší potuchou, co se bude dít – to je FEAR!

Tohle nevěští vůbec nic dobrýho

Teď se zaměřím na věci, na které jsem v datadisku narazil a zdály se mi nové. Někdy se jedná jen o maličkosti… Věci a to i např. boostery, lékárničky, náboje budete nalézat i ve speciálně označených bednách. Dveře se nyní dají efektně otevřít i tak, že to do nich vrazíte pažbou zbraně, což jsem využíval s radostí. Připadalo mi, že určité zbraně pojmou více nábojů, což by bylo i pochopitelné k narůstajícímu počtu nepřátel – to se týká i nárůstu lékárniček. Záznamník už neotravuje s hláškami jako „you have 1 new message“, ale rovnou jde na věc, což je vítané a ušetří čas, bohužel narazíte na záznamníky vzácně a jedná se většinou o pofidérnější bláboly, na laptopy nenarazíte snad vůbec. Více budete přepínat různá tlačítka a na poli grafickém vás bude více obtěžovat prach. A tou největší malou novinkou je možnost kooperace, v jednu chvíli budete procházet několik částí s parťákem, který není hloupý a pár nepřátel vykosí a také si v této části zahrajete na snipera.

Noví enemáci a jak na ně

Při průchodu garážemi vás čeká několik překvapení a tím největším je setkání s novým obřím protivníkem, který z vás dokáže za několik okamžiků udělat sekanou. Rozhodně nezkoušejte pižlat dotyčného samopalem, ale podívejte se po okolí, měl by tam být někde raketomet. S ním už to půjde snáž, poté už to musíte něčím silnějším dopižlat, při nejhorším bude stačit brokovnice, ale nejlépe to půjde pokud jste si schovali nějaké to krmivo do průrazného kanónu.
A ještě se podíváme na ty druhé a to doslova, kteří vás dokáží pěkně vyděsit. Naštěstí není těžké se na ně připravit, protože když narazíte na takovéto prostory jako tady na obrázku, tak si pište, že příjdou. Možná tedy s tím budete počítat, ale s jejich vizáží bych nebyl tak sebejistý. Platí na ně slow mo a pořádně tvrdé zásahy a to klidně ze všeho, ale nejlíp poslouží obyčejný kulomat, jen pozor, aby se vám nevryli moc pod kůži!

Jak už jsme si řekli, tak se audiovizuální stránka nezměnila, snad jen ten engine se může zdát jemně vyladěnější. Největší chybou je, že hra nepodporuje větší rozlišení než 1280×960 a nenašel jsem žádný patch, který by to napravil. První F.E.A.R. to sice oficiálně nepodporoval, ale šlo to a v pohodě, tady to zkrátka nejde. Sice to zase tak moc nemění, ale díky tomu jsou určité textury ne tak úplně hezké a to i se zapnutým AA apod. Docela to zamrzí a navíc když nepochopitelně hra v určité části ztrácí na fps. Zvuky jsou opět stejné, sice podařené, ale mohl se nějaký ten křik nebo úpění přidat. A navíc jsem narazil na problémy se zvukem, např. jedna mrtvola, která to koupila mezi dveřma stále vydávala zvuky jako když padá krabice a nehýbala se. Na druhou stranu se hudba ozývá častěji, takže si jí můžete více vychutnat. Také jsem narazil na to, že jsem se zasekával o parťáka a v jedné chvíli, kdy otevíral dveře „přese mě“, tak to působilo opravdu komicky, ale to se dá ještě odpustit.

I tihle se vrátili

Vyjmenujme si tedy, co dělá hru dobrou a co na hře není úplně vynikající. Velkým plusem je, že hra navazuje na první díl a není to moc veliké klišé a je to opět vymazlená věc, která se hraje sama a je to zábava. Navíc je skoro stejně dlouhá a opět vám zabere tak 2-3 večery, akorát teď počítejte více s těma dvěma večerama. Odstranilo se ve slušné míře stereotypní prostředí, přidaly se nové zbraně a datadisk také přinesl pár super nápadů. Atmosféra také nepřišla ke větší újmě, zlepšila se AI… A pak tu máme v opozici jemné problémy s audiovizuální stránkou, vytratilo se trochu oné typické mrazení v zádech, z příběhu se opět nedozvíme nic.

Chlapci se opalují...

A jsme u konce recenze. Příznivci F.E.A.R. nemusí dlouho váhat a ostatní opravdu ty dva večery nezabijou. Dostali jsme další obsah a odstranili se věci z minula, tak proč teda neuděluji vyšší hodnocení než minule? Stačí se podívat do předchozího odstavce, největší problém je, že se tak nějak vytratilo ono mrazení v zádech a navíc je to jen datadisk. Ano, datadisk a jako takový ho musíme brát. Přemýšlel jsem jestli jít pod 80%, ale nakonec jsem se rozhodl pro hodnocení 82%. Podle mě si to tento datadisk zaslouží, je to opravdu povedená věc, i když to tu už jednou bylo. Mohlo to také dopadnout mnohem hůř, taky mě pořád hlodá ta věc, kdyby se o to postarali Monolith, jak by to dopadlo. No, na to máme odpověď ve F.E.A.R. 2. Hlavně, že to odsýpá a je to dobrota jako byl první díl a co víc, třeba tam ty chipsy věští něco známého :X.

LORDHELL.CZ uděluje: 82%

Seknul jsem se?

• GameRankings.com – 75,62%
• Level – 8/10
• Score – 74%

F.E.A.R. Extraction Point v pohybu

[wpyt_profile2]p0joEXIgm0o[/wpyt_profile2]

F.E.A.R. Extraction Point

Výrobce: TimeGate Studios
Vydavatel: Vivendi
Rok: 2006
Žánr: FPS
Multiplayer: Ano
HW nároky: CPU 3 GHz, 1024 MB RAM, 256 MB 3D karta
Podobné hry: F.E.A.R., Painkiller, Silent Hill, Max Payne
Verdikt: Pokračování hitovky F.E.A.R. z roku 2005 od jiného studia. Stále dobrá hra, která nezapomíná na to čím se liší od ostatních stříleček.

Klady
zabíjení, návaznost na první díl, krev, nové nápady, noví nepřátelé, pokročilejší AI, atmosféra, vyladěnost, variabilita, Alma

Zápory
nutnost vlastnit původní hru, žádné novinky pro multiplayer, méně mrazí v zádech, nulové změny v audiovizuální stránce

KOUPĚ HRY
WIKIPEDIE
OFIC. STRÁNKY

No, to vidim, že seš mrtvej...

Že nevíte, co to je Alma? Myslím si, že těžko se někdo takový najde, ale když už… tak Alma je taková zvláštní holčička, když to vezmu co nejvíc stroze. Hned na začátek si musíte říct sami pro sebe, jak hru chcete hrát a z toho se také bude odvíjet váš dojem ze hry. Určitě se vám hra nebude tolik líbit, pokud ji budete hrát přes den a jen chodit a střílet bez odposlechu informací z telefonů a dalších přístrojů, které vám osvětlují příběh hry, a to navíc budete hrát ještě s pořádně nastavenou světlostí, abyste viděli něco jiného než tmu. Neznamená to okamžitě, že byste se nebavili, ale určitě nebudete prožívat několik orgasmů. Pokud si chcete ale jako snad většina hráčů hru užít, nezbývá vám si počkat až se setmí a v domě nastane klid. Vy se zavřete v pokoji a pokud možno si nasadíte sluchátka, můžete otevřít i okno (ne pokud bude venku -5°). Se světlostí to nepřehánějte, protože tahle hra se hraje ve tmě a navíc pak byste ani nevyužívali tlačítko „X“, pod kterém se defatultně skrývá baterka, kterou mi věřte budete používat často. Pohrajte si ještě s nastavením a vrhněte se do hry.

Slow motion je vážně ZÁŽITEK!

Hra vypadá fantasticky a temná atmosféra čiší na každém kroku, už při průběhu prvního levelu si začnete uvědomovat s jakou hrou máte tu čest. Tohle všechno jmenované je sice super, ale to hlavní na hře je, že je to zkrátka zábava s málo rušivými elementy, protože je vidět, že si na hře dali vývojáři záležet a nejvíc cením, že zkrátka se to příjemně hraje a všechno tak nějak klape, tak jak má. Všechno je vyvedené když ne k dokonalosti, tak k bravurnosti. Skvěle to odsýpá a vy se dobře bavíte bez zbytečně frustrujících momentů. Není si prostě moc na co stěžovat.

Vraťme se k příběhu, ze kterého mi věřte, ani na konci nebudete moc moudří, ale to není zápor hry. F.E.A.R. moc neboduje na příběhovém poli, na to tu máme atmosféru, ale je příjemné, že tu nějaký je a není hloupý. Naopak vás bude bavit se dozvídat více podrobností o příběhu prostřednictvím telefonních záznamníků, laptopů apod. F.E.A.R. vám dává totiž volbu, jestli chcete vědět víc a nenutí vás do sledování cutscén. Což je příjemná volba. Ty, co to nezajímá anebo třeba nerozumí anglicky, se zkrátka těmto přístrojům vyhnou, nic jim vesměs neujde, ale je to škoda, protože to přispívá k dokonalé atmosféře a kdo by nechtěl vědět, co to ta Alma je a kdo je za to zodpovědný. Máme tu zkrátka jednu zlou korporaci, kde se něco pos*alo. Máme tu psychouše s nadpřirozenými schopnostmi Paxtona Fettela a armádu supervojáků a vzhledem k tomu, že dělají bordel, je na čase, aby se o ně někdo postaral. Což mi věřte, že nebude legrace a navíc na ty nejdůležitější momenty budete stejně samotní, takže vám by ti pohlavárové mohli líbat p*del. I když jste členem speciální jednotky F.E.A.R., což znamená First Encounter Assault Recon (tady si tvůrci trochu pohráli a velice dobře, protože když tuhle věc zredukujete na první písmena v těchto 4 slovech vyjde vám slovo fear a i angličtí analfabeti vědí, že fear znamená strach) a máte nabušenou výbavu, neznamená, že byste to měli nějak lehčí, protože, jak už víte, proti vám stojí armáda supervojáků s šílencem v čele a to vynecháváme jednu malou holčičku. Víc moc nechci prozrazovat. Na konci to všechno vyplývá na povrch a určitě si ending hry užijete. Rozhodně nečekejte, že se na konci Alma změní v princeznu, která byla zakletá zlou čarodějníci a budete spolu žít až do smrti, tohle už nejde i z jednoho důvodu, který také nebudu vyzrazovat.

Já ti řikal, že se do mě nemáš s*át

Ve hře na vás čeká 11 intervalů, což vlastně znamená mise a k tomu všemu jsou některé intervaly i rozděleny na několik podmisí. Bohužel ani to nezabrání tomu, že hru můžete v klidu dohrát za 2-3 večery a to bez výraznějšího pospíchání. Ale nemusí to být nutně na škodu, protože hra vás celou to dobu baví a vy ji budete chtít dohrát. Hra je zaměřena spíše na procházení interiérů a na exteriéry narazíte opravdu zřídka a ani se o nich jako o exteriérech nedá mluvit. Většinu času budete procházet v továrnách a v kancelářích moderních budov a to rozhodně ne za denního světla a tady narážíme na jeden z mála mínusů této hry. Prostředí si na tom sice vede fantasticky s atmosférou, ale zkrátka je stereotypní, což vám tedy hra vynahrazuje efektními boji a hrátky s „realitou“, ale nezaškodilo by trošku změnit prostředí.

Tak tenhle parchant zjel

Už na začátku jsme zmínili, že se jedná o hororovou věc a jak vás tedy donutí hra bát se? Možná se tomu vysmějete, že byste se u hry mohli skutečně bát, ale věřte mi, že to jde. Ano, měli jsme tu kousky jako Silent Hill, AvP, ale tam je to taky trošku o něčem jiném. I nebojsové si užijou a aspoň jednou se leknout musí. I já, kterého jen tak nějaký horor nerozhodí a z pohledu na krev nezvracím (kdybyste věděli o chobotničkách…), tak se mi stalo, že se mi rozpumpovalo srdce a ne jen jednou a opravdu jsem se lekl – bál se. A tohle si taky na hře ohromně cením, protože to se opravdu žádné jiné hře u mě doposud nepovedlo. Rozhodně to ale není takový extrém, že si nase*ete do gatí, tak někdo může, to nepopírám. Takže pokud se třeba jenom bojíte kvůli tomu hru spustit, tak už se dále nebojte a jděte do toho a to to klidně i hrajte večer. Hrá vás většinou nevyděsí připravenými momenty děsu, ale spíše tím, že zkrátka někdy nebudete něco čekat. Protože takové ty hororové předěly jsou spíše nechutné, než děsivé. Vyděsila mě i třeba taková blbost, že jsem shodil ze stolu krabici, zkrátka v určitých vypjatých situací, kdy je klid a najednou tohle, se vážně leknete. Pak tu jsou takoví nepříjemní nepřátelé, kteří vám mizí před očima a najednou se před vámi v nečekanou chvíli znovu objeví, což je opravdu husí kůži nahánějící. V tu chvíli mi opravdu naskočil tep a já slepě střílel kolem sebe, aby ta dotyčná potvora šla ode mě.  Nebudete se konstantně bát, ale mráz na zádech jen tak nesetřesete.

Chudák Pete, upadla mu hlavička

Se hrou si poradil dobrý scénarista, protože nenahodil hororové momenty prvoplánově, ale dal si záležet v jakých situací je využít. Vezměte si, že si jen tak střílíte a najednou záblesk a vy se objevujete v nemocniční chodbě, za vámi stín a před vámi Alma. Jdete za ní a najednou opět záblesk a jste ponoření po uši v krvavé lázni a hrnou se na vás nějaké potvory, střílíte a najednou se objevíte v době, kdy vás zachytil první záblesk a kolem máte rozstřílené zdi z vašeho chvilkového běsu. Byl to jen sen, představa? Nebo si to trádujete úzkými továrními chodbami a najednou se před vámi projde Almička, někdy je to vážně nečekané. Nápad se zlou holčičkou se povedl na výbornou, to už víme díky filmu Kruh (jukněte na mini odstaveček) a věřte mi, že Alma je opravdu děsivá holka a určitě bude sloužit jako dobrý odstrašující příklad pro pedofily a nejenom pro ně. Člověk se pak bojí, když jde k večeru domů a jde před ním osmiletá holčička v červených šatičkách, stát se mi to, tak zalezu do nejbližšího chroští a zahrabu se do země a počkám do rána.Věřte i tomu, že pokud si budete opravdu atmosféru vychutnávat, tak se možná budete i bát jít vymočit.

Pěknej výhled, ale já bych radši něco sežral... Pes jitrničku sežral lalala

Hlavní ale je to, že to je střílečka, a tak budeme střílet. Do hry byl přidán oblíbený bullet time, zde nazvaný slow motion (dále budu uvádět v recenzi jako slow mo), který ale skvěle zlepšuje hratelnost a je famózně zpracován a zabíjet vás prostě bude bavit. A navíc byste se bez něho ani jen tak neobešli, protože AI není hloupá a já v situacích, kdy zrovna nebyl indikátor zpomalování času nejplnější jsem padal často mrtev k zemi. Nepřátelé mezi sebou komunikují, snaží se krýt a kooperují a mají i přesnou mušku. A ano, zpomalování času nemůžete používat pořád, to by to bylo moc snadné, postupem času se doplňuje. Nejlepší je vidět slow mo v praxi, hra se přizpůsobuje zpomalování režimu a přináší se sebou i další řadu grafických efektů, kulky sviští, krev tryská a vy v extázi kosíte ty parchanty hlava, nehlava. A pokud se vám přiblíží ke xichtu, můžete jim dát i ránu pažbou zbraně a nebo je pořádně nakopnout do řitě, ani nevíte, jak je to ku*evsky zábavné a vy chcete těch mrtvol víc a víc. Ne, nejsem masochista, jen chci prostě naznačit, že zabíjení ve F.E.A.R. je opravdu dovedeno k dokonalosti, zde se nebojím to slovo použít. A navíc je to konečně i reálné i tak, že krev opravdu lítá z těla ven a když máte nějakou tu nabušenější hračku, tak se může stát i že dotyčnému vojákovi upadne hlavička, nožička anebo tělíčko bude na dva kousíčky, ne vážně to není hra pro děti. A nic vás neomlouvá, že tam je taky malá holčička, prostě ruce pryč, haranti!

Nechci vědět, co mě čeká za rohem

Kromě supervojáků narazíte i na zranitelnější policisty, roboty, supervojáky s lepším brněním, které jsem fakt nesnášel víc než samotné roboty, protože toho opravdu vydrží hodně. A tím se dostáváme i na zbraně, mou nejoblíbenější byl kulomet, do kterého se zkrátka často našli náboje a jako druhá oblíbená zbraň byl částicový kanón ne nepodobný např. railgunu z Quaka a to s perfektním efektem, protože touhle bouchačkou uškvařujete protivníky, že z nich zbyde jenom kostra a to na jednu ráno a to je bomba! Sice to neplatí na všechny, ale na většinu ano. Horší je, když tuhle zbraň mají v rukou nepřátelé. Sice vydržíte víc než jednu ránu, ale zase nepočítejte že budete stát jako tvrdý Y a zahřívat se střelbou z kanónu. Pak tu máte klasiku jako je pistole (můžete mít i dvě), brokovnice, samopal, raketomet, sniperka. Jako zvláštní lahůdky se dají označit průrazný kanón, který dělá tu neřest s oddělováním končetin s grácií, ale zase do toho nejsou náboje. A ještě je tu penetrator, což si představte třeba jako kolíkomet z Painkillera. Nechybí ani granáty a miny, miny jsem vůbec nepoužil, protože se mi to nějak nepovedlo, měl jsem jenom v ruce nějaký mačkátko a miny nikde, s granáty je to lepší, kór ve slow mo je to lahoda – dělá to takovou tu vlnu a navíc pokud spadne vojáčkovi do kalhot, rozprskne se po celé místnosti a je vymalováno a to opravdu doslova. A to nemluvím o bumerangu, nepřítel k vám hodí granát a vy mu ho ve slow mo dáte před pusinku a udělá to bum a zase je co uklízet. Tam, kdy začne neznámé rušení ve vašem intercomu (což je takový to dorozumívátko s týmem), tak se krev objevuje vlastně bez nějakého velkého přičinění. Protože zkrátka Alma je zlobivé děvče a snaží se vám vyrovnat v objemu prolité krve.

