NoW oR NeVeR + osvětlení stávající situace týkající se mé osoby

Co byste řekli na to, kdybych vám prozradil, že tu jsou ještě tři části? o_O Asi nic, ne, uklidněte se – nejsou. Po ultramegapostu je najednou obrovský klid, najednou se tu objevujou posty, jak chci a nic mě nebrzdí, protože jsem si tím postem vyplnil absenci na blogu a mnohem víc. Asi to pochopí jenom někdo jako já, jaká váha z vás spadne, kór když je pro vás blog něco víc než jen pouhé psaní pro sebe a pro pár případných návštěv. Věřte mi, že dělání takovýchto postů není snadná záležitost a je to opravdové mozkové inferno a to nemluvím o tom, že jsem se v tom několikrát ztrácel a v poslední části jsem už byl natolik vyčerpán, že už jsem přestal vědět, co ještě psát a navíc už jsem od toho chtěl mít pokoj, i když to jsem byl já, kdo si to vymyslel.

Navíc jsem zjistil, že jste se na mě i díky tomu rozhodli dokonce vykašlat, takže vám musím vysvětlit něco, do čeho se mi zrovna 2x nechce, ale musím se vám to trochu pokusit vysvětlit. Read more >>

Vertige

Read more >>

Present

Máme tu zamilovanou dvojici Takao a Hanako. Jménem se k sobě určitě hodí, problém je v tom, že je Takao Hanakin učitel. Posuneme se tedy do budoucnosti, kdy už je Takao Hanakin manžel, ale bohužel Hanaka onemocněla vážnou nemocí a stále jen spí, když v tom se o Vánocích probudí. Jenže, vše není tak, jak se zdá.

Musíme se vracet k minulosti a tedy k našemu vánočnímu dárečku, který jsme vám nadělili v roce 2008. I když je tento trefně nazvaný Dáreček vánoční, vesele vám z toho nebude. Tento oneshot je velice smutný a vůbec se nedivte tomu, pokud vám ke konci vyhrkne několik slz. Když se nad tím zamyslíte, tak si uvědomíte, že to nakonec dopadlo nejlépe, jak mohlo. Perfektní věc od Boichiho s kouzelnou kresbou a silnou atmosférou. Nedá se nic dělat – deset.

Hodnocení: 10/10

Zdroj: http://mangacesky.wz.cz/
Žánr: romantika, drama
Autor: Boichi
Překlad: ŁORDH3ŁŁ + MeGaBiTe
Typ série: oneshot
Počet stran: 39

Glass no Megami – Volume 1 – Chapter 2: Reunion

Keita vyčerpán po předchozí noci dodělává svou zprávu, pak je na čase se jet ožrat, ale ty hrozné tlačenice v metru… A kohopak tu tady máme, to je ta slečna, které Keita spravil botu.

Pěkný prasák ten Keita, i když kdo by Aye odolal? Na ecchi je sympatické, že ukáže dost, ale ne všechno a to je ještě víc sexy. Sice je to plytké, ale kupodivu zábavné. Takovouhle tlačenici bych taky chtěl zažít, i když jsem si něco podobného, ne tak lascivního, užil cestou do Pražské zoo. Osm, Aya je víc sympatická.

Hodnocení: 8/10

Zdroj: http://mangafox.com/
Žánr: ecchi
Scénář: Asamori Mizuki
Kresba: Asamori Mizuki
Typ série: volumes
Počet stran: 20

THE BEST OF 2009 – Silvestrovský megapost

Read more >>

Batman: Arkham Asylum

Po delší době jsem zase zkusil nějaké to demo, vypadá to, že se nám rýsuje zase nějaká ta pořádná hra a když už ne z hlediska obecního, tak aspoň z hlediska komixových (filmových) her. Ano, mám na mysli Batman: Arkham Asylum. Nebudeme chodit kolem horké kaše a jdeme na to. Do hry vás navnadí efektní animace, kde se řítí Batman ve svém Batmobilu do lokace, kde zrovna přivezli znovu chyceného Jokera. Už animace napovídá, že se hra bude nést v duchu filmu Temný rytíř, ale i tak bude mít dost odlišnou tvář. Čiší z toho trošku jiná atmosféra než-li z filmu, taková ještě více temnější. Nevím, jestli dabují hlavní postavy ti samí, co ve filmu – určitě by to pomohlo, tak u Ledgera si můžeme být jistí (R.I.P.).

