Není čas… slova, na která se vymlouvá většina lidí a je to většinou výmluva dobrá, ale je vždy opodstatněná? Asi ano, taky proč by měl člověk důvod říkat „není čas.“ I když někdo defakto má čas i když říká, že nemá. Samozřejmě, že jsou tu pracující, kteří kvůli nedostatku času obětují nějaký ze svých koníčků, ulehají kolem půlnoci a stejně nestihli všechno, co chtěli. Včetně toho, že se nevěnovali svým koníčkům. Nechci nijak moc polemizovat, ale rozhodl jsem se pojmout tento příspěvek jakožto i ospravedlnění k nepostování, zamyšlení nad časem a zároveň také jsem měl v přípravě toho 2. listopadu příspěvek do této rubriky (Téma), ačkoli by se jednalo o jiné téma. Témat je promyšlených hodně a připadá mi, že jsme se tohohle tématu otřeli i v Łpodu. Na Łpod není čas 
.
Neberte tedy tento příspěvek jako čistokrevné téma, protože už v tom bude zahrněna i rubrika LIFE, ale asi jinak než jak ji znáte, nakonec z toho vyplyne to, co máte v nadpisu tohoto příspěvku. Jdeme dál. Pamatujete, jak vám prarodiče říkali, jak vám ten čas poletí až budete starší? A vidíte, není vám ještě ani 20 a už to pociťujete. Samozřejmě, že většina lidí zmiňované generace (ani nemusí tato generace) to ani pociťovat nemusí, protože žijí naplno a třeba ani na čas neberou ohled. To také poznáte i podle toho, zda jsou lidé dochvilní, nebo ne. Určitě mi dají ale za pravdu, že to letí jinak než byli na základní škole. Čas je důležitá věc (materie, jak by to s oblibou nazval Reaper). Proč si vlastně lidé vynalezli čas, vymysleli roky, dny, měsíce, hodiny, minuty, sekundy, milisekundy… A spoustu dalších časových prvků? A proč nemá den 48 hodin, ale jen 24? A proč se někdy čas šíleně vleče a někdy se probudíte, abyste si, po pro vás jakoby hodině, šli zase lehnout. Je to dáno povahou člověka? Já bych řekl, že ne vždycky. Čas je něco mnohem více a třeba teď si připadám, že to letí jako nikdy dříve a jestli mi bude takhle plynout čas později ještě víc, tak nvm, za chvíli tu mám důchod. Něco se děje i ve vesmíru, nebo teď zkrátka ta vteřina trvá o nějakých mikrosekund méně 
. Neberte také toto „téma“ jako velkou výmluvu, že se mi nechtělo blogovat, to ne. To by se také toto téma muselo jmenovat „Proč nebloguji.“ A na to taky možná dojde, spíš na to už došlo několikrát v těch předmluvách v today.
Samozřejmě, že vám tady popisuju, co člověk už dávno ví, ale… Škoda, že nevím, jak mi plynul čas (ani to neberte jako nějaký výlev starce xD) tak do pěti let, protože si zkrátka z tohoto období vlastně ani nic nepamatuju, jen nějaké úryvky, i když se říká, že si na to ve stáří vzpomenu. Já rozhodně nemyslím, že bych si vzpomněl na tohle, spíš na to, když jsem šel do školy a cestu dál.
Zajímavá je i paměť, ale to je taky jiné téma, takže jenom to, že si člověk většinou pamatuje takové chvíle, které vlastně ani nejsou nějak zajímavé a hlavně si pamatuje ty špatné věci, co se mu staly a to většinou do podrobností. Pozoruhodné je také to, že si člověk ani toho času nevážíl/neváží. Nechápu, jak jsem se mohl dřív nějak nudit, teď většinou času spíš hekticky nestíhám, což dříve vůbec nebylo a někdy nestíhám i kvůli naprostým triviálnostem. Holt je to možná také tím, že se na všechno člověk dívá jinak, neznamená to avšak, že bych se nenudil. To je vrozená vlastnost – nudit se – a to nemluvím o lenosti. Člověk je od přírody líný, jak to řekl známý mudrc Mirko Hýl. Na nudění zkrátka příjde, buďto ve škole, kdy máte unavující hodinu, nebo zkrátka toho máte na svou hlavu tolik, že vlastně to dopadne tak, že neuděláte nic a promarníte to děláním ničeho (nuděním se). Na nudění příjde ať chcete nebo ne. Věřím, že i workoholici se nudí. Snad jen to, že postupem času i ta nuda se mění… Jo a taky někdy holt se nudit člověk i musí anebo to musí předstírat .
