LORDHELL.CZ

Crysis 2 se povedl husarský kousek, který nabízí hráčům si hru zahrát skoro dva měsíce před vydáním. Nechám teď stranou jestli to bylo účelně vypuštěné demo, nebo co to vlastně má být. Prostě tu hru si můžete zkusit a to je všechno, ať si to vyřeší ostatní. Je těžké odolat zkusit si hru rovněž, a tak jsem dlouho neváhal a do Crysis 2 jsem se vrhnul s plnou vervou a díky tomu vám přináším tyto menší dojmy. Rozhodně nevidím tento vypečený leak jako katastrofu, která zničí hraní na PC, ale ani si nemyslím, že by to mělo znatelnější vliv na prodeje hry. Přeci jenom se jedná o nekompletní build, od kterého se finální hra bude dost lišit. Aspoň hlavně v tom, že zpříjemní hratelnost a odstaní zbytečné chybky.

Vzhledem k tomu, že jsem Crysis sám moc nehrál, ale za to si o něm hodně přečetl, se vám teď nebudu vypisovat o příběhu, protože se v něm dostatečně neorientuju. Zda-li si myslíte, že pro hru jako je Crysis je příběh stejně na vedlejší koleji, tak tím lépe, možná máte i pravdu. Oproti prvnímu dílu, kdy byla hra nesmírně náročná na hardware, se to samé nedá vyvrátit, ale ani potvrdit, že tomu tak je i u druhého dílu. Hra vypadá úžasně, ale vašim větráčkům dá i tak hodně za vyučenou. Já osobně jsem hru zkoušel v DX9 verzi v rozlišení 1680×1050 a na vysoké detaily, dál jsem si s nastavením už nehrál. Pro mě osobně to znamenalo oku lahodící zážitek s dostatečně dobrou hodnotou fps.

Hra nabízí v kampani celkem 19 misí. Z nich projití prvních pěti mi trvalo asi tři hodiny, z čehož si snadno můžete vyvodit, jak je hra asi dlouhá. Crysis 2 vybaluje své trumfy ož od začátku, kdy se dozvíte, že ve velkém jablku řádí nějaká záhadná infekce a vy jakožto člen jednoho z elitních týmů máte najít doktora, který by mohl podat pomocnou ruku, jenže než se stačíte rozkoukat a poznat se s vašimi kolegy, zůstanete ve vašem týmu sám, protože se stane ve vaší ponorce „nehoda“. Po rychlém úniku z potápějící se ponorky ven, kdy kolem sebe uvidíte jenom samé mrtvoly (to platí i pro ty, kteří vyplavou s vámi) si vzpomenete na efektní začátek z Bioshocku. Než se stačíte dostat na břeh, tak se budete muset ještě několikrát potopit a pak vás vytáhne ven někdo v nesmírně sexy obleku, který bohužel má na sobě muž, to ale nekazí výsledný dojem, protože ten muž není vidět, jenom slyšet… Třeba je v něm žena… No, není, ale na tom stejně nesejde, poněvadž pak se probudíte na zemi v rozbořené budově a dozvídáte se, že ten oblek, který se vám tak líbil, máte na sobě!

To je sice pěkný, ale pro vás to znamená začátek všech problémů sahajících až za hranice naší planety. Kromě toho, že musíte pokračovat ve své misi, tak se musíte zaobírat i tím, proč se zabil váš dárce orgánů…  ehm… tedy obleku. I když s orgány to taky nebylo moc přehnané, protože se jedná o slavný Nanosuit, o kterém vám nechci nijak více vyprávět. Určitě ho všichni znáte a pokud ne, tak jej brzy poznáte. Jeho nová verze se od něho moc neliší, akorát že ovládání je tak nějak intuitivnější, a tak si rychle zvyknete na to, kdy zapínat cloak a kdy ztvrzení vašeho brnění. Jo a dá se i jemně vylepšovat, což z vás pomalu opravdu udělá boha. Hra vás s možnostmi vašeho obleku seznámí pozvolnu a nikdo pak nemůže mít sebemenší problém hru ovládat.

Crysis 2 je založené na tom, abyste se nejen kochali tou nádhernou grafikou všude kolem, dozvěděli více v tajemném příběhu, ale hlavně abyste z vašeho nanosuitu dostaly všechno a tedy abyste si hlavně hodně vyhráli. K tomu máte dispozici nepřátelé i z řad nadpozemských, kteří vám přeci jenom a vašemu obleku dají více zatopit než obyčejní smrtelníci, kteří jsou proti vám de facto bezbraní, ale pozor si na ně dávat musíte. Stačí aby vás jich více obestoupilo a nečekaně vám zasadili smrtící ránu, protože tento oblek vám ani náhodou nenabízí nesmrtelnost. Vzpomeňte si na AvP, Predátor šel taky zabít a pokud jste vědeli, jak na to, nebylo to vůbec těžké. Jo a později už na vás nasadí bojové vrtulníky a budou na vás pálit kanóny z pancéřovaných vozidel a to mi věřte, že je otázka sekund, kdy budete i s vaším oblekem roztrháni na cucky. Na hře je potěšující možnost řešení situací. I když je hra hodně lineární, nabízí vám několik alternativních cest k cíli. Např. proč konfrontovat hlídku přímo, když ji můžete stokou obejít a zaútočit zezadu. To je jedna věc, ta druhá je právě práce s vaším oblekem. Nikdo vám neříká, že musíte seskočit ze střechy dolů a pak rychle a s grácií se zbavit nepřátel. Můžete využít terén a z dálky je s Armour modem hezky po jednom zabít s přestávkami na dobití energie. Nebo je hezky vylákat a při zapnutém cloaku jednoho po druhém potichu zabít. Žádné řešení není vyloženě špatné, je to jen na vás, jak si chcete užít tuhle hru.

