Říkal vám tu snad někdo, že těch částí bude opravdu jen 4? Trošku jsme si to vyjasnili už reprisem, ale to byla jen plánovaná součást ultramegapostu. Komplikace, komplikace jsou všude, rozhodl jsem se a věřte mi, že docela i rád, rozšířit ultramegapost o další „tajnou“ část.

CONNECTION ESTABLISHED….

CORRUPTED INDEX…

RECONNECT…

INVESTIGATING THE BRAIN…

EVERYTHING OK

ZJETÍ IS EVERYWHERE PRESENTS

ULTRÁCZEK

ULTRAMEGAPOST TOP SECRET

- REVEALED

Měl jsem k tomu několik důvodů a navíc je to docela dobrý nápad, protože mi z tohohle prostě musíme udělat umělecké dílo, ne že by už jím nebylo. Věřím, že je ultramegapost opravdu výživný, obzvláště tento. Ať už čtěte tento příspěvek kdykoli, jedno vám povím. Já tu mám dole na liště datum 28.10. A píšu tohle v mezipauze mezi druhou a reprise částí, na reprise části jsem již začal pracovat. Tato „secret“ část tedy je odtajněna už v tomto meziobdobí, ale jen pokud jste na ní přišli, pokud ne, s největší pravděpodobností tohle čtete až po dokonání velkolepého díla. Dost by mě zajímalo na jakou tu hodnotu slov se nakonec dobereme.

A o čem bude pojednávat tato část? I když se vlastně neděje nic, tak se děje hrozně moc věcí. Mohl jsem tuto část zahrnout někam do 4. části, ale holt jsem přicházel na další a další myšlenky a nakonec mi z toho vyšel nápad realizovat ještě tuhle bonusovou část. Každopádně vás ubezpečuju, že z toho nehodlám udělat nějakou monstrózní obludnost jako druhou část. Ba naopak, počítám s tím, že tato část bude velmi krátká. No, tak dobře, když to vidíte, tak ne. Uvidíme! Takže, proč jsem se rozhodl stvořit tuhle část. Co nás v ní čeká? Tuhle část dělám nezávazně na všem, takže jí píšu vesměs bez jakýchkoli poznámek, narozdíl od už nastíněného obsahu částech minulých. Trošku jsem se teď hacknul, to mi dá za pravdu hodně lidí, zkrátka zase mi můj mozek nedovolil dělat něco smysluplného, ba naopak zabořil jsem do bahna plného zjetin a vyhrabat se z něj bylo a bude velice těžké. Teďka jsem zase taková bezvládná kreatura, která dělá to, co vědomě nechce, ale baví jí to. Jo, mě rozhodně není snadné pochopit, to mi věřte.

Rozhodl jsem se v této části tak nějak dojebat (promiňte, ale prostě chtěl jsem to sem napsat) to, co se dělo tyto měsíce, důsledky chvilkového blackoutu. Možná vás to bude tentokrát i trochu bavit. Podíváme se na Risen a Dragon Age: Origins, Windows 7, Tlučhoře a samozřejmě dáme průchod i mé zjeté komnatě v mozku, aby vyblila zase nějaké ty drobky nesmyslů. A začneme, začneme „netradičně“, jak nám to vleze do určité časové roviny. Začneme tam, kde jsme minule skončili, pokud si vzpomínáte .

- JAMMED

Takže jsem to jakžtakž projel (píšu o druhé části ultramegapostu), nehodlám to číst a zjišťuji, že jsme skončili ke konci září – 28. Což dělá pět týdnů a teď vzpomínat, no nejde, nejhorší je, že nemám ani zápisy, ani twittery prostě nic, jen hlavu, dolujme! Jak už jsem to psal v postu – 40. týden roku 2009 jsem strávil převážně v posteli, měl jsem zase po kratší době horečku a to celkem dost vysokou. Vzpomněl jsem si na začátek července, nebo kdy to bylo, jak umřel Jackson a já se na něj díval propocenej (z horečky) z postele. Kromě toho jsem se věnoval hlavně notebooku, což šlo taky dost těžko. V tak vysoké horečce prostě nejde nic. Jakmile už bylo líp, tak to šlo líp. A kromě horečky jsem pracoval občas na ultramegapostu a už 30. vyšel proper první části. Druhá část s menším zpožděním v sobotu, v neděli jsem se dokonce dal i do reprise části! Kdyby se to jako obvykle nezes*alo, kdo ví, jak bychom na tom teď byli. Respektive já. Nechme to být. Na notebooku jsem zase trochu pokročil z února ve hře Tomb Raider: Angel of Darkness a odehrál tři mise v Hell-Copter (klasice mého mládí). Sledoval jsem i nějaké ty blbosti v televizi a zkrátka, co máte dělat. Ani jsem nebyl jako každý týden u dědy a ani se nekonala chlastačka v pátek. V sobotu se měla konat veliká oslava, která teda hned na začátku řeknu, že stála pěkně za ho*no. Původně to mělo být něco jako květnová oslava padesátky jednoho známého. Kolem 25 lidí, 3 sudy, hafo žrádla a dokonce i harmonikáři. Byl jsem sice už v pohodě, i když mě rýma pořád otravovala, ale osazenstvo bylo k zeblití. Já jsem hlavně točil dotyčné harmonikáře. Jeden, kterýmu bylo stejně jako mně a vypadal tak na 30 a měl 2 metry. Brzo odešel a s ním i značná část ostatních, měli něco jinýho. Takže ti hlavní, co by to tam možná rozjeli, vypadli a co teď. Ti, kterých se to týkalo tam taky vůbec nebyli a trávili čas někde venku a mně už začala taky brzy jít harmonika na nervy. Je pravdou, že to teda umí oba dva skvěle, jenže tohle není zrovna můj šálek kávy, neznám text ani jedné písničky a zkrátka tohle mě bude brát až budu trošku starší. Jídlo taky bylo k uzoufání a ještě začátek ve 4 hodiny. V osm hodin už to bylo k nevydržení a já už se těšil až vypadnu. A navíc poslouchat kecy ožralého idiota, který je jen o trochu starší než já, už jsem snášet nehodlal, kór když si vzal na paškál mě. Můj komentář už asi neslyšel. Tenhle magor si myslí, že je přehnaně vtipný, ale při tom tyhle lidi by se měli podívat do zrcadla, nejdřív ať si dá do pořádku svý věci a pak ať se posmívá a nvm co ještě. Ale u takovýho primitiva jsem to přestal brzo brát nějak na větší váhu. Já si o něm myslím svý a on jistě též. Tak to má samozřejmě být. Vzal jsem si klíče a bez rozloučení jsem rychle zmizel. Cesta kolem nočního hřbitova z povzdálí sledujíce feťáky u blízkého parku, tož zajímavá procházka. Došel jsem domů, jal jsem se vykoupat, udělal si čaj a koukal na televizi a v klidu šel lehnout a díky, tohle už delší dobu mít nemusím a to to hrozilo další týden. Tohohle jsem se už přejedl.

