Co byste řekli na to, kdybych vám prozradil, že tu jsou ještě tři části? o_O Asi nic, ne, uklidněte se – nejsou. Po ultramegapostu je najednou obrovský klid, najednou se tu objevujou posty, jak chci a nic mě nebrzdí, protože jsem si tím postem vyplnil absenci na blogu a mnohem víc. Asi to pochopí jenom někdo jako já, jaká váha z vás spadne, kór když je pro vás blog něco víc než jen pouhé psaní pro sebe a pro pár případných návštěv. Věřte mi, že dělání takovýchto postů není snadná záležitost a je to opravdové mozkové inferno a to nemluvím o tom, že jsem se v tom několikrát ztrácel a v poslední části jsem už byl natolik vyčerpán, že už jsem přestal vědět, co ještě psát a navíc už jsem od toho chtěl mít pokoj, i když to jsem byl já, kdo si to vymyslel.
Navíc jsem zjistil, že jste se na mě i díky tomu rozhodli dokonce vykašlat, takže vám musím vysvětlit něco, do čeho se mi zrovna 2x nechce, ale musím se vám to trochu pokusit vysvětlit. Pokracovat ve cteni »
Měl jsem k tomu několik důvodů a navíc je to docela dobrý nápad, protože mi z tohohle prostě musíme udělat umělecké dílo, ne že by už jím nebylo. Věřím, že je ultramegapost opravdu výživný, obzvláště tento. Ať už čtěte tento příspěvek kdykoli, jedno vám povím. Já tu mám dole na liště datum 28.10. A píšu tohle v mezipauze mezi druhou a reprise částí, na reprise části jsem již začal pracovat. Tato „secret“ část tedy je odtajněna už v tomto meziobdobí, ale jen pokud jste na ní přišli, pokud ne, s největší pravděpodobností tohle čtete až po dokonání velkolepého díla. Dost by mě zajímalo na jakou tu hodnotu slov se nakonec dobereme.
. 
Určitě byste čekali od tohoto postu megapost, rozhodl jsem se ale letos to zase pojmout jinak a nic vám nenalhávat a proto si užijeme společně takový tradiční Vánoce, takže žádné plané sliby ve stylu extended apod. Rovněž vám nebudu nalhávat, že to mělo být úplně jinak, alespoň do konce roku ještě času dosti, tak to ještě možná stihnu. Víte určitě moc dobře, co mám na mysli – dokončení ultramegapostu. A samozřejmě nejen to, nechme všechno ještě zahalené rouškou tajemstvím. Zapamatujte si jednu věc a to now or never. Po Novém roce přichází nový Lordhell a i když se od toho starého moc lišit nebude, snahu bude mít snad větší. Takže už brzy začínáme nanovo a to po všech stránkách.
. Takže zatím ahoj a Veselé Vánoce.
.
Tak jako jsem tehdá vymyslel slovo zjetí, jehož spoluvizionářem je i filletzz, se heslo posledních měsíců stalo – we’re gonna die anyway, chcete-li – stejně umřem. Nechci tento post začínat pesimisticky, jen chci něco osvětlit. Ba co více jsou to jenom blabóly do spletitých sítí internetu. Pojem zjetí je vážně pojem, který by se měl objevit v čítánkách, toto skvělé slovo vyznačuje vlastně hrozně moc věcí. Co naplat, že ho lidé moc neznají, chci říct, že teď, co žijeme je věk Zjetí, ne věk Satana, ale věk Zjetí. Hrozně moc toužím své vize a názory a osvětlení kolem fenoménu zjetí zapsat do knihy, jenže zkrátka se k tomu nedokážu dokopat, tak jako se nedokážu dokopat k hodně věcem. Při tom to chci osvětlit, chci to prozradit více lidem. Zjetí je všude kolem vás, vy jste také zjetí! A nebezpečně se zjetí vyskytuje ve všech vrstvách a dostává se i tam, kde byste ho ještě nečekali. Vždyť za chvíli se budou brát i ty incesty za normální běžnou věc. Však je mi to divné, že incesty teď řádí. Možná je to jen můj pocit, ale každopádně nikdo, kdo vidí aspoň trochu do hloubky, nemůže zjetí vyvrátit. Ale byli jsme u incestů, tak se k nim vraťme. Je mi divné, že se čím dál tím víc objevují na porno stránkách incesty a to ve veliké míře, dříve jsem na ně tolik nenarážel, tady nejde o to povídat si o incestech, stejně z většiny těchto videí mám pocit, že se jedná vždy o fake. Tady jde o to, že jich je nějak moc. Tím nechci ani náhodou naznačit, že projíždím pornostránky jak nadržený Marcel od Kolovratů. I když, jak se můžete pornu vyhnout na internetu. 