Aby to nebylo tak stereotypní, tak po vás, jak už jsem zmínil, nejen jdou lidské jednotky, ale i šmejd z vesmíru. Nejdříve vás překvapí takoví hodní broučkové a pak větší už ne tolik hodní, kteří pokud si nedáte pozor, vás pošlou hodně rychle k zemi. Ale to je pořád daleko, v prvních misích se toho nemusíte bát, i když to neznamená, že byste se s nimi aspoň i chvíli již brzy nepotkali. A abyste se fakt nezačali nudit a i to může nastat, protože hra opravdu chvílema zabíhá do stereotypních vod, máte ve vínku i využívání vozidel. A to i vozidel, s kterými můžete při řízení synchroně střílet!

Hra připomíná nejen zmíněný AvP, ale ve chvílích v metru, nebo při procházení kanceláří i takový F.E.A.R. a hodně i Half-life 2, no a pak samozřejmě původní Crysis. I když bych řekl, že od původního Crysis je hra jiná, poněvadž jste v městské džungli a to znamená často měnící se prostředí a díky tomu i variabilní hratelnost.

U hry vás jistě nejvíc zajímá ta grafika spojená s Cryenginem, ta samozřejmě, si myslím, splní vaše očekávání. Rozhodně se nemusíte bát, že by na to konzole měly nějaký výraznější vliv, se zapnutými DX11 efekty a na odpovídajícím PC můžete směle prohlásit, že máte na disku tu nejlépe vypadající hru, která existuje. I když je to zase otázka vašeho vkusu, nejlépe vypadající hra pro vás může být i první Princ z Persie. Ale, co se týče technologického hlediska, tak je tomu skutečně tak, ale zase pozor – konkurence je hrozivá a třeba v otázce mimiky to silně pokulhává oproti trailerům na LA Noire , ale jako celek… voda, kterou téměř vnímáte na tváři, precizní zpracování světel a stínů, odzbrujující výbuchy několikapatrových budov, to je jen malá část toho, na co se můžete ve hře těšit, skutečně to vypadá excelentně. Ale, jak jsem říkal, tady se hodnotí hlavně hra, která sice s těmahle kudrlinkama souvisí, ale záleží i na tom, jak s touhle nádherou pracuje. A pracuje s nima dobře, dá vám možnost nahlédnout do interiérů i exteriérů, pracovat s herním prostředím a aspoň první hodinu budete zírat a hlavně se skvěle bavit.

Hra se hraje výborně a tím tedy myslím, že i na klávesnici s myší, jen ovládání vozidel je lehce neohrabané, ale tak to není bráno jako jedna z hlavních devíz hry. AI vám jde po krku, to tedy znamená, že oproti třeba takovému Medal of Honor je nutné se pohybovat a rychle měnit taktiku a naučit se využívat možnosti vašeho obleku. Na začátku je to skutečně procházka růžovou zahradou, ale to se změní, taky záleží na nastavení obtížnosti. Dobrá věc je dalekohled, nebo něco jako dalekohled, který vám dopředu dovolí si prohlédnout terén, označit nepřátele a důležité body. Nepodaří se to sice furt, ale využívejte toho. Pak už se můžete plně věnovat tomu jak naplánujete svůj další postup, divili byste se, jak potom nepřátelé padají. Ale pozor na nelidské protivníky, na které moc vaše futuristické vybavení neplatí, tady platí se rychle ohánět kolem sebe a střílet . Dabing je samozřejmě profesionální, stejně tak potěší i hudba, hned hlavní theme z menu jsem si zamiloval… Má to všechno, co má dobrá hra mít, ale je to všechno? Jak už se Crytek poučil z jedničky – není. Hra může vypadat sebelíp, ale jak se bude špatně hrát a nudit, tak není cesty zpátky. Naštěstí můžu říct, že tohle Crysis 2 nehrozí.

Po dohrání kampaně si myslím, že s chutí si zahraju hru znova, hlavně kvůli collectible itemům. Krom toho tu máme samozřejmě multiplayer.

Je jasné, že ani druhý díl Crysis do světa díru neudělá a ani nechápu, proč se všichni divili, že se z jedničky nestala nejlepší hra všech dob. Zároveň to ale neznamená, že by se jednalo jen o nějaké technologické demo. Crysis 2 je velmi povedené fpsko běžící na vynikajícím enginu – nic víc, nic míň. Tím chci tedy naznačit, že hra samotná obstojí a není to jen ukázka CryEngine v3, který jen tak mimochodem opravdu vypadá úchvatně a doufám, že na tomto enginu uvidíme nejen hodně modifikací, ale že se nám tento engine předvede v plné kráse i v jiné řadě her. Jsem v těchto oblastech technologií laik, ale dá se souhlasit s tím, že tento engine posunuje herní a grafický zážitek zase na další úroveň, sám jsem zvědav, jak tento engine obstojí na konzolích.

Vítej znovu v Zóně stalkere. Tak jsem se tedy velice brzo po dohrání prvního dílu vrhnul do pokračování s názvem Clear Sky, což je označení frakce stalkerů, která sídlí v bažinách a zachránila vám kejhák poté, co vás našli jako jediného přeživšího po velmi silné emisi. V Zóně se něco děje. CS je prequel původního Stalkera, což znamená to, že Zóna ještě není protkána tolika emisemi a na artefakty už nenarazíte na každém rohu, ba přímo naopak, nalezení třeba i jen jediného artefaktu budete oslavovat.