Když si vzpomenu, co jsem měl na základce času na marnění, ale kupodivu teď si zase říkám, že jsem ten čas marnil nějak lépe než teď . A vůbec v dětských letech jsem na tom byl po všech stránkách asi nejlépe, bezstarostně… Chtěl bych se vrátit a zažít to znova. Nezapomenu na doby, kdy jsem hrál v poklidu Fallouta 2 u táty na old crapu. Na internet jsem lezl hodinu týdně na BW fórum, škola byla opravdu flákárna, sice vím, že něco se vždycky našlo, ale co je to oproti současnosti. Achjo, ono ale fakticky dřív bejvávalo líp. Nostalgie je svině. A je to hrozný, jak se člověk tak rád vrací k minulosti, ne každý, ale i já to možná v mém věku až moc přeháním. Ale to je taky zase jiný téma, herdek, teď abych to předělal všechno. Když já bych nejradši nikdy nevyrostl, ale to je problém, táhne mi na 20 a věřte, že opravdu nejsem rád a vy 13tiletí a méněletí si važte toho, to jsou nejlepší časy i s pubertou, i když je jiná doba i oproti mé době ve školních lavicích se toho dost změnilo. A je pravda, že teď už i nad 20 let jsou lidi pro někoho dědci, takže za pár měsíců už jsem dědek. Dvacet, už ne náct, kua! Holt mládí je v p*deli, já si musím uvědomit, že už nemůžu vysávat rodinný rozpočet, že budu muset začít se starat úplně sám o sebe, vydělávat, žít si svůj jiný život. A už nebudu mít tolik času na hry (a já to marnil), stejně mě to už nějak nebaví = taky „stáří“. Zkrátka, že tomu skvělému období lidského života je konec a to jsem si vlastně tak uvědomil, že jsem to možná trošku přemarnil, protože jsem nestihl zažít všechno. Ale rozhodně toho nelituju a kdybych mohl vrátit ten čas, stejně bych to prožil stejně, jistěže nějaký chyby bych se snažil eliminovat, ale holt je pozdě. Zmizeli i staří kamarádi a objevili se noví. A všechno spíš zhořklo, ztěžklo, obrátilo se to horším směrem, kdyby se to aspoň udržovalo v rovnováze, ale to ne. (takových témat už jsem nakousl, že už je to jedno a je to megamaglajz) Ale samozřejmě také platí to, že nikdy není tak zle, aby nemohlo být ještě hůř. Přechod na střední a další rána, nebylo to pěkné období a mrzí mě, že jsem nezvolil jinak a docela dost, měl jsem jít do toho Kladna. Vždyť vy moc dobře víte jakou pozici jsem na střední měl. Ale i vůbec doma už času bylo zase méně na koníčky a všechno zhořklo, ano objevil jsem blog a spoustu jiných zájmů, ne vždy to byla změna k horšímu, ale to horší převažovalo. A opravdu mě mrzí, že jsem ty 4 roky prožil takhle. Možná by to bylo jinde stejný, horší, ale taky nemuselo. Zkrátka ta OA nebyla výhra. A že mi zabrala valnou část, 4 roky, takže proč na to nepoukazovat. A teď tu máme výšku, ono si říkáte, že to není o škole, ale takovýhle instituce hodně ovlivňují člověka! Ještě je to na začátku a z toho, jak to tak nakonec teď vypadá se bojím, že nebude mít vysokoškolské bytí dlouhý trvání, ale zase pro a proti. Třeba s kolektivem je to naprosto vyhovující, sice ne úplně dle představ, to nejde nikdy a nikde. Ale vyhovující, není to pád jako na střední. Mám relativně více času, ale jenom relativně, ve výsledku tedy tak stejně jako na střední, ne-li méně. Líbí se mi tenhle styl života, ale je to stejně tak nějak horší než na střední, musím to říct. Kvůli tomu hlavně, že je to docela náročný na psychiku, říkáte si trivialita a není to trivialita. Člověk už se rapidně nezmění, to by se v životě musela stát velká událost, ale jistý vývoj tu je. A je to těžší z hlediska studia definitivně, říkal jsem si ve školce – to bude humus ta škola. Na základce – to bude humus ta střední. Na střední jsem si to o výšce nemyslel, ale on je to humus z jiného hlediska. Ta náročnost učiva je opravdu, na této škole určitě, vysoká. Takže žádné nejlepší období v životě, možná o té volnosti, ale lehký to není. A několikrát jsem si uvědomil, že jsem měl taky k tomu přistupovat jinak , ale to taky někdy jindy. A to nevidíme do budoucnosti a nevíme, jak to s časem bude dál. Někdy je čas hodně na obtíž, někdy ne.