80% tvoří na internetu porno, 19% warez – jde jenom o označení, nejde o pravá data, protože warez jistě porno dost dobře dohání, 1% je zbytek. Snažím se teď popřemýšlet, co je nyní fenoménem ve světě, vždycky se něco najde i když samozřejmě ne v okruhu všech obyvatel, jednou to byli pokémoni, pak Lunetic, Vyvolení a dlouhou dobu vládlo emo. Vždycky se najde něco, věk zjetí začal již dávno předávno, např. již když tu byli dinosauři – už tady se objevovalo zjetí, chcete příklady? Tak třeba, když masožravý dinosaur začal žrát salát, nebo když se zpářili dva pánové dinosauři – zjeli. Někteří je odsuzovali, některým to bylo jedno a někteří řešili, proč je tomu tak. I když dinosauři se se svou inteligencí na to většinou vybodli :-/, bohužel. I když panovalo zjetí již dávno předávno, zjetí v opravdu vrcholných formách se začalo objevovat teprve po roce 2000 – respektive začali to lidé (již ne dinosauři) skutečně pociťovat. Nechci nijak všelijak to rozebírat do detailů, to v knize zjetí, která jednou bude dílem světovým. Zjetí se přizpůsobuje nám anebo se my přizpůsobujeme zjetí? Odpověď je – my se přizpůsobujeme zjetí. Takže zpět k dinosaurům, přišly opice a z nich najednou jedna opice vypadala divně – zjela. Ano, byl to člověk. Opomnělo se zjetí mezi dinosaury, aby se zase brzy objevilo jinde ať už u opic, lidí, nebo filckách. A opět se pářilo a pářilo – pán opice s pánem opice. A jak se tak pářilo v průběhu dějin a měnil se přístup, došlo to k tomu, že už to dnes za zjetí není považováno. Ono vesměs toto je příklad, není to žádné odsuzování. Stejně tak je i viditelné, že se homosexualita stále považuje jako zjetí a ne u malého počtu lidí, ale pokud to vezmeme z obecnějšího hlediska, tak se to jako opravdové zjetí nepovažuje. Zkrátka dneska je homosexualita naprosto normální věc. Zjetí vysvětluje dost věcí a většině lidí dá odpověď i na nezodpověditelné otázky a není nic jednodušího než psychologicky diagnostikovat většinu lidí a i věcí za zjeté. Stejně tak jako je v rozporu považovat zjetí za přirozené. Zjetí vyvrací i existenci víry, respektive existenci křesťanství. Ať už člověk chtěl, nebo nechtěl, musely se objevit odchylky a různé druhy náboženství jako různé druhy koření (lol). Protože panuje zjetí, křesťané již nepovažují sex za zjetí a normální lidé už vůbec ne. Sex již není jen pro účel stvoření dítěte, ale pro potěšení. Většina lidí stále zjetí opomíjí a nedává tomu zřetel, při tom by to osvětlilo jejich mysl a zároveň následující vývoj. Zjetí neskončí, bude pořád, ale bude zase polevovat. To je zkrátka vývoj zjetí – vrchol zjetí, úpadek zjetí, vrchol zjetí, úpadek zjetí. Opravdu se nedá všechno o zjetí popsat v jednom dlouhém textu, je vážně potřeba kniha, která je dobrá i pro to, že si to člověk může všechno pořádně rozmyslet a dá dohromady, těšte se na release! Zjetí tkví i v tom, že dnes člověka máloco překvapí. Poté, co jsem viděl věci jako strkání si chobotnic do p*dele atd. Už zkrátka nemůže jen tak něco překvapit a poté k věcem jako některé kultovní filmy jako třeba Kanibalové berete de facto jako normální, něco běžného. (ono to je) Špatný příklad určitě, ale jiný mě hned nenapadne. Horší je, že to půjde dál a dál a dopadne to jako s homosexuálními dinosaury. Hrozně moc věcí už je v dnešní době považována za normální a člověka to dělá laxního. Nejsem výjimka, i já jsem zjetý, ale zjetí má i více fází, jak už z mého blogu víte. Účelem těchto blábolů, které vám stejně nedávaly smysl a určitě řadu lidí i pobavila bylo, že zjetí je kolem nás a nenapadá mě žádné jiné slovo než zjetí, které by znamenalo tolik věcí. Ve slově zjetí je totiž všechno 