Oznámení hry podle Batmana mě nechávalo původně chladným. Neříkám, že bych neměl netopýřího muže nerad (k večeři), sám jsem viděl všechny filmy kromě Batman začíná (Jack Nicholson a Denny DeVito jsou stejně nezapomenutelní, stejně tak Michael Keaton, no na Batmana a Robina bych radši zapomněl) a také jsem ho měl jako každé děcko velmi rád, na půdě se válí i nějací ti paňáčci, i když jsem sbíral spíše Spidermanovo univerzum. A co se týče komixu? Mám někde nějaký první díl, když vycházela nějaká nová edice Batmanových příběhů a na svou dobu dost drahý komix Batman a Robin (i když povedený). Tak to byla taková nepodstatná omáčka.

Graficky je hra na úrovni a navíc si můžete zahrát i na slabších strojích, samozřejmostí je podpora PhysX a jiných next-gen blbovinek. Vlající Batmanův plášť, efektní animace postav a zakončující akce – tzv. fatality moves, to všechno si užijete. Jakmile se tedy trochu rozkoukáte z intra a přejdete už do hratelné fáze, zjistíte, že Joker měl schované eso v rukávě a zase utekl. No, kdo by to nečekal… Ale docela mě zajímá, co si na nás v plné hře Joker připraví a čím překvapí. Hned musíme začít bojovat, nevím, jestli se dají provádět nějaká komba, stačí vám ale levé kliknutí myši, později se naučíte využívat i zakončovací popravy a Batmanův Batarang. Zase tak daleko jsem hru nestudoval (v demu to vlastně ani nejde), ale každopádně ovládání na klávesnici je intuitivní a co se týče hratelnosti, tak jsem se těch 20 minut a něco dobře bavil. Demo vás vskutku pěkně navnadí. Hra samozřejmě nezůstane jen tupá bojovka, což i tak by bylo nevypovídající, protože je to zábavná bojovka, můžete využívat okolního prostředí, oblíbeného háku a tzv. glide kicky k tomu si připočtěte slow-mo animace a jste v ráji, bojím se, že můžou být později otravné.

V demu si tedy užijete kromě boje i stealth prvky a naučíte se využívat možnosti okolí, navíc má Batman možnost přejít do „splintercellovského“ vidění – tzv. Detective Mode a zobrazí se mu nepřátele a dokonce i jejich duševní rozpoložení včetně únikových cest v úrovních. Doufám, že nás čeká taky nějaká variabilita prostředí, ne že by byl blázinec nezajímavý, ale ke stereotypu může dojít a to i co se týče hratelnosti, ale to už si musíme počkat na plnou hru. Poté, co si poradíte s několika ozbrojenými nepřáteli, čeká vás přímá konfrontace s hlavním padouchem a nějaký ten bossák, ale to už bohužel demo skončí a my se ještě dozvíme, že nám nebylo ani zčásti předvedeno všechno. Užijeme si i hackerských náčiní a čekají nás staří známí nepřátelé, hlavně z Batmana a Robina – Poison Ivy, Bane. Kéž bychom se dočkali i Arnolda . A jak je to zvykem, můžete hledat i skryté trofeje, nebo otevírat profily postav. V hlavním menu si je pak můžete důkladně projet (samozřejmě i během hry) a to dokonce i s nahranými dikfatonovými záznamy (tedy aspoň v případě Jokera) No, myslím, že se můžeme těšit a i když má demo přes 2 GB, stáhněte si ho a zkuste. Tahle hra doufám nepřinese zklamání. Plná hra už je nějaký ten pátek na světě, směle do toho, jedná se o skvělou hru.