Pokracovat ve cteni »

Ať už tahle hra bude u vás přehlížena, jak chcete, jedno se jí upřít nedá – má totiž zápis v Guinnessově knize rekordů jako nejrozsáhlejší konzolová hra v historii (ne v PC games historii) a to kolem 14400 čtverečních kilometrů. Je pravda, že tohle jako dobrý argument a známka dobré hry vážně nestačí. Z fleku bych vám sem mohl hodit recenzi, protože hra už těžko nějak zaběhne k jiné hratelnosti a to, co vás maximálně vybízí jít dál jsou nová a nová prostředí. Ale necháme to ještě vyzrát a já ještě budu pár hodin hrát, pak se uvidí.

FUEL jsou postapokalyptické závody, proč postapo? Tak předně to můžete vidět všude kolem vás, příběh FUEL nemá, jen narazíte někde na vysvětlení, že jsme tu měli globální oteplování a radikální proměnu prostředí, které sice není tak ideální pro život, ale pro šílené závody jako stvořená. Kromě vašich protivníků nepotkáte ani živáčka, jen občas nějaký náklaďák (samozřejmě mluvím o offline hraní). Hra by se dala kromě BurnOutu přirovnat i třeba k Far Cry 2.

S FUEL jsem kupodivu strávil už něco přes 20 hodin a stále mě baví. FUEL je relaxační a infarktová záležitost. Zvláštní kombinace, říkáte si, ale je tomu tak. Hra po světě v recenzích zatím jde sotva nad průměr a příjde mi, že je trochu underrated a je jí vyčítáno něco, co není podle mě pravda. Člověk trošku musí pochopit zamýšlení tvůrců hry. Rozsáhlost území FUEL je neskutečná, když jedete něco kolem 30 km, zabere vám to 20 minut. Zkuste si schválně jet z horního bodu mapy vlevo na dolní bod mapy vpravo, jak by vám to dlouho trvalo (někde jsem viděl, že 3 hodiny reálného času). A skutečně věřím tomu, že má hra tolik a tolik km. Je to vážně znát a pokud si budete chtít projet zvolenou zónu až do mrtě, počítejte tak s 6 hodinami na zónu +- další hodiny podle rozsáhlosti dané zóny. Tato neuvěřitelná rozsáhlost (klidně bych si v tomto prostředí představil i jinou hru, rád bych, kdyby z toho prostředí někdo vymačkal ještě víc – chce to nějaký RPG mod) je hře k dobru i na škodu. Ti, co nikam nespěchají a naopak rádi obdivují krásy prostředí FUELu, budou brát tuto vlastnost jako plus. Je však pravda, že ta radost bude pomalu upadat, protože je hra zkrátka rozsáhlejší než jste si představovali a navíc upadne brzy do stereotypu, protože je tu jen pár daných úkolů a ty se stále opakují. Pak je tu ještě relativně velká obtížnost a máte důvod hru po pár chvílích odhodit. Už jenom kvůli těm prostředím bych to ale nedělal.

FUEL bych přirovnal asi nejvíc k BurnOutu – takže je to čistá arkáda – stačí si nadefinovat ovládání na W,S,A,D a to vám vesměs stačí, myš de facto můžete odpojit (ano, jako skoro každá druhá hra i tuhle najdete na konzolích, a tak to je samozřejmě poznat, ale aspoň co jsem si přečetl, je PC verze více vyladěnější). Ty hry mají toho víc společného, předně se podobně dobře ovládají na klávesnici. A FUEL má navíc tu výhodu, že nebouráte zase tak často a hlavně ty animace jsou hned pryč, což u Burnoutu bylo fakt otravné. Máte tady obří mapu rozdělenou na několik zón a hrajte si. Je na vás jaký závod splníte, můžete si dělat, co chcete. Na výběr z hlediska závodů (tedy hlavní náplň hry) tu máte kariéru a výzvy. Kromě těchto závodů můžete ve free módu sbírat tzv. vista points, laky na vaše vehikly, hledat trucky – jejichž zničením docílíte toho, že se na mapě zobrazí všechny možnosti, co v zónách dělat a usnadní vám život, protože byste jinak museli ve free módu projíždět zónu a hledat.

Pokud chcete tu hru nějak dohrát, respektive dostat se do ostatních zón, musíte se vrhnout na kariéru. Ta vám otevírá ještě více možností než ostatní závody, které vám většinou jen doplní FUEL, což jsou vlastně body, za které si můžete kupovat vehikly. Škoda, že chybí větší využití těchto bodů. Mimochodem po mapě se válí několik tisícovek sudů s nápisem FUEL, které když srazíte, získáte pár bodíků.