V neděli se stala velice nemilá věc, pos*al se mi počítač, ne, že by se to nedalo vyřešit a záhadou je to, že před přeinstalací problém zmizel . To už je jedno, udělal jsem tak jako tak nejlépe. Windows XP se zbortily, při otevření druhého disku začaly wokna padat. A já se po radách už definitivně rozhodl přejít na Windows 7, na což jsem se velice těšil. Ale chtěl jsem s přechodem počkat až na oficiální datum vypuštění Win7 na svět, nakonec bych na tom byl stejně a už jsem měl tohle udělat dost dávno. To jsem ještě nevěděl jaký starosti s tím budu mít a že další týden se bude nést ve znamení problémů s počítačem s přeinstalací. Vrhnul jsem se tedy do zálohování a na velký přechod na Windows 7.

41. týden. V pondělí už to snad nebylo poprvé, kdy jsem strávil nějaký ten čas v upgraded verzi lesnictví. To ještě nevíte, no lesnictví se mění do úplně jiných rozměrů. S pravdou ven? Už to ani nepočítám, ale je to asi tak měsíc (5-6 týdnů), co začala škola, teda alespoň pro mě – pro vás je to víc. A víte, kolikrát jsem tam byl? Já si myslim, že jo, smějete se a uznale kýváte a já vám teda dám za pravdu. Ano, ani jednou xD. Prostě mi to nějak ještě nevyšlo, ehm. No, to máte jeden týden zbytečný začátek, druhý týden jsem měl horečku, třetí týden se mi pos*al počítač, další si ho musel dávat dohromady, tak co mohl člověk dělat? xD A pak to prostě nevyšlo. No, vím, je to moje blbost. O tom už jsem psal do postu, proč jsem na přednášky nechodil. Jenže já začnu, pořád je čas, počítám, že ten listopad a prosinec bych někdy zašel xD. Tím jsem si teda taky způsobil dost problémů, jedna dotyčná práskla, že mě tam ještě neviděla a že prý, když nebudeme chodit na něco, tak nebudeme mít zápočet, nebo co. Vždyť je to jedno… To se nějak pořeší. Stejně teďka teď řádí všude ty falešný diplomy a mafie, takže radši od toho ruce pryč. Přednášky neřešim, řešim zkoušky. A to už je dost horší a já už pomalu začínám větřit zlo a dalekosáhlé problémy, že to nezabalim radši co? xD Ale to nejde, zatím si to užívám, ehm… trpím… To vás stejně nemusí zajímat. Mám prodloužené zkouškové do konce listopadu a chybí mi, jak víte osm zkoušek. 4 už jsem přesunul definitivně na neurčito. Ostatní 4… Ano, pak taky zřejmě budou možnosti, ale to už by bylo asi fakt moc to pokoušet, i když vím, že já to budu pokoušet. (vzpomněl jsem si na Borderlands – …Maybe I am a fool…, neznáte? Viz. trailer) Vykašlat se na to, co… Tak se na to vykašlem. Ono to nějak dopadne . Be optimistic! Heslo posledních dní.

Zpátky ještě k tomu lesnictví, už mě nebaví chodit hodinu a něco do města a zpátky – ať už pěšky, nebo busem. Takže, když se mi nechce, tak prostě zabočím na své nové místečko u el. vedení a vzadu je taky můj strom, který slouží jako židle a kde si čtu Level xD. Je to tam parádní, je to na kopci, nepočítám, že by se tam někdo mohl ukázat (kromě ČEZ). Je to kousek od blízkého hřbitova a baráku. Neprší tam a strom jsem si ještě upravil k obrazu svému a očistil ho od větví, takže se dá i vylézt v odpovídajícím oblečení nahoru xD. Víte ono je to tam fakt parádní, zkuste si takhle vyjít na procházku, je to super osvěžení i když je to třeba jen na chvíli. Kratší procházka, přečtení něco Levelu a zpět. Jednou tam pobíhali i srnky, viděl jsem je vlastně už 3x a taky psi s obojkem. Zjistil jsem potom, že se někomu ztratili, vidíte, mohl jsem to i nahlásit a dostat odměnu. Snad je našli, mně to bylo divný, že co tam najednou dole na poli lítaj dva psi bez dozoru. Už se těším až zase navštívím své lesní království… ehm.

Doma tedy pokračovaly práce v zálohování a všemožné zaznamenávání a uchovávání důležitých dat a těsně před tím než jsem se „vrhnul“ na přeinstalaci, problém zmizel. Pozdě, už bylo rozhodnuto. Nejdřív jsem si nepodařenou přeinstalací zku*vil data a pak jsem zjistil, že mi prostě BIOS nedetekuje mechaniku. Paráda. Pozdě býka honiti, zbytek večera jsem nas*aně strávil s notebookem a televizí. Stejně tomu bylo i druhý den a já začal zjišťovat, že to není triviální problém. Nikdo nevěděl, co s tím. V zoufalství jsem začal psát asi na 4 fóra. Všude se mi ozvali, i když někdy dost pozdě, protože s takovouhle věcí se musí spěchat, na jednom fóru se to teda řešilo do větších detailů. Řešil jsem to s jedním Slovákem, kterému děkuji za ochotnou a hlavně i přese všechno hodnotnou pomoc. Věděl o čem píše, ale i tak jsme se k řešení nedobrali. Prostě mám zjetej BIOS. Problém byl v tom, že mechanika normálně fungovala, akorát v BIOSu se nehodlala zobrazovat. Win jsem přeinstalovával už několikrát a nikdy nebyl problém, protože všechny BIOSy v klidu mechaniku detekovali. Mně už to bylo divný při složení PC, že v tom BIOSu něco nehraje a doteď zůstává tajemstvím, jak se mi podařilo ten systém před tím nainstalovat. Hrál jsem si s tím několik hodin až do pátku, ztratil jsem díky tomu zbytečně hromady času a nervů. Přepojoval jsem SATA kabely snad 1000x a k tomu jsem přibližně stejným počtem restartovával a resetovával počítač. Aspoň jsem si jej vyčistil od prachu xD. Všemožnými kombinacemi jako u některých hádanek ve hře Saw se mi dokonce i podařilo mechaniku zobrazit v BIOSu, ale tím se nevyřešilo nic. Neboť se objevilo opět nenáviděné blikající „_“. To už se mi stalo při skládání lega, že byly blbě daný ramky. A už jsem rezignoval a měl jsem toho dost, byl jsem ochotnej se na ten PC vykašlat a zůstat s notebookem xD. Fakt takhle zbytečně ztratit takovýho času, nevadí. Aspoň se člověk něco přiučil. Kromě toho jsem si udělal pořádný „vánoční“ xD úklid mého pokoje a skouknul několik věcí na notebooku. Byla tu ale ještě jedna šance a to zkusit instalaci z flashky. Nemám doma 4GB flashku, tak mi naštěstí pomohl strýc. Ve čtvrtek jsem šel jako vždy k dědovi na večeři a nějaký čas jsem byl i dole u strejce, kde jsem popíjel už nedobré pivo, no jo už to byly dva týdny. Ale škoda to vylejt. Po fakt dlouhé době zase šnítkování, uf, i jsem zapomněl na ty problémy s tím křápem. A v pátek konečně…! Nejdřív jsem zase ztrácel naději, protože ta flashka byla taky zjetá, teda měla nějakou tu ochranu, tak je dělená jako by na dva oddíly a není chápána při vsunutí jako jeden disk. Takže vkládání do všemožných USB slotů a zase nic, nic!!! Nakonec jsem začal už zoufale všechno povypínávat v BIOSU, nastavovat bootování z různých USB slotů, nastavovat u flashek, aby je to vnímalo jako mechaniky, HDD… Všelijaké šamanství a přeci jenom najednou naběhla obrazovka nabíhání instalace Win a bootování bylo úspěšné a WINDOWS 7 SE ZAČALY INSTALOVAT!!! Prosím, nikdy víc tohle! Zjistil jsem, že to dokonce instalovalo i chvíli z mechaniky, ale když jsem disk z mechaniky vyndal, tak se o to postarala jen flashka. Docházelo taky k problémům, že se po nutných restartech instalace zase spouštěla ze začátku, asi jsem měl ty Winy trochu na flashce poladit, nevadí, hlavně, že to šlo. Pak jsem se dozvěděl, že existují další možnosti jako instalace z obrazu disku, což bych taky mohl ještě potom vyzkoušet, protože já jsem se do Win mohl zalogovat.