DEMO DOWNLOAD

Feast

Read more >>

FUEL

Ať už tahle hra bude u vás přehlížena, jak chcete, jedno se jí upřít nedá – má totiž zápis v Guinnessově knize rekordů jako nejrozsáhlejší konzolová hra v historii (ne v PC games historii) a to kolem 14400 čtverečních kilometrů. Je pravda, že tohle jako dobrý argument a známka dobré hry vážně nestačí. Z fleku bych vám sem mohl hodit recenzi, protože hra už těžko nějak zaběhne k jiné hratelnosti a to, co vás maximálně vybízí jít dál jsou nová a nová prostředí. Ale necháme to ještě vyzrát a já ještě budu pár hodin hrát, pak se uvidí.

FUEL jsou postapokalyptické závody, proč postapo? Tak předně to můžete vidět všude kolem vás, příběh FUEL nemá, jen narazíte někde na vysvětlení, že jsme tu měli globální oteplování a radikální proměnu prostředí, které sice není tak ideální pro život, ale pro šílené závody jako stvořená. Kromě vašich protivníků nepotkáte ani živáčka, jen občas nějaký náklaďák (samozřejmě mluvím o offline hraní). Hra by se dala kromě BurnOutu přirovnat i třeba k Far Cry 2.

S FUEL jsem kupodivu strávil už něco přes 20 hodin a stále mě baví. FUEL je relaxační a infarktová záležitost. Zvláštní kombinace, říkáte si, ale je tomu tak. Hra po světě v recenzích zatím jde sotva nad průměr a příjde mi, že je trochu underrated a je jí vyčítáno něco, co není podle mě pravda. Člověk trošku musí pochopit zamýšlení tvůrců hry. Rozsáhlost území FUEL je neskutečná, když jedete něco kolem 30 km, zabere vám to 20 minut. Zkuste si schválně jet z horního bodu mapy vlevo na dolní bod mapy vpravo, jak by vám to dlouho trvalo (někde jsem viděl, že 3 hodiny reálného času). A skutečně věřím tomu, že má hra tolik a tolik km. Je to vážně znát a pokud si budete chtít projet zvolenou zónu až do mrtě, počítejte tak s 6 hodinami na zónu +- další hodiny podle rozsáhlosti dané zóny. Tato neuvěřitelná rozsáhlost (klidně bych si v tomto prostředí představil i jinou hru, rád bych, kdyby z toho prostředí někdo vymačkal ještě víc – chce to nějaký RPG mod) je hře k dobru i na škodu. Ti, co nikam nespěchají a naopak rádi obdivují krásy prostředí FUELu, budou brát tuto vlastnost jako plus. Je však pravda, že ta radost bude pomalu upadat, protože je hra zkrátka rozsáhlejší než jste si představovali a navíc upadne brzy do stereotypu, protože je tu jen pár daných úkolů a ty se stále opakují. Pak je tu ještě relativně velká obtížnost a máte důvod hru po pár chvílích odhodit. Už jenom kvůli těm prostředím bych to ale nedělal.

FUEL bych přirovnal asi nejvíc k BurnOutu – takže je to čistá arkáda – stačí si nadefinovat ovládání na W,S,A,D a to vám vesměs stačí, myš de facto můžete odpojit (ano, jako skoro každá druhá hra i tuhle najdete na konzolích, a tak to je samozřejmě poznat, ale aspoň co jsem si přečetl, je PC verze více vyladěnější). Ty hry mají toho víc společného, předně se podobně dobře ovládají na klávesnici. A FUEL má navíc tu výhodu, že nebouráte zase tak často a hlavně ty animace jsou hned pryč, což u Burnoutu bylo fakt otravné. Máte tady obří mapu rozdělenou na několik zón a hrajte si. Je na vás jaký závod splníte, můžete si dělat, co chcete. Na výběr z hlediska závodů (tedy hlavní náplň hry) tu máte kariéru a výzvy. Kromě těchto závodů můžete ve free módu sbírat tzv. vista points, laky na vaše vehikly, hledat trucky – jejichž zničením docílíte toho, že se na mapě zobrazí všechny možnosti, co v zónách dělat a usnadní vám život, protože byste jinak museli ve free módu projíždět zónu a hledat.