Ale ano, je to F.E.A.R.

Většinu doby se sice budete setkávat s nepřáteli a Almou, ale čekají vás i postavy, se kterými si budete dokonce moci promluvit a hlavně není možné je zabít. Sice je jich málo, ale je to příjemné zpestření. Tlusté prase Norton Mapes, sexy dračice Alice, kámoši z týmu a další a samozřejmě nezapomínáme na Fettela. I když je hra vážně hororová, tak aby těch infarktových případů bylo míň, nezapomíná se ani na humor a ten je taky trefně přidaný a hlavně není ani na první pohled možná znatelný, ale až za rohem se vlastně usmějete, příkladem už je zmiňované prase. Budete se divit, ale hra nezapomněla ani na bonusy, no zase nešla takovou cestou, aby zde rozmístila zlaté sošky z Tomb Raidera, jedná se boostery, které vám zvyšují vaše body zdraví a také prodlužují intenzitu slow motionu a vyplatí se je sbírat! V posledních intervalech vám příjdou více než vhod, ale pozor jsou to bonusy a proto o ně nezakopnete, ale musíte zapojit intuici a hledat.

What the f*ck? se ptáš a vzápětí umíráš

Dostáváme se ke grafice, která také hodně velkou mírou přidává na atmosféře hry. Hra vyšla ke konci roku 2005 a byla pěkně hw náročná, ovšem doba šla dál a dnes není problém hru rozehrát ve vysokém rozlišení s vynikající plynulostí a na maximální detaily společně s hračkami jako je AA a další. A myslím si, že i na poli grafickém má stále hodně, co nabídnout. Protože i v současné době byste ani nemuseli poznat, že už je to pár let stará hra. Některé současné budgetovky by jistě trumfla. O efektních (ne přeefektovaných) věcech ve slow mo jsme si už řekli. I když se vlastně prodíráte stereotypním prostředí a tím pádem vám z toho plyne, že proč je ta hra tak náročná, tak je to také tím, že hra má cit pro detail. Důležité jsou také hrátky se světlem a stíny, např. když to brokovnicí napálíte do lampy, lampa se začne samozřejmě pohupovat a také světlo začne vrhat, tak jak se lampa hýbe, v současné době věc běžná, v době releasu dechberoucí novinka, velká míra zásluh patří enginu Lithtech ve verzi Jupiter EX, který F.E.A.R. pohání, dokonce zahrnuje i hrátky s fyzikou pomocí Havok. Stačí se podívat na okolní screeny, které vám toho vypoví nejvíce. Ovšem to nejlepší na F.E.A.R.u je ale krev, krev a ještě jednou krev!

Tak tohle jste nečekali

A samozřejmě důležitá role patří i zvukům a hudbě, hudba zahraje jen občas, ale také jako vše – sedí do hry a je perfektní. A zvuky to je také kapitola sama o sobě, bez nich by atmosféra dost utrpěla, protože si zkuste hrát se sluchátkama za úplňku – pecka! Nejvíce oceníte takové ty zvuky, o kterých nevíte, co vlastně jsou, je to pláč nebo podivný zvuk lynoucí se z ventilátoru?

Alice, copak to tady máš...

Hratelnost je na výši, znovu se do toho asi ihned nepustíte, ale po celou dobu hraní si budete užívat, hra je sice dost lineární, ale jak už jsem to psal jinde. U stříleček je to zkrátka dobrá volba, zabrání se tím frustrujícím momentům, sice se nesmí zacházet do takových extrémů jako jsou neviditelné bariéry apod. Ale F.E.A.R. i tady exceluje. Zároveň to ale neznamená, že byste nenarazili aspoň na jeden trošku menší zákys, já jsem tedy narazil. I když jsem po většinu času strávené ve hře vždy věděl, kam jít a kde se teď otevřely dveře a kde je ta skrytá ventilační chodba, narazil jsem i na to, že jsem si chvíli nevěděl rady. A pozor! Hra má pro vás připravené i překvapení např. v podobě toho, že se ujmete ovládání věžičky a budete kosit nepřátelé aniž byste přišli k újmě. Většinou stačí se jen kousek vrátit a najednou zjistíte, že se vám otevřeli dveře apod. Zapomněl jsem ještě zmínit, jak se hrou prodíráte. Nejste nesmrtelní a v klidu se povede umřít, hra řeší frustraci dobře rozestavěnými checkpointy a tlačítko quick save také máte pořád po ruce.

V čem tkví síla F.E.A.R.u je jasná, je to zkrátka vymazlená střílečka, jak po stránce grafické, hratelnostní, tak i zvukové a hlavně s dechberoucí atmosférou a konečně to není jen jedna střílečka z mnoha. Zkrátka ten nápad a realizace. Hlavně je to zábava to hrát a musím pochválit i ending, který se mi zkrátka líbil a pěkně jsem byl taky spocenej na konci, dalo mi to zabrat, spíš než z akce, tak z Almy. I F.E.A.R. ale musí mít zákonitě nějaké zápory, které nejsou nikterak velké a nekazí výsledný zážitek. Zamrzí nízká variabilita misí, sice vám to nestihne urputně vadit, ale zkrátka jednotvárné to prostředí je. Neurazil bych se, kdyby to byl větší horor, protože ono zase tak moc často se s Almou setkávat nebude, což můžete odvětit, že tak to je lepší, ale zkrátka aspoň o trochu bych přidal a rozmístil ji na místech, které k tomu přímo vybízí. Někomu může vadit i délka, ale vlastně proč – aspoň jistota, že to dohrajete. Také se mi stalo, že hra mi asi 3x nějakým záhadným způsobem spadla, ale což může být pouze můj problém. Jednou to bylo s hláškou „invalid game assets“ a podruhé se zkrátka hra poroučela při nahrání checkpointu do windows, navíc hra není optimalizovaná pro vyšší rozlišení, ale i tak jsem celou hru prošel s rozlišením 1680×1050 až do konce a v klidu. Jako zápor beru, že hlavní hrdina za celou dobu hry nepronese ani slovo, něco ve stylu Gordona z HL, myslím si, že by to hře prospělo a nebylo na škodu.

ukázka brífingu

Pojďme si to tedy shrnout. F.E.A.R. je vymazlená věc dělaná s citem, s perfektním nápadem, realizací a vesměs ani nemá výraznější vady na kráse. Díky této hře se vytvořila početná fanouškovská základna a úspěch hry byl podtržen dvěma datadisky Extraction Point a Perseus Mandate a nedávno spatřilo světlo světa i pokračování. Hru bych doporučil s oběma vztyčenými palci, protože to je zážitek, který si zaslouží vaší pozornost. I když třeba v této době hrajete druhý díl, neuděláte špatně, když se budete věnovat i prvnímu dílu. Ten má v dnešní době také hodně co nabídnout a vypadá úchvatně. Možná, že to hra není pro každého, vždycky se někdo najde komu se nebude líbit. Ale slovo má většina a většině se F.E.A.R. líbil. Alma je již legendární postavička a pokud jsem vás ani teď nepřesvědčil, tak už nevím. Ale většina už stahuje žaluzie a instaluje .

BONUSY

Who is Alma?

Hrdinka hry F.E.A.R. a děsivá postava hororových povídek pro malé pařánky, to je Alma. O Almě nesmím vyzradit mnoho, protože je součástí příběhu a kdo ví, co nám o ní bude známo ve dvojce, takže ani já se nechci připravit o překvapení. Alma je taková zvláštní holčička, kolem které se dějí zvláštní věci a libuje si v negativních emocích. Ať už je tato postava záporná, jak chcete, musíte trošku přimhouřit oko, protože si asi nikdo nedokáže představit jaké zlo ji potkalo a ona zkrátka nebude mít klid, dokud bude existovat Armacham Technology Corporation. Je nějak spjatá s naším hlavním hrdinou, je jí osm let a díky konci hry se dozvíte i její příjmení. Má nadpřirozené schopnosti a pokud se ji nedokážete ubránit, nebo nebudete dělat to, co chce, tak za to zaplatíte smrtí. Co nám ještě Alma připraví a čeho se ještě musíme bát? Pokud chcete vědět více, jukněte SEM a pokud chcete vědět, jak vypadá Alma v reálu, tak klikněte SEM. S tímto nápadem nasadit do hororu malou holčičku přišli už v roce 1998 v Japonsku v hororu Kruh. Tento fenomén se ale prosadil více po uvedení remaku, ve kterém hlavní roli ztvárnila Naomi Watts. Vysokou podobnost Almy se Samarou už můžete vidět ZDE. Jinak pokud vás fenomén F.E.A.R.u nepustil a neviděli jste film Kruh, tak je to pro vás jasná volba. Upozorňuji, že je dobré hlavně vidět první díl (viděl jsem jen remake), druhý díl už je odpad.

Monolith Productions

Monolith byl založen roku 1994 a nachází se v Kirklandu, ve Washingtonu – USA. Kromě her jsou také zodpovědní za engine Lithtech, který pohání i F.E.A.R.. Kromě série F.E.A.R. mají na svém kontě hitovky jako stařičkou sérii Blood, špionskou akci No One Lives Forever, Condemned nebo Aliens versus Predator 2.

F.E.A.R. Director’s Edition

Dnes si už můžete F.E.A.R. pořídit v několika verzích, třeba i společně s oba datadisky Perseus Mandate a Extraction Point. Existuje i DE, která kromě samotné hry obsahuje komix spojený s F.E.A.R.em od společnosti Dark Horse a na DVD dokument o making of hry, prequel ke hře ve formě videa, na které jsem tu už uváděl i odkaz, takže ještě jednou ZDE, stojí za to. Dále také rozsáhlý komentář ke hře od tvůrců F.E.A.R. a na závěr zábavné machinima video P.A.N.I.C.S.

LORDHELL.CZ uděluje: 89%

Seknul jsem se?

• GameRankings.com – 88,66%
  
• Level – 9/10
• Score – 90%

F.E.A.R. v pohybu

[wpyt_profile2]963sfRhoITQ[/wpyt_profile2]

F.E.A.R.

Výrobce: Monolith Productions
Vydavatel: Vivendi
Rok: 2005
Žánr: FPS
Multiplayer: Ano
HW nároky: CPU 3 GHz, 1024 MB RAM, 256 MB 3D karta
Podobné hry: F.E.A.R. 2, Max Payne, Painkiller, Silent Hill
Verdikt: Precizně vyvedená střílečka, která vnesla svěží vítr do žánru stříleček z pohledu první osoby a už teď se dá považovat za legendu na poli FPS.

Klady
atmosféra, Alma, krev, grafika, vyladěnost, zvuky, hudba, slušná AI, slow motion, zabíjení

Zápory
stereotypní prostředí, hrdina nemluví, mohl to být ještě větší horor

KOUPĚ HRY
WIKIA
OFIC. STRÁNKY

Na začátku vás jistě zaujme propagace ATI grafických karet, na kterých si zahrajete nejlépe. Moc se mi tyhle zakomponované věci ve hrách nelíbí, ne třeba z toho důvodu, že propagují tu a tu kartu, ale kvůli tomu, že hra poté ztrácí imo na potenciálu a v hlavičkách hráčů může vyvolat dojem, že se jedná jen o reklamní hru té a té karty a ne o plnohodnotný titul. Ale tento dojem se neodbourává ani po prvním spuštění hry. Menu sice nic nenapovídá, ale poněkud mě šokovalo svým zpracováním, abych řekl pravdu, tyhle menu se mi prostě nelíbí . Radši rychle zvolit novou hru, obtížnost (ach, já bláhový) a jde se na to. Povedené jsou zakomponované filmečky v enginu hry, které jsou pěkně zpracované a zaujmou na první pohled, neměl jsem možnost hrát na plné detaily, ale hra se mi zdála opravdu pěkná. O co tedy jde? Ano, budete střílet, střílet a střílet. Ale nelekněte se, není to jen tupá střílečka. Předchozí díly jsem nehrál a nikdy mě Tribes nelákal, ani jeho koncepce – nic. Nikdy bych se k této hře pravděpodobně nedostal, ale když už ji máte u časopisu, za který každý měsíc vysolíte nemalý peníz, tak proč ji nezkusit . Jak už jsem naznačil, třetí díl navazuje na předchozí díly a hlavním lákadlem je právě SP kampaň.

Kampaň není odfláknutá a ani příběh nepokulhává. I když mně se zpočátku zdal opravdu unavující, ani hlavní postavy na mě neudělaly dojem, postupem času naštěstí bylo líp. Je to příběh boje, boje mezi modrými, žlutými a červenými. Je tu jeden velký konflikt a kde vlastně všechno vzniklo, kdo má na tom podíl, proč vlastně ty strany mezi sebou bojují? To se dozvíte v průběhu hry. Hlavní slovo mají modří – Imperiálové, což je asi nejlépe zaopatřená strana i se svým palácem a s velkou zásobou poddaných. My se zde vtělíme do role princezny Viktorie, která se chystá na svatbu a ten den zaútočí někdo na její základnu a ona se ocitá v zajetí u žlutých – Phoenixů. Mylné povídačky papínka ji uvedli do sleposti. Phoenixové a hlavně Daniel jí ukáží realitu a ona začne najednou své zajetí akceptovat a navíc se ještě dá s Phoenixy dohromady, protože jí také zvědavost a láska žene dál. Příběh velkého konfliktu je zamotanější ještě víc než byste čekali a během hraní zažijete několik zvratů i já jsem odhadoval, kdo na tom má podíl a jak se to stalo, nakonec to bylo vše úplně jinak. Což beru jako velké plus. Bohužel je pro mě stále příběh otevřený a já tedy jsem se v tom zamotal, vymotal, abych se ke konci opět zamotal a jen hádal. Příběh je tedy zajímavý, pokud máte rádi zvraty a stále přibývající otázky, budete tu jako doma. Příběh (také jak pro koho) ještě je atraktivní tím, že se během hry ocitnete v kůži několika postav a také se budete jednou ocitat v současnosti, abyste si zahráli podruhé i ve flashbacku. To je docela zajímavé, sice je to chvilkama trošku až moc rychlé, ale je to dobré a uvítal bych takovéhle věci u více her.

Jak už jsem naznačil za dobu hry si vyzkoušíte nejen princeznu Viktorii, ale i dalších celkem pět postav. Zajímavé je i to, že se budete sami navzájem zabíjet , což je opravdu úsměvné, když si řeknete: „Hele tak za tuhletu postavu jsem hrál v minulym chapteru a teď se mám jako zabít?“ Ano, je to tak, máte se zabít. Díky tomu si vypěstujete i sympatie k postavám a docela mi bylo některých vynucených killů líto. Dost dobré je i to, že si zahrajete i za dítě beze zbraně, což byla asi jedna z mých nejoblíbenějších kapitol . Během hry dokonce vlezete i do několika dopravních prostředků, ale to až později.

Každá postava se liší, jak svým stylem boje, tak i tím, že využívá jiné zbraně, brnění apod. Viktorie je zpočátku jen namyšlená princezna, ale později si opravdu poradí s velkou přesilou a dokáže být velice nepříjemným protivníkem. Julia je dcerou Viktorie takže má přibližující se vlastnosti matce, ale měl jsem ji asi ze všech postav nejraději, zdala se mi velice flexibilní postavou, která má velkou sílu a hratelnostně se mi prostě za ní hrálo dobře. Dalším je Daniel z klanu Phoenixů, který se mi jevil jako nejslabší a moc se mi dobře za něj nehrálo, sám ani nevím proč. Dokáže dobře řídit vozidla. Dalším je Jericho, bratr Daniela to je tuhý protivník preferující těžké brnění. Posledním je Mercury, což je nájemný kibernetický zabiják, který je rychlý, vydrží dost a dobře to umí se sniperkou a je to vlastně jenom naslouchající loutka plnící příkazy. I s touto postavou si nebudete jisti pod koho vlastně patří. Její představení je takové to v „rambo stylu“ – Mercury – ten nejlepší. Špatně se mi za něj nehrálo, ale ty dva chaptery stačily , asi tak. Na příběhu je i dobré to, že jsou tam některé ulehčující prvky jako např. boj v aréně, který nijak nesouvisí s příběhem a je to dobrá vložka do zaběhnutého trošku zpožděného vlaku .

Příběh je rozdělen do 18ti kapitol, ty se odehrávají někdy v současnosti, pak zase v minulosti a v průběhu si zahrajete za různou postavu, tedy nikdy nebudete hrát více jak tři chaptery za jednu postavu najednou. Žánr je akční, není to fps, proč? To zjistíte záhy . V průběhu hry se můžete přepnout do pohledu třetí osoby a nebo klasicky do tradičního FPS pohledu. Věřte mi, že přepínání je dobré a záleží na okolnostech jak se budete na herní svět dívat, nevyužíval jsem ani jeden jako primárně, takže tuhle možnost vítám, hlavně je to hratelnostně vyvážené, takže se dá hrát skvěle jak ve FPS pohledu tak i z pohledu třetí osoby.

Na hře je asi nejlepší ta variabilita nejenom v hlavních postavách, ale mění se i prostředí, které je sice pořád sci-fi v budoucnosti, ale někdy je víc té zelené , jindy se ocitáte více v exteriérech a pak opět zajdeme do rozsáhlých komplexů imperiálního paláce, to je hodně dobré. Všechno běží ve slušném tempu a nikdy neděláte to samé – příklad: V jedné misi jen tak v pohodě sbíráte checkpointy, v druhé se ocitáte v dodávce při záchranné misi, v další se ve stealth duchu pokoušíte o atentát. A to se mi líbilo moc, prostě ne dlouho děláte to samé, tedy je trošku vidět záměr, že se snažili tvůrci odbourat znuděnost, což by mohlo např. způsobit právě dělání jen a jen toho samého.