Konečně, konečně, jásal jsem, chlastal jsem a zpíval jsem xDD. Úspěšně se zformátoval systémový oddíl a úspěšně se nainstalovaly Windows 7 a doteď žádné problémy, ba naopak. K tomu se ještě vrátíme. A teď teda dávání si všeho dohromady, někomu to trvá 2 hodiny, mně to trvalo měsíc xD, vážně ale! Spokojeně jsem začal vrnět až před třema dny, kdy jsem fakt už si řekl, že jsem si dal dohromady úplně všechno. Vážně mi to trvalo tak dlouho, dělal jsem to teda dost pomalu a asi týden jsem měl jenom základní věci a trávil čas v Risen xD. Risen si mě totálně dostalo, hrál jsem ho skoro v jednom kuse jak pominutý, vážně skvělá hra. Dohrál jsem jí asi za týden. Takže sobota – seznamování se s Win 7 a Risen.

V neděli něco podobného a 42. týden je tu. 12. jsem si od celodenního trávení času ve Faranze odskočil na chvíli k el. vedení a to je asi tak všechno. V úterý jsem se neplánovaně trošku ožral, protože jsem měl něco vodky a dost piveček a večer jsem neplánovaně vyrazil na návštěvu k boxerovi. Neviděli jsme se fakt moc dlouho. Jeli jsme k němu do baráku. To ještě ztratil ledvinu s peněženkou… Poznal jsem i jeho přítelkyni, které jsem musel dát pusu a je to docela kus . No účelem návštěvy nebyl… byl počítač. Nešel na něj internet, ale návštěva byla až na seznámení opravdu zbytečná. Věděl jsem to už před tím. Protože s tímhle vážně se nedalo nic dělat. Net jsem spravil boxerovi už několikrát, ale tohle bylo pro mě neřešitelný a navíc ještě to nastavování na Vistách. Zkusil jsem snad opravdu všechno a bez výsledku, net zkrátka nešel. Navíc má ještě modem od UPC, kterej ani nepodporuje wi-fi. Nakonec ještě budu rád za O2. Nakonec jsem jim řekl – zavolejte si na UPC ať se vám na to podívaj oni a daj vám hlavně jiný modem. Ve středu jsem se dozvěděl, že tam zavolali, oni tam něco u nich přepli a internet najednou funguje jedna radost xD. Věděl jsem, že to nebude chyba systému. Jo, ty počítače už mi fakt lezou občas na nervy. Středa lesnictví u stromu s Levelem a Risen. Ve čtvrtek jsem vyrazil na nákup a užil si výživnou krmi a popíjel nyní už čerstvé pivínko. V pátek něco takového v bleděmodrém a v sobotu do třetice xD. Tak trochu neplánovaně. V Risen už jsem byl na konci cesty třetí kapitoly a v tom mi volá strejc, že chce koupeného Mastera ochutnat už dnes, ať příjdu, jinak ho nenačne, no kdo by tohle odmítl. Každopádně Master byl výbornej, jukněte na ODKAZ, je to vážně zajímavý pivo. Já silnější piva moc nemusím, z nejsilnějšího Primátora je mi i zle a tmavý taky 2x nemusim, ale jednou za čas, proč ne. Jenže Master překvapil, řezaný ležák s lahodnou chutí, která není pro tuhle kategorii piv typická, teda aspoň pro mě. Připomnělo mi to asi nejvíc Černohorskýho Kvasara. K tomu ještě parádní večeře s lahodnou kuřecí rolkou, to bylo bájo. A spokojený domů… na kole… bez úrazu. Neděle zase ve znamení putování v Risen. Doprcal jsem všechny úkoly, co zbyly a ještě jednou si pořádně projel ostrov a konec byl opravdu nablízko.

43. týden a my se blížíme k současnosti, opět. Hmm… 3000 slov, hmm . Už se opakuju pořád co, ale ještě jednou… V pondělí jsem tedy dofinišoval Risen a skolil bosse. Doufám, že bude pokračování, nebo datadisk. Úterý lesnictví a brabáky s Win 7. Středa rovněž. Vidíte nakonec minulej tejden a já si pamatuju asi nejmíň xD. Čtvrtek – večeřička a pohodový lesnictví. A v pátek… xD, v pátek to nedopadlo moc dobře. Dopíjel se Master, grogy, smažák, dortíky a já si zase nepamatuju moc, jak jsem se dostal domů, mimochodem jel jsem na kole!!! A navíc mám takový pocit, že jsem se někde u pekárny poblil… Jenže doma… jak magor jsem chtěl dát ve tmě kolo do kůlny, jenže mi zeshora na ruku spadnul gril a svou hranou mi pěkně rozm*dal prst, že jsem se s nim nemohl ani pořádně najíst (na levé ruce). Musel jsem ho mít zavázanej a ani jsem s ním nemohl normálně fungovat, takže jsem byl nucenej se dívat na televizi a na compu hlavně pracovat s myší. xD, teď už je to lepší, ale pořád je to dost znát, zůstane tam určitě pěkná jizva (zůstala).