Pokud chcete tu hru nějak dohrát, respektive dostat se do ostatních zón, musíte se vrhnout na kariéru. Ta vám otevírá ještě více možností než ostatní závody, které vám většinou jen doplní FUEL, což jsou vlastně body, za které si můžete kupovat vehikly. Škoda, že chybí větší využití těchto bodů. Mimochodem po mapě se válí několik tisícovek sudů s nápisem FUEL, které když srazíte, získáte pár bodíků.

Kariérní závody jsou asi ty nejtěžší, zvolíte si některou ze tří obtížností a jde se na to. Pokud hodláte hrát na obtížnost Legend, připravte se na to, že si pořídíte společně s touto hrou i boxovací pytel. A několikrát opakované závody nejsou vůbec žádnou výjimkou. AI je nemilosrdná a oproti FUELu byl BurnOut pohádka. Tyto jízdy musíte jet absolutně precizně bez jediné chybičky, protože AI většinou nechybuje a navíc mají protivníci velikou oblibu vás předjet těsně před cílem. A navíc! Každý závod musíte vyhrát. Ne, nemůžete být druhý, nebo třetí. To pro FUEL neexistuje. Stejně je dobré si trať nejdříve projet zkušebně a zároveň koukat, co dělají protivníci, protože sledovat ukazatele není vždy ta nejrychlejší cesta. Ale je to aspoň skutečná výzva a kolikrát mi tlouklo srdce o stošest a pocit vítězství stojí za to. Horší je, že když už vyhrajete nějaký opravdu náročný závod, příjde ještě horší a horší. Bohužel, když se opravdu nevede, nebo vás někdo předjede před koncem přichází na pěsti do stolu, nadávky apod. Proto jsem tu doporučoval si koupit boxovací pytel. Hra tedy neodpouští větší chybičky a nemyslete si, že to je u normálních závodů nebo při menší obtížnosti rapidně lepší – není, nesmíte se zkrátka flákat. Funkci RETRY budete používat hodně často. Postupem času se jí naučíte využívat. Věřte mi, že pokud už trať znáte a uděláte nějakou chybu, je většinou vážně lepší dát retry a zkusit to znovu. Škoda stálých loadingů, které jsou sice krátké, ale lezou na nervy. Někdy to je vážně i o milisekundy. Hratelnost je tedy podobně omezená jako u BurnOutu – tedy úkoly se stále opakují. A na tom taky FUEL prodělává, máte obrovský svět, ale možností málo – stačilo by přidat powerupy, více aut – zkrátka pořádně motivovat. Nemůžete sesednout z motorky a chodit si po lese a sbírat houby (nemuselo by to být špatný), ale zase máte možnost kromě motorek jezdit na čtyřkolkách, v trucích… ale i v normálních autech. Jejich vzhled odpovídá atmosféře hry. Kromě toho, že si můžete různě měnit vzhled u vehiklů, customizovat vašeho jezdce, nečekejte ale, že si na začátku hry zvolíte vzhled, tloušťku apod. Ani si nemůžete vybrat pohlaví. Jen budete měnit oblečení.