Jak jsem naznačil ve hře se normálně pohybujete a i jezdíte (ehm). Aby to chození nebylo tak nudné, tak máte speciální lyže (které jsem za celou dobu hry využil jen v nutnosti) a jetpack (nemusím vysvětlovat). Jetpack budete využívat hodně, jak v interiérech, tak i venku, protože vás přímo do toho hra nutí a třeba staví nepřátelské základny vysoko nad povrch. Ale je to sranda a ovládání postavy s jetpackem vám brzo vleze do krve. Hra ještě nabízí zpestření v tom, že můžete používat tři druhy brnění (ne vždy – většinou to máte dané). Standartní rozdělení na lehké, střední a těžké. A jistě víte, že na vlny potvor se vám bude hodit těžké, zatímco při manévrování v arénách budete potřebovat lehké. K tomu si můžete pořídit nějaké sady jako je energická, rychlostní, opravovací… Ty slouží po aktivaci k tomu, že se vám dočasně zrychlí postava, opravíte se bez nutnosti nalezené lékárničky, prostě klasika. Také tedy narazíte (konečně) na dopravní prostředky, největší sranda je, kdy za malou Julii v takové létající kouli kosíte davy nepřátel, to mě velice potěšilo. Pak to jsou klasická vozítka (také se zabudovaným jetpackem) či něco jako vrtulníky, kterého si ale moc neužijete, snad jen jednou jsem ho chvíli využil za Viktorii. K tomu ještě můžete střílet z různých věží atd.

Úkoly v misích jsou různé, na začátku se učíte používat herní mechanismus atd. Dále už budete musete ukázat, jak ho umíte využívat v praxi např. při bránění základen, útocích na nepřátelské věže či rychlé úniky ve vozidle. Mezitím vás čekají takové „oddechové“ přestávky v aréně, což probíhá jako soutěž a je to i vlastně taková příprava na multiplayer (což je vesměs celá hra), kde např. sbíráte nepřátelské vlajky, zabíráte území, musíte obránit své území – znáte to. Tyhle soutěže se mi taky líbily.

A jak se to tedy vlastně hraje? Hraje se to výborně, ovládání je dobré a brzy příjdete na to, že ani protivníci nejsou jen tupé cíle na odstřel. Hra je sice lineární, ale někdy se musíte zamyslet nad taktikou, že třeba pokud máte několik cílů, tak není dobré postupovat systematicky dopředu, ale nejdříve třeba zabrat méně hlídané důležité body. Také se mi stalo v misi, kdy jsem měl proniknout na nepřátelskou základnu s vozidlem, že jsem se rozhodl si dopředu vyčistit cestu, aby se mi moc vozidlo nepoškodilo a poté v klidu dojet, jenže při čištění se mi stalo to, že se mi nahoře objevilo, že je vozidlo pod útokem – i když jsem všechno vyčistil, prostě už jsem byl moc daleko od vozidla, a tak to skončilo neúspěchem. Takže je lepší se daných cílů držet a ne lítat okolo a prozkoumávat si okolí . Důležité je využívat prostředí, být pořád v pohybu a naučit se zacházet s každou zbraní. K tomu se musíte občas skrýt, sebrat lékárničky a pokračovat dál. AI je na velice dobré úrovni – hrál jsem na střední obtížnost a někdy vám jako protivník opravdu zatopí, že vám potečou nervy. Někdy budete mít i spolubojovníky, ale s nima je to bohužel horší, sice vám pomůžou, ale stejně všechno zbyde na vás, takže jsou vlastně na nic . Nepřátelé jsou rychlí jako vy a neběhají vám tupě na porážku. Dokáží se krýt, spolupracovat, duelisté využívají jetpacků a destrukčního Spinfusoru. I pokud na ně zdálky míříte, tak se pořád pohybují, abyste to měli opravdu těžké. A věřte, že později ve hře, kdy jich na vás půjde opravdu hodně spolu s vozidly atd., tak budete mít vážně co dělat.

Narazili jsme na zbraně, některé jakoby z oka vypadli některým z Quaka či z UT. Je to většinou klasika zabalená pod zajímavým jménem. Abych uvedl příklady. Máme tu kulomet, který je na můj vkus zoufale slabý. Blaster – brokovnici s nekonečno náboji – dobrá, ale slabá věc. Pak můj nejoblíbenější Spinfusor, což je plazmová puška, která má velkou sílu a také dobrý rozsah. Ostatní ani nestojí moc za řeč, nejvíc jsem využíval výše zmiňované. Máme tu plamenomet, granátomet, raketomet, na nic disk a také třeba i Grappler, což je hák ne nepodobný tomu z Tomb Raidera, ale využijete ho jen tak max. za malou Julii.

Dostáváme se ke grafice, T:V je přirovnáván k UT 2004 ne neprávem, není to jen kvůli stylu hry, ale i kvůli tomu, že běží na enginu Unreal 2.0 . Takže si můžete udělat obrázek, jak to vypadá, opět se ke grafice nemůžu moc vyjadřovat kvůli svému zastaralému počítači, ale i tak si myslím, že bude pro každého dostačující, neurazí, nečekejte nějaké next-gen prvky, ale oči zavírat nebudete . Postavy jsou také dobře vymodelované a vůbec to utváří iluzi budoucnosti ve sci-fi prostředí Tribes. O fyziku se btw. stará engine Havok.

Hudba a zvuky, to opravdu musím říct, že to je absolutně nedostačující. Ano, je to možná chyba mých driverů, ale zvuky mi blbly dost, takže mi uniklo několik věcí z animací, protože prostě zvuk vypadával a dokonce i titulky mizely. Takže chyby se zvukem jsou bohužel zarážející a myslím, že nejsem sám, kdo se s tím setkal. I ostatně normálně jsou zvuky docela nevýrazné a někdy jsem vůbec nevěděl, co to jako má být za zvuk. Hudba je taktéž nevýrazná a připadalo mi jakoby se pořád dokola opakovala, další mínus.

Než se dostanu k dalšímu většímu odstavci o velkém mínusu hry, tak ještě něco k multiplayeru, hra už má rok-dva za sebou a vzhledem k tomu, že to je Tribes, tak se musí zaměřit dost na multiplayer, bohužel jsem ho neměl možnost vyzkoušet, už z toho důvodu, že ho v současnosti hraje minimum hráčů a ty dvě mapy jsou většinou stále obsazené, ale také kvůli tomu, že se mi nepodařilo se do hry zapojit, asi kvůli mému compu. Což je škoda, protože multiplayer mohl docela dost přispět na výsledném hodnocení, protože Tribes je prostě hlavně spojen s mulťákem. A určitě musí být sranda prožívat souboje v arénách jako v SP, je to škoda, ale prostě bohužel, pokud si multiplayer oblíbíte a tudíž vám bude fungovat, tak si v klidu připočtěte více procent , to i ti, co hru dohráli xD.

Pomalu se dostávám do finále, ale ještě musíme shrnout klady a zápory hry a také se konečně zmíním o problému, který mě donutil hru trošku odepsat. Mezi klady hry rozhodně patří variabilita, možnost hrát za více postav, hraní v minulosti a současnosti, dobrá AI protivníků, hratelnost a pro někoho je to i zamotaný příběh .

Hru jsem v recenzi ani moc nechválil, ona je dobrá – hodně dobrá, stačí se podívat, jak hru hodnotí jiní, ale prostě je to můj subjektivní názor a mě to prostě tolik nedostalo. A také je tu ta jedna věc. Mezi zápory patří zvuky a hudba, také mi docela vadila absence quicksave, takže úrovně musíte opakovat celé znovu nebo otravně ukládat v průběhu pařby. Dále je to doba loadingů (což je mým PC), ale mohlo se to vyladit, když to šlape dobře bez trhání na střední úrovni, tak proč to musí mít tak dlouhé loadingy… sice jsem při hraní přečetl celý Level, ale . Dále je to pro někoho nevyhovující zápletka a také dojem, že hra je budget. Docela mi i vadilo, že zbraně nemají alternativní mód střelby. Ale největším mínusem je frustrace a některé nevyladěné věci ve hře nebo jsem já holt ten, co neumí hrát hry a je pro něj těžší věc nepřekonatelná. S tím já sám osobně nesouhlasím, protože jsem si už poradil i s tvrdšími oříšky, které odnesly i mou krev, ale dokázal jsem to, ale tady jsem bohužel pohořel a vzdal to. Problémem je nevyvážená obtížnost, hra je docela obtížná a frustrace se prostě dostaví, ale dá se to stejně přežít, ještěže po nepřátelích padají lékárničky (věřte, že je sbírat budete). Možná je to můj dojem, můj problém, ale při pročítání fór nvm nvm. Třeba už za Mercuryho jsem měl 100 chutí to zabalit kvůli stále se zvětšujícímu počtu loadingů. A co mám mluvit o tříhodinovém bránění základny, možná to fakt je mnou, ale prostě bohužel tohle mi u her vadí, když je to těžká výzva. Odnesl to kýbl nervů, už jsem vzteky mlátil do stolu, ale podařilo se mi misi pokořit, abych nakonec skončil u jedné stupidní zkoušky, za kterou bych toho blbce, co jí udělal zmixoval v mixéru. Těsně u konce hry! Při takové pitomosti! Ale ta mi znemožnila vidět rozuzlení příběhu… Holt i to se někdy stává.

Začátek hry nebyl nijak ohromující, čekal jsem něco budgetového a bohužel asi pro mě také jako Tribes: Vengeance pro mě jako budget působí, což ale není pravda. T:V je velice slušným akčním titulem, který by obstál v kdelijaké konkurenci, takže se tak ani nemůže brát. První polovina hry je opravdu dobrá, nutí vás to hrát, mění se styl hraní prostředí a také postavy a to má šťávu, poté se přenesete s Mercurym přes jednu misi, kde už mě to začalo trošku unavovat a už jsem to hrál jenom kvůli tomu, abych se dočkal konce, pak následovaly další frustrující a obtížné mise, které mi dali opravdu zabrat – s Viktorií ubránit základnu atd. To mi tekly nervy, ale dokázal jsem to, o to víc mě mrzí skoncování na tak stupidní misi jako je nějaká hloupě postavená zkouška rychlosti. Dále jste se opět objevili v kůži Mercuryho a hra kupodivu zase dostala spád a mě to zase začalo bavit, nepřátel bylo míň, uzavřené interiéry a nijak rozsáhlé exteriéry, to vedlo k ještě lepšímu požitku, poté zapůsobily i emoce a souboj v aréně jsem si vychutnával a vůbec mi nepřipadal těžký. A jelo se dál, loadingy se zvyšovaly, ale nakonec jsem zdolal i jednu z hlavních postav (nesmím prozrazovat), abych se opět ocitnul v současnosti za Julii za honbou nalezení pravdy a zkolaboval na jedné pitomé zkoušce, což znamená, že se pro mě kruh uzavírá a já se nedozvím zhola nic a příběh pro mě zůstává neobjasněn. I když člověk si dokáže už třeba díky předchozích zvratů říct, kdo byl oním parchantem a že už jsem to cítil od začátku, můžu se mýlit nebo třeba ne, ale i tak svou tezi mám. Prostě tři chaptery do konce a já zkolabuji na nějaké zkoušce, kdy musíte v pitomé místnosti udělat 6 kol za minutu a půl a prostě jsem to neudělal ani na poněkolikátý pokus, byl jsem nas*anej, vždy mi zbylo jedno kolo, ale prostě poněkolikáté jsem se rozhodl se hrou rozloučit, napsat recenzi a zapomenout… Neberu to jako strávený čas nad ničím, save si ponechám a kdo ví, třeba se jednou pokusím tuto věc dohrát, ale teď na to nemám čas a ani nervy. Bohužel tato pasáž ve hře ubrala na finálním hodnocením celkem dost. I jsem se dokonce (což opravdu u her nedělám) ponížil k tomu, že použiju cheaty či nějaký trainer, ale cheaty na nic a trainer nefunkční, následovalo ještě pár zoufalých pokusů a já se odhodlal se hrou skutečně skoncovat. Není v tom agrese, ale docela velké zklamání.Nikdy mě nějaká Tribes mánie nepostihla a nepostihne, takže jsem nevěděl vůbec nic. Je to hodně dobrá sci-fi akční střílečka, bohužel s frustrujícími částmi a s pár vadami na kráse. Docela mě zklamala, vy šikovnější holt si dejte % navíc. Nevidím to jako promarněný čas, vůbec ne. Hru doporučuji pro borce, kteří hodně vydrží s nervy a jsou šikovní, nejsem prostě ten, co zdolá každou hru a nikterak mi to nevadí. Pro ty jako já – zkuste hru hrát v původní verzi s funkčním trainerem . A šlo jen o jednu pitomou pasáž… 70%. Je to velké neštěstí, protože kdybych SP dorazil a užil si i trochu MP s hodnocením bych šel i nad 90%! Je mi líto.

INFO

VÝROBCE: Irrational Games

DISTRIBUTOR: Vivendi

MIN. HW NÁROKY: CPU 1 GHz, 256 MB RAM, 32 MB grafická karta,

DOP. HW NÁROKY: CPU 3. GHz, 512 MB RAM, 64+ MB grafická karta

MULTIPLAYER: ano

TYP HRY: akční

VERDIKT: Hodně dobrá sci-fi akce, která zamrzí frustrujícími pasážemi a některými vadami na kráse.

PODOBNÉ HRY: UT 2004, Tribes 2

PRO: Příběh, dějový spád, grafika, variabilita, hratelnost, jetpack, dopravní prostředky, možnost hrát za více postav, dobrá AI.

PROTI: Zkouška rychlosti, někdy nevyvážená obtížnost, otravné loadingy, nepřítomnost alternativních modů zbraní, občasná frustrace, absence quicksave, chybovost u zvuků, hudba, příběh.

WIKIPEDIA

http://en.wikipedia.org/wiki/Tribes:_Vengeance

ZAJÍMAVÉ STRÁNKY:

http://www.planettribes.com/

http://www.tribalwar.com/

[wpyt_profile2]-M4RXcyF-So[/wpyt_profile2]

HODNOCENÍ: 70%

Vykašlal jsem se na vás, takže to musím nějak odčinit, prvním krokem je tu zase po dlouhé době recenze na hru, což je u mě opravdu vzácnost . Doufám, že nebudete zklamaní.Jsem chvíli po dohrání této skvělé adventury a řekl jsem si, že i přes velký nedostatek se vrhnu do psaní recenze, protože tahle hra si pár řádků doopravdy zaslouží. K Dreamfallu bych se možná nikdy nedostal, musím poděkovat časopisu Level, díky němuž jsem měl možnost si tento strhující zážitek prožít, Level mě velice potěšil tímto předčasným vánočním dárkem. O The Longest Journey, předchůdci Dreamfallu, na který toto pokračování volně navazuje, jsem neměl vesměs žádné informace, jen velice mizivé. Vím to, že je pro někoho nejlepší adventurou všech dob a i v Levelu dostala vysoké ohodnocení. Po této zkušenosti musím i já rozhodně zkusit první díl, protože to je vlastně pro ty, co jsou znalý světa Arcadie a Starku čtvrtka zážitku z těchto dvou her. Každopádně pokud jste zarytí adventuristé, tak moc dobře víte, co je The Longest Journey zač. Ale nevadí, adventury jsou mým docela oblíbeným žánrem, ale člověk na ně jako vlastně na všechny hry potřebuje dostatek času a ten se jaksi nevyskytuje. Moje první adventura snad byl Polda.

Dreamfall jsem původně ani nezamýšlel zkoušet, ale když vidíte nádhernou Zoë na obalu, tak vás to láká. Hlavním zdrojem nechuti ke zkoušce bylo hlavně to, že mám slabý PC a bál jsem se, že to prostě můj „dědek“ neutáhne – utáhl a docela dobře. Takže jsem to zkusil, začátek mě nikterak neoslovil, musel jsem si přenastavit hlavně hrozné ovládání myší a také snížit grafiku na střední detaily, chvíli jsem si s tím pohrával a uvedlo se to do stavu, kdy se to dalo docela příjemně hrát, ale nuda neodcházela, následovala krátká pauza a já se rozhodl dát hře ještě šanci, poté jsem se ocitl v kůži Zoë a co vám budu říkat… začal jsem to hrát jedním dechem přes 6 hodin, prostě se najednou z nevýrazného ošklivého káčátka stala nádherná žena (to je přirovnání xD). Absolutně jsem nečekal takový šok, že mě dokázala adventura udržet takovou dobu, to se u mě neděje často, abych jen tak u nějaké hry takhle zkejsnul, stává, ale jen u velmi dobré hry a je tedy Dreamfall opravdu tak dobrý? Ano je. Začal jsem tedy hltat příběh plným dechem, sháněl jsem soundtrack ze hry, protože hudba mě doslova učarovala. Na plochu jsem si dal wallpaper se Zoë, na půdu jsem odešel hrabat plakát a také jsem si přečetl, jak se na hru dívají ve Score a v Levelu, vidíte. Takhle to dopadá .

Nevím čím mě Dreamfall tak dostal, ano skvělým příběhem, ale to není zdaleka vše. Tahle hra nepostrádá kouzlo a šmrnc, chytlavost, vlastně nic. Pojďme se tedy podívat na hru ze specifičtějšího hlediska. Nejdříve něco k příběhu… musím se ještě pozastavit nad věcí, kterou kritizují např. v recenzi v Levelu. A to je ta věc, že k vychutnání hry je důležité znát první díl. Ano, je to možná důležité, ale rozhodně to není nutností. Není nutnost se nijak hráči představovat, třeba by to pomohlo, ale nebylo to nutné. Já jsem z těch, co většinu věcí takhle nahozených nechápe, ale Dreamfall není ten případ. Myslím si, že jsem hru pochopil dostatečně dobře. Nepřestal jsem se v příběhu orientovat, věděl jsem prostě co a dál a rozumněl jsem tomu, nic mi myslím teda neunikalo a já každou informaci vstřebal a ve finále jsem si to dal dohromady, takže si myslím, že příběh jsem pochopil dost dobře. Ano, nemohl jsem poznat třeba postavy, které se objevili znovu, ale to nevadí. Takže i pokud neznáte první díl, který znamenal revoluci v žánru adventur, se nemusíte ničeho bát, že byste něco podstatného nepochopili. Pro mě je v těchto listopadových dnech Dreamfall ještě větším zážitkem, takže pokud máte rádi opravdu dobré hry, adventury, jděte bez váhání do toho.