Alcohol 130%

Už jsem tady psal, jak jsem se rozespal, rozežral, rozzjel (neplést s rozjel), rozpadl a v neposlední řade i rozepsal . Jak, tak na to koukám, tak ve žrádlu je to čím dál tím horší a navíc přichází vánoční období, po Novym roce schluss. Nemůžu už ani chodit, no rozpadám se. Zkrátka bolí mě břicho a už mě nebaví ani chodit. A nejhorší na tom je, že mi ani obrovský porce nestačej a dřív, kdy jsem u dědy padal pod stůl, mám teď ještě hlad. Žaludek se pěkně roztáhl, pak nicnedělání a chlast a navíc ještě stárnu. Vy se smějete, ale matka je úplně v šoku, kolik šedin už mám. Musím, co nejrychleji nahrávat nové díly Milevských, ať po mně aspoň něco zůstane. Ne, nebojte se, neni mi to jedno. Jenže, co má člověk dělat, když má svázaný ruce imaginárnim špagátem. Ale jo, je mi to jedno (napsal jsem jedlo, aspoň je vidět, jak zle na tom jsem). Time to leave the world… Jo jasně, beru to jako vy s legrací, ale co když to bude někdy vážně. Zpátky k chlastu, všímám si, že piju trošku častěji než před pár… pár měsíci. No, vlastně ani ne, pivo téměř denně není alkohol. A občas dojde k výjimkám jako, že si toho dám nějakej ten den víc a každý čtvrtek a pátek mám potíže si nějaké ty úryvky z předchozího večera pamatovat. Neříkejte mi, že jsem alkoholik… Nejsem, z fleku se můžu na to pivo vys*at, noo tak . Pak tu máte oslavy, obyčejný chlastačky… (a už to přestávají být nějak výjimky) a v poslední době to dokonce jde tak daleko, že mě to ničí i fyzicky. Gril mi málem amputoval prst a spadnul jsem ze střechy a to mohlo dopadnout jenom hůř. Tady se jim člověk směje, při tom k nim nemá zas tak daleko, rozhodně nechlastám jak duha, ale možná bych měl asi trochu přibrzdit. Jak se říká, chlast je dobrý sluha, ale zlý pán. Oni nekecaj, že to je taky droga. Když ale on má ten chlast dobrý vlastnosti a ze mě dělá fajn člověka a hlavně mi zakazuje vykazovat známky mého přirozeného zjetí. Co už no… Nepijte. Naštěstí mi to ještě nezničilo mé zjetino z dalekosáhlých důsledků.

24.10. – měnil se čas, tenhle den si docela pamatuju. Rozehrál jsem Saw a Resident Evil 5, koukal (spíš nekoukal) na fakt ubohou Miss, dodělával jsem nějaký věci ještě na PC xD. Dozvěděl jsem se, že v příbuzenstvu se očekává další přírůstek do rodiny a to by bylo všechno xD… to podstatnější aspoň. Jinak šel jsem spát ve 4 (ještě letního času). A neděle byla taková zvláštní a příjemně o hodinu delší a hlavně nezajímavá, vesměs nic… joo dobrej oběd.

44. týden ještě musím vymačkat no, ještě teprve začíná středa, tak ok. V pondělí jsem byl doma bez lesnictví a hlavně hrál Far Cry. Zajímavý dny… současnost. Rozhodl jsem se zase pokročit v utlráči a konečně se vracet pomalu do reality. Vstal jsem výjimečně v 10 a spal jsem tedy 6 hodin. Dneska musím pochválit oba chody, jak oběd, tak i večeři. A mezitím samozřejmě proběhlo Far Cry a nesmysly. Toť pro tuto chvíli vše a jdeme na další nepodstatné věci .

Nezapomínejte na to, že jsem dělal i jiné zjetiny, které jsem nevydoloval. Něco prostě musí být zapomenuto, nejsem robot.

- NO WAY IN = NO WAY OUT

Hmm, 21.11., žádné pokročení v blogových záležitostech a ani v ostatních, definitivní fail ve škole, pád do temnot. Stručně řečeno, velice stručně. Ten alkohol mi už dočista vymyl mozek. Proto si už mě nevšímejte a ani tohle nečtěte. Fail, konec. Ztracenej případ, kašlu na to. Žij jak žij.

Ujměte se krumpáčů a pojďte do dolů. Ze 44. týdnu, ale už ze mě nedostanete nic. Až na to, že jsem se začal opravdu hodně těšit na Dragon Age: Origins. 2.11. to vypuklo a já už nedočkavě začal hrát Dragon Age: Origins. Nevím jestli někdy dojde na recenzi, ale pokud by nedošlo, tak pořádně zaspoiluju a odhalím své hodnocení. DAO jsem hrál denně kromě 6.,12. a 13., z toho už můžete vyvozovat různé věci. A to jsem to nehrál jen pár hodin. 17.11. bylo ve velmi ranních hodinách hotovo. Do DAO se raději nepouštějte, je to mor. A myslím to vážně, po Risen bych nečekal něco tak strhujícího, tedy čekal jsem a snad i věděl, že DAO bude pecka, ale nakonec to docela předčilo i mé očekávání, ale o tom jinde. Pamatuju si dost málo a vesměs je to zbytečný… no to bych nemusel psát nic . Takže 45. týden, kdyby náhodou… ve znamení DAO, zjetí a ve čtvrtek jsem dělal menší práci s natáhováním síťovýho kabelu (75 m) u strejce z obýváku do prádelny. Docela sranda až na to, že to namotávání bylo… Nějak často jsem začal vstávat v pátek kolem šesté hodiny a chodil si znova občas lehnout v 10. V pátek se povedlo to, že jsem zaspal až do třech hodin, v tom mě vzbudil telefon a já dezorientovanej se dozvídám, že se po půl roce dostávám zase do jiné kasty xD. Zase jsem šel k milionářům, poněkud neplánovaně, ani jsem nešel pogratulovat babičce k narozeninám. Takže jsem se stihnul akorát vykoupat a hodit do sebe dvě piva. A jedeme na kole… Takže kýta, obložené mísy (fakt moc), piva, švestka, slivovice, vodka… A průběh? Jako vždy s pomalým rozjezdem a rychlým koncem. Tentokrát jsem bohužel si neuchoval své flegmatično, ale dopadl jsem špatně, taky když mě do toho někdo hecuje. Byla docela sranda, ale množství alkoholu stoupalo. A blackout mě zase dostal aspoň na dvě hodiny, hajzl, co to sakra má bejt. Něco jako s oslavou 50, kterou si vyhledejte někde v druhé části ultráče. Ale pozor úryvky se přeci jenom objevily. A navíc vznikly i videa, které mě docela šokovaly xD. Ke konci přišli ještě dva subjekty, kteří pustili rádio na plno. Teda Karle! Tys mi dal (mám na mysli Gotta). Neboť pod Gottovým vlivem jsem tančil za měsíčního svitu. Naštěstí tam byly ožralí vesměs všichni a některý víc jak já. Strejce jsem viděl poprvé opravdu na šrot, dobře dopadl taky řidič ČSAD, co měl jít druhej den do práce a to nemluvím o kamarádovi Rusovi xDD. Viděl jsem ho poprvé v životě a tančili jsme spolu jako bysme se znali deset let. A to se nezdál, přišel jako šedá myška, bez řečí, ale stačilo pár opravdových lamp švestek a rozpovídal se a pak se se mnou vrhl do divokého tance. Škoda, že si tento tanec vůbec nepamatuju. Rovněž škoda, že ho jeho stará vytáhla v nejlepšim pryč, protože to by to dopadlo . Prý pije do padnutí a dozvěděl jsem se jednou pěknou příhodu z jeho pádu do neutuchajícího blackoutu, kterou vám ale popisovat nebudu,  taky nemusíte vědět všechno . Každopádně nečekal jsem, že se mi tam podaří takhle nastartovat. Holt už tam nebudu jako ten, co sedí někde vzadu. Nevadí. No, dokonce jsem i dokázal zazpívat něco z Karlového repertoáru, zúčastnil se „tance“ s milionářovou manželkou a pak si pamatuju další útržky už pryč z baráku. Jo, takhle mě vyhecovat, na inkriminovaném videu je vidět, že chci sedět a dívat se, ale to mi zkrátka nebylo dopřáno, no kdybyste viděli jaký jsem točil videa po půlnoci, kde jsou vidět jen prsty a mlha, tak byste se…. xD Video teda s hlavním tancem mám, ale vážně ho nebudu uploadovat, každopádně dost zajímavá věc. Cesta domů v tomto stavu na kole??? Kupodivu více než úspěšná a nepochopitelná. Strejc mi popisoval (on si taky toho nepamatuje moc), že jsem řekl, že vypadnem kolem jedný. Lítal jsem prý po zahrádce a hledal kolo, i když jsem ho měl před nosem, dokázal jsem přejet blátivou cestu, pozdravit dědu (no pozdravit xD), vzít si batoh a jet domů. Nechápu, jak jsem mohl dojet domů sám, na kole a v blackoutu, prostě nechápu, jak jsem mohl dojet bez pádů… To holt nezjistím, cestu si nepamatuju, ale ráno kolo stálo na svém místě a já byl bez úrazů. No, doma jsem neměl slova, nedokázal jsem mluvit a odešel si rychle lehnout. K ránu jsem si trochu ublinkl a v sobotu ráno už pojídal hamburger. Paráda. Zbytek víkendu jsem trávil s největší pravděpodobností ve Fereldenu.