A teď se zase dostaneme k tématu smrti, což bude spíše exkluzivní téma pro Satanic Asylum. Člověk musí ten čas nějak zabít, čas plyne a vy s tím nic nenaděláte a jednou čas dojde, jako tomu pavoukovi, kterému došel včera, když jste ho rozplácli po zdi. A zkrátka marníme život už od počátku, ať se snažíme sebevíc, každá minuta se využít do maxima nedá. Pak tu máte zbytečný, ale pro doplnění enegie nutný, spánek, který je u někoho i hobby (u mně např.). A když si člověk uvědomí, kolik života prospí, zní to až děsivě. Ale neznám člověka, co by kvůli tomu se rozhodl nespat, ono stejně jednou odpadne, tak ano máme tu věci jako nespavost, ale to už je jiná. A taky pro každého znamená využití času na maximum něco jiného. Říká se, že se má život žít naplno, jako by ten den byl pro vás ten poslední. Ale řekněte mi, kdo žije takhle denně naplno, jako by si byl jistý, že je druhý den konec? To, když to hoří, třeba při rakovině, to je jiná a hodně vás to ovlivní. Samozřejmě, že někoho ani tohle nezlomí, ale to se taky dostáváme ještě dál a je to i možná špatný příklad. Ale snad víte, co tím chci říct. Já nežiju naplno, ale většinou nemám vyloženě špatný pocit z toho, jak ten čas uplynul. Co nestihnu dnes, stihnu zítra. A pro někoho je to, co můžeš udělat dnes, neodkládej na zítřek. Každý si bere své motto. Život zkrátka plyne pro každého, pro mě je důležité hlavně to, abyste z toho nějakého druhu zabití času měli nějaké své vlastní uspokojení a nebylo vám toho promarněného času líto. A vždycky to nevyjde, je tu spoustu faktorů, které ovlivňují chod času, nebo nabouravají plán toho, co jste chtěli udělat a také se vám občas nechce to udělat. Když někdo tráví spoustu času s počítačem také získá víc času, když má počítač silnější. Ani nechci vědět kolik času ztratím načítáním internetových stránek či spouštěním jistých aplikací. Také naštve, když hrajete 4 hodiny hru a pokazí se vám save a vlastně celé ty 4 hodiny vešly vniveč, ale zase si můžete říct, že aspoň víte do čeho jdete a bavili jste se. Takže každá věc (až na výjimky, potvzující pravidla) má své pro a proti. Marněme si tedy čas, jak uznáme za vhodné, ale aby to pro nás mělo něco pozitivního. A zároveň nemarnit až moc zbytečně. Jsou chvíle, kdy prostě jako počítač potřebujete přejít do úsporného režimu (nemluvím o spánku, i když by se to jako spánek mohlo brát, protože vy nevypínáte před spánkem, to byste přecházeli do kómatu a ne do spánku ). Holt spánek je jiná vesnice, jde o vaše bytí při vědomí.
Tedy, motto – „nakládat si s časem jak chcete, ale ne moc zbytečně.“ A taky je problém, že pro někoho je zbytečné hrát hry a pro někoho pracovat na vědeckém projektu, že . Záleží na člověku. Chce to si stanovat nějaký imaginární plán, nebo si ho i napsat a stanovit si svou životní rovnováhu, abyste věnovali dostatek času spánku, práci nebo škole, koníčkům a jiným věcem v životě lidském. A nebojte se. Já vím, že to vždycky neklapne. Ale to je možná takový návod, jak čas využívat dost naplno. To je to, nad čím byste se měli včetně mě zamyslet. Také je nutné se na věci dívat zdravě egoisticky. Důležití jste vy, to vám jde o to, abyste byli šťastní a prospívali věci vám jako individualitě k užitku. Nemůžete zasvětit život tomu, že vy budete žít v bídě a budete se co nejvíce snažit pomáhat druhým, kteří toho spíše využijí, že z vás to udělá úplnou trosku a někdy je to dokonce nutné, aby si každý uvědomil, že je hlavně dobré to, co dělá pro sebe a nebere moc ohled na druhé. To je to odůvodnění (zase trochu téma do SA), že člověk se nemůže moc zajímat o druhé, nebo věnovat i tomu svůj život, kariéru… Zkrátka takhle to je, to ostatní se s tím musí vyrovnat, i když to je pro někoho nemožné. Samozřejmě mám na mysli věci jako např. hladovění dětí v Africe, věci, které se netýkají přímo vás, přímo vašeho okolí, přímo vašich příbuzných. Je jasné, že i v takovéhle situaci se můžete ocitnout i vy. A co naděláte? Jako oni, nic. Ale na druhou stranu v té situaci nejste a budete to řešit až v ní budete a budete bojovat! Je to možná špatný příklad, ale zkrátka člověk doplácí na svou dobrotu. A dřív jsem taky byl většinou ten, co pomáhá. Teď už si všechno moc dobře rozmyslím, protože je bohužel smutnou pravdou, že to v životě vychází egoistickým parchantům. Zdravý egoismus a hlídat si ty, co nesplácí dluhy a zbytečně nepřemýšlet nad tím zda jste vy někomu dlužní (nemyslím striktně finanční dluhy), i vy musíte jiné využívat.
Tak to by bylo k tomuhle tématu, asi je to trošku chaotické, ale snad někdo pochopí, co jsem tím chtěl říct, ještě jsem zabrouzdal do tolika témat, že až to je hrozné . Už toho moc nestíhám a nakonec teda se dostaneme ještě dál od tématu, tak „trochu“ k Life, ale jak už jsem napsal v úvodu, bude to trošku netradiční.
Tímhle tématem jsem samozřejmě chtěl říct, že není čas a ani není chuť. Čas vlastně je, každý se diví a já nejvíc, proč to tak utíká a defakto nedělám nic a přesto nestíhám, komplikované, může za to měsíční prach na pátém kilometru směrem k Armstrongově stopě. A k dalším důvodům patří i to, že mě štve, že jsem jediný jakžtakž aktivní blogger společně s MeGaBiTem – tedy z mých známých, zanikly další blogy a na poli blogů vůbec není co číst. A to mě štve, chtělo by to nějaké oživení, nějaký blog jako měl Whistler, nebo Barys v začátcích, dejte o sobě vědět (asi o tom napíšu samostatný vyzývavý post)! Zkrátka chybí mi nějaká chuť psát, kterou jsem měl dříve i jenom kvůli tomu, že někdo napsal nový příspěvek, nebo když si vzpomenu na ty zlaté časy, kdy jsme psali s Barysem recenze na Lost. A přiznejme si, že ono už to není ani u MeGaBiTa jako dřív a vlastně ani u mě, je to tak. Ale já se pořád snažím a myslím si, že já si pořád nějakým způsobem zachovávám svou tvář.