Kariérní závody jsou asi ty nejtěžší, zvolíte si některou ze tří obtížností a jde se na to. Pokud hodláte hrát na obtížnost Legend, připravte se na to, že si pořídíte společně s touto hrou i boxovací pytel. A několikrát opakované závody nejsou vůbec žádnou výjimkou. AI je nemilosrdná a oproti FUELu byl BurnOut pohádka. Tyto jízdy musíte jet absolutně precizně bez jediné chybičky, protože AI většinou nechybuje a navíc mají protivníci velikou oblibu vás předjet těsně před cílem. A navíc! Každý závod musíte vyhrát. Ne, nemůžete být druhý, nebo třetí. To pro FUEL neexistuje. Stejně je dobré si trať nejdříve projet zkušebně a zároveň koukat, co dělají protivníci, protože sledovat ukazatele není vždy ta nejrychlejší cesta. Ale je to aspoň skutečná výzva a kolikrát mi tlouklo srdce o stošest a pocit vítězství stojí za to. Horší je, že když už vyhrajete nějaký opravdu náročný závod, příjde ještě horší a horší. Bohužel, když se opravdu nevede, nebo vás někdo předjede před koncem přichází na pěsti do stolu, nadávky apod. Proto jsem tu doporučoval si koupit boxovací pytel. Hra tedy neodpouští větší chybičky a nemyslete si, že to je u normálních závodů nebo při menší obtížnosti rapidně lepší – není, nesmíte se zkrátka flákat. Funkci RETRY budete používat hodně často. Postupem času se jí naučíte využívat. Věřte mi, že pokud už trať znáte a uděláte nějakou chybu, je většinou vážně lepší dát retry a zkusit to znovu. Škoda stálých loadingů, které jsou sice krátké, ale lezou na nervy. Někdy to je vážně i o milisekundy. Hratelnost je tedy podobně omezená jako u BurnOutu – tedy úkoly se stále opakují. A na tom taky FUEL prodělává, máte obrovský svět, ale možností málo – stačilo by přidat powerupy, více aut – zkrátka pořádně motivovat. Nemůžete sesednout z motorky a chodit si po lese a sbírat houby (nemuselo by to být špatný), ale zase máte možnost kromě motorek jezdit na čtyřkolkách, v trucích… ale i v normálních autech. Jejich vzhled odpovídá atmosféře hry. Kromě toho, že si můžete různě měnit vzhled u vehiklů, customizovat vašeho jezdce, nečekejte ale, že si na začátku hry zvolíte vzhled, tloušťku apod. Ani si nemůžete vybrat pohlaví. Jen budete měnit oblečení.

Hra si mě hned získala, na to, že je tato hra vážně rozsáhlá, je dobře optimalizovaná, nezabere několik GB, není tak náročná na HW a přesto  vypadá úchvatně. I když samozřejmě u takovéto rozlehlosti nikdo nemůže očekávat něco z čeho bude mít neustálý orgasmus. Ano je pravda, že z dálky to nevypadá tak úžasně. Ale např. začátečnická zalesněná lokace Offshore Shack je velmi pěkná a hlavní je, že grafika vystihuje atmosféru a feeling hry, to stačí. Navíc se často mění počasí a jet v noci za dešti, sledovat ranní svítání – není to nádhera? Krajina je dobře vymodelovaná a nedochází k tomu, že se nějaká oblast bude opakovat několikrát. Horší to už je s detaily jako spadané stromy, dinosauří kosti (asi), dřevěné budky apod. Na druhou stranu se to muselo něčím oživit a hlavně vymýšlet takových prkotin víc na takovou rozlehlost – to nejde. Rád bych třeba přímo do první lokace jel na dovolenou, zkuste třeba si ke hraní otevřít okno (doporučuje spíše na jaře a v létě) a někdy to dokáže navodit takovou atmosféru, že tam skutečně jste.

Jako další zápory tu máme poněkud nevýraznou muziku, která dosti brzo omrzí, škoda, že se neudělal nějaký pořádný soundtrack. Ale co, aspoň si můžete pustit vlastní hudbu a je to. Zvuk taky není moc uchu lahodící a navíc někdy dost blbne a dojde na nepříjemné praskání. Chce to nějaký patch a nejen kvůli zvuku. Přesto přese všechno, že nenabízí moc variabilní hratelnost, je to hodně zajímavá hra, která podle mě vyšla v nesprávné chvíli a trochu zapadne a navíc nemá moc lichotivá hodnocení. Je to něco jako s hrami jako 18WoS, které taky zaujmou málokoho a hratelnost je podobně plytká a stereotypní, ale zase je to taková relaxace, to ježdění po krajině jako ve FUEL. Navíc ve FUEL můžete závodit, honit helikoptéry a další blbosti.

A taky je to zkrátka obrovská a netradiční gamesa. To logicky muselo přinést několik neduhů, i když si myslím, že ty výhody převyšují a některé oblasti jsou vážně pěkné a pořád je to zábava, i když upadající. Nicméně za zkoušku tahle hra vážně stojí. Někdy se fakt divím, že FUEL pořád hraju, já, který se dost rozčiluje, když něco nejde. Ale musíte si zvyknout, obzvlášť pokud chcete být všude zlatí. Asi je ta hra vážně zábavná a dobrá, jinak bych nepřekonával můj vztek a nehrál dál… Pokud tedy chcete jít do FUEL opravdu naplno, připravte si hodně času a ještě víc trpělivosti, hra není nedohratelná, navíc dostanete opravdu slušných pár hodin zábavy.

Jasné a štiplavé světlo a přede mnou postava muže, zjišťuji, že je to můj otec. Ačkoli jsem nemohla ze sebe dostat ani hlásku, moc dobře jsem vnímala. V pozadí ještě slyším hlas ženy, je to má matka. Vidím tu radost v jejich tvářích a snad měli i radost, že jsem holka. Jméno mi dali Laura, dokonce jsem měla možnost vidět sebe samotnou, jak budu vypadat v budoucnosti! Neuvěřitelné, v tom se něco stalo, mamince bylo zle… Následuje rok, který si těžko vybavím v paměti. Po tomto uplynulém roce mého života si pamatuji, jak se ocitám v pokoji a už dokonce ze sebe dostanu několik hlásek, poznávám tvář otce, který na mě volá, abych šla k němu. Snažím se a povedlo se mi to! Umím chodit. Otec je nadšený, ale zničehonic mě opustí a nechá v ohrádce, to si přece nenechám líbit, dokážu taťkovi, že mi jen tak neuteče. Při cestě k němu mě zarazí podivná knížka s veselým chlapíkem na obalu, otevírám ji a vůbec netuším, jak důležitá pro mě bude v budoucnu. Jakmile si ji doprohlížím, vrátí se otec ke mě a vede si mě pryč. V tuto chvíli nemůžu více bloudit v paměti, ale rozvzpomenu si dále na své desáté narozeniny.