Takže vítejte ve světě hry The Longest Journey, kterou má na starosti vývojářský tým Funcom. První díl si získal spoustu hráčů a nemuseli to být striktně adventuristé, ale o jedničce nechci moc mluvit už z toho důvodu, že jsem ji nehrál. Ale nějaké informace mám, Dreamfall se objevuje po celkém delší době a oproti jedničce přichází v úplně novém hávu. Máme tu zbrusu nový příběh a fanoušky jistě zaskočila změna hlavní hrdinky, ano primárním charakterem už není April Ryan, ale to neznamená, že bychom se s ní nesetkali… Hlavní hrdinkou se stává Zoë Castillo a není to náhoda, to se dozvíte v průběhu hry a na konci se vám to potvrdí. Jak už jsem napsal, s April se setkáte a dokonce si i za ní zahrajete. V Dreamfall jsou dokonce hratelné 3 postavy (nepočítám pavoučího robota, Briana) a to Zoë, April a služebník Bohyně světla Kian, který patří mezi ty zlé, ale má uvnitř něco, co ho spíše zařazuje do opačné skupiny. Ale i tak hlavní role zůstane Zoë. Další důležitou změnou je přechod do kompletně 3D prostředí s velice pěknou grafikou a detailními texturami, tomu se plně přizpůsobilo i ovládání a hru hrajete vlastně z pohledu třetí postavy. Nově se objevili i akční sekvence a ve hře si i zabojujete, bohužel musím říct, že boje jsou spíše na obtíž a do hry mi nezapadají. Je to samozřejmě adventura, takže se nedočkáte žádného interface, stačí vám inventář, který je tu spíše jen na doplnění, hlavní kouzlo bude patřit procházení světa, poslouchání skvělých dialogů a postupům v dechberoucím příběhu, do kterého se následně ponoříme…

V krátkém prologu se ocitneme v kůži cestovatele Briana, který zapisuje své paměti, následně se objevíte v nemocnici v kůži hlavní hrdinky Zoë Castillo, jak je to v současnosti, tedy příběh si užijete podobně jako např. v Max Paynovi ve flashbackovém znění. Zpět do dne, kdy to všechno nevinně začalo. Rok 2219, Zoë leží znuděná na posteli a sleduje ještě více unavující zprávy, z toho jí vytrhne náhlé rušení na obrazovce, kde se objeví velice zvláštní dívka, která k Zoë promlouvá a chce po ní pomoc. Deprimující je i prostředí v jakém se scéna odehrává a opakující se prosby: „Najdi April, zachraň April.“ Zoë to zpočátku nechává vcelku chladnou a jakmile opět naběhnou zprávy, odchází po schodech dolů, kde v kuchyni popíjí kafe její otec. Následuje výchovný dialog a my se dozvíme zase krapet víc o Zoëiném charakteru. Otec sděluje, že odjíždí do Bombaje, Zoë je spíše ráda, že bude mít dům jen sama pro sebe. Pak se odchází převlíct a pokecá se svým Watillou Wonkersem, což je příjemná opička-robot, která slouží jako takové vaše informační médium a „živý“ plyšák na potěšení, tahle věc je v poslední době boom a málokterá domácnost nemá Watillu . Zoë má v plánu zajít do tělocvičny a pak uspořádat doma párty. Takže vzhůru do města. V Casablance je to poklidné a nedivím se, že Zoë žije tady. Do tělocvičny dorazí bohužel Zoë pozdě, protože se zdrží u své kamarádky Olivie. Zoë opět uvidí holčičku na obrazovce a už jí to docela znepokojuje. V tělocvičně se dočká pokáraní a po pár omluvách se vrací zpět domů k přípravě párty. Jenže jí zaskočí opět obrazovka se zvláštním děvčátkem, poté se ozve mobil a ex-přítel Zoë Reza. Chce malou službičku, je vidět, že Zoë na něho tak úplně nezapomněla, ale co pro něj menší balíček nevyzvednout, stejně má Zoë času dost. Tímto rozhodnutím začíná teprve vše, Zoë se totálně tímto změní život.

Príběh je tím největším kladem hry, častokrát jsem si připadal, že nehraju hru, ale že sleduji atraktivní interaktivní film. Dialogy jsou velice silnou stránkou hry a pokud budete dobře naslouchat, musíte si hru opravdu užít dosyta. Častokrát u adventur jsem dělal, že jsem přeskakoval dialogy, protože jsem si je už přečetl a nenechal postavy dále mluvit. Tady ne, prostě jsem nepřeskočil za celou dobu, také z toho důvodu, že jsou postavy skvěle nadabované a prostě i bez těch titulků bych rozumněl docela dobře, zkrátka anglický dabing je špičkový.

Že je to spíše interaktivní film vůbec není na obtíž, byl jsem rád, když jsem jenom mohl sledovat dialogy postav atd. Ovládání rychle vejde do krve a je tu další rozdíl od adventur, vesměs vám bude stačit levé tlačítko myši a klávesy na pohyb. Ovládání je nenáročné, příjemné, jednoduché. Levým tlačítkem označujete vybrané objekty, postavy a z takového kolečka vybíráte možnosti, mimo např. sebrání předmětu, můžete i přeskakovat překážky atd. Pravým tlačítkem si vytvoříte takové zorné pole na dálku, díky kterému můžete prohlížet předměty aniž byste museli u nich stát nebo třeba i odposlouchávat cizí hovory. Za hru ale moc tuto možnost nevyužijete. Ovšem hlavní a téměř stálou funkcí je pokec s postavou nebo prohlédnutí postavy, předmětu, ke kterému vám hlavní postavy prohodí pár slov. Dále je tu možnost plížení při stealth chvilek, inventář, mobil a to je skoro všechno. Pod tlačítkem „M“ se nachází takový váš deník, kdyby vám něco uniklo, záznamy rozhovorů a u Zoë i zprávy od přátel či otce.

Klasická adventura, hlavně budete prozkoumávat lokace, hledat stopy k dalšímu postupu, hovořit s postavami, řešit logické hádanky a někdy si i zabojujete. Boj je ve hře novinkou na zpříjemnění hry, nejsou nijak složité (levé tlačítko myši – lehký úder, pravé – tvrdší úder, mezerník – krytí). Bohužel boje nejsou nikterak atraktivní a prostě mi do hry nepasují, naštěstí jich je opravdu málo a většině se dá vyhnout podle dobře zvolených možností v rozhovorech. Za Zoë máte pěsti, s April hůl a za Kiana meč, objeví se indikátory zdraví a bojujte… Spíše bych radši přidal na logických hádánkách. Ty také nejsou nikterak složité a zabrat vám dá tak možná jen hádánka v jeskyni za April. Jinak je to řešeno takovými hříčkami, např. pro otevření dveří musíte v časovém limitu kliknout na určité znaky a u zámků správně zarovnat kombinace ikonek, ale nejlepší bude vidět to v praxi. Samozřejmě mluvím o hádánkách jako takových. Logiku budete používat hodně často a budete řešit všelijaké adventurní úkoly, ale jste dobře navigováni, takže hrozba nějakého velkého zákysu nehrozí.

Ovládání je tedy podle mého úsudku dobře provedené a také přístupné i těm, co nejsou adventuristé a nebaví je hledat myší po obrazovce miniaturní předmět, bez kterého se nehnete dál. Nejvíc mě ale zarazilo ovládání na začátku a nejsem jediný případ, kamera se vám točí jak na kolotoči, nepomohlo mi ani si pohrát s dpi, po menším pohrání s nastavením by ale už neměl být problém, ještě převrátit myš a máte po celou dobu hry klid. Postup příběhem by se dal charakterizovat jako lineární, ale máte v průběhu hraní několikrát možnost volby, např. při rozhovorech se můžete rozhodnout, kam se bude dál ubírat. Většinou se díky tomu můžete vyhnout bojům nebo zjistit nějakou informaci nebo věc, která vám usnadní další práci anebo jednoduše zjistíte něco nového.

Už jsem naznačil, že to, co dělá Dreamfall hitem, je skvělý příběh, ze začátku se jen tak seznamujete s prostředím a prosluněnou Casablancou. Jakmile ale Reza zmizí, mění se prosluněný pobyt v Casablance na deštivé prostředí v Newportu. Postup hrou je variabilní a vy navštívíte různá prostředí a nezůstanete nikdy dlouho na jednom místě. Tomu i přispěje účast v ovládání dalších dvou postav. Čeká vás tedy 13 kapitol ve městech, lesích, jeskyních, továrně atd. Kromě Casablancy navštívíte třeba i Japonsko nebo Rusko. Svět Arcadie je pak samotnou kapitolou. Ano, svět, ve kterém žijeme my/Zoë není pouze jediný. Je tu ještě svět na druhé straně – Arcadia, ve kterém je nyní i April a co víte, třeba i vy jako Zoë se tam dostanete také . Takovým středem je Rovnováha se Strážcem. V tomhle případě, si myslím, že by bylo opravdu dobré znát první díl nebo se poučit z wikipedie, ale vesměs vám prostě stačí, že existují dva světy, které je důležité udržovat v rovnováze, jinak dojde ke kolapsu. Příběh je hlavním nosným pilířem celé hry a prostě je vidět, že si s tím tvůrci hry dosyta pohráli a že vás vtrhne do děje a budete ho prožívat, to máte garantováno. Nejde jen o prožívání spletitých příběhů samotných jedinců, ale vyvíjí se i příběh obou světů, kde v jednom vládne megakorporace a v druhém je to v bleděmodrém v podobě Azadů, jejich zaslepenou vírou a omezování nečisté rasy. Příběh je tedy nadřazen samotnému hraní, jestli je to na obtíž, si rozhodněte sami, já si myslím, že je to spíše ke prospěchu, pokud je příběh opravdu dobrý, tak zažijete emoční a strhující zážitky, které vám nemusí nabídnout ani knížka nebo film. A pro mě je to způsob, kam by se měli spíše adventury ubírat, příběh prostě musí hrát hlavní roli, dokonce je i metaforou, která se týká i nás v reálu, ale to si musí každý rozhodnout a zjistit sám.

Až se dostanete do Arcadie, hra dostane takový jiný šmrnc a je to jen ku prospěchu věci. Máte tedy možnost se zde i setkat s April, ta se také změnila a má nyní jiné starosti, vzala si na sebe roli ochránce utlačovaných a nejen to, touží po pomstě a nebude mít klid dokud nebudou její nepřátelé (Azadi) zatlačeni a některým lidem neposkytne svobodu. Jenže má po ruce jen málo lidí a válku by tedy prohrála, ale osud má už pro ní roli připravenou a i samotný Strážce April prozradí ať nemyslí jen na ostatní nebo se jí to vymstí… Ve světě Arcadie se setkáme ještě s jednou hratelnou postavou, která dostane asi nejmíň prostoru, tou je Kian, služebník bájné Šestice, zdatný bojovník s dobrým srdcem, ale zaslepenou myslí, přesto není vše tak úplně ztraceno. Mezi všemi třemi hratelnými postavami existuje velká návaznost a všichni jsou nějak se sebou spojení.

Podstatnou roli hrají i vedlejší postavy a hráči jedničky se můžou těšit na to, že i narazí na nějaké ty postavy z prvního dílu. Tedy, téměř každá postava bude mít ve hře svou roli. S některou se setkáte i vícekrát, hodně nápomocná vám například bude hostinská Benrime, spolubojovníci April, kamarádka Zoë Liv a spoustu dalších. Některé z nich vám hodně přirostou k srdci. A co teprve Havran, který je něco jako Morte v Planescape Torment. Prostě „postava“, se skvělou zásobou hlášek a je to famózní věc k již tak už úžasné hře.

Grafika už není v současné době žádná übernextgeneration, což mi bylo vždy úpřímně jedno, protože pro mě nikdy nebyla grafika tím, co dělá hry dobrou. Ale i tak má co nabídnout, hra světel a stínů, propracované herní lokace, detailní textury a udatně zpracované animace postav. Myslím si, že nikdo nebude uražen. Dostatečně dokresluje perfektní atmosféru hry.

Zvuky jsou skvělé a ještě lepší je hudební stránka hry. Ta je geniální a opravdu sehnání si soundtracku stojí za to. Hudbou se nemůže chlubit každá hra, ale Dreamfall opravdu může. Motivy pěkně ladí se situacemi ve hře. A mezi nimi jsou i věci, které se řadí mezi mé nej hity. Hudbu má na starosti Leon Willett, kromě něho skvělá hudba od Magnet či Simon Poole, Octavcat, Ingvild Hasund a další.

Všechno si teda shrneme a povíme si o plusech a mínusech hry, hru sice hodně chválím, protože si to zaslouží, do varu mě dostávají některé recenze, ve kterých přímo na hru kydají hnůj, ano každý má svůj názor, ale myslím si, že někdy je to až moc tvrdé, mouchy má každá hra.
Hlavním plusem je příběh, který doslova žijete a s tím souvisí i skvělá atmosféra. Dále tu máme dobrou optimalizaci, hru si zahrají i ti, co mají opravdu slabé stroje jako já a ani u mě to nevypadalo vůbec špatně. Jednoduché ovládání, které většinu lidí osloví (i ty, co nemají rádi adventury). Perfektní strhnutí do děje a chytlavost, prostě budete hrát bez pojmu o čase. Délka tak akorát. Dialogy, dabing, hudba, možnost hrát za více postav, je toho jednoduše opravdu hodně, takže jsem to vzal v rychlosti. Jo a nezapomeňme – pro nás Čechy, co mají českou verzi hry i opravdu podařené české titulky.

A nyní se pozastavme nad zápory hry, kterým u téhle hry nepřikládám zrovna velkou váhu, protože mě nad míru oslovila, a tak proč bych ji měl hanit, když ji mám tak rád, ale vás informovat musím. Mezi největší patří hloupé souboje, dále otravné loadingy – které jsou opravdu často, naštěstí trvají pár sekund a časem si na ně zvyknete a ani je nebudete vnímat – aspoň to mělo dobrý vliv na hw náročnost. Někomu může vadit pobíhání sem a tam v určité části hry v Marcurii. Občas se i podivně zasekla postava, příjde mi okolí (možná je to jen u mého pc kvůli grafice) takové prázdné, hlavně na začátku, chtělo by tam více lidí a více menších předmětů. Některé neviditelné zábrany, hrozně nastavená kamera na začátku, mohlo být více interaktivních předmětů a místo soubojů např. dát více logických interaktivních hádanek. Náročným může vadit i relativně nízká obtížnost a Kianovi bych dal více prostoru. To je vše, nakonec jsem toho vyjmenoval dost, ale jsou to takové spíš prkotiny.

Ragnar Tørnquist – autor příběhu a Funcom nám předhodili tedy pokračování legendy a myslím si, že ostudu jménu The Longest Journey neudělali, ba naopak zvýšili popularitu této herní série a ani snad zarytí adventuristé a fanoušci nejsou ve finále zklamáni, prostě musí to nějak jít s dobou. Dreamfall se povedl na výbornou a pro mě je to další nezapomenutelný zážitek ze světa her a já dávám vysoké hodnocení 93%. Hra mě dokázala zase po dlouhé době přikovat k obrazovce monitoru, fascinován jsem si užíval úžasný příběh, ani ten konec mě nikterak nezklamal, je to pro mě prostě objevený klenot. Zamyslel jsem se nad vším a prostě se mi v hlavě po dohrání odehrávala spousta myšlenek a to je jedině dobře i emočně mě to zasáhlo a to vše je známkou téměř geniální hry. Hru si rád zahraju v budoucnu znova, věřím, že bude pokračování, prostě je to na pokračování, víme toho pořád málo – jako u PB – spousta otázek, jak to dopadlo s postavama atd. Mě závěr (hodně lidí zklamal) nezklamal, ano nebyl, jak jsem si představoval, ale nevadil mi, líbil se mi dokonce + dneska se happy endy nenosí . Zkrátka je to otevřený na pokračování a věřme, že bude! A vypadá to, že se skutečně dočkáme, co nejdříve by se mohly objevit pokračování v podobě epizod, uvidíme, jak se to chytí. Nezapomínejme, že si také hra odnesla nespočet cen. Hra mě dokázala zase po dlouhé době přikovat k obrazovce monitoru, fascinován jsem si užíval úžasný příběh, ani ten konec mě nikterak nezklamal, je to pro mě prostě objevený klenot. A vy už neváhejte ani minutu, tuhle hru musíte zkusit, protože patří mezi ty nej.

Dreamfall: The Longest Journey

INFO

VÝROBCE: Funcom

DISTRIBUTOR: Aspyr

MIN. HW NÁROKY: CPU 1.6 GHz, 256 MB RAM, 128 MB 3D grafická karta, 7 GB na HDD

DOP. HW NÁROKY: CPU 3.0+ GHz, 1024 MB RAM, 128+ MB 3D grafická karta

MULTIPLAYER: není

TYP HRY: adventura

VERDIKT: Hra vás donutí se zamyslet, není ztraceným časem a zkrátka je to pro mě jedinečná hra, která dokazuje, jakým můžou být hry uměním. Odzbrojující adventura, která je povinností pro každého, kdo to s hrami myslí vážně.

PODOBNÉ HRY: The Longest Journey, Fahrenheit

PRO: Příběh, atmosféra, chytlavost, dabing, hudba, délka tak akorát, přístupné ovládání, dialogy, možnost hrát za více postav, dobrá optimalizace.

PROTI: Okolí mi někdy přišlo takové prázdné, hloupé souboje, hrozně nastavená kamera na začátku, loadingy, mohlo být více interaktivních předmětů, pro náročné možná až příliš nízká obtížnost, pobíhání sem a tam v určité části hry, Kianovi bych dal více prostoru, menší počet interaktivních hádanek.

WIKIPEDIA

http://en.wikipedia.org/wiki/Dreamfall

ZAJÍMAVÉ STRÁNKY:

http://www.dreamfall.com/

http://www.black-house.net/

[wpyt_profile2]seld64unfAk[/wpyt_profile2]

HODNOCENÍ: 93 %

VÝROBCE: Radical Entertainment

DISTRIBUTOR: Vivendi Games

MIN. HW NÁROKY: CPU 1.6 GHz, 512 MB RAM, 64 MB GFX video card s DX9

DOP. HW NÁROKY: CPU 3.0 GHz, 1024 MB RAM, 512 MB GFX video card s DX9

MULTIPLAYER: není

TYP HRY: akční

VERDIKT: Tony Montana opět ožívá v celé své kráse. Pokračování hitu Scarface ve formě akční skvělé hry. Hra, která vás dostane. Zábava, akce, hlášky – nejlepší akční hra roku 2006, alespoň pro mě.

PODOBNÉ HRY: The Godfather, GTA: Vice City

PRO: Zábava, Hratelnost, příjemné audiovizuální ztvárnění, dabing, hudba, Blind Rage mód, prostředí, Tony Montana, povedený převod filmového námětu do hry, příběh, koule, rostoucí respekt a vůbec tak nějak vše.