Hra si mě hned získala, na to, že je tato hra vážně rozsáhlá, je dobře optimalizovaná, nezabere několik GB, není tak náročná na HW a přesto  vypadá úchvatně. I když samozřejmě u takovéto rozlehlosti nikdo nemůže očekávat něco z čeho bude mít neustálý orgasmus. Ano je pravda, že z dálky to nevypadá tak úžasně. Ale např. začátečnická zalesněná lokace Offshore Shack je velmi pěkná a hlavní je, že grafika vystihuje atmosféru a feeling hry, to stačí. Navíc se často mění počasí a jet v noci za dešti, sledovat ranní svítání – není to nádhera? Krajina je dobře vymodelovaná a nedochází k tomu, že se nějaká oblast bude opakovat několikrát. Horší to už je s detaily jako spadané stromy, dinosauří kosti (asi), dřevěné budky apod. Na druhou stranu se to muselo něčím oživit a hlavně vymýšlet takových prkotin víc na takovou rozlehlost – to nejde. Rád bych třeba přímo do první lokace jel na dovolenou, zkuste třeba si ke hraní otevřít okno (doporučuje spíše na jaře a v létě) a někdy to dokáže navodit takovou atmosféru, že tam skutečně jste.

Jako další zápory tu máme poněkud nevýraznou muziku, která dosti brzo omrzí, škoda, že se neudělal nějaký pořádný soundtrack. Ale co, aspoň si můžete pustit vlastní hudbu a je to. Zvuk taky není moc uchu lahodící a navíc někdy dost blbne a dojde na nepříjemné praskání. Chce to nějaký patch a nejen kvůli zvuku. Přesto přese všechno, že nenabízí moc variabilní hratelnost, je to hodně zajímavá hra, která podle mě vyšla v nesprávné chvíli a trochu zapadne a navíc nemá moc lichotivá hodnocení. Je to něco jako s hrami jako 18WoS, které taky zaujmou málokoho a hratelnost je podobně plytká a stereotypní, ale zase je to taková relaxace, to ježdění po krajině jako ve FUEL. Navíc ve FUEL můžete závodit, honit helikoptéry a další blbosti.

A taky je to zkrátka obrovská a netradiční gamesa. To logicky muselo přinést několik neduhů, i když si myslím, že ty výhody převyšují a některé oblasti jsou vážně pěkné a pořád je to zábava, i když upadající. Nicméně za zkoušku tahle hra vážně stojí. Někdy se fakt divím, že FUEL pořád hraju, já, který se dost rozčiluje, když něco nejde. Ale musíte si zvyknout, obzvlášť pokud chcete být všude zlatí. Asi je ta hra vážně zábavná a dobrá, jinak bych nepřekonával můj vztek a nehrál dál… Pokud tedy chcete jít do FUEL opravdu naplno, připravte si hodně času a ještě víc trpělivosti, hra není nedohratelná, navíc dostanete opravdu slušných pár hodin zábavy.

Glass no Megami – Volume 1 – Chapter 1: Fate Drifts on the Wind

Keita se chystá na hodinu a po menším zdržení dostane navíc nepříjemný úkol a aby toho nebylo málo, vítr se postará o to, aby důležitá fakta pro výzkum zůstala viset na stromě. V tom potká Kurimiyau, která je zručná tenistka a pomůže mu. A Keita to nenechá jen tak.

Říká se, jak na nový rok, tak po celý rok. Nemůžeme tedy zahálet a nezačneme ničím jiným než něčím pořádně lechtivým a zkusíme si i jak to bude vypadat nezarovnané do bloku (viz anketa). Glass no Megami, chcete-li Goddes of the Glass je tradiční ecchi, takže pokud jste v manze zběhlí, víte, co od toho máte očekávat. V první kapitole se na nic nečeká a jdeme rovnou na věc. Příjemná kresba připomínající známé hitovky a tradiční dialogy dostávají tuto věc na hodnocení 7/10. Uvidíme, co se z toho vyvine dál. Snad to zajde trochu do hloubky a nedočkáme se jenom prasečinek. Příjemná oddechovka pro začátek roku.

Hodnocení: 7/10

Zdroj: http://mangafox.com/
Žánr: ecchi
Scénář: Asamori Mizuki
Kresba: Asamori Mizuki
Typ série: volumes
Počet stran: 30