Narozeniny se snažil můj otec společně s mojí nejlepší kamarádkou Amatou udělat co nejpěknější, to moc dobře vím a ocenila jsem jejich snahu, ale popravdě to nebylo nic pro mě, v tu chvíli jsem si poprvé vlastně hodně uvědomila, jak mi chybí máma a takový pocit jsem měla i u otce, který se snažil, abych byla šťastná při tom bohužel svou náladu přede mnou neskryl, určitě ji ve mě vidí a chybí mu stejně jako mně. Nesmím ho zklamat.  V hlavě jsem si vybavila tu oblíbenou pasáž mé matky z bible, ale ze vzpomínek mě vytáhl Správce a dal mi věc zvanou Pip-Boy – wau! Myslím, že se mi to bude hodit a asi to byl nejlepší dárek, který jsem dostala. Vyrušila jsem Amatu, která mi také dala dárek.  Z dortu nakonec nebylo nic :-/, naštěstí to zachránil další dárek v podobě buchet od jedné pohodové babičky. V tom se do mě pustil nenáviděný Butch, ten parchant chtěl můj dort, který patřil jenom mě a pak ještě ostudně na mě vyrazil s pěstičkama. Parchant, jednou mu to vrátím. Řekla jsem o tom otci, ale zároveň jsem mu řekla, že si s ním poradím sama. Sedla jsem si na chvíli k těm parchantům v čele s Butchem a provokovala je. Otec mi poté sdělil, že mám jít dolů za Jonášem, že má pro mě dárek. Těšila jsem se dost, co to bude. V cestě mě zarazila taková lehce střelená ženská s dalším dárkem pro mě – básničkou, no lepší něco než nic. Jonáš dole dělal blbého, že tam nemám co dělat.  Táta dorazil a konečně se vymáčkl, že to je vzduchovka. No, proč ne. Taky už jsem vlastně nevěděla, co chtít. Nakonec jsem měla z dárku velikou radost. Střelba mi kupodivu šla a měla jsem možnost zabít i švába!!! Takže vlastně docela švanda a až na tu nepříjemnost s Butchem to byly pěkné narozeniny.

Uplynulo dalších 6 let… Táta trval na tom, že si mě chce pořádně prohlédnout jestli jsem v pohodě, připadá mi, že to trošku přehání. Pak mi sdělil, co mě čeká, je mi 16 let a musím splnit jako všichni z Vaultu 101 nějaký test. Abych řekla pravdu, tak jsem se chtěla vymluvit, protože jsem na to fakt neměla náladu, ale nechtěla jsem otce nějak urazit. Ani nevím proč, ale využila jsem tuhle situaci a zeptala se otce opět na matku, najednou jsem si uvědomila, že vlastně nevím vesměs nic. Asi na to nebyla ta pravá chvíle, ale zkrátka jsem se vyptala na pár podrobností. Viděla jsem tátu trošku nazzlobeného, a tak jsem raději vyrazila udělat ten test. Cestou jsem potkala toho blba Butche a ten jeho „gang“. Obtěžovali Amatu! Po prokecu jsem zjistila, že Butche následujou jako Adolfa, chtěla jsem jím říct, že kdyby řekl, aby si strčili… Dost mě to namíchlo, Amata je přece moje nej kámoška a takhle to nenechám. Chtěla jsem to s Butchem nejdřív vyřešit po dobrém, ale když jsem zjistila, že to nemá cenu, rozhodla jsem se, že mu dám přes hubu – konečně! Divila jsem se, nebo to spíš byl důkaz jeho slabosti?… Že mi údery neopětoval a Amatu nechal být. Nesnáším ho, aaargh. Zlomila jsem mu žebro a musel se jít stavit k tátovi, takže si na mě dávejte pozor. Pak jsme společně s Amatou vyrazili za Brotchem kvůli testu. Test mi připadal poněkud infantilní a spíše jsem se tomu všemu zasmála, ale brala jsem to vážně, nechci přece zklamat otce. Nes*ala jsem se s tím a šla to odevzdat, jenže už mě někdo předběhl, no aspoň jsem si vyslechla, co budou. Připadalo mi to zbytečné, ale s výsledkem jsem docela i souhlasila. Brotch mi řekl, že se nezapřu, že jsem po tátovi. Vyšlo mi, že jsem specialistka na chladné zbraně, léčení a otevírání zámků. Ani jsem nevnímala, co budu vykonávat za funkci a radši to šla sdělit otci.