Nemáte toho dost? Já bych se už z toho všeho rád zbláznil. Štvu sám sebe, štvu okolí, štvu celej vesmír. Kolikrát já jsem to chtěl už zabalit, kolikrát jsem si říkal, proč to všechno je, tak jak je. Proč vlastně musím myslet na něco, co nemusím, proč si myslim o něčem, co tak není, že to tak je, proč si dělám věci přehnaně složitý a proč jsem na tom teď, jak na tom jsem. Proč jsem se vlastně narodil, jaký je tady vlastně moje poselství, když bych to nejradši zabalil. Jo no, myšlenky na sebevraždu tady byly několikrát (kdo je dneska nemá). A rozhodně tohle není emo, slabost nebo tak, podívejte se na depressive suicidal black metal (i když to je taky o něčem jinym, ale imho to patří k blacku a zároveň i satanismu), ale vím, že výhody toho převyšují nevýhody a vlastně starosti má každej, bez starostí by člověk snad ani nemohl žít, protože pořád potřebuje nějaký ten cíl. Ale štve mě to, proč mě někdo nutí do věcí, které jsou pro mě zbytečné a pro něj taky. No, jo je to někde daný a vesměs si to za to můžu sám. Vždyť já to můžu zabalit (ne ve smyslu se zabít) a ve stylu Into the wild vyrazit do divočiny. Ale zase se to lehko řekne, hůř udělá. Žij jak žij, stejně umřem. Život je krátkej, jenže já prostě tohle nemám rád, nejradši bych tady takhle celý dny seděl a dělal si, co chtěl a nemůžu, nemůžu a přeci můžu. Musím a nemusím se venku zbytečně stresovat a dělat to, co nechci, i když chci a nechci. Paradox, nesmysl? Ale takhle to funguje. (zjeďte z těhle myšlenek parchanti) 
Ono stíhat psát na bloguje a při tom převádět 1000 příspěvků společně s korekturou a seo optimalizací není žádný med. A skutečně nebyl. Bloguje se zkrátka zastavilo, ale to nemuselo věštit nic šokujícího, ty pravé orgie se však odehrávaly tady. Skutečně jsem prázdniny prožil de facto jen s blogem, vážně mi věřte, anebo si to zkuste rovnou v praxi, že to není práce na týden, ale tak na měsíc. A z plánovaného spuštění na začátku srpna to padlo na konec září, už si to nepamatuju a nechce se mi to teď hledat. A jelo se nanovo. A to úplně, vysoká návštěvnost se stala minulostí a také se bohužel psalo ještě více sporadičtěji než-li za dob blogových krizí na bloguje. Kdo je vinen? To nemá cenu hned zabíhat do hloubky, protože se zde povaluje asi 6 konceptů, které do hloubky jdou. Ano, berte v potaz, že toto není ultramegapost, nebo něco takového, pouze takové představení a vysvětlení, co se bude odehrávat dál. Samozřejmě, že došlo i na to, že jsem se pozastavil nad tím, jestli vůbec má cenu vůbec dál blogovat. Sami moc dobře víte, že teďka frčí Twitter a Facebook a nikdo nemá vlastně potřebu blogovat. Jenže pak jsem zase přemýšlel, že blog zvládne i jiné věci, které zkrátka interpretovat ve výše jmenovaných věcí nemůžete. Pak taky blogy dost upadly, nebo je to aspoň můj pocit. Když jsem já začínal s blogem, tak to teprve začínal ten boom. Teď už nejsou blogy moc populární, protože je zase populární něco jiného, normální chod věcí. Pak si myslím, že jednou budu rád za to, že si přečtu, co jsem psal dřív, ono blog je na víc věcí a vůbec, co to vlastně je blog. Pro každého něco jiného, dost filozofování, to je taky v jiném konceptu anebo to bude v připravovaném dalším konceptu. 