PROTI: Stereotyp v průběhu prostřední části hry, protahování kvůli ekonomické stránce hry

ZAJÍMAVÉ STRÁNKY:

http://scarface1983.com/

http://www.scarfacegame.com/

HODNOCENÍ: 92 %

Opět si neodpustím několik slov k úvodu, kde si povíme, co je vlastně Scarface zač a jak jsem se k této hře dostal a potom se dostaneme k samotnému rozebrání prvků této skvělé hry. Původně jsem neměl vůbec v úmyslu recenzi na Scarface sepsat, pouze několik věcí po dohrání hry. Hlavně z toho důvodu, že jsem si hru neužil maximálně, protože hra se na mém slabém PC hrála úplně jinak než jak se hrát má, např. jak vidíte na tomto videu…

[wpyt_profile2]qxqF1joQR3I[/wpyt_profile2]

… tak takhle hra u mě vůbec nevypadala , tím pádem jsem si mohl myslet, že to mělo velký vliv na hratelnost, ale nakonec jsem tuto myšlenku vyloučil. Dostaneme se k tomu až budem rozebírat grafiku, také se mi do toho moc nechtělo. Ale nakonec jsem se rozhodl, že přeci jenom si tato hra, která není zase tak moc opěvovaná, pár slov opravdu zaslouží. Hlavně tato hra si zasluhuje, aby se na ní nepozapomnělo, protože má své kouzlo a pro mě je to rozhodně jedna z her, na kterou budu vzpomínat ještě dlouho.

O Scarface a vůbec o Tonym jsem nevěděl zhola nic, nikdy jsem o tom neslyšel a bravurní snímek od Briana De Palmy se mi vyhnul. Což je velká škoda, protože tyto filmy… záměrně říkám filmy, protože tato hra na filmu stojí a navazuje na něho… mám velice rád a Al Pacino patří k mým nejoblíbenějším hercům, hlavně kvůli Kmotrovi. Teď zase odbočíme trochu jinam. Určitě víte, alespoň pokud se trochu zajímáte o hry, že existuje i hra Kmotr, která mě ale po několika minutách odradila a také asi víte, že hlavní postavu hrál ve filmu Al Pacino. Na hře Kmotr se ale nepodílel, protože měl slouvu s tvůrci Scarface, docela mě to štvalo, protože Ala jsem měl prostě u Michaela zafixovaného. Nakonec to dopadlo tak, že jsem rád, že tak zůstalo, protože Al se podílel podle mě na lepším titulu a to právě na Scarface. A jeho tvář v této hře hraje velkou roli.

Na Scarface se pracovalo už v roce 2004 a znalci filmu a nejen oni měli o tuto hru vysoký zájem, problém byl, že hra vypadala opravdu hrozně (stačí si najít nějaké první screenshoty). Proto Vivendi Games sklidila při prezentacích hry velkou kritiku, protože by mohla hra nakonec ještě dobrému jménu filmu uškodit. Bylo to hlavně kvůli grafice, ale Vivendi společně s Radical Entertainment se poučilo a nakonec se jim to povedlo a ze hry je to, co je a čím si vývojáři snad představovali, že hra bude.

Když hra vyšla, tak se odstartovaly impulsy pro sehnání. Nejdřív se prohodilo pár slov s B@rY$em, kterému musím poděkovat, protože bez něho bych se ani ke hře nedostal. Následovalo přečtení recenze v Levelu a hru jsem musel mít. Problém byl, že jsem se nejvíc obával toho, jestli se mi hra povede vůbec spustit, ale i přes toto riziko jsem do toho šel.

Jaké byly mé první dojmy? To vystihuje tato věta „Je to super, ale na začátku jsem chtěl ihned mazat jaká to byla kravina“. Opravdu takhle jsem se cítil po prvním spuštění hry. Ze vstupu do hry jsem byl opravdu poněkud v rozpacích, po zajímavě provedeném intru, ve kterém figurovala ukázka ze samotného filmu, který se po uvedení hry dočkal nové reedice, následovalo něco jako menu bez možnosti nastavit si grafiku atd. Po lehkých nesnázích se mi povedlo tak nějak hru spustit. Nadával jsem a nechybělo toho málo a hru bych vymazal, teď vím jakou blbost bych udělal. Ten trénink na Kubě zřejmě bylo něco hrozného, ale ne, že by to bylo špatné provedení, ale kvůli tomu, že na začátku bylo rozladěné ovládání a s tou myší to byla prostě hrůza + slabé PC k tomu taky dodalo, takže jsem měl co dělat, abych vzteky nezačal mlátit kolem sebe. Naštěstí jsem ovládání objevil – ESCAPE btw. – nastavil a snížil grafické detaily na minimum a hle – šlo to, sice ne dokonale, ale šlo. Konečně po absolvování tréninku přišly ty pravé orgie a to, což mě absolutně dostalo a stal se ze mě Tony Montana .

Ale to už bych vlastně začínal kostru recenze, tak ještě dodám, že po několika hodinách hraní jsem se pomátl a všude o této hře hlásal, změnil jsem si kvůli tomu blog a říkal si Tony Montana, takové poblouznění, které ale už vyšumělo . Sehnal jsem si film a řeknu vám, že před tím než se pustíte do hry, skoukněte ten film, přikázal bych vám to spíš. Protože pak už budete vědět, kdo je Sosa, kdo je vlastně Tony a hlavně určitě ve hře poznáte i několik lokací z filmu a vůbec prostě budete vědět, o co jde. Jinak recenzi filmu najdete taky někde tady kolem. Doporučuji kdyžtak přečíst, dozvíte se něco z historie, pokud jste líní koukat film, ale na hru máte chuť.

A začínáme, vítejte v Miami a vrhněte se se mnou a Tonym na cestu za respektem. Jak už jsem se zmínil, hra je postavená na stejnojmenném filmu a navazuje na něj, takže pokud se vám po Tonym stýskalo, teď možná budu spoilovat, tak pozor, tak už nemusí. Víme, jak to s Tonym dopadlo. Někdo z vás chtěl, aby takhle Tony neskončil, tato hra to nabízí. Pozměníme trochu vrcholící finále, postaráme se o Sosovi gangstery a začínáme vlastně znovu. Na začátku hry jste prostě vládce Miami, máte všechno, respekt, peníze – prostě všechno, ale po zdrcujícím útoku je z vás zase nic, musíte začít úplně od začátku, ale primární úkol máte už od začátku jasný, parchant Sosa musí zemřít. Začátek je jedna velká bitva a ne jen tak každá hra vás hodí do strhujících událostí jako je tato. Musíte se prostřílet svou vilou ven, díky tomu si osaháte pořádně herní mechanismy a hlavně příjdete na skvělou věc skrytou defaultně pod tlačítkem „V“ – Blind Rage, nebo-li zuřivost, ke které se ještě samozřejmě dostaneme. Po monumentální bitvě se trochu uklidníme a s Tonym jedeme v jeho káře do známého Babylon klubu v daném území Miami a pomalu si začínáme osvojovat celé území a posléze celé Miami. Hra vám bude od začátku určitě připomínat GTA: Vice City, kterou nepochybně všichni znáte. Ač se to třeba nebude zdát, tak se od VC hra liší a podle mého názoru dokonce její kvalitu převyšuje a to už je co říct, protože VC patří mezi mé velice oblíbené hry. Prostě máte tu podobný styl hry, město, úkoly, „volnost“, „hijackování“ aut atd. Prostě pokud znáte VC, tak si dokážete udělat představu, jak se tato hra hraje, ano podobně. Dokonce i vaše vila je téměř totožná s tou vaší z VC, akorát není na střeše vrtulník – dodám, že v této hře nemáte možnost vzdušné prostředky ovládat. Ale nemějte to hře za zlé, takhle podobně vypadala vilka i ve filmu a třeba podotknout, že VC se inspirovalo také Scarfacem.

Plníme první zajímavé mise, hlavně bitva v hotelu byla velice atraktivní, a hra nám čím dál tím více vstupuje do krve. Takže ještě jednou, co budete po celou hru dělat? Odpovědí je získávát respekt a bavit se. Ve hře máte volnost jako ve VC, takže si můžete klidně jen tak jezdit po městě, bavit se s občany, závodit či se honit s policií, ale to by vás jistě za chvíli přestalo bavit. A tak tu máme samozřejmě mise, které prostě nesmí chybět a které vás také dovedou k velkému finále. Je škoda, že není větší variabilita u vedlejších misí, ale i tak si hodně užijete. Ale pro úspěšné zdolání hry opravdu stačí jenom plnit hlavní příběhové mise. Po úvodních seznamovacích misí, kterými si hlavně zajistíte peníze a získáte zpět svou vilu, dojde na významné budovy, které už budete muset získávat po celou dobu hry.

Důležitou jsou jako všude a vždycky peníze, kterých ale moc ze splňování misí nedostanete, a tak musíte dělat vedlejší melouchy, které si získáte dealerováním drog a ničením gangů. Miami je rozdělené na 4 hlavní území + industriální zóna a malé ostrůvky na jihu od Miami, které budou hrát ke konci velkou roli. Vaším úkolem je všechna tato území získat, to dovršíte tím, že v každém území zakoupíte určitý počet budov. Než budete mít možnost si budovu koupit, musíte vždy splnit pro majitele nemovitosti nějaký ten úkol, většinou jde o zbavení se původních majitelů (gangy patřící hlavním bossům hry a vašich hlavních nepřátel) a také z většiny případů půjde i o zbavení se policejních čmuchalů. Jakmile daný úkol splníte, máte možnost si za určitý obnos nemovitost koupit a je to. Po získání všech stěžejních budov si přivlastníte také hlavní skladiště drog v tom a daném distriktu, které vyčistíte od gangu a díky tomu můžete z tohoto skladiště rozvážet ještě větší množství drog a tím pádem získat hodně peněz a ke konci hry je rozvážení drog do vašich nemovitostí hlavní záležitostí.

Mise se liší prostředím, ale úkol je vždycky stejný, hlavní náplň této hry – tedy zabíjení. Ale ty prostředí potěší, většinou se jedná o přestřelky na ulicích města, ale někdy se dostanete i do interiérů. Při plnění misí, respektive zabíjením, získáváte body respektu a také body v cop a gang heat (o tom později). Získávání respektu probíhá zajímavým způsobem, musíte zajet do své vilky a tam vám zrudne další písmenku v názvu „SCARFACE“. Je to takové levelování a když si spočítáte písmenka, zjistíte, že těchto levelů je osm. Hra také potěší tím, že při získání dalšího levelu získáte taky do své vilky pěknou „děvku“ . Ale hodněkrát těch bodů přeci jenom je málo a co s tím, peníze jsou. Stačí zmáčknout tlačítko „TAB“ a kliknout na Exotics. Tyhle věcičky vám dají hodně bodů reputace, je to spíše až na nějaké výjimky takové okrasné vylepšení, ale vždy je dobrý pocit si koupit nějakou věc a vidět, jak naskakují ty body reputace a k tomu ty hlášky Tonyho . Ale podívejme se na ty složky v Exotics podrobněji.

Henchmen – zde si koupíte pilota lodi, zabijáka, řidiče, překupníka zbraní, snajpra atd. A pozor! Hra nabízí si za některé z nich zahrát! Stačí jít v „TAB“ do hlavní složky EMPIRE a v BUSINESS si dole přepnout na řidiče, zabijáka či snajpra. Jde o takové příjemné vylepšení a několik hodin jsem si za ně taky zahrál, zde nezískáváte tzv. „balls“ (opět se dozvíme později o co jde), ale jen money a několikrát se vám povede naleznout i nějaký ten zapadlý gang. Mise jsou jasné – za řidiče kradete drahá auta, za snajpra a za zabijáka se staráte o gangové příslušníky. Poté se přepnete zpět na Tonyho a peníze máte přičtené na kontě. Další složkou Exotics jsou auta a lodě, lodě ani moc nevyužijete, protože většinou se pohybujete na souši, ale i tak se vám při převážení drog přes vodu budou hodit. Spíše se zaměříme na ty auta.

Tak jako u VC i tady většinu času strávíte v autech a v některých misích jsou automobily významnou složkou. Můžete z nich dokonce i střílet. Při bojích s gangy na konci oceníte mé nejoblíbenější vozidlo Bodog Stampede a také jsem se nejraději – zase ke konci, proháněl ve sportovním Rattleru. Auta jsou různá – staré drahé kousky, sporťáky, ani buldozer nechybí a další. Ovládání je celkem příjemné a k tomu všemu jde auta samozřejmě zničit a věřte, že se povede vaše auto doslova rozpálit. Jinak ve hře je něco přes stovku druhů aut, fyzikální model je samozřejmě hodně arkádový, ale hře to neškodí.

Další věci v Exotics slouží jen právě na tu okrasu a získání reputace, takže na moc věcí nejsou. Ale ve své vilce si je můžete vyvolat a vyzdobit si s nimi vilku – no, pokud se nudíte. Jo a ani nechybí tygřík z filmu. Teď se ještě vrátíme k významné volbě EMPIRE, kde najdete mapu území, kde máte označené ty nejdůležitější věci – gangy, nemovitosti, závody, nepřátele, přátele, doplnění zdraví, opravy aut a další věci (viz vysvětlivky ve hře). Dále tady máte možnosti – BUSINESS, kde máte mise. Na prvním místě jsou vždy nejdůležitější – příběhové mise, pod nimi se nachází vedlejší. Ty nehrajou tak velkou roli, od Felixe či Sandmana z ostrovů získáváte tipy na zničení protivníků a ke konci hlavně oceníte mise s možností rozvážení velkého množství drog. Ale ani ty po získání drogových polí nevyužijete. Ale i tak si rozhodně pár uděláte, protože peněz není nikdy dost. Další je tzv. „TURF“. Kde spravujete své budovy, proč? Inu, při rozvážení drog do vašich nemovitostí vás budou napadat gangy, respektive napadnou vaše budovy a abyste je trochu ochránili před nepřátelským náporem, máte možnost si najmout na ochranu několik strážců atd. Ale strážci jsou tupí a většinou pochcípaj a nezabijou ani jednoho útočníka, ale hlavně je to tady kvůli tomu, abyste měli čas na to k nemovitosti se dostat a postarat se o útočníky sami.

A Heat si necháme opět na samostatný odstavec, už jsem se o tom nedávno zmínil, cop heat a gang heat. Při zabíjení členů gangů vám stoupá tzv. gang heat, hlavně tedy při rozvážení drog. Musíte ho snižovat, jinak budete mít velké problémy, gangy vás nenechají na pokoji a budou průbojnější, takže musíte gang heat průběžně snižovat – prostě gangy uplatíte určitým množstvím peněz – podle toho, jaký humbuk jste způsobili. To samé je i u policie, zabijete policistu, uniknete zatčení a cop heat vám stoupá. Policie vám někdy hodně znepříjemní život, není to sice tak tvrdé, že byste jeli na červenou a měli je za p*delí, to ne. Ani když pojedete rychle, vlastně ani na ně moc nenarazíte, ale jestli na to úplně kašlete. Porážíte chodce, vybíjíte gangy na veřejnosti, máte problém. Poté musíte rychle utéct z dosahu tzv. radaru a máte klid. Pokud tak neučiníte a nepodaří se vám uniknout z dosahu radaru, tak vám po určité době vyprší lhůta a jste mrtví – prostě vás hra zabije a nemusíte nikoho vidět, i když se vám povede skrýt v nějaké budově, musíte se nechat zabít, jinak nemůžete pokračovat ve hře. A také platí, že čím větší cop heat – tím větší síla policie a větší možnost smrti.

Když už jsme u té smrti – když zemřete v průběhu mise, či vás někdo dostane – objevíte se znovu, není game over, ale za cenu toho, že ztratíte špinavé peníze a drogy. A to někdy hodně zamrzí. A jak se tomu vyvarovat? Ve hře máte banky, které jsou další hlavní složkou hry, v nich si ukládáte hru a perete špinavé peníze. To probíhá pomocí univerzálního tlačítka „T“. Pamatujete si ve hře Kmotr na takovéto vyjednávání? Tak k tomu slouží toto tlačítko. Je to taková minihra a narazíte na ni několikrát – při koupi drog, ukecávání policie či gangu a u banky na tom záleží kvůli množství sražených procent z částky. Když uspějete, dostanete bonus – sníží se vám heat a u bank budete mít nižší úrok. Zato každý neúspěch zamrzí. Prostě držíte tlačítko „T“ po určitou dobu a musíte se trefit do té a té hranice. Nejlepší je samozřejmě vidět to v praxi.

Další významnou věcí hry jsou „balls“ – koule. Které vám pomáhají ke získání děvek, ale hlavně pomocí nich se dostanete do módu Blind Rage. Získáváte je různými způsoby, dokonce se vám hodí i u takových speciálních návštěv u děvek, které vám vylepší zdraví, staminu i koule. Zabíjíte nepřátele, nadáváte protivníkům, při jízdách v autě atd. Na to si příjdete sami. Při naplnění dávkovače zuřivosti a po zmáčknutí daného tlačítka se dostanete do módu, kde se díváte na všechno z pohledu první osoby, jste nesmrtelní a automaticky zaměřené protivníky kosíte na jednu ránu + získáváte zdraví, ale jen na určitou dobu.

Miami je rozlehlé a atraktivní, nvm jak moc se inspiruje skutečností, ale třeba některé lokace z filmu tu jsou, hlavně Babylon klub. Největší klad je, že pohyb v Miami není omezen otravným nahráváním a neviditelnými bariérami. Zhruba v polovině hry se dostanete na ostrovy a také vás čeká jedna z nepříjemných věcí, teda alespoň pro někoho. Nejdřív k té nepříjemné věci – tou je stereotyp, který se prostě dostaví a tady na ostrovech ho musíte překousnout a ještě ho budete muset překousnout v South Beach, ani nvm proč, ale nejsem sám, komu se tohle stalo, prostě vás hra trochu omrzí, pozitivem je, že pokud to překousnete tak se zase vše kupodivu vrátí do normálu a začne vás to zase naplno bavit. A ke konci, kdy už je vidět, že jste všude respektování je to prostě ono.

Ostrovy jsou velmi pěkně graficky zpracované a moc se mi na nich líbilo, dostanete se tam jakmile vás zkontaktuje tajemná osoba zvaná Sandman, se kterým se nevidíte rozhodně naposled. Jinak je to docela osvěžení, je to tu trochu jiné než v Miami a také váš Tony změní obleček – ano Tony v průběhu hry mění i ošacení. Ale hlavně je to tady hotový drogový ráj a užijete si tu velmi zajímavé mise. Poté až se vrátíte zpět do Miami, tak už si můžete pomalu říct, že se blíží finále.