Taky není můj blog tak ceněn a že by měl být! Možná špetka ironie… ale zkrátka to já jsem měl největší launch blogu v dějinách! Snažil jsem se celé tři měsíce, vím, že je to každému jedno. Ale pak ať se nikdo nediví, že tu není post denně, s motivací by jich bylo klidně i 6! xD Takhle, když je to jen všechno na mě. A i Milevský by byli, nemluvím o tom, že už je 40 dílů! Vymýšlím si i pro vás nové rubriky, Łpod tedy nestíhám… Pak se starám o další weby – Satanic Asylum a Milevští primárně. Divím se, že relativně dost vás leze i na Foreigners , inu asi jen ti, pro které je tento název určený. Asi tam bych si měl hodit reklamu. Ale tady beru vinu na sebe, že to tam nestíhám. Mluvím teď o tomhle hlavním webu. Jinak díky za návštěvnost a to teda za všechny weby. Hlavně se divím, že to teď nějak začala poskakovat na Satanic Asylum. Škoda, že na to skutečně nenalézám čas a to to bude jen horší, protože mě čekají první testy. Ale psal jsem, jak to se SA bude, možná megaprojekt, nebo to upadne. A kdyby se to povedlo, bylo by to super a plány s tím mám zkrátka velké. Ale víme jak to je.
A nalejme si čistého vína soudruzi, i přísun z reklam… ehm jaksi zamrzl. Nenutím vás do toho, ale dodávate mi tím chuť a i za 0,25$, tady nejde o ty peníze primárně, ale o to, že mě skutečně někdo podpořil. Ale to až to bude tady v pořádném rozjezdu, za 3,4 roky . Nevadí, máte pravdu, že se ještě musím snažit, abych si to zasloužil 
. Jednou, třeba i v jiné dimenzi se těch několika postů denně dočkáte. Potřebuju ještě více volného času!
A dalším důvodem je, stydím se to přiznat, ale je to návštěvnost, která je na poměry Lordů hodně nízká. Samozřejmě, že jsme začali od úplného začátku, ale něco tady nehraje . Možná blbnou ty počítadla a jistě, že už není návštěvnost důležitá, ale 20 denně to trošku hraje roli. Vzpomeňte si, že jednu dobu jsem měl téměř i 450 lidí denně, to vy jste si mě zhýčkali. A i teď mi chodí na e-mail info z bloguje a to je kolem 150ti lidí denně a to je pořád dost slušné a naprosto skvělé a to blog není aktivní. Přemýšlím, že zkrátka vás do toho donutím, že na lordhell.bloguje.cz bude jen odkaz sem a tím to hasne a třeba to trochu pomůže. A v začátcích jsem měl zde na Statpressu i hodnoty přes 100, dosahujíc snad i 150, vzpomeňte si, jak jsem si tu návštěvnost pochvaloval. A najednou jakoby udeřil blesk a denně to nepřesáhne 20. Why? Because! Asi by to chtělo větší reklamu a více snahy.
Tak bych vás tedy i rád poprosil s příslibem, že vám zřídím sám registraci bez vaší námahy , že dostanete třeba i nějaký dárkový balíček , abyste tento web lehce propagovali. Stačí mi malá reklama, třeba uvedení webu ve vašich odkazech. Jde o podporu blogu, tedy i postování a všeho. Díky všem dobrovolníkům.
Postovat budu a to jsem dělal vždy, bez ohledu na návštěvnost. Návštěvnost nemá na nic vliv, ale možná malinký hryzoun tam na tu chuť postovat je. Proto pojďme do toho, pojďme aspoň do konce tohohle roku to vytáhnout když ne na 100, tak na 50 denně! A věřte, že pokud to dokážeme, tak ta evoluce příjde dříve než by normálně přišla. A snažím se, jak postovat sem, tak i na mé ostatní weby a zároveň hledám další bloggery a zároveň říkám, že i ty vaše blogy hltám, ale v poslední době holt je tu nějaká ta fáze úpadku, kdy potřebují všechny blogy nějakou inovační injekci. A možná, že vám vadí i ty moje rozsáhlé příspěvky, ale to je prostě můj styl, s tím nic nenaděláte.
Hezký úvod o počtu kolem 3055 slov . Teď jinam a to k Life. Vezmeme to souhrně o jednom velkém odstavci, možná nepraktické, ale já jsem líný si s tím nějak hrát a holt to jednou vydržíte. Stejně tento post bude ve finále nepřehledný, ale snad se, když se pořádně začtete, neztratíte .
V neděli toho druhýho listopadu jsem chtěl samozřejmě blogovat a to jsem chtěl hlavně konečně už naťuknout novou rubriku Gaming Week. Teď jsem zavzpomínal, jak jsem ztratil celý prázdniny tim přepisováním, lol . Vrátil jsem se tedy k hrám, abych měl materiál. Ale dopadlo to špatně. Nakonec jsem celý den věnoval Sacred, ke kterému jsem se vrátil, nechci se tedy o tom moc rozepisovat, když to patří do Gaming Week. Ale postoupil jsem skoro na 20 % viz screenshot s úrovní myslím, že na 46.