Uplynuly další 3 roky a mně se zdá o Elvisovi, jak oblečený jako velikonoční zajíc mlátí přes zadek Správce, málem jsem se počůrala. V tom ale hrozivé probuzení, byla jsem v šoku. Přede mnou stála vyděšená Amata, že musím pryč, že po mně jdou, že můj otec je pryč a Jonáš je mrtvý. Nebyla jsem schopná okamžitě reagovat, ale Amatě věřím a bylo to asi fakt vážné. Tak jsem neotálela a řekla jsem, že vypadnu. Byl to vážně šok, myslela jsem si, že to je nějaký vtip… Sebrala jsem rychle věci ze stolu, vybrala lékarničku. A při východu z pokoje jsem zjistila, že se vážně nejedná o vtip. Chtěla mě zadržet stráž, naštěstí ji zaměstnali radioaktivní švábi. Cestou jsem přemýšlela, že se mi hroutí všechno pod rukama. Narazím na Butche, který se najednou chová vůči mně úplně jinak a říká, že jeho matka je v nebezpečí. Nevěděla jsem, co mám dělat a také jsem byla dost opatrná. Co když to na mě jen hraje a chce mě dostat do pasti, vždyť je to Butch, na druhou stranu jeho matka za nic nemůže a nechtěla jsem si jí vzít na svědomí a taky jsem byla v nebezpečí a musela jsem zmizet. Konečně se prokázalo, že je to velký srab. Vyřešila jsem to tak, že jsem mu dala vzduchovku, kterou jsem dostala k narozeninám, ach já hloupá jsem si neuvědomila, že mi to dal otec jako dárek… Ale na druhou stranu mě otec nechal být, a tak mi to bylo v tu chvílijedno, sebrala jsem se dál a utíkala. Ve Vaultu panoval hrozný povyk, zjistila jsem, že mnoho z mých známých jsou mrtví a já neměla čas se u nich zastavit. Postarala jsem se o pár švábů a poté mě tváří v tvář zaskočila stráž a neměla jsem jak utéct, sebrala jsem svou odvahu a pořádně mířenými ranami baseballovou pálkou do hlavy jsem se na něj vrhla. Doufám, že nezemřel, ale dostal pěknou nálož. Slyším toho parchanta Správce a Amatu, nevěděla jsem, co mám dělat, a tak jsem utíkala dál, Amata si poradí. Byla jsem hrozně dezorientovaná, když v tom před dveřma ke Správci narážím na mrtvolu Jonáše a nalézám vzkaz, co mi tady nechal táta. Mám toho dost, teď jsem pevně rozhodnutá, že musím jít ven, stejně to tu stálo za nic. A táta mi má co říct, nenechám, aby se na mě takhle vybodnul, najdu ho a…

Jdu okamžitě k počítači, zkouším rozluštit heslo, bezúspěšně, prohlížím okolní police. Achjo, jsem fakt hloupá, ale nikdy by mě nenapadlo, že Správce budu mít tak jasné heslo, parchant. Z PC rychle čtu všechny dostupné informace a zjišťuji, že má něco proti otci, až se vrátím, bude taky nutné si toho hodně s ním co vyříkat. Všechno je tak šílené… Otvírám tajný vchod a okamžitě jdu k terminálu. Zjeví se Amata, možná, že k ní cítím něco víc než kamarádství, snažím se jí omluvit za všechno a mám chuť jí dát pusu, ale nestíhám to, protože do toho všeho vniknou stráže. Nechtěla jsem je zabít a zároveň jsem se nechtěla zranit, naštěstí hlavní vrata od vaultu jsou otevřeny a já vyrážím do světa venku. Stráže už mě nenásledují… Najednou na mě dolehne i strach, jsem venku…

To světlo, ta krajina, jsem v šoku a okamžitě se dívám do Pip-boye, abych věděla, jak dál. Celých 19 let… jsem venku, bože! Vidím nějakou hnusnou potvoru, která se ke mě blíží, okamžitě vytahuju pálku a na jednu ránu jde ten mutant k zemi. Jdu dál po cestě, teda aspoň to, co z ní zbylo. Vím, že musím vyrazit do Megatonu, ale nejdřív mě zaujal jeden barák, ve kterém žije nějaká šlapka, byla mi sympatická, a tak jsem jí řekla, že její problém v Megatonu beru na sebe. Jsem stále v šoku, ale jdu dál, jdu do Megatonu. Tati, proč? Co se stalo, o co tady jde, zdá se mi jako bych se vlastně teprve teď narodila…

A servíruju vám další dojmy, tentokrát podané trošku netradičně a navíc ještě místo toho, abych se učil, jdu tam holt zejtra naslepo. Ale to nikoho nezajímá, takže k věci. Na Fallouta 3 jsem byl pěkně zvědavý už od jeho ohlášení a upřesnění, že na tom bude pracovat Bethesda. Můj pohled na Fallouta 3 bude asi přeci jenom odlišný, protože já jsem Falloutem vlastně vyrůstal a není den, kdybych neměl chuť to všechno rozjet znova. Dodnes pro mě jsou Fallout 1 a 2 ty nejlepší hry jaké vznikly. Tolik vzpomínek a tak skvělé hry. Na druhou stranu mám zase tu výhodu, že jsem nehrál Oblivion, takže nebudu kvůli podobnosti Bethesdu, respektive Fallout 3 odsuzovat. Hra se snaží, co nejvíc navodit atmosféru předchozích dílů, což se jí zpočátku daří velice dobře. Známé zvuky, známé intro. Bylo jasné, že už prostě tohle starý Fallout nikdy nebude a kvůli nějakému přechodu a dalších věcech bych to ihned neodsuzoval, nebo, že to je přehnaně akční. Rovněž to musí trošku vyzrát a zatím jsem stále na začátku a pro mě je to zatím povedená hra. Je docela složité se k tomu stavět jako Fallout fanda, nebo jako prostě na novou hru. O to mi vlastně ani moc nejde, vždyť i Tactics byla docela povedená věc. Chtělo by se to na to dívat, tak nějak v rovnováze, tak uvidíme. Jenže starý Fallout to není, ale „falloutovské“ to pro mě je. A i tak oceňuji, že vůbec něco, co má společného s touhle legendou, vyšlo a určitě musí mít aspoň pár fandů radost z toho, že tenhle systém Vaultu znají a hodně věcí jim připomíná staré dobré časy. Pusťme se do nové hry, kde je začátek pojatý velmi netradičně a originálně. Intro už jsem znal z videí, stejně tak jako začátek života ve Vaultu a vstup do pustiny, ale opět je to rozdíl mezi tím to vidět a prožít. Jak víte, tak váš život začíná narozením a ne jinak je tomu i u Falloutu. Musím říct, že tímhle se vývojáři pěkně strefili a že tohle vás zkrátka musí udržet hrát aspoň chvíli dál. Já jsem hru chtěl jenom nainstalovat a nakonec jsem jí vypínal až po dvou hodinách. Netradičně si tedy vytvoříte postavu a nemusíte se bát, že byste se někde sekli a že byste to pak museli hrát znovu. Totiž před odchodem z Vaultu, budete mít možnost vše změnit, i když já to hrál, tak jak je a nic jsem neměnil. Nejzajímavější prvek a hlavně pro milovníky Sims apod., kde se nejvíc vyřádí, je úprava vašeho xichtíku. Máte hrozně moc možností, jak si vaší postavu upravit, nejvíc mi to připomnělo vytváření postavy v Godfatherovi. Teď nvm, kde bylo možností víc a i když jsem nechtěl, strávil jsem s tím dost času a vytvořil jsem si postavu tak nějak podle představ. Tím to nekončí a ještě se nevrháte do budoucnosti. Možná to jsou zbytečnosti, ale je to zábava a vy se naučíte tímto zajímavým způsobem vše potřebné. Po tomto nastavování se přesunute už k samotnému hraní, kdy je vám rok a vy se naučíte ovládat hru a nastavíte si statistiky. Pak vás čeká 10 let a narozeniny a seznámení s Pip-Boyem. Zkrátka tohle se mi líbí, rozhodně zábavnější než jenom stereotypní nastavení všeho a puštění se do hry, takhle to je aspoň přirozené a originální. A při tom všem poznáváte své kamarády a také vidíte, jak se postavy v průběhu času mění.