To, co se mi na hře nejvíc líbí a vám bude snad taky, je samotný hlavní hrdina – Tony Montana, velká osobnost se svými preferencemi a charakteristickým charakterem. Tony vzešel do dějin a jeho hlášky se pamatují věky, Tony je výjimečný, není to obyčejný hrdina. To, co se vám asi bude nejvíc líbit je jeho sprostost . Jeho hlášky stály za to už ve filmu a tady se objeví znovu a když všude, tak tady skoro všude samé f*ck ničemu neubližuje a jen hodně dotváří atmosféru hry. Al pacino a jeho ztvárnění Tonyho Montany mělo velký vliv na to, že se stal film kultem. Tony je hrdina a velký parchant v jedné osobě. Žije ve svém vlastním světě a řídí se svými danými pravidly. Hlavní je to, že už ve filmu se řídil tím, že by nikdy nezabil člověka, který mu nic neudělal, tím myslím hlavně ženy a děti a to je i ve hře, nepočítám občas nějakou to srážku autem, ale to ještě může ten a onen přežít. Myslím tím, že když budete chtít nějakému civilovi ustřelit palici, tak vám dá Tony najevo, že to neudělá. Je to dobrá věc, ale někdy mi vadila, hlavně při plnění klíčových misí, kde tato věc málem Tonyho přivedla do hrobu, ale je dobré, že na to vývojáři nezapomněli. A opravdu na některé jeho hlášky nikdy nezapomenu. A jak říkám bez Tonyho by tato hra nebyla na tak dobré úrovni.

A s čím si budeme hrát, s čím se Tony bude zbavovat nepřátel? Pěstičkama taky toho něco zmůžete, ale jsou spíše vhodnější na takové to vyjednávání. Nechybí motorovka, ale s tou jsem si skoro vůbec nevyhrál, moc mě to nebavilo, i když patří k tomu nejlepšímu. Nechybí samozřejmě všelijaké samopaly, pistolky, granátomety, raketomety, brokovnice apod. Velkou část hry jsem útočil s AK-47, která se stala mou nejoblíbenější, ale pak jsem zjistil, že nejlepší je stejně Carbine Assault Rifle – M16, kterou jsem bohužel využíval až ke konci hry. Jinak skoro každá zbraň se dá několikrát upgradovat. Jinak nemusím vám připomínat, že hra je vcelku docela brutální a že není pro děti. Krve si užijete a masakru také, uřežávání soupeřových končetin je dobře provedené a na obrazovce vám lítají slova, kam jste se trefili, co jste soupeřovi odebrali atd. Na všechny vaše zásahy se můžete podívat do statistik v hlavním menu hry (ESCAPE).

Nyní se zaměříme na AI čili umělou inteligenci. Hru neprojdete jenom sami, někdy vám pomůže spoluřidič atd., bohužel na tom jejich AI není moc dobře,takže stejně všechno budete muset vyřídit sám. Nepřátelé jsou na tom lépe a někdy vám pořádně zatopí, např. v posledních misích hry budete mít hodně co dělat, ale pořád na tom není nějak valně, dokáží spolupracovat a někdy se jim podaří vám i ustřelit palici, někdy naopak vám chodí slepě před hlaveň vaší zbraně. Policie se vás za každou cenu snaží dostat z auta, připravuje vám i nepříjemné zátarasy a také pásy, které se postarají o vaše pneumatiky. AI občanů v autech je někdy na palici, vezete drogy, máte už dost zničené auto a nějaký blb vám najede do vaší dráhy, to bych zabíjel, bohužel to nejde . Ale i tak si nemůžu na AI moc stěžovat, tedy jedním slovem – dostačující.

A jaká tedy je ta hratelnost? Parádní! Ano je vlastně pravda, že po celou dobu hry vlastně děláte jenom to samé, ale zvláštní je, že vás to pořád baví! Ano sice se dostaví stereotyp, ale jen na malou chvíli, abyste pak mohli už s klidem pokračovat a dovést hru ke zdárnému konci. Prostě se bavíte. Také je to jedna z mála her, která se hraje jedním dechem, nestává se často, abych hrál hru třeba i 17 hodin v kuse (samozřejmě přestávky na jídlo a na záchod). A ke konci hry jsem už vůbec nevnímal okolí a mým primárním cílem bylo dovést Tonyho do finále. Také je dobré zapojení procent splnění hry. A opět se musím zmínit o VC, kde jste ke 100% museli hledat balíčky, dělat pitomé skoky atd. To mě vůbec nelákalo, proto jsem taky 100% nedosáhl, ale tady v klidu ano, protože se tady nemusím starat o takovéto zbytečnosti a velice mě to těší a mám z toho dobrý pocit, že jsem to dohrál prostě naplno. Musím pochválit finální mise, na kterých bylo hodně vidět, že už se blíží konec a musíte jít hodně s rozmyslem, protože chyby se trestají a ve finále není žádné uložení a u Sosy (je přeci jasné, kdo je váš cíl, a tak to nepovažuji za spoil) stačí jednou zaváhat a všechno znovu. A jak jsem se zmínil, ke konci se ještě jednou uvidíte se Sandmanem a na jednom ostrově vás čeká velká bitva, která mi připomněla Far Cry, nvm proč, asi kvůli atmosféře. Jakmile to dohrajete, čeká vás outro a jede se dál, dáte 100% a pak už můžete s klidem v duši hru smazat. Škoda, že za 100 % nebyla větší odměna a nějaké to video navíc atd. Dostávám se k tomu, proč jsem se obával recenze, hratelnostně jsem byl na tom handicapován, takže můžu poté až si to zahraju naplno znovu, mluvit trochu jinak. Ani nevíte, co jsem si protrpěl a z dohrání hry mám ještě větší radost. Jak už jste viděli ukázku ze hry ve videu nahoře, tak u mě to takhle ani zpola nevypadalo. Osvětlím to, hra je dobře optimalizována, takže si ji můžete zahrát na slabších strojích, ale za cenu toho, že si ji neužijete úplně naplno. Hlavní problém je to, že se vám hlavně engine hry chová trochu jinak, takže dá se říct, že jsem hrál hru vlastně po celou dobu v takovém bullet-timu :-/, když se podívám na to video ještě jednou, tak musím říct, že takhle to u mě prostě vůbec nevypadalo, měl jsem všechno hodně zpomalené, ale když si na to člověk zvykne, nevnímá to poté jako problém. Někdy se to dá i považovat za výhodu – hlavně u misích kde je mnoho nepřátel, člověk se na to může více soustředit, atd. Ale prostě člověk si to užije nejlíp na pořádném železe ;ú. Taky to má za následek to, že když porovnáte hrací dobu s dobou na XFire, je to divné, také jsem si toho všiml. Stačí chvíli pozorovat, jak plynou minuty ve hře. Ale i tak tohle vás snad trápit nemusí.

Dostáváme se ke grafice, ke které nemůžu toho moc říct, hru jsem byl nucen mít na minimální detaily a v nejnižším rozlišení, ale i tak můžu s klidem říct, že je naprosto dostačující, rozhodně neurazí a hlavně musím pochválit tváře některých postav, Sosu opravdu poznáte . Mně se prostě líbí a nemám k ní nějaké výrazné výhrady. S grafikou souvisí i celá atmosféra hry, která je díky Tonymu také na vysoké úrovni. Prostě si budete užívat pobyt v Miami, někdy vám dokonce i zaprší.

Podívejme se také na zvukovou a hudební stránku hry. Zvuky jsou výborné, akorát někdy to přičítání peněz mi lezlo na nervy, ale dá se to vydržet. Speciální složkou je dabing. Al se bohužel na dabingu nepodílel, ale nevadí to! Protože jeho místo zaujal Andre Sogliuzzo, který je absolutně parádní! Je to mimochodem Alův dlouholetý osobní řidič a kupodivu má hodně podobný hlas a když to srovnám s filmem, tak bych ani ten rozdíl nepoznal. Nadaboval prostě Tonyho skvěle, že i Al by mohl závidět. Ale není Tony sám, jsou tu i ostatní skvěle nadabované postavy – známými lidmi! Zmiňme třeba Daniela Dae Kima – ano, ten z Lost a známého Ice T. Díky tomu jsou postavy živější a přispívá to na atmosféře. Další významnou věcí je hudba, ve hře najdeme hodně licencovaných a známých věcí. Asi nejde přidat vlastní hudbu, ale nevadí. Songů je hodně – různé žánry – . A neoposlouchalo se mi to. Přišel jsem taky na nové skvělé skupiny, např. se mi hodně líbí rap od Control Machete (Bien, Bien) a nej je Cheap Thrills od Planet Patrol a já to nemůžu nikde najít , pomozte mi, prosím!

No a konečně se nám pomalu blíží finále této právem megarecenze, zatím jsme hru docela chválili, ale jsou tu samozřejmě jako skoro všude malé zápory a teď na ně přichází řada. Největším je už několikrát zmiňovaný stereotyp v polovině hry a někoho prostě tento druh hry bavit nebude. Dále je to nedostatek peněz a ke konci je už otravné objíždět všechny ty nemovitosti, abyste si mohli koupit poslední věc z Exotics a získat 100vku. A víte co? Další zápor už mě nenapadá.

A konečně je tu finální verdikt. Hru doporučuji všem, protože jsem se u ní po dlouhé době pořádně pobavil, dlouho mě takhle nějaká hra nezaujala. I když se tak Scarface netváří, je to vyvážená záležitost se svým charakteristickým kouzlem. Hra se u nás prodává za skvělou cenu a s českými titulky. Totální povinností je pro fandy Scarface, pro ty, co hrají hry typu GTA den co den. A svému předchůdci – filmu neudělal absolutně žádnou ostudu, ba naopak fenomén Scarface oživil. Tony is alive! Jděte do toho. „Say ‘ello to my little friend!“ A já si dám nejméně dva měsíce od Scarface pokoj.

(UPDATE – 27.08.08 – je to opravdu megarecenze, dle počtu slov a opět se musím pochválit, dozvíte se vše a je to prostě super

VÝROBCE: SCS SOFTWARE

DISTRIBUTOR: SCS SOFTWARE

HW NÁROKY: CPU 1,0+ GHz, 256+ MB RAM, 64+ MB video card

MULTIPLAYER: není

TYP HRY: simulátor autobusu

VERDIKT: Chtěli jste se stát někdy řidičem autobusu? Bus Driver vám nabízí možnost si to vyzkoušet. A věřte tomu, že se budete divit tomu, jaká je to ve výsledku až překvapivá zábava.

PODOBNÉ HRY: 18 Wheels of Steel série

PRO: Hratelnost, příjemné grafické ztvárnění, zvuky, zábava, originalita, neambicióznost projektu, tuzemský počin, hw nenáročnost.

PROTI: Nemožnost si změnit pohled, nemožnost volné jízdy, jednoduchost, délka, absence nějakých bonusů, absence outra, mrtvé prostředí bez lidí, absence autorádia.

ZAJÍMAVÉ STRÁNKY:

http://busdrivergame.com/

http://pc.hrej.cz/hry/simulator/bus-driver/

HODNOCENÍ: 67 %

Myslíte si, že být řidičem autobusu je nuda? Je to možné, s autobusem jezdím do školy už přes 3 a půl roku a řeknu vám, že to má nějaká pozitiva i negativa. Určitě každý, který se ráno probudí z krásného spánku, ještě v zimě a ještě navíc dojíždí autobusem, se nejvíce těší jak zaleze do vytepleného autobusu a nechá se odvézt do nepříjemného prostředí práce či školy. Jak vám bude cesta příjemná také záleží na povaze řidiče, nějaké jeho nerudné poznámky po ránu vám dokáží pěkně znepříjemnit den, mně se naštěstí tohle nestává. Kolikrát jsem v autobuse usnul a kolikrát si přál, abychom jeli dál. Bohužel realita je krutá. Negativa jsou peníze za lístek, rok co rok se autobusová doprava nepříjemně zdražuje a přeci jenom pro většinu z nás je jistě atraktivnější jízda vlakem než se někde plazit autobusem v ucpané dopravě. Ale pořád jsme nenašli odpověď na otázku jestli je povolání řidiče autobuse nuda, nejlepší by bylo se zeptat některého přívětivého řidiče ČSAD, který už má v tom praxi anebo si zkusit zahrát počin od firmy SCS Software, Bus Driver. Když už si tak vezmu mohl bych se zeptat i otce jestli to byla zábava, protože v ČSAD dělal a dokonce i dispečera v Kladně a i v současné době pokud potřebujeme odcestovat do Kladna autobusovou dopravu někdy potkává staré známé z práce.

Vlakových simulátorů jsme už pár měli a simulátorů autobusu? Pokud nemůžete najít odpověď, tak já taky ne, žádný takovýto projekt tady ještě nebyl, nepočítám některé freeware projekty či formy miniher ve známých her. Bus Driver je první plnohodnotný simulátor autobusu a pochází z České republiky! Za tímto projektem stojí firma SCS Software, která alespoň pro mě není neznámým vývojářským týmem a pro vás by také neměla být. Jak už jsem napsal, pochází z České republiky. A na svědomí má populární sérii z prostředí trucků – 18 Wheels of Steel, jejíž kvality poznávám i já v titule 18 Wheels of Steel: Across America, ale k tomu jindy a jinde. Má na svědomí i věc, o které jsem také napsal jednou pár řádek – Deer Drive. SCS Software vytváří specifické hry pro specifické publikum, takže ani Bus Driver není hra pro každého. Ale kdybych tyhle věci nevěděl, vůbec bych netipoval Bus Driver jako tuzemský projekt, protože tak vůbec nevypadá. Z jednoho prostého důvodu, nvm jak by si Bus Driver vedl pouze na našem trhu. Určitě si víc poradí třeba v Americe, což si uvědomovali i sami vývojáři. Rozhodli se vytvořit projekt, který tady ještě nebyl – simulátor autobusů a jak se jim to povedlo? Na tuto otázku se vám budu snažit položit odpověď.

Bus Driver je vlastně skutečnou lahůdkou a vesměs opravdu originální záležitostí. K této věci jsem se dostal opravdu ani nvm jak. Zaujal mě prostě ten námět a také velmi nízká velikost dema a z dema jsem lehce přešel do plné hry. V dnešní záplavě titulů, někdy přesahující klidně i 8 GB je Bus Driver raritou, který zabírá něco kolem 180 mb, některým může hra připadat jako freeware. Opak je pravdou.

Po spuštění hry vás čeká suché představení hry a hlavní menu hry, kde vám přímo v enginu hry jezdí autobusy, nejprve bych asi kliknul na options a upravil hlavně grafické detaily, ke grafice se dostaneme později, ale musím se zmínit o tom, že mě potěšilo, že hra není moc náročná na hw a užil jsem si jí v absolutní plynulosti a low nastavení grafiky mě rozhodně neodradilo.

Při spuštění hry máte možnost si vyzkoušet první řadu tratí z pěti, která nabízí 6 úseků, jakmile toto splníte otevře se další řada, kompletní hru přejdete za absolvování plných 30 tratí a zaručuju vám, že se nudit nebudete, pokud teda vás alespoň trochu tahle hra zaujme. Jako první zkoušku zkusíte krátký průjezd městem školním autobusem, kde prostě naberete u zastávky žáky a odvezete do školy, toť vše. Pokud si myslíte, že trať rychle projedete bez toho, že se nebudete dívat na rychlost, na dopravu okolo, vykašlete se na semafory, atd. máte smůlu. V této hře o tohle rozhodně nejde a pokud ji chcete zdárně dokončit se všemi hvězdičkami budete se muset probrat a hezky plnit dopravní předpisy a věřte mi, že tohle je ta pravá zábava.

A o co tady vlastně jde? Úkol je vždy stejný a primitivní, nabrat pasažéry, projet pár zastávek a skončit na konečné zastávce a ukořistit co nejvíce bodů. Ale, aby se hra trošku přizbůsobila realitě, přidala na atraktivnosti, bavila vás a nutila vás dál pokračovat, je tu proto systém pravidel. Dost mě potěšilo dosud nikterak moc zavedené používání blinkrů a věřte, že když to budete ignorovat, čeká vás nárůst trestných bodů a abych řekl pravdu je to sranda a hra na používání blinkrů opravdu reaguje. Dále si musíte dávat i pozor na nehody, systém poškození u autobusu není vůbec vidět, sice když nabouráte do auta, tak auto už dál nepojede, ale vám se nic nestane a autobus se mi za celou hru poškodit, tak že by to bylo opravdu vidět, nepodařilo. A už vůbec nepočítejte s tím, že by se vám povedlo vidět autobus na střeše. Dále tady máme jízdu na červenou, která hodně bolí a ztratíte za ní celkem dost bodů, to když pojedete na zelenou získáte bodů mnohem méně a hodněkrát se vám stane, že se vám i nedopatřením povede ject na červenou a to mě někdy dost štvalo. Dále si musíte dávat pozor na prudké zabrždění, o kterém vás informuje ukazatel brzd vpravo dole. I když tohle se mi také několikrát povedlo. Pokud tedy budete tyhle věci dělat často, moc se daleko ve hře nedostanete, znamená to nespokojené pasažéry a ztrátu bodů.

Tak jsme si řekli stručně o co jde a jak se to ovládá? Také celkem dost jednoduše – mě stačilo tohle – šipky na ovládání autobusu, klávesy „Z“ & „X“ na levý a pravý blinkr, „enter“ – otevření/zavření dveří a to je vlastně všechno. Ale v jednoduchosti je síla, nejvíce zamrzí absence toho, že si nemůžete změnit kameru, ale dá se na to zvyknout, ovšem hra z pohledu řidiče by mohla dostat jiný a zajímavější rozměr.

Byl jsem překvapen tím, jak je hra zábavná. Když si člověk uvědomí, že vlastně pořád dělá to samé. Ale ono je to opravdu zábavné a já jsem dá se říct hru dal na jeden zátah, prostě zajel jsem jednu trať a pokračoval dál. Ani nvm čím to je, že je hra ve výsledku tak zábavná. Asi je to tou originalitou, příjemnou grafikou a prostředím. Také jsem měl dobrou náladu, je to hra, u které se odreagujete, nemusíte se nikam honit, je nenáročná a osvojí si ji každý.