Ta hra je pro takové badatele jako já hrob. Ale prostě mě baví se nedržet hlavního úkolu a jen tak si prozkoumávat tu herní krajinu, sám nepovím proč. No, do druhého dějství jsem se dostal. Chtěl jsem to dohrát do prvního testu, ale to nejde. Ta hra je fakt megarozsáhlá. Hlavní je, že je to kupodivu zábava. Pak také hraju Tomb Raidera 2 , nostalgie a taky stejně měla Lara od Core něco do sebe. Nikdy jsem dvojku nedohrál, ale teď snad ano. Už jsem ve 14. úrovni The Icepalace a samozřejmě, že sbírám všechny secrety . Ve škole to jde, jak to jde pořád. Ale po nějakých diskusích mi zase tak zle není, zjistil jsem, že je víc lidí v p*deli. Více jich látkám nerozumí a snad se jich ani dost neučí. Ale vím, že mě nakonec bude mrzet, že tolik těch přednášek vynechávám. Opravdu jsem si nemyslel, že to budu až tolik s*át, to opravdu ne, myslel jsem si, že budu chodit často, ale holt příležitost dělá zloděje a zkrátka už mám taky dost školy, ale pracovat nechci, to víte . Díky tomu jsem si nadrobil dost problémů a samozřejmě, že doma učivu nevěnuju ani minutu času. Taky nechápu, že pořád si udržuju tady optimismus a moc mě to netrápí, to příjde. Stejně je to jen test, který skončí fatálně a fatální bude i moje další budoucnost. Ale radši buďme v současnosti…. Ten velký odstavec raději budu rozdělovat xD….
Už zjišťuju data testů, už to začíná. Nakonec asi teď budu v prosinci psát 7 testů a v lednu mě čekají 3 ústní zkoušky. Tenhle prosinec bude děs a hrůza, nejhorší prosinec ever . V době vánoční já budu vysedávat ve školních lavicích. Už jsem si dokonce obstaral, respektive Adélka, několik knížek. Jenom dvě a litr v p*deli. Ale už vím, co si kupovat a co ne. Stejně je to na nic, tak jako spoléhat na vlastní intelekt, je to v p*deli. Po měsíci a něco přišla jedna, co nás ještě neměla na jeden předmět. Řekla, že nám pošle přednášky na mail a pak se vybavovávala o kravinách. No, pěkně nám narušila klid. Něco jako před maturitou profesorka na ekonomiku. Zkrátka, že v testech je třeba na jednu otázku 11 variant odpovědí a všechny můžou být správně. Většina to dělá až na několikátý opravný termín (nemluvím o tomto předmětu, ale tak nějak obecně). 40% v prvním semestru odpadne a to je pro mě dost hrozivý strašák, kór když vím, co pro učivo dělám. Také si uvědomuji, že je to má blbost a nemyslete, já se na to učení vrhnu, jako před maturitou , i když tohle je něco jinýho. I Adélka se změnila dost a to k horšímu, teda už má přezdívku Nymfa a zjistil jsem po té kratší známostí, že zjetí tu už má své slušné zázemí. Např. nám o jednu přednášku vyndala knížku a pověděla nám něco ve smyslu, že jí je předurčeno stejně být lesba atd. Stejně tak se stala přehnaně aktivní, co se týče sociálna. Je to dobrá kámoška, ale to je asi tak všechno, rozhodně mám dost výhrad . No, je to relativně pořád v pohodě. Ani kvůli nim (Adéla se Zjetou) člověk nesmí na informatiku, protože vás zkrátka tyhle dvě vyšikují pryč. No, že by mi to vadilo , ale měl bych se tam ukázat, ale nesmím, skripta jsem si koupil. V úterý teda vynechány opět 2 přednášky, naštěstí nebyla přednáška z matiky.
Ve středu jsem byl zase u doktorky na další odběr krve, ale bylo to v pohodě a užil jsem si spíš více srandy. Nakonec se mi po tom bude stýskat xD, už půjdu jen jednou a pak chci mít od doktora pokoj. Strach ze žloutenky úplně zmizel. Byl u nás i Luděk, koupil si PC. Já jsem si projížděl net a večer jsem vyrazil na právo a to fakt, že jsem tam málem nedorazil, ale fotr dorazil… Tentokrát si nás Reaper vychutnal a reapnul si mě, ale nic fatálního. Domů jsem dorazil až v devět hodin. Volný den ve čtvrtek jsem nahrál další Milevské, trávil čas nezdravým marněním. Aspoň jsem narazil na jednu slušnou prasárnu, s filletzzem jsme vymysleli pěkný díl Milevských a díval jsem se na Sin City. V pátek jsem musel vstávat a že se mi po tom, co jsem spal asi 3 nebo 4 hodiny fakt nechtělo. A ještě ty prasárny… Management byl zase chvílema nuda a tentokrát jsem už toho nepobral fakt dost, protože se probírali i nějaký vzorce. Aspoň jsem se dozvěděl, jak na slepice, které jsou lepší prý než počasí v bedně xD. To jediný si pamatuju nejlíp, mg. Jinak ten test platí 28.11, takže je to pěkně v p*deli. Nezačal jsem se učit a to to musím spravit v neděli… asi xD. Neudělám to… Nvm, jestli jsem se o tom už zmiňoval, ale nečekal jsem, že to bude tak brzo. Pak domů v 1, kdy jsem se musel trošku rozčílit a večer jsem šel k dědovi jako vždy. Sobotu jsem strávil, myslím, opět se Sacred. Večer jsem se díval na Poltergeista (chcete recku? XD) a pak ještě na pěknou oddychovku House. Neděle opět silně promarněná v Sacred.