46. týden, měl jsem mít zkoušku, ale bohužel na ní nedošlo… no radši nic, ve škole jsem pořád ještě nebyl a zkoušky si nedodělal ani jednu. Rezignoval jsem, nechci o tom psát teď, ale zkrátka přestávám to řešit, mám na to už další jinej pohled. Počítám s nejhoršim a zároveň teda nechci dělat něco zbytečnýho. Neměl jsem na to prostě záhadně čas, stejně tak jako na zkoušku příští týden xD, to se nějak pořeší anebo ne. Začíná vlastně další zkouškový a nějaký ty kraviny snad dám, pak se uvidí. Z prázdnin přesouvám nějaký větší úvahy na další rok. Vždyť se podívejte, Vánoce jsou za dveřmi a v těchto dnech snad nikdo nemůže vykazovat nějakou větší aktivitu. Navíc jsem zkrátka zaneprázdněnej, ano kravinama, ale to máte furt chlast, oslavy, pak se chcete učit a jedete zase pryč, ano vinu v tom mám hlavní já, ale zkrátka, když to nejde, tak to nejde. Nabourám se a je to v řiti. Na tu v úterý jsem chtěl jít, ale když jsem viděl těch 200 stran, tak to nejde a viděl jsem, že se odhlásilo i dost dalších lidí a navíc to nemá taky dost a dost… A DOST. Vás to nezajímá, mě to nezajímá a at si dělám co chci, co. Já vím, že tohle nemáte rádi řešit u sebe a ještě to číst u jiných, jsem sice hezky v p*deli a neznám nikoho, kdo by to bral takhle do extrému jako já, ale co, že jo. No nic, do středy jsem byl v DAO a v lese (tom novým druhu). Ještě jsem jel zase po delší době do Makra, ve čtvrtek vepř. panenka, v pátek první testy se spycam (nebudu říkat koho jsme špehovali ) a taky mi bylo pěkně zle, už jsem se chystal, že kolem třetí ráno vyhodim, ale záhadně ta chuť vyhodit (lol) zmizela. A zase další bláznění v Dragon Age. Navíc jsem měl oficiální volno xD a po dlouhé době jsem zase pařil nějakou hru s chutí až do ranních hodin a zažil přepaření, teda, že se mi ani po dopaření nechtělo spát a v klidu bych pokračoval dál. 17.11. kolem šesté ráno jsem dohrál Dragon Age a byl jsem docela spokojený, protože ten konec je fakt fenomenální, vyváženej, zábavnej a napínavej. Byl jsem z toho snad ještě víc v šoku než z Prison Breaku a to je co říct, byla to bomba, ale to, co mi provedli Bioware s jednou věcí, to mě fakt dostalo i do deprese a zjistil jsem, že nejsem sám. Vážně nechci spoilovat, ale okamžitě jsem se po dohrání vrhnul do čtení fóra, kde tuhle věc hráči řeší a ani po 116 stránkách se nedobrali k rozumnému vysvětlení. Naštěstí mě uklidnilo vyjádření samotných vývojářů a zkrátka tohle musí vyřešit oni za nás, my se můžeme jen domnívat. Každopádně to byla dost krutá věc, takhle mě dokázal zatím zasáhnout jenom film, ale hra…? U DAO jsem si poprvé uvědomil, že hraní není zábava, ale zážitek. Je DAO tedy opravdu skrytě nazvané Baldur’s Gate 3? Já říkám, že je! Tak hodně kecí o DAO, ale tomu se prostě vyhnout nedalo, ti co hrají, vědí a ti ostatní musí zjistit. Vážně se mi po dlouhé době nějaká hra opravdu zalíbila. A co na to, že mi taky dost věcí nesedělo a s vysokým hodnocení od Score se nedá víc než souhlasit, nechápu Level, že dal Falloutu 3 10 a DAO ne. Ve středu měla matka svátek a já jsem byl celý den pryč od domova a zase v Makru, kde se stala další zajímavá věc. Uvízli jsme asi pět minut ve výtahu xD. Nebýt toho, že šli dveře nakonec ručně otevřít, přespali bysme tam. Ve čtvrtek pořádný pstruh a tentokrát jsem se dokonce i přežral a pak jsem objednával notebook (zase budu mít co dělat, bude to dárek pro jednu osobu . V pátek jsem se po dlouhé době ráno nevzbudil, dělal zjetiny a už ve 4 jsem zase odešel chlastat. Tentokrát dost brzo, takže jsem se slušně opil… k tomu ještě třešňovice a slivovice. A po roce (asi) jsem měl opět všemocné patero (pět druhů sýra, které mají dohromady slušný počet gramů…), tentokrát toho sice bylo míň, ale i tak dost slušný. K tomu jsme si užili další špehování a objednali dárek dědovi k 70. narozeninám. A máme tu sobotu, zjetiny a pokračovaní v postu, který stejně nedodělám xD. Při tom ještě pálim věci, které tu leží už snad dva měsíce a už je potřeba uvolnit místo.