Bus Driver si užijete v rozmanitém prostředí, zajedete si šichtu v noci, odpoledne, při ranním úsvitu. Na podzim, v zimě, v parném létě či za velkého deště. Vývojáři si celkem s prostředí vyhráli a tu jedete kolem továrního komplexu. Tu zase kolem sportovního stadionu. Vezete turisty z letiště do hotelu atd. Prostředí je velmi příjemně zpracované a při jízdě bude na vás působit dobrým dojmem, veliká škoda je, že se nějak zapomnělo na lidi, a tak ve městech je prázdno, nikde ani živáček, jen pár postávajících jedinců na zastávkách. Škoda mohlo by to hru oživit a udělat ji uvěřitelnější. Ale časem už vám to ani nepříjde.

Vraťme se ještě k misím. Autoři nám to neudělali tak moc stereotypní, a tak v popisu mise máte vždy celkem různorodé úkoly. Jednou vezete děti do školy, pak např. vezete unavené pracovníky továrny domů, vědce na důležitou konferenci, olympioniky do hotelu atd. Mou nejoblíbenější misí se stala kvůli svému nádhernému zasněženému prostředí čtvrtá nebo třetí v poslední šesté řadě. Tvůrci hru osvěžili ještě jedním zpestřením, jedná se o misi, kde vezete ve svém autobuse vězně (užijete si ji 2x). Nemusíte dbát na dopravní předpisy a jste doprovázeni vrtulníkem. Pěkné také je, že když nabouráte nebo prudce zabrzdíte, vězni začnou vyrvál s vědomím, že se za chvíli vybouráte a oni zmizí, kdo by jim tu cestu nezpříjemnil, že?

Celkem osedláte 12 druhů autobusů, od školního šmejdu po luxusní dvoupatrák, který má tu nevýhodu, že toho moc neuvidíte a moc ho rádi mít i přes jeho atraktivnost nebudete. Škoda, že se musíte řídit misemi, nemůžete někdy jen tak odbočit a užít si volnou jízdu po městě s vybraným druhem autobusu.

Dostáváme se ke grafice, ke které toho nemůžu moc říct, protože kvůli plynulosti při hraní jsem musel omezit grafické detaily, ale i tak můžu prohlásit, že se jedná o grafiku pro oko příjemnou a nemusí se vůbec za sebe Bus Driver v současné době stydět. Skoro všechno je pěkně propracované a městské části se imho povedly. Jak je to s fyzikou? Ne moc valně, ale např. na sněhu se vám nějaký ten smyk povede a několikrát jsem byl i účastníkem nehody.

Další věcí, kterou musím pochválit jsou zvuky, které se povedly. Škoda je, že se zapomnělo na hudbu a je škoda, že si nemůžete pustit něco jako autorádio s některými třeba i nelicencovanými skladbami, na druhou stranu si můžete pustit ve Winampu svou oblíbenou hudbu a ve hře ji normálně poslouchat.

A jsme pomalu ve finále. Se hrou jsem vás chtěl obeznámit co nejvíce. Ještě připomenu pár dalších nedostatků, které jsou tady rozházeny po celé recenzi, i když hra nabízí celkem slušný počet 30ti misí, mohlo jich být klidně více, což se dalo klidně vyřešit možností volné jízdy. Hrací doba něco kolem 6ti hodin není nijak moc, ale zase hru opravdu dohrajete a za celou dobu se slušně pobavíte. Hra by mohla ještě trošku přitvrdit na obtížnosti, protože se mi nestalo za celou dobu hry, abych odjel trasu špatně bez hvězdičky. Ale zase musím uznat, že by hra možná ztratila svou relaxační působnost. Škoda, že chybí nějaké extra bonusy jako otevření nových tratí po dohrání či udělání všech tratí na výbornou, také jsem čekal nějaké hezké outro po dohrání, nic.

I přes všechny nedostatky, klady této hry znatelně převažují. Pro někoho může být tato hra jen pouhým nezáživným a tupým ježděním sem a tam, ale pro mě to, jak je vidno, není. Hra, která mě velmi milé překvapila svou obdivuhodnou zábavností a hratelností a věřte tomu, že si tuhle věc na novém PC dám ještě jednou s lepší grafikou. Zamyslete se tedy, jestli tahle hra stojí za to vyzkoušení. Já bych řekl, že za zkoušku opravdu nic nedáte a možná budete tak mile překvapeni, jako jsem byl já, pokud máte rádi hry od SCS Software, tak vůbec nemusíte dlouho váhat…

(UPDATE 26.08.08 – trošku jsem upravil hodnocení hry)

A na úplný závěr ještě pár foteček

Ještě než se do toho pustím, tak si neodpustím trochu předmluvu. Jak už víte, tak nalézt tady mou recenzi je opravdu vzácnost, zatím si zde můžete přečíst recenzi na Shadowmana a Poldu 1, nyní přináším další s menším příslibem, že to bude lepší, protože brzy se v této rubrice objeví další recenze na hru Rollcage, doufám, že si nepovedu hrozně, ale Fallout si pár slov zaslouží. Jdeme na to.

FALLOUT

VÝROBCE: Black Isle Studios

DISTRIBUTOR: Interplay

MINIMUM: P 90, 16 MB RAM, 4x CD-ROM

DOPORUČENO: P 166, 32 MB RAM, 8x CR-ROM

MULTIPLAYER: není

TYP HRY: postnukleární RPG

VERDIKT: První díl té nejlepší RPG hry vůbec, pro mě rozhodně. Ne-li nejlepší hra vůbec. To už jako argument pro zahrání stačí . Jednoduše skvělá nestárnoucí zábava s nezapomenutelnou atmosférou.

PODOBNÉ HRY: Fallout 2, Arcanum

PRO: Zábava, atmosféra, příběh, hudba, zvuky, herní systém, jednoduchost, hratelnost, znovuhratelnost, příjemná grafika, herní svět, čeština, nestárnoucí věc … ono vlastně téměř vše .

PROTI: Padavost hry, mohlo to být delší, AI mohla být propracovanější, zablokovávání cesty dál pomocí svých spolubojovníků, konec mohl být propracovanější a boss silnější.

Hodnocení: 95/100

HRA, KVŮLI KTERÉ SE ZAMILUJETE DO ELVISE.

Nejprve bych vás chtěl poprosit, abyste si ke čtení této recenze pustili něco od krále Elvise… Hotovo? Dobrá, můžeme začít. Fallout je legenda. Legenda, která nestárne. O tom jsem se opět přesvědčil. Je až neuvěřitelné, že hra už oslaví letos 10 let své existence. O Falloutu jistě ví každý, hlavně ti, co čtou herní magazín Level, ve kterém se oba díly Falloutu objevily a pro mě je to stále to nejlepší, co kdy nám Level nabídl. Díky této hře, jsem si také oblíbil i Level. Vratím se trošku do minulosti, k době, kdy jsem se s Falloutem setkal. Fallout je další z věcí, kde jsem začínal druhým dílem, vlastně jsem první díl jako fullku u Levelu prošvihl. Fallout 2 se stal pro mě hitem a říkal jsem si, tohle je ta nejlepší hra, kterou jsem kdy hrál. Jestli by se mě teď někdo zeptal jestli jsem změnil názor, řekl bych ne. Fallout je pro mě tou nejčistší definicí pro čistokrevnou zábavu a odreagování. Brzy jsem na základní škole nakazil i mé kamarády a hodně jsme si o Falloutu povídali. Jednoho dne se mi naskytla věc, která mi zvedla tep. Díky dědové bývalé práci jsem se setkal s poněkud starším deváťákem. Dali jsme řeč a došlo i k Falloutu, herdek Fallout je fakt známá věc. Dozvěděl jsem se, že to je to nejlepší, co kdy hrál a že má jedničku!!! Díky němu jsem dostal možnost konečně si zahrát první díl této geniální věci, holt v té době byl se sehnáním ještě problém, dneska mají děti warez. Pustil jsem se do toho a zamiloval jsem se do toho stejně jako do druhého dílu, nedávno nadešel čas si ten zážitek znovu prožít. Hlavně děkuji nyní magazínu Score, které před dávnou dobou dal Fallout jako fullku. Možná to sem trochu do recenze nepatřilo, ale napsat jsem to musel.

Už při prvním spuštění vás perfektně navodí na svou dobu skvěle zpracované intro. Fallout je výletem do zdevastované budoucnosti, do post-apokalyptického světa. Lidstvo je odjakživa odsouzeno ke zkáze. Neustálé války a sebedestrukční povaha lidí znamená jen to, že brzy nastane konec. Vědci vyvinuli zhoubný virus FEV, jehož další výzkum povede k válce. Černým písmem se pro všechny zapsalo datum 2077, kdy ať už Čína či Amerika započala nukleární válku. Svět bude brzy k nepoznání. Hrstka lidí se stěhuju do krytů – tzv. Vaultů. Po válce nezbývá všem než začít znovu. Je čas vylézt z krytů a začít budovat. To neznamená ale, že bude po problémech, objeví se časem ještě horší. Začíná další výzkum viru a má přijít další válka, ale možná to někdo dokáže změnit, tím jste poněkud nečekaně vy.

Rok 2161 – od správce Vaultu 13, kde se daří lidem stále se vyhýbat zkaženostem světa, dostanete důležitý úkol. Potřebuje, abyste se sebrali a vyšli na povrch, jde o hodně důležitou věc a jste vybráni o opatření vodního čipu, který dokáže obnovit zdroje vody, s kterými je na tom třináctka hodně špatně. Takže se se správcem rozloučíte a jdete, nic vám také nezbývá, zpět domů vás nechtějí pustit. Posbíráte trochu zkušeností ze zabíjení jeskynních krys a na konci jeskyně na vás vybafne světlo a kouzlo světa tady venku. Poblíž vidíte městečko Shady Sands, zajdete se tedy podívat jestli tam náhodou nevedou vodní čip…

A tímto začíná vaše napínavá cesta plná dobrodružství a překvapujících objevů, začíná možná váš nejlepší zážitek z herního světa. Fallout je věc, která se zapsala většině hráčům do srdce zlatým písmem. Snad jen dodat, že druhý díl její postavení jen utrvdil. Fallout je definicí pro skvělou zábavu a fantastickou hratelnost a pokud na tom budete stejně jako já, tak se od hry neodtrhnete a nebudete mít klid, dokud ji nedohrajete a zaručuji vám, že se budete po celou dobu hry skvěle bavit. Snad každý by se zde měl najít to, co má rád. Zabíjení všeho možného, kde si užijete hodně krve i poletující vnitřnosti všude kolem. Čeká vás skvělá akce plná podařených dialogů, do detailů rozpracovaný příběh a absolutně výborný herní systém, který je uživatelsky velmi příjemný a jednoduchý. Ve hře se za chvíli budete orientovat velice dobře a hlavně tento systém dělá ze hry hit. Po světě Falloutu se pohybujete lehkým klikem myší do té a té lokace, velká zelená kola představují města. Cestou se vám stane, že narazíte na skupinu krys, nájezdníků a dalšího, ovšem největší motivací pro procestování celé mapy jsou speciální lokace, ke kterým se ještě dostaneme. Pohyb ve městech je řešen realtimově, jakmile dojde k boji, aktivuje se tahový režim, známý třeba ze hry Jagged Alliance. Boje jsou řešeny atraktivně a na styl boje si brzy zvyknete a já si ani jiný způsob u Falloutu nedokážu představit. Pomocí všelijakých zbraní si párkrát vystřelíte na soupeře, dáte mu tah a čekáte až se dostane opět na vás, dokonce máte možnost zaměřit se na přímo určenou část těla a pálit do ní, moc jsem ji nevyužíval, protože přicházíte o akční body, využil jsem ji snad jen u prvního párače při zásahu do očí a u jednoho chlápka jsem si ze srandy střelil do genitálií .

Čím dál se dostáváte ve hře, tím trvají boje kratší dobu a na střelbu potřebujete méně akčních bodů, což je pochopitelné. Fallout je čistokrevné RPG a vaše postavička prodělává celou dobu značný vývoj a od prvních krůčků, kde jste mohli umřít kousnutím od potkana se vypracujete až na maséra v Energozbroji, který je skutečným strojem na zabíjení a většinu protivníků skolí na první ránu a je v určité podstatě neporazitelný. Takže na konci hry už pro vás nebudou ani supermutanti rovnocenným soupeřem. Na začátku hry si můžete vybrat z již připravených dobrovolníků, ale co by to bylo za RPG, kdybyste si neudělali svou vlastní postavu. Na začátku rozdělíte body klasicky jako u jiných RPG do: síly, vnímání, inteligence, štěstí, charismatu, hbitosti a odolnosti. K tomu si ještě vyberete tři schopnosti a poté během hry jednou za čas se vám nabídne možnost zvolit si tzv. perk, tedy další vlastnost, kterou si vylepšíte svou postavičku, tedy, že např. můžete unést větší náklad, lépe míříte, vstup do inventáře vás stojí méně akčních bodů atd. V průběhu hry si můžete vylepšit dokonce i své základní vlastnosti – tím mám na mysli sílu, vnímání…, takže na konci budete mít i klidně u většiny těchto vlastností desítku.

Cestováním si můžete dokonce k sobě přizvat další spolubojovníky. Od skvělého Tycha, který umí s brokárnou naprostá kouzla, přes naivku Tandi až po vašeho věrného a známého psa Dogmeata. Spolubojovníci jsou skvělým zpestřením hry a pokud máte poslední neoficiální patch, můžete s nimi skvěle kooperovat, nakazovat jim, co mají dělat a také je nutit měnit si zbroj, tato změna má vliv i díky poslednímu patchi na vizuální tvář vaší postavy, takže po polovině hry můžete např. vidět Tycha v Energozbroji.

Samozřejmě, že nejvíce si v této hře zabojujete, potkáte různorudé protivníky, od počátečních krys se dostanete k nebezpečným páračům, supermutantům, robotům a všelijaké další havěti, samozřejmě včetně lidí . A jak je budeme rozkrajovat, upalovat, vymazávat…? Pěsti platí na krysy, na lidi už si budete muset pořídit pořádnou bouchačku. Pak se dopracujete k těžkým zbraním jako je gatling, raketomet, plamenomet… Mou nejoblíbenější normální střelnou zbraní byla odstřelovačka, ale poté, co jsem měl možnost používat energetické zbraně, už jsem se k ní nevracel. Pro mě jsou energetické zbraně to nejlepší a na jejich sílu nemají ani dva raketomety , tedy pokud jste v těžkých zbraní pořádně vyučení, tak můžete se mnou nesouhlasit, ale já si budu stát za svým.

Nebojte se, že budete potkávat cestou jenom samé nepřátele, už jsem vám řekl o spolobujovnících, teď se dostaneme k ostatním kladným postavám. Hned v Shady Sands narazíte na normální obyvatetele, kteří se poflakují po městě a vás si moc nevšímají, ale jakmile jim pomůžete a zbavíte je otravných radškorpiónů, budou vás zdravit a vážit si vás, ty nejdůležitější postavy poznáte jednoduše – při dialogu s nimi se vám u nich zobrazí animovaná tvář, takže je vám jasné, že Aradesh bude někdo významný. Hlavním zdrojem zkušeností jsou questy a prostě jejich plnění se nevyhnete a pokud si chcete hru, co nejvíce užít, doporučuju brát každý možný quest, prošmejdit celé město do posledního člověka. K tomu si můžete přivydělat i nečestnou krádeží, jen si dávejte pozor, aby vás někdo neviděl. Hlavně ve větších městech se nějaké zabíjení a kradení opravdu netoleruje a než byste řekli švec, jste pod kytkama. Je na vás jestli se budete ubírat cestou záporňáka či budete hrdina, který bude plnit questy bez nároků na odměnu, já jsem volil druhou cestou. V této hře se být záporňákem moc nevyplatí, příjdete o řadu questů a zkušeností.

Cestováním narazíte na lokace, které mají každá pro sebe jiné specifikum. Shady Sands je takovou příjemnou rolnickou vesničkou. Junktown je město, o které se dělí dva vládci, má svůj hotel a kasíno. Hub je zase město obchodu a Necropolis je zamořené zmutovanými ghouly, ve kterém nenajdete normálního člověka a takhle bych mohl pokračovat dále. Nejvíce vás asi zaujme lokace Bratrstva Oceli, která se od všech dosud navštívených měst liší svou vyspělou technologií a svým smýšlením se vlastně jedná o ty dobré. Díky Bratrstvu Oceli také narazíte asi na ten nejlepší artefakt v celé hře, nvm jak vám, ale mě ze všech věcí příjde nejatraktivnější Energozbroj. V tomto skvělém brnění se budete cítit skvěle, navýší vám statistiky a abych se přiznal, tak jsem v žádné hře netoužil tolik po brnění jako tady. Energozbroj z vás dělá takového „nepřemožitele“ nebo alespoň já jsem se v ní tak cítil. Jakmile ji dostanete, tak už ji nesundáte.

Tvůrci hry nám zpříjemnili průběh hry takovými bonusy – ano, mluvím o speciálních lokacích. Při cestování můžete narazit místo blikajícího blesku na blikající normální znak dostáního se na místo, to vám dává možnost se těšit na věci, které vás potěší a objevíte také něco, co je normálně nemožné. Speciálních lokací je celkem deset a vsaďte se, že se budete pokoušet je všechny najít. Určitě vás navnadím tím, že pokud najdete UFO (nejhledanější speciální lokace), tak získáte nejsilnější zbraň na kratší vzdálenost a fotku Elvise. Pokud zase najdete zpěváka Patricka dostanete 1 bod k charismatu a mohl bych pokračovat. Vraťme se ještě k Elvisovi, který je hlavně hvězdou dvojky a také se díky němu objevil velký poprask ve dvojce, protože se prý dá najít ve hře a můžete si s ním popovídat, ať už je to fake nebo ne, rozhodně to vzbuzuje další zájem o dvojku. A na internetu najdete pár stránek, které vám nabízejí fotky ze setkání s Elvisem a návod. Holt Elvis je king a prostě vždy, když slyším Elvise, vzpomenu si na Fallout. Takže dá se říct, že mu i po smrti udělali pořádnou reklamu, také vám řeknu, že Elvis je skvělý a teď ho často poslouchám .