Grafika je výborná a určitě nebudete nadávat, stačí se podívat na okolní obrázky. Vault vypadá perfektně, tohle se taky povedlo, protože takhle jsem si to nějak představoval v tomhle rozměru a i když jsem v něm strávil až možná dost času, protože jsem všechno zkoumal apod. Nevadilo by mi, kdyby ten pobyt trval ještě déle. Už v deseti budete mít možnost vyzkoušet si systém VATS, o kterém také určitě něco víte, videí o tom bylo dost a dost. Zkrátka taková náhrada za to, co bylo v původních Falloutech jedna z věcí nejdůležitějších – tahové souboje. Tentokrát jsou souboje normálně realtime s možností přepnout se (jen občas – akční body stále platí) do VATS – tedy do takového jakoby tahového režimu. Když jsem viděl videa, kde se předvádí VATS, bál jsem se, že ovládání bude docela těžkopádné, ale omyl. Používání VATS je jednoduché a zatím i zábavné a ty efekty se mi moc líbí a připomíná mi to i staré dobré souboje v původních Falloutech. Po tom se přesunute do let, kdy je vám 16 a čeká vás test, opět součást nastavování statistik v originálním pojetí. Už budete muset taky dobře rozhodovat a taky vám to ovlivní karmu, čeká vás tedy rozhodnutí jestli svou kamarádku necháte napospas Butchovi anebo ne. Tím se dostáváme k dialogům, které nejsou tak propracované jako v původních Falloutech, tady spíš narážím na něco jiného a asi na první mínusy této hry – chybí mi takový ten „falloutovský“ humor a taky jsem se dozvěděl, že dialogy nemají moc vliv na hru, což mi docela vadí. Uvidíme dál, ještě nehodlám odsuzovat. Všechno se ovládá dobře a brzy se do toho vžijete a když jsem dělal test, připadal jsem si jako bych tam opravdu seděl a konečně se pořádně vžil do hry. Nad testem jsem přemýšlel a nechtěl jsem něco měnit, holt při prvním hraní to hraju tak nějak podle sebe, teda doufám, že hru dohraju a že to nebude jen jednou jako u původních Falloutech. Takže jsem test neměnil jako vlastně nic, co mi vyšlo a nechal jsem tomu všemu volný průběh. No a po testu už se vrháte pořádně do hry, už to není tutorial, příběh může začít. Je vám 19 a je čas vyrazit ven. Příběh zní zajímavě, doufám, že bude i nadále a aspoň se bude blížit starým Falloutům. Některé postavy už jsem si zamiloval. No, takže jsem vyrazil ven z Vaultu a už nevím nic, rozhodně budu pokračovat. Venku pocítíte holt, že to je úplně jiná atmosféra a bude jen na vás, jak moc do hry vniknete. Já se zatím snažím, hra mě ještě úplně nedostala, i když už přišly nějaké chvíle. Dost lidí si stěžuje na bugy, se kterými jsem ještě neměl tu čest. No, už bych si měl přečíst něco jiného, tak to uťafnu. A doporučení pro vás? Pro zarputilé fandy je to už nutné si zahrát z toho důvodu, aby zjistili jestli nadávají oprávněně, pro fandy Oblivionu to může být taktéž zajímavé a pro ty, co neměli tu čest ani s Falloutem a ani s Oblivionem, tak bych neváhal vůbec. Zajímají mě pohledy hráčů, kteří vůbec původní Fallout neznají, jak se k této hře budou stavět. Vím, že Bethesda to už měla těžké ze začátku jestli to udělat jen pro fandy a nebo i pro ty, co nemají s tím zkušenosti. Zvolili asi něco mezi, teď už jenom vědět, jestli zvolili vážně dobře.