A přehoupli jsme se do dalšího týdne. V pondělí se stala celkem lol událost, zapomněl jsem jít do školy, ehm. No, tak to ne. Ale ráno jsem byl předčasně vzbuzen a to mě naštvalo, tak jsem to zabalil a spal jsem dál. Matka mě pak vzbudila, jako wtf? Tohle je výhoda na tý výšce no . Jsem řekl, že tam pojedu až ve 12. Pak jsem si uvědomil, že to je hodina na nic, tak že až v jednu. No a jak to dopadlo? Ani na tu matiku jsem nejel, i když jí vůbec nechápu a od nikoho jsem si to nesehnal. Zkrátka se mi už fakt nechtělo, škoda peněz za autobus. Tak surfing, večer čumění House a podobné kraviny a taky jsem už v pondělí rozepsal tenhle post. V úterý jsem teda chtěl jít i na němčinu, ale sám ne. Takže jsem stejně přijel až na makroekonomii a jel jsem s fotrem, tak jsem si ráno ještě jen tak tak sosnul Prison Break. Byla to nuda, ten dědek je holt o nervy. Na informatiku opět kašlat, protože zkrátka byla pak přednáška z matiky. Domů a po třetí hodině zase pryč s dědou do Kladna. Mělo se jít ještě na jídlo, ale díky dopravní zácpě se to nedalo. Stihnul jsem jít akorát koupit matce něco k svátku xD. A pak teda na debilní matiku. Hrozný, alespoň jsme zjistili, že nejsme jediní, co tomu vůbec nerozumí. Zjetá odešla dřív, a tak jsem si ty znaky musel luštit sám a něco od Jardy. Přišel jsem na to, že levým okem (vzpomeňte na TÉMA) přečtu všechno skvěle při větším zoomingu na té tabuli i z dálky a mnohem lépe než pravým, nebo obouma. Herdek snad tedy u toho pravého nehapruje zooming. Zvláštní, nemohli jsme se dočkat cesty domů. A to nás ještě čekala další den přednáška ze sociologie po letech. Doma Prison Break a také jsem konečně dokoukal Casablancu. Středa a ráno s Jardou na socku. Teda byl to otřesný zážitek. Hned, když jsme vešli a sedli si dozadu se nás na něco ptal. Je to hrozný předmět, samé kecy o ničem, nesympatický lektor a vůbec tohle je fakt debilita. Budu mít velký problém zde získat zápočet, neboť jsme zjistili, že jsme asi jediní, co nemají vybrané téma seminárky xD. Ani nám nerozdal ten papír, kde bychom se zapsali. Takže to je pěkně v p*deli. Pak jsme zmizeli z tohohle hnusu a chtěli si jít koupit skripta. Jenže zavřeno, čekali jsme asi půl hodiny na zakoupení skript. Pak jsme asi hodinu prokecali venku o tom, jak budeme řešit socku a o všech věcech. Dobrej pokec, ale kvůli němu jsem se dostal domů místo v jedenáct, v jednu hodinu xD. Nakonec jsme přišli na to, jak tu socku pořešíme. Musíme tento zážitek prožít příští týden znovu! A zkusit to nějak ukořistit během přestávky a zapsat se a pokud to neklapne, čeká nás nepříjemný rozhovor se samotným lektorem. A to bude zážitek, to mi věřte, ale až ve středu, zatím radši na to nemyslet. Doma jsem se stihl akorát najíst a pak jsem musel vyrazit na poštu pro doporučený dopis, který mi ani nechtěli vydat, jednalo se ještě o absurdní nesmysl. Pak do Kladna nakupovat, domů jsem dorazil ve 4 a bez odvozu a vůbec bych stejně nejel, jsem se opět vykašlal na Reapera a to i Jarda, který říkal, že 100% jde XDDD. Ještě jsme pak museli řešit přes mobil další nesrovnalosti. Pak už jsem neměl fakt na nic náladu, kór s vědomím, že zítra musím zase vstávat.
Ve čtvrtek, tedy včera, jsem vstával v 8 a jel jsem si vypovědět smlouvu stavebního spoření a hned nás ukecala máminá kámoška na uzavření penzijního připojištění xD. Takže až mi bude 60 a dožiju se toho a budu si to platit, tak budu dědek milionář XDD. A doma v 11. Pak jsem si zajišťoval jistou záležitost, o tom již brzy a matka měla další návštěvu, se kterou jsem pokecal i já. Surfing, další psaní tohohle postu a zase k dědovi na žrádlo. V pohodě, zase jsme koukali na Špelce xD a kolem půlnoci do postele – jo a dočetl jsem Score 176, po dlouhý době jsem dal celé Score!