Poté, co jsem hru dohrál, jsem si užil roli špatňáka. Čekalo mě označení „Zabiják dětí“ a moje dosud nekončící dobrota byla pryč. Cestou jsem narazil znovu na zpěváka Patricka, který mi dříve daroval bod k charismatu a až po ukončení hry jsem se mu pořádně odvděčil a zabil jsem ho, ale i tak jsem na lovce odměn nenarazil, asi jsem byl málo zlý. Při vybíjení Bratrstva Oceli jsem byl celkem překvapený. Čekal jsem, že to bude větší výzva. Ale nebyla, stačila kombinace raketometu s plazmovou puškou a hošánci neměli šanci. Nejvíce srandy jsem si užil v Hubu, kde se u vstupu do lokace kolem mě shromáždila skoro celá karavana – cca sedm lidí, úplně jsem si vychutnal, jak jsem vypustil raketu a ty kousky se rozlítly všude kolem a mně to nic neudělalo… ehm. Škoda je, že po dohrání hry nemáte ani motivaci pokračovat dál. Takže ten konec bez možnosti pokračovat je celkem na místě. U dvojky je už možnost pokračovat dál ve hře bez cheatu – u ní totiž na konci hry je nějaká motivace pokračovat dál. Hru si ještě užijete, když máte v New Renu možnost… to nechci prozrazovat. Každopádně uspokojila mě možnost na konci hry těsně před outrem za… zase bych málem pořádně spoilnul.

Málem bych zapomněl také na věcičku nazvanou Pip-boy, který slouží jako takový deník, v něm najdete záznamy o postupu, můžete si v něm přečítat holodisky a také si určit jak dlouho budete spát. Ano, hra myslí i na spánek. Jídlem a ostatním konáním potřeb vás hra neobtěžuje , vlastně dá se říct, že se i na ten spánek můžete vykašlat a dopovat se stimpaky a drogami, ale ty drogy vám moc nedoporučuju.

Další věc, která dělá Falloutem geniální hrou je nepopsatelná atmosféra a hratelnost, hru jsem jel několik hodin v kuse a nemohl jsem se od ní odtrhnout. Hra mě prostě skvěle bavila, neohraje se. A dá se říct, že normálnímu hráči v pohodě zabere dvacet hodin, což je slušná herní doba. Vliv na skvělou hratelnost má rozhodně příběh a prostředí, ve kterém se hra odehrává, dále ji ještě dotváří skvěle zpracované zvuky a nezapomenutelná hudba, která se vám prostě vryje do paměti. No a nezapomínám na grafiku, která je i na dnešní dobu příjemná a pozoruhodně detailní, ať si řiká každý co chce, pro mě zastaralá není a nikdy nebude a jen podtrhuje atmosféru. Ještě jsem si vzpomněl na propracovanou češtinu, která je téměř profesionální a určitě víte, že čeština u Fallouta je známou věcí a rozhodně není na obtíž. Hlavně u tohoto druhu her je pro většinu hráčů čeština velikým kladem.

Pomalu se dostáváme do finále recenze, ale ještě jsem se nezmínil o záporech hry, zatím jsem celou dobu chválil a to je také v pořádku, ale Fallout má přeci jen pár vad na kráse, ale jaká hra nemá, že? Největším mínusem hry je jistě padání hry, které vás dokáže dovést k nepříčetnosti, nvm čím to je, ono to ví málo lidí, ale prostě Fallout má ve zvyku na počítačích padat – mimochodem dvojka tento problém má také. A hlavně v Pohřebišti mi to padalo každých pět minut. Občas také pozlobí spolubojovnící (dvojka má tento problém vyřešený) a několikrát se mi stalo, že mi při otevírání různých truhel zablokovali cestu a nehli se, v tu chvíli vám nezbývá nic jiného než load. Také mi vadilo, že nešly tahy urychlit a někdy když víte, že se něco poku*vilo a vy byste nahráli nejradši starší save, musíte čekat až všichni udělají svůj tah. Nejvíce frutstrující to bylo v Nekropoli, kde čekat než všichni udělali tah, to bylo na věčnost, ještě to byli ghoulové. Dlouho to trvá vašemu psovi, který se plazí jako šnek a k tomu má ještě slušný počet akčních bodů, ale dá se holt na to zvyknout, ono vám taky nic jiného nezbývá. Dále bych si ještě mohl postěžovat na to, že hra mohla být delší, mohlo být více měst, konec mohl být propracovanější a boss silnější, ale jako velké zápory to rozhodně neberu.

Nevím, jestli tvůrci počítali s tím, že se z Falloutu stal takový hit. Už dlouhou dobu také čekáme na třetí díl, kterého se brzy dočkáme, ale myslím, že s Falloutem bude mít pramálo společného. I když časová osa událostí trojky už je naznačena. Otázkou je, jestli budeme vůbec hru hrát. Pochybuju, že bude stejně tak hratelná jako první dva díly – k Tactics jsem se nedostal. To už se prostě nevrátí, nejlepší by bylo pracovat s enginem dvojky a vytvořit jen nový příběh, novou mapu a lokace, to by se mi líbilo. Stejně už by nový díl neobsahoval to nepopsatelné kouzlo, které má jednička a dvojka. Přišli zmínky také o tom, že by se mohlo objevit i Fallout MMORPG, to není špatný nápad a docela si to dokážu představit. Jestli by to vyšlo, byl by z toho určitě hit a já bych do toho určitě šel, i za peníze .

Zbývá ještě dodat, že příběh nekončí a o osmdesát let později se uvidíme ve Falloutu 2. Myslím, že je čas oprášit staré cd a vrhnout se do toho znova. Jak jsem už několikrát zmínil, Fallout ani po deseti letech neztratil své kouzlo a s nově vydaným neoficiálním patchem 1.3.2, který opravuje hafo chyb, přidává do hry NPC mod a děti a další věci. Škoda, že se nezbavíte ani s tímto patchem padání hry, ale opravdu stojí za to znovuzahrání, ještě dodat, že se fanoušci hry postarali i o úpravu češtiny, aby vám šla korektně s touto verzí – obě skvělé věci a dalších spoustu věcí o této skvělé hře najdete asi na největší cz fan stránce – http://madbrahmin.bonusweb.cz. Hru hodnotím 95ti procenty, ale pokud jste fanatici trochu jako já, tak si těch pět procent připočtěte, přece se jedná o legendu. Tuhle pecku minout by byl hřích a nehorázná ostuda.

V celém článku najdete ještě další obrázky.

Ta recenze mě přišla na 4 hodiny.

(UPDATE 25.08.08 – takhle s odstupem se musím pochválit, ta recenze se mi fakt povedla, perfektně se to čte, samochvála smrdí, to je mi jedno, ale jsem na tu recku pyšný . Jo a dodatečně jsem samozřejmě nemohl jinak než udělit Gold Star).

Asi by se tohle spíše hodilo dát jako nějaký dárek, třeba výročí – 50 000 návštěv v Toplistu, ale na to je stejně plánováno něco jiného. Tohle je jeden ze slibů, tento konkrétně z 30. května. Tato recenze už se u mě na disku válí nějakou tu dobu, pár lidí ji dokonce už četlo a dělal jsem ji i tak trochu z donucení. Ale teď je čas ji ukázat světu alespoň prostřednictvím mého blogu. Já jenom doufám, že se vám bude líbit (alespoň trochu) a že vás možná i tato recenze osloví k samotnému donucení zahrát si tuhle parádní hru. Jeden člověk už mi recenzi ocenil, s minulým Poldou to nedopadlo valně, já vím – mně se taky moc nelíbila, ale na téhle jsem si dal záležet a psal jsem ji téměř 4 hodiny. Ucházel jsem se s ní o spolupráci u serveru Gamesport, ale nebyli imho moc spokojení, hlavně kvůli tomu, že mám tuhle hru rád a píšu asi o ní až moc ve velkých superlativech. Problémem je, že tohle měl být ukázkový článek a mně nešlo o psaní recenzí, nýbrž o psaní novinek z PC magazínové scény. Pak třeba časem psát recenze, ale měl jsem napsat ještě jednu recenzi na hru, do které nejsem takový fanda, na což nemám náladu a ani nvm co, uvidíme – třeba to ještě zkusím se Scarface (vážně nvm). Ale do Scarface jsem ještě větší fanda než do Shadowmana . Ale na druhou stranu nejsem tak obrovský fanda této hry, jen mě prostě zaujala a hodnocení není nadhodnoceno, protože si tato hra i u ostatních zasloužila vysoká hodnocení a imho své kvality neztratila, tak proč ne. Ale já už vás nebudu zdržovat a směle se pusťte do čtení recenze uvnitř celého článku, snad se vám bude líbit a také si jí važte, recenze na hry jsou u mě bohužel vzácnost. Tady jsem svým pánem a nezapomeňte – you want to f*ck with me? I’m Tony Montana and you f*ckin’ with the best. Nj, už končim …

Shadowman

VÝROBCE: Iguana, Acclaim

DISTRIBUTOR: Acclaim

MINIMUM: P 200, 64 MB RAM, 3D karta

DOPORUČENO: P II 300, 64 MB RAM, 3D karta

MULTIPLAYER: není

TYP HRY: akční 3D adventura

VERDIKT: Skvělá adventura se skvěle zpracovanou říší mrtvých, která se do mého srdce zapsala navždy.

PODOBNÉ HRY: Tomb Raider, Outcast

PRO: Duše, vylepšování Shadowmana, voodoo předměty, atmosféra, Deadside, příběh, podmanivá a tajemná hudba, dabing, chrámy zkoušek, hratelnost, zvuky, připomenutí starých časů, pro někoho možná opravdu nízká hw náročnost, vrazi a jejich lokace, Shadowgun…

PROTI: Lehčí bugy, grafika mohla být lepší, respawn nepřátel, nevědění o zničení loa kněžek, umělá inteligence nepřátel mohla být ještě kapánek větší, délka, mohla být větší rozmanitost prostředí, nepřítomnost mapy.

HODNOCENÍ: 92 %

FOR WE ARE MANY

Hodnocení: 92 %

Asi není zrovna dobré začínat Poldou, ale tahle hra mě prostě napadla a zaslouží si nějakou kritiku. Opravdu to berte s rezervou, ale zase taková katastrofa to není .

Polda 1

Výrobce: Sleep Team
Distributor: Zima Software
Minimální HW požadavky: P75, 8 MB RAM, 2x CD-ROM, DOS
Doporučené HW požadavky: P100, 16 MB RAM, 8x CD-ROM, WIN
Multiplayer: Ne
Typ hry: Adventura
Web: http://zimasoftware.cz/
Verdikt: Typická česká adventura s perfektním dabingem, rozhodně ale od ní nečekejte moc a také si nemyslete, že budete umírat smíchy.
Podobné hry: Polda 2,3,4,5
Hodnocení: 55% (nehodnotím současné nároky na hry)
PRO: Dabing, některé humorné situace, Luděk Sobota
PROTI: Délka, nelogičnost, zpracování

Asi se budete smát, proč recenzuji skoro už osm let starou hru, ale člověk by se měl dozvědět, jak to tenkrát bylo, pokud to neví. Hra byla nedávno uvolněna volně ke stažení na stránkách Zima Software, pak zase byla zrušena kvůli licenci nebo tak nějak, já sem se k ní dostal prostřednictvím časopisu Score, který ji vydal na DVD v některém starším čísle, byl jsem nakonec velmi rád, že Zima hru uvolnila, protože já jsem začínal teprve s Poldou 2, neboť se jaksi ke mně 1 nedostala, k sérii Polda se nedávno připojil další přírůstek v podobě Poldy 5 mimochodem. Polda je taková typická česká adventura, velký podíl na tom, že si Poldu zahrálo a zná ho tolik lidí má jistě pan Luděk Sobota a jeho zvláštní styl humoru, nevím, jak vy, ale Luděk Sobota patří k Pankrácovi jako pr*el na hrnec a už si ani nedokážu představit, kdyby daboval Pankráce někdo jiný, to by to mohla Zima Software rovnou se sérií Polda zabalit, bez něho by to už prostě nebylo ono. Vlastně ani nevím, jak je možné, že se stal Polda tak populární, kvůli humoru? Kvůli českému dabingu? Opravdu nevím, jestli každý hráč Poldu vůbec zná.

Série je rozporuplná, jednou nabídne perfektní grafiku a hratelnost a vlastně Poldu 4 považuji jako nejlepší z celé série. A najednou se vrátí k nějaké podivné komixové variaci v Poldovi 5, hrál jsem a dohrál všechny díly kromě zmíněného Poldy 5, což v nejbližší době napravím. Ale vraťme se opět k tomu, co sérii odstartovalo – Polda 1. Hru má na starosti Sleep Team (Bulánci), ale na tom asi už nesejde, jen připomenu, že vývoj hry trval neuvěřitelné 2 roky, ale dříve neměli vývojáři takové podmínky jako jsou dnes. Po 7-8 letech se už na hru musíme dívat trochu s nadhledem, protože při dnešní konkurenci by už asi nedosáhla hodnocení nad 50% . Všechno začíná v celkem dobře provedeném a rádoby zábavném intru, kde se dozvíte, že záhadným způsobem zmizely dvě postavy z městečka Lupany a vy jakožto hlavní hrdina hry policista Pankrác jste povolán, aby jste našel pachatele a opět vnesl do městečka klid a mír. Hra se snaží být ve všech ohledech zábavná, ale musím říct, že ne vždy se jí to podaří a já sám osobně jsem se opravdu zasmál tak 2x, 3x za hru, ale záleží na každém, jaký má smysl pro humor. Mě osobně dostávaly scény, kdy Pankrácovi zrudly oči a vzteky do něčeho vystřelil,ať už do bezdomovce v popelnici nebo do jedné hodné rybičky, která nechtěla krmení pro rybičky a nechtěla vydat naslouchátko.

Pohled na Pankráce v těchto situacích byl opravdu zábavný, vždy mě to dostalo s kombinací humorných hlášek Luďka Soboty. Ale přes celou dobu hry jsem se nějakým zvláštním způsobem bavil, jinak bych asi taky hru nedohrál na jeden zátah . Postava Poldy vypadá fakt děsně a musím říct, že i dnešní Pankrácova tvář nevypadá valně, ale oproti jedničce je to znatelný rozdíl. Hra a animace jsou dělané v SVGA, s tím nikdo nic neudělá, ale u téhle hry to absolutně nevadí a rozhodně tady o grafiku nejde, atmosféru to má a vzpomenete si určitě na staré dobré old school adventury. Na dnešní poměry jsou sice animace směšné, ale to by vlastně měli být, pokud se máme bavit. Hra nabízí 30 lokací, což je dost málo a dost to ovlivnilo délku hry a to jsem ještě neřekl o tom, že půlku herní doby strávíte zkoušením všeho na všechno a budete se vracet na místa jestli se neobjevila nová možnost, co dělat a jak pokročit dál. Hra vám někdy připraví opravdu peprné hrátky s předměty a kombinace jsou taky šílené, ale pokud jste hráli ostatní díly, tak už jste asi na to zvyklý a řešení některých problémů asi už pro vás nebude zase tak složité, ale na vyrobení štěnice snad nikdy nezapomenu. Ale zpět k ostatním postavám a příběhu. Po lokacích se přesunujete autem nebo pěšky, ale na každé místo se pěšky nedostanete, přesuny jsou celkem svižné, takže ty nedělají problém, z lokací můžu uvést např. zverimex, redakci, policejní stanici, dům vašeho šéfa, sex shop – který je dost ujetý a tady jsem se opět trošku zasmál a to hlavně při přesvědčování partičky chuligánů se dostat dovnitř a poté zvláštní prodavač(ka) uvnitř obchodu a to,co vás čeká potom – zkoušení jisté věci, kterou nebudu prozrazovat, přijděte si na to sami, hru si zahrajte. Ve hře se objevují narážky i na známé postavy např. manželka vašeho šéfa je sestra nějaké Lary a s ní taky zažijete jednu celkem příjemnou událost. Dialogy nejsou příliš rozvětvené a vždy jsem je nechal běžet, více se vžijete do hry. Počkejte si na jeden opravdu skvělý rozhovor s dvouma dědečkama u kterých se budete snažit přijít na to, kde je sex shop, ale než se k výsledku dostanete, zažijete opravdu peklo, uvidíte sami. Teď se dostaneme k tomu, co dělá Poldu Poldou a také tím, kvůli čemu je série tak úspěšná a to je perfektní dabing. Hru nadabovali herci zvučných jmen o kterých jste museli prostě slyšet. Kromě zmiňovaného perfektního Luďka Soboty zde na vás čeká také: můj oblíbenec Jiří Lábus, Petr Nárožný, Pavel Pípal, Petr Gelnar a Petra Hanžlíková. Svůj úděl splnil každý opravdu bravurně. Hudba je dnes už opravdu divná, poslouchat se sice dá, ale …Zvuky raději nebudu moc komentovat. Ovládání zvládne každý, když najedete nahoru objeví se Vám inventář, vlevo uložení, načtení, vypnutí – klasika a vpravo skok do nastavení. Ke skoro každému předmětu máte komentář, aby jste např. věděli, že je v místnosti stůl, židle, květina, polštář a tak. Hra vám nabídne i takový menší bonus v podobě pohádky podané Petrem Nárožným – Perníková chaloupka – poněkud netradičně provedená verze. Kdyby tak věděl Polda, že se také stane tak trochu Jeníčkem a jako Mařenka mu poslouží otrávený beránek, kterého otráví Pankrácovy fusekle, snad neprozrazuji moc . Hra má dost ujetý konec, který jsem opravdu nečekal a k tomu překvapení na konec + zábavná animačka. Tak a blížíme se do finále, hra je na dnešní poměry už jakžtakž hratelná, ale pro ty, co nehráli 1 je to nezbytná věc, ale i ostatní by si měli zkusit – pokud už tak neudělali, hru, která se stala takovou typickou českou adventurní sérií. Hra se přeci jenom mohla vydařit trošku líp, tím myslím nelogičnost, délku a taky tak trošku zpracování. Polda prostě ukazuje klasickou českou hru. Není to nic závratného, ale špatně vám z ní taky snad nebude, pokud si chcete trochu zpříjemnit některý volný, nudný večer a trochu se pobavit, měl by vám Polda vystačit, pokud spíše chcete trochu novější věc, tak vám doporučuju zkusit Poldu 4 – třeba se vám hra zalíbí a vy se pak přesvědčíte hezky chronologicky za sebou, jak to vlastně začalo.