Určitě jste si mysleli, že návrat (já vlastně nepsal nic o návratu xD) by měl být ve formě megapostu. Tedy, jak jste zvyklí. Jenže je toho hrozně moc co sepsat a hrozně moc materiálu a to se musí postupně, jenže to bych zase neblogoval. Trošku jsem si to uspořádal a zkrátka to takhle nejde pořád čekat až si to dám dohromady, protože by to taky mohlo trvat věčně. Takže nejlepší je zkrátka hned psát ať už je to o čemkoli. Když mám nový PC (už to ví každý), tak se můžete dočkat konečně více herních informací, začínáme s prvními dojmy se hrou TR:UW.

Dával jsem si PC stále dohromady a i když nebylo vůbec nic hotovo,  já už nemohl vydržet a chtěl si konečně něco zahrát a pořádně zkusit to kvůli čemu tento PC hlavně mám a na co jsem se těšil nejvíc – na hry. První vyvolenou se stal TR:UW, který zkrátka byl nejvíc na ráně a nemusel jsem se s tím tolik s*át + jsem se taky jako velký fanoušek Lary na tenhle díl dost těšil. No a jelo to, instalace byla rychlá a já se před odchodem ke strejcovi na pivo stihnul ještě podívat na tu nádheru. Menu hry mi nabídlo high nastavení a já měl sto chutí to okamžitě dát ze zvyku na low xD. Samozřejmě prostě já to beru jinak – vy mi dáte za pravdu, vy, co jste žili posledních pět let s pravěkým počítačem či někde v noře xD. No, nechal jsem to a čekal jsem, že se to stejně bude pěkně sekat, kór při tomhle rozlišení. Opět jsem filletzzovi nevěřil, že všechno na on xD. Spouštím hru, volám matku, která se na ty hry taky chtěla podívat a zařvu – TY VOLE! Ta hra vypadá fantasticky, orgasticky… Zkrátka, když jste před tím hráli Tomb Raider 2 (a to myslím vážně, byl jsem u konce a nedohrál :-/) a vidíte tohle, je to víc než šok. To jsem sice ještě nezkusil třeba GTA IV, ale i tak to na tom nic nemění, že Underworld vypadá dobře (no dobře, je slabý slovo).

Lara vypadá fakt sexy a konečně postava, u které se nemusíte stydět onanovat (XD s dvojsmysly) a hlavně s tím nebudete mít problémy a nemusíte ani moc zapojovat představivost, protože to zkrátka máte před sebou. Nadával jsem tenkrát v časopisech na Lařinu tvář, že jí udělali moc starou, ale když to vidíte v pohybu tak naopak Lara vypadá konečně jako pořádná ženská, ten její xichtík bych olízal jak zmrzlinu s jahodou a nejen xichtík . Skvěle vykreslená tvář. Teda ten posun od třeba Legend, tu je opravdu znát. A k tomu všemu teda se to fakt hýbalo bez škobrtnutí absolutně famózně, že jsem já chudák z tohohle šoku měl zpočátku dost problémy s ovládáním, protože na takovou rychlost jsem opravdu nebyl zvyklej. Co jsem já vlastně vůbec hrál za hry, který byly plynulý. Úsměvné je, že se mi nevybavuje teď nějak žádná, protože vždycky se škuby objevily (v nejlepším případě). Ale nejenom grafika se musí chválit, ale i skvělý sound a lařiny pohyby, ku*va ta by to dostala do toho… Klid.

Radši si řekneme spíš něco, co je nejdůležitější – jak se to hraje, alespoň krátce, protože jsem neměl ještě možnost to pořádně zahrát. Hořící opening byl skvělý, následovala lodička a nádherná vodička a další sliny po celý klávesnici (štěstí, že je shnilá). Hop do vody, splnění první hádanky, objevení artefaktů a hru nuceně vypínám a jdu ke strejcovi a to v dost velkém šoku, říkal jsem si: „jo, tak to se můžu na hodně těšit“. Konečně přišla na řadu i pořádná radost z PC, před tím to bylo spíš naopak z těch problémů. Sice mě to u piva bavilo, ale dost jsem se těšil domů až zkusím další hry a hlavně GTA . Takže k TR:UW jsem se už pak nedostal, ale příjde na něj určitě, i kdybych měl to GTA odinstalovat (což neudělám už kvůli kravinám s programama kolem GTA). Jinak pro fandy TR to určitě bude něco, ale hlavní bude, jak se to hraje – grafika nádherná – budiž, ale to není všechno, takže jsem zvědavej na tu samici a taky doufám, že tohle nebyla poslední Lara. Crystal Dynamics umí, i když stále je pro mě nejlepší Tomb Raider 3 od starých Core, ale to se může změnit…

Pokracovat ve cteni »

Po dohrání jedničky tohle muselo přijít. Tentokrát to zkusím s postavou opačného pohlaví . Uvidíme, jak se s ní bude hrát, zatím je asi celkem v nevýhodě, strážce mostu mi nechtěl naostřit kopí . Snad na tom budu v Klamathu lépe.

Stačí najít cd . Jinak doporučuju aplikovat patch 1.02D a samozřejmě češtinu (v ní je dokonce patch obsažen). Měli byste také nainstalovat neoficiální patch od Killapa, který opravuje hodně věcí. Ještě jsem aplikoval Real MOD v2.0, který opět mění vzhled spolubojovníku na závislosti jaké používáte brnění a další drobné věcičky, které se hodí. Ještě zkusím aplikovat mod, který přidá do hry brnění, které nosí Frank Horrigan, ale musím to ještě nějak vyřešit, protože se mi stalo při minulém hraní, že se poněkud narušily předměty ve hře a v Klamathu jste v místě, kde bydlel Vic našel 10 Energozbrojí . Pokud se to stane opět, tak holt budu hrát bez něj.

Jako bonus přidávám povedené video z Falloutu 2, které asi neznáte, vypadá to docela zajímavě, také v něm hraje příjemný song, který se mi dost zalíbil.