A teď se blíží šestá hodina a já přemýšlím co dál po tomhle rozsáhlým mišmaši, další blogování, nebo překládat, zapařit si něco, nebo se nejlépe věnovat učivu? XD No vidím to na všechno, jen ne na to učivo. Vždyť je pátek. Poslouchám Saw 5 soundtrack a po korektuře to rozhodnu . Jinak vstával jsem ve 12 a zatím tedy není vůbec co napsat o dnešním dni, prostě marnění. Surfing jsem dal celý .
Doufám, že je možné tohle přečíst, lol co je to za ten kouř naproti lynoucí se z baráku, jako by pálili gumy. Prasata .
Co byste řekli na to, kdybych vám prozradil, že tu jsou ještě tři části? o_O Asi nic, ne, uklidněte se – nejsou. Po ultramegapostu je najednou obrovský klid, najednou se tu objevujou posty, jak chci a nic mě nebrzdí, protože jsem si tím postem vyplnil absenci na blogu a mnohem víc. Asi to pochopí jenom někdo jako já, jaká váha z vás spadne, kór když je pro vás blog něco víc než jen pouhé psaní pro sebe a pro pár případných návštěv. Věřte mi, že dělání takovýchto postů není snadná záležitost a je to opravdové mozkové inferno a to nemluvím o tom, že jsem se v tom několikrát ztrácel a v poslední části jsem už byl natolik vyčerpán, že už jsem přestal vědět, co ještě psát a navíc už jsem od toho chtěl mít pokoj, i když to jsem byl já, kdo si to vymyslel.
Měl jsem k tomu několik důvodů a navíc je to docela dobrý nápad, protože mi z tohohle prostě musíme udělat umělecké dílo, ne že by už jím nebylo. Věřím, že je ultramegapost opravdu výživný, obzvláště tento. Ať už čtěte tento příspěvek kdykoli, jedno vám povím. Já tu mám dole na liště datum 28.10. A píšu tohle v mezipauze mezi druhou a reprise částí, na reprise části jsem již začal pracovat. Tato „secret“ část tedy je odtajněna už v tomto meziobdobí, ale jen pokud jste na ní přišli, pokud ne, s největší pravděpodobností tohle čtete až po dokonání velkolepého díla. Dost by mě zajímalo na jakou tu hodnotu slov se nakonec dobereme.
Tak jako jsem tehdá vymyslel slovo zjetí, jehož spoluvizionářem je i filletzz, se heslo posledních měsíců stalo – we’re gonna die anyway, chcete-li – stejně umřem. Nechci tento post začínat pesimisticky, jen chci něco osvětlit. Ba co více jsou to jenom blabóly do spletitých sítí internetu. Pojem zjetí je vážně pojem, který by se měl objevit v čítánkách, toto skvělé slovo vyznačuje vlastně hrozně moc věcí. Co naplat, že ho lidé moc neznají, chci říct, že teď, co žijeme je věk Zjetí, ne věk Satana, ale věk Zjetí. Hrozně moc toužím své vize a názory a osvětlení kolem fenoménu zjetí zapsat do knihy, jenže zkrátka se k tomu nedokážu dokopat, tak jako se nedokážu dokopat k hodně věcem. Při tom to chci osvětlit, chci to prozradit více lidem. Zjetí je všude kolem vás, vy jste také zjetí! A nebezpečně se zjetí vyskytuje ve všech vrstvách a dostává se i tam, kde byste ho ještě nečekali. Vždyť za chvíli se budou brát i ty incesty za normální běžnou věc. Však je mi to divné, že incesty teď řádí. Možná je to jen můj pocit, ale každopádně nikdo, kdo vidí aspoň trochu do hloubky, nemůže zjetí vyvrátit. Ale byli jsme u incestů, tak se k nim vraťme. Je mi divné, že se čím dál tím víc objevují na porno stránkách incesty a to ve veliké míře, dříve jsem na ně tolik nenarážel, tady nejde o to povídat si o incestech, stejně z většiny těchto videí mám pocit, že se jedná vždy o fake. Tady jde o to, že jich je nějak moc. Tím nechci ani náhodou naznačit, že projíždím pornostránky jak nadržený Marcel od Kolovratů. I když, jak se můžete pornu vyhnout na internetu. 80% tvoří na internetu porno, 19% warez – jde jenom o označení, nejde o pravá data, protože warez jistě porno dost dobře dohání, 1% je zbytek. Snažím se teď popřemýšlet, co je nyní fenoménem ve světě, vždycky se něco najde i když samozřejmě ne v okruhu všech obyvatel, jednou to byli pokémoni, pak Lunetic, Vyvolení a dlouhou dobu vládlo emo. Vždycky se najde něco, věk zjetí začal již dávno předávno, např. již když tu byli dinosauři – už tady se objevovalo zjetí, chcete příklady? Tak třeba, když masožravý dinosaur začal žrát salát, nebo když se zpářili dva pánové dinosauři – zjeli. Někteří je odsuzovali, některým to bylo jedno a někteří řešili, proč je tomu tak. I když dinosauři se se svou inteligencí na to většinou vybodli :-/, bohužel. I když panovalo zjetí již dávno předávno, zjetí v opravdu vrcholných formách se začalo objevovat teprve po roce 2000 – respektive začali to lidé (již ne dinosauři) skutečně pociťovat. Nechci nijak všelijak to rozebírat do detailů, to v knize zjetí, která jednou bude dílem světovým. Zjetí se přizpůsobuje nám anebo se my přizpůsobujeme zjetí? Odpověď je – my se přizpůsobujeme zjetí. Takže zpět k dinosaurům, přišly opice a z nich najednou jedna opice vypadala divně – zjela. Ano, byl to člověk. Opomnělo se zjetí mezi dinosaury, aby se zase brzy objevilo jinde ať už u opic, lidí, nebo filckách. A opět se pářilo a pářilo – pán opice s pánem opice. A jak se tak pářilo v průběhu dějin a měnil se přístup, došlo to k tomu, že už to dnes za zjetí není považováno. Ono vesměs toto je příklad, není to žádné odsuzování. Stejně tak je i viditelné, že se homosexualita stále považuje jako zjetí a ne u malého počtu lidí, ale pokud to vezmeme z obecnějšího hlediska, tak se to jako opravdové zjetí nepovažuje. Zkrátka dneska je homosexualita naprosto normální věc. Zjetí vysvětluje dost věcí a většině lidí dá odpověď i na nezodpověditelné otázky a není nic jednodušího než psychologicky diagnostikovat většinu lidí a i věcí za zjeté. Stejně tak jako je v rozporu považovat zjetí za přirozené. Zjetí vyvrací i existenci víry, respektive existenci křesťanství. Ať už člověk chtěl, nebo nechtěl, musely se objevit odchylky a různé druhy náboženství jako různé druhy koření (lol). Protože panuje zjetí, křesťané již nepovažují sex za zjetí a normální lidé už vůbec ne. Sex již není jen pro účel stvoření dítěte, ale pro potěšení. Většina lidí stále zjetí opomíjí a nedává tomu zřetel, při tom by to osvětlilo jejich mysl a zároveň následující vývoj. Zjetí neskončí, bude pořád, ale bude zase polevovat. To je zkrátka vývoj zjetí – vrchol zjetí, úpadek zjetí, vrchol zjetí, úpadek zjetí. Opravdu se nedá všechno o zjetí popsat v jednom dlouhém textu, je vážně potřeba kniha, která je dobrá i pro to, že si to člověk může všechno pořádně rozmyslet a dá dohromady, těšte se na release! Zjetí tkví i v tom, že dnes člověka máloco překvapí. Poté, co jsem viděl věci jako strkání si chobotnic do p*dele atd. Už zkrátka nemůže jen tak něco překvapit a poté k věcem jako některé kultovní filmy jako třeba Kanibalové berete de facto jako normální, něco běžného. (ono to je) Špatný příklad určitě, ale jiný mě hned nenapadne. Horší je, že to půjde dál a dál a dopadne to jako s homosexuálními dinosaury. Hrozně moc věcí už je v dnešní době považována za normální a člověka to dělá laxního. Nejsem výjimka, i já jsem zjetý, ale zjetí má i více fází, jak už z mého blogu víte. Účelem těchto blábolů, které vám stejně nedávaly smysl a určitě řadu lidí i pobavila bylo, že zjetí je kolem nás a nenapadá mě žádné jiné slovo než zjetí, které by znamenalo tolik věcí. Ve slově zjetí je totiž všechno 
Nemáte toho dost? Já bych se už z toho všeho rád zbláznil. Štvu sám sebe, štvu okolí, štvu celej vesmír. Kolikrát já jsem to chtěl už zabalit, kolikrát jsem si říkal, proč to všechno je, tak jak je. Proč vlastně musím myslet na něco, co nemusím, proč si myslim o něčem, co tak není, že to tak je, proč si dělám věci přehnaně složitý a proč jsem na tom teď, jak na tom jsem. Proč jsem se vlastně narodil, jaký je tady vlastně moje poselství, když bych to nejradši zabalil. Jo no, myšlenky na sebevraždu tady byly několikrát (kdo je dneska nemá). A rozhodně tohle není emo, slabost nebo tak, podívejte se na depressive suicidal black metal (i když to je taky o něčem jinym, ale imho to patří k blacku a zároveň i satanismu), ale vím, že výhody toho převyšují nevýhody a vlastně starosti má každej, bez starostí by člověk snad ani nemohl žít, protože pořád potřebuje nějaký ten cíl. Ale štve mě to, proč mě někdo nutí do věcí, které jsou pro mě zbytečné a pro něj taky. No, jo je to někde daný a vesměs si to za to můžu sám. Vždyť já to můžu zabalit (ne ve smyslu se zabít) a ve stylu Into the wild vyrazit do divočiny. Ale zase se to lehko řekne, hůř udělá. Žij jak žij, stejně umřem. Život je krátkej, jenže já prostě tohle nemám rád, nejradši bych tady takhle celý dny seděl a dělal si, co chtěl a nemůžu, nemůžu a přeci můžu. Musím a nemusím se venku zbytečně stresovat a dělat to, co nechci, i když chci a nechci. Paradox, nesmysl? Ale takhle to funguje. (zjeďte z těhle myšlenek parchanti) 