Jistěže to není všechno… viděl jsem i pár filmů a ještě jsem zapomněl na dost zásadní věci. Asi 11.11. jsem si způsobil po grilu další vážnější úraz. Spadl jsem ze střechy ehm… naštěstí jsem si doufám nic nezlomil. Ale noha a levá ruka dostala pěkně na frak, s rukou jsem se bál, že už nebudu moc hejbat a taky jsem pěkně kulhal. Jo, brzo už se vlastním nedopatřením nakonec stejně zabiju xD. A jedna celkem dost slavnostní událost, 10. listopadu jsem po půl roce natočil další díl Rodiny Milevských. Myslím, že díl se mi opravdu povedl a má skoro půl hodiny, samozřejmě, že jednou spatří světlo světa. Už cejtim, že už mi to fakt jde a samotnému mi zůstává záhadou, proč to netočím častěji. A to je snad ze života všechno. Tedy ze zjetin všechno. Celkem slušně jsme si doplnili vlastně do ultráče vynechané příběhy z Today v období říjen-listopad. Prosinec na krku, fatality na dosah a taky je čas už dokupy dát tenhle ultramegapost, nebo to tu spadne do zapomnění definitivně a to jsme to… v lednu musíme začít znova, nebo už nikdy. Takže nikdy…

- ULTIMÁTNÍ RPG ZÁŽITKY

Risen

Tohle patří spíš do jiné části tohoto díla, ale nedá mi to se k tomu nějak vyjádřit trošku ze široka a tady. Bohužel vzpomínky na Risen už jsou trochu mlhavé, protože už je to nějaká ta doba, co jsem Risen dohrál, ne, že bych se brzy nerozvzpomněl, ale zapomíná se mi nějak rychle. Do Risen jsem se vrhnul snad ten den, co jsem nainstaloval Windows 7 a ani jsem se nenadál a ve hře jsem strávil 4 hodiny a dávání si dohromady věcí v compu jsem odsunul na vedlejší kolej. Nechápu jaktože mě atmosféra typická pro tyto hry od Piranha Bytes postihla až v případě Risen. Při tom Gothic musí být ten samý zážitek a hodně lidí to moc dobře ví, protože Gothic je u nás podle mě velice oblíbená série. Na rovinu říkám, že mě Risen naučilo dostat se do Gothicu, takže jakmile na to příjde chuť, doplním si svůj velký rest v podobě dohrání této série, protože podle mě už se dá hovořit o Gothic jako o klasice. Ano, nikdy jsem nehrál podobné konkurenty jako podle mě největší v podobě Oblivion, ale i tak.  Gothic jsem samozřejmě zkoušel, ale prostě se mi nepodařilo do toho proniknout a vždycky jsem se někde zasekl a hru odinstaloval, teprve Risen mi ukázal, jak Gothic hrát a vnímat. Risen je vlastně úplně to samé jako Gothic, aby ne. Ale prostě si mě omotala tahle fenomenální atmosféra kolem prstu až v této podobě. Na rovinu řeknu, že po dohrání bych dal hře velice hezkých 90%. Ano, je tam pár věcí, co mi tak úplně nesedla, ale jsou to prkotiny. Docela mě zarazila podle mě až moc kritická videorecenze z Levelu, že je např. určena hra pro hc fandy této série? A já jako relativně nováček v tomhle začal plavat až moc rychle, jak to. Brzo jsem si na zákonitosti zvyknul a rychle se orientoval a např. co se týče soubojového systému, tak mě osobně vyhovoval. Grafika skutečně není nic moc extra, ale aspoň si to můžete užít v plných detailech a navíc to podle mě společně s hudbou dotváří atmosféru. Ale v čem Risen nejvíce boduje je pohlcující hratelnost. Zní to jako minirecenze… Víte, já jsem se vlastně chystal napsat na Risen recku, ale to se musí ihned po dohrání prostě… Sepsaný poznámky mám, ale v tuto chvíli se s tím na recenzi stejně necítím, tak vám aspoň napíšu tuhle minirecku xD. Když jsem se dozvěděl, že vlastně hra nabízí jenom jeden ostrov, byl jsem zklamán, ale to jsem ještě nevěděl, že opak je pravdou a hra ve skutečnosti zabere dost času. Např. já jsem se dostal do druhé kapitoly až po 20ti a něco hodinách, dohromady jsou 4 kapitoly. A i ty objevivší se potvory jsem následně kvitoval, ostrov jsem snad prošel skrz naskrz a nic mi neuniklo. Třetí kapitola byla podle mě trochu slabá, moc mě to nebavilo, ale jako celek to nemělo vliv na hodnocení. Gothic je znám svou zabugovaností, to v Risen nehrozí. Ne, že by tu bugy nebyly, ale hra se dá v pohodě v základní verzi dohrát. Zajímavá je i obtížnost, naštěstí, jak se budete vypracovávat postupně, bude líp a já jsem brzy přišel na to, že zkrátka ty okřídlený bastardy hned neporazím, ale i později dělali dost problémů, ale už šli zabít. Líbilo se mi, že hra ani nevykazovala nějaké příznaky konzoloidnosti a navíc jsem snad poprvé zažil ve hře otvírání archievementů a věřte mi, že to je sranda. Otevřel jsem jich asi 35 z 50. Finální level jsem měl 28. Maximální jsem někde četl, že je 30 a to jsem zabil snad všechno možný, psali, že to je možný, když se pozabíjí lidi ve městech apod., ale zas tak hardcorově jsem do toho nešel. Konec mi taky moc neseděl, ale rozhodně mi to nezkazilo radost, ale nečekejte nic objevného, zkrátka boss a…. zjistěte si sami. Škoda, že jsem si ono brnění ani neužil, nedošlo mi, že se pak tak rychle dostanu ke konci, měl jsem holt to parádní armor sehnat co nejdříve a pak v něm zabít pár potvor. No, nevadí. Příběh je ale celkem podařený a nenudí, stejně tak musím pochválit dialogy a podařený dabing. Jinak dal jsem se cestou válečníka a pokud někoho zajímají moje závěrečné statistiky, tak je najdete ZDE. Jak už je známo, tak u Risen si hodně užijí ti, co mají rádi objevování dalších a dalších částí na ostrově, protože tempo hry je poněkud vláčné a pokud se chtete nějak vypracovat a hlavně dostat dál v příběhu, musíte se ostrov naučit. Kdyby nepřišlo Dragon Age, tak bych jistojistě bral Risen jako RPG roku. Bohužel je konkurent jako je DAO dost silný, každopádně byste neměli vynechat ani jednoho, protože takhle dobrá RPG se v poslední době moc neurodily. Rozhodně ale je těžké tyto dva srovnávat, protože je každý něčím svůj.

Dragon Age: Origins

Tato hra mě přesvědčila o tom, že hraní je zážitek. DAO není dokonalá hra, ale má k dokonalosti nebezpečně blízko, Bioware jsou sice zatím jen na začátku cesty, ale pomalu začínám ve hrách nacházet něco, co tam chybělo, jednou se možná dočkáme i té dokonalosti a možná právě od Bioware. Tak takhle bych nějak ukončoval recenzi na DAO. Asi jsem se nikdy moc nevypisoval o sérii Baldur’s Gate, což je celkem škoda a docela dost ji opomíjím. I když jsem tuhle hru dohrál i s datadisky a dokonce mám i originálky a v platinových edicích. Takže teď už to konečně víte, já znám Baldur’s Gate a to dost dobře a rozhodně bych jej dal mezi moje nej hry. DAO mě dokázalo vrátit do doby, kdy jsem Baldury hrál, zprostředkovalo mi snad i identický zážitek a já si vychutnal to samé nadšení jako před lety. Možná bych se vyjádřil k DAO jinak, kdybych neznal Baldur’s Gate anebo možná ne. Každopádně tohle je pro mě Baldur’s Gate 3, kterého se možná oficiálně asi nedočkáme. O DAO jsem věděl už dřív a už tehdy se mi dost zamlouvaly promo videa. Zážitek se poněkud zkazil profláklým trailerem s hudbou Marilyna Mansona, naštěstí hra je jiná a možná i tenhle krok s trailerem chápu. Každopádně nutné to ani nebylo, DAO si vytvořilo a vytváří početnou komunitu, doufám, že bude stejná jako tehdy s Baldur’s Gate a že se dočkáme hodně DLC a dalších pokračování. Protože tak skvělá hra si to přímo žádá a navíc bych chtěl vidět i další pokročení ve zmíněné cestě od Bioware. Velmi brzy se ze mě stal fanoušek této hry, šel jsem i tak daleko, že jsem si přečetl všechny věci z kodexu, sehnal si bonusové materiály, soundtrack, nemohl jsem vynechat ani pověšení plakátu ze Score a Morrigan se stala pro mě snad nejlepší herní postava vůbec, i nad ShadowMana. Opravdu tak skvěle vykreslený charakter jsem nikdy neviděl. Modří už vědí. Morrigan je zkrátka, to musíte zažít, i když vám důrazně nedoporučuji si s ní něco intimnějšího začínat. Snad poprvé jsem si utvořil nějaký větší vztah k virtuální postavičce. A to, co se dělo pak, to mě fakt dostalo. DAO mělo na mě fatální následky, ty pozitivní. Hru jsem katapultoval okamžitě mezi nejlepší hry a definitivně bych jí dal 97%, stejně tak už je to definitivně pro mě hra roku, rpg roku, nejlepší finále roku, to kdyby náhodou nedošlo na vyhlášení toho nej v silvestrovském megapostu a to počítám možná i další kategorie jako hudba roku. Můžete se smát a hra má rozhodně nemálo chyb, ale ty věci, těch pár věcí, které prostě za to opravdu stály dávají okamžitě zapomenout na nějaké ty negativa. I když nedá se s vytknutými věcmi, co vadí fanouškům na hře, nesouhlasit. Mají nepochybně pravdu, ale u většiny bych našel pro DAO nějakou tu omluvu. Nejvíc vadí asi lidem grafika, ale ptám se proč? Postavy jsou nádherně vykreslené, jejich mimika, Morrigan… Doporučuju si vám přečíst tento článek z Hrej, nedá se tam souhlasit se vším, ale tak nějak vám snadněji vysvětlí, co v DAO stojí za to. Dost lidí si taky stěžuje na obtížnost, což mě ale sedí na jedničku. Takhle to už bylo v Baldur’s Gate a já věřím, že až rozjedu hru potřetí, tak si nastavím tu nejvyšší obtížnost, protože souboje jsou prostě paráda. Tady jde o to, že musíte využívat pauzování. Ti, co hráli Baldury, budou jako doma. Taky mi to přišlo ze začátku těžkopádné, ale brzy jsem si osvěžil paměť a cítil jsem se jako ryba ve vodě. Souboje tvoří slušnou část hry a proto je třeba se je naučit. Pauzování jsem si hrozně moc oblíbil a nakonec jsem si i ke konci hry začal přizpůsobovat taktiku. Nejde to hrát bez rozmyslu, nepřátelé jsou fikaní a téměř vždy v převaze, musíte si určit role v partě a využívat schopnosti a hlavně mít vaše čtveřici dobře diferencializovanou, co se týče povolání. Hra se stala pro mě podstatně lehčí a byl jsem v šoku jak při druhém rozehrání mi to tak dobře jde a tam, kde jsem umíral najednou přežívám s celou partou. To, co se mi nejvíce líbilo na Baldur’s Gate byly vztahy mezi NPC, které si můžete nabírat do party. Románek s Aerií, otravná Jaheira, Minsc a jeho křeček… přerušování hry jejich vzájemnými dialogy, vytvoření si sympatií.

A to se opakuje i v DAO a je to o dost propracovanější. Zkrátka doufám, že i vás bude bavit řešit problémy svých spolupracovníků, hltat rozhovory s nimi, rozdávat dárky, vytvářit si sympatie a potřeby si je udržet… Je to zkrátka paráda. Ne, ne, chci napsat recenzi, ale teď ne… chci…chci vám říct jak je DAO skvělá hra. Škoda, že nemůžete mít 6 postav jako v BG, ale chápu, že by se na tom muselo dělat ještě víc a taky možná kvůli konzolím nějaký ten ústupek a třeba se toho dočkáme až v dalším pokračování a navíc by se to ještě víc zamotalo, co se týče sympatií apod. To, co mi ale vzalo dech nejvíc a co katapultovalo DAO mezi mé herní nebe, byly určité situace ve hře, které zkrátka nečekáte a já je vám samozřejmě nebudu popisovat. Ale i tady vůbec poprvé tahle hra boduje, víte jak je těžké vytvořit spojení s vámi, co se týče emocí, žádná hra zatím nešla tak do extrému (alespoň podle mě a to jsem jich už pár hrál). Filmy to zvládají s přehledem, ale hry… ano jsou výjimky, ale nikdy se u mě nevyvolaly takové emoce jako u DAO. Ne, tak intenzivně. Poprvé mě donutila nějaká hra k slzám a to právě dělá z her něco parádního, to mrazení na zádech a ty pocity, tohle dokáže jen málokterá hra. Tak intenzivních zážitků jsem zažil asi 5 a klidně bych byl spokojen i s tím jedním. A to jsem ani to největší nečekal, vždycky to bylo pozitivní, akorát ten jeden mě uvedl do něčeho podobnému depresi. Přeci jenom, jak víte DAO není hra, kde všechno končí happy endem, už začátek za šlechtice je opravdu silný. Nádherný byl taky ten náhlý zážitek v táboře party (souvisí s Lelianou), to jsem vážně nečekal. Málo her tohle dokáže, je těžké to nazvat a popsat slovy, ale zkrátka tahle ta hra ví jak na to a opravdu poprvé to dokázala. Beru to sice jenom jako první záchvěv a že se toho ještě dočkáme, třeba v druhém pokračování, sakra nikdy jsem nevěřil, že by mohla existovat dokonalá hra, ale možná, že ji někdy najdu, DAO k tomu mělo blízko. Promiňte jestli tohle bude dost zamotaný, ale to zkrátka nejde, ucelenější v případě recenze. Jde taky o to se naučit do hry dostat a trochu ji prožívat, protože pak se nakonec nedostanete ke kýženému výsledku, stačí jenom trochu se do hry dostat a to není problém, např.: když budete hrát hru několik hodin v kuse. Musíte se do hry dostat a pak možná zažijete to, co já. Hru jsem hrál za válečníka – lidského šlechtice s partou převážně složenou z Alistaira, Morrigan a Leliany. Dohrál jsem ji včetně DLC Warden’s Keep a Shalem za nějakých 78 hodin s 56% dokončením hry a z 93% prozkoumanými oblastmi. A celá doba hraní byla zážitek a zatímco u většiny her je začátek nejvíc pohlcující, tak tady je to naopak a co se dostáváte dál a dál, tím víc vás hra baví, tedy alespoň z vlastních zkušeností. Musím pochválit i finále, kdy všechno graduje. Proslovy vašich parťáků, ta atmosféra, ta konečná fáze hry zkrátka byla výborná a zároveň nebyla frustrující a navíc boss ani nebyl zase tak těžký, což ne že by bylo na škodu. A navíc ta sprška těch událostí a finále… parádní ending a ve stylu Baldur’s Gate a Falloutů vás čeká na konci vypsání toho, jak to bylo tak nějak dál. Zážitky, parťáci, příběh, hudba, atmosféra, oblasti, spád hry, hratelnost, souboje, snad i ta grafika… ve všem DAO zkrátka exceluje. Není důvod nějak hru zbytečně podkopávat. Bioware prostě umí a děkujte i té zdánlivé lineárnosti a odpusťte i ty neviditelné zdi, díky tomu se vyvíjí příběh tak, aby vás hra dostala. Já už nevím, co dál psát… tuhle hru si prostě musíte zahrát je vážně výborná a těch 5-6 a pro někoho mnohonásobně více fenomenálních zážitků za to stojí každému. Taky se mi po dlouhé době stalo i to, že jsem dokázal okamžitě po dohrání rozehrát další hru a už jsem v ní strávil asi 10 hodin, tentokrát za Dálskou Elfku a s ní už rozhodně nehraju jako za šlechtice. Jsem trošku svině a zkouším ostatní možnosti ve hře a jejich dopad. Kdo by nevěděl o těch propagovaných možnostech volby a jejich důsledcích, není to možná až tak, jak jsem si to představoval, každopádně zážitek z hraní to může utvářet postupně jemně odlišný, i když si nakonec projdete stejné lokace a skončíte u stejného bosse, něco bude jinak. Uděláte něco jinak, nezachráníte tu a tu osobu, ale zabijete jí, nebo už ten dopad na výběru postavy, kdy se  na vás jako elfku bude koukat jinak anebo odlišné první hodiny hraní, kterých je dokonce 6 – 6 různých začátků. K tomu připočtěte možnosti ve finále hry a další a další věci. Jinak o Morrigan bych dokázal sepsat celý článek a v něm bych řešil i její povahu a jak to vlastně je dál. Je tolik možností, 116 stránek úvah jsem si prolítl, jak to nakonec je. Prozrazuju možná až moc. Ale jo, asi je to moje nejlepší hra vůbec, sorry ShadowMane, ale prostě tohle byl ZÁŽITEK i se slzama. Nenapsal jsem o DAO vlastně skoro nic, ale už vám je snad jasný, jakej vztah ke hře mám.

- WINDOWS 7

Už od 9. října se řadím mezi spokojené uživatele Windows 7. A za ten měsíc a půl už mám nějaký ty zkušenosti a dojmy. Na přechod byl nejvyšší čas a nakonec jsem i rád, že se mi ten PC pos*al. Windows 7 je parádní systém, hrozně moc rychle jsem si na něj zvyknul a Windows XP už nemůžu ani vidět a příjdou mi fakt zastaralý, pořád je mám ale na notebooku.  A to jsem nevěřil strejcovi, že už po Vistách neumí s XP vedle pracovat, já už pomalu taky ne xD. Zažil jsem dost Windowsů – Windows NT,95,98,2000,XP,Vista. Osobně jsem asi 4 roky strávil s Win 98 a s XP 6 let. XP ale byly stejně nejlepší a nejvyladěnější, i když taky zlobily, to každý wokna, ale zkrátka stalo se z nich to, co se stalo – vesměs oblíbenej systém. Pořád se proklamovalo, že Win 7 je konečně nahradí a většina uživatelů na 7 přejde. I když to vlastně žádná velká změna není, pracuje se s tím lépe a rychleji. A musím říct, že tentokrát se to povedlo. To, co jsem si všechno přečetl a jak mě znechutily Windows Vista o tom žádná a když jsem se s nimi poprvé setkal osobně, tak mi to zase tak špatné nepřišlo, ale cítil jsem z toho jistou těžkopádnost. Když to teď srovnám, tak Sedmičky se od Vist zase tak moc neliší, ale když takhle po pátku příjdu do styku po Vistách se sedmičkama, tak ten rozdíl dost pociťuju. Windows 7 jsou prostě opravdu vyladěné, zatím se mi nestalo, že by mi průzkumník vypisoval chybu, nebo explorer padal a podobné věci z XP. Samozřejmě přechod byl docela šok, ale člověk si rychle zvykne a prostě vypadá to pěkně a pracuje se s tím dobře a o to přece jde. Zmizely zbytečnosti a práce se zjednodušila. Ano, vždycky byla optimalizace na prvním místě, k čemu vám je hezké pozlátko, které nefunguje. Ale ze 7 mám pocit, že funguje většina věcí, tak jak má. Konečně nečekám pět minut než jsem mohl začít pracovat, protože už jsem měl start Win tak zas*aný, že restarty a pouštění bylo utrpení. Přeinstalace byla fakt nutná. Kromě toho, že jsem přešel na Sedmičky jsem začal používat i jiné programy apod. I když některé ty grafické vymoženosti byly už u Vist, teď to je teprve ono a sám se divím, jak vlastně všechny ty náhledy ze spodní lišty používám. Nebudu rozepisovat všechny vlastnosti a přehledné funkce, po internetu se toho válí až až, nejvíc bych vám doporučoval videotutoriály z Živě.cz, kde je vám ukázáno, co se všechno dá s těma ikonama a Winama obecně dělat. Taky jsem se zbavil několik zbytečných rituálů z dob XP, ke kterým patřilo, že jsem např. používal téměř denně výsledky vyhledávání a řešil, co se za ten den změnilo a uspořádal si všechny věci k dokonalosti. Ze starých časů taky vymizelo vymazávání věcí ze System volume information a další nepodstatná cukrlátka.

Vzhledem k tomu, že mě hlavně zajímala kompatibilita s hrami, tak jsem dlouho zůstával u XP. Jak to je tady? Samozřejmě, že se dají pustit programy v kompatibilitě, ale ne vždy je to funkční. Zatím jsem zkusil jen několik her a většinou nových a nezaznamenal jsem žádné fatální problémy, všechno šlapalo jako hodinky. Navíc mi připadají, a taky musí být, hry plynulejší a konečně můžu zapnout i DX10 a podobný blbosti, problémy s kompatibilitou se spíš týkají 64bitového systému. Takže zkoušel jsem tyhle hry: Risen, Dragon Age: Origins, Far Cry 1, Saw, Star Wars: The Force Unleashed, The Void, Torchlight, Painkiller: Ressurection, Dreamkiller, Operace Flashpoint 2, Call of Duty: MW2, Resident Evil 5, You Are Empty, Devil May Cry 4, Borderlands, Brothers in Arms: Road to hill 30, Serious Sam HD, Silent Hill: Homecoming, Return to castle Wolfenstein, Medal of Honor: Allied Assault, The Sims 1 a Divinity 2. Takže z těchto her všechny šlapaly tak, jak mají bez výraznějších konfliktů. Jen u Risen a DAO se stávalo, že hra párkrát padla do Win, ale tady vám nepovím jestli to je instalovanými patchy, nevyladěným nastavením, ovladačema apod. U You Are Empty došlo ke konfliktům u videí, hra funguje dobře, ale vide se zkrátka nehodlají ve hře přehrát, i když tady zase můžete vidět problém s kodeky. A Far Cry byl asi největší problém, protože tady je návod k rozběhnutí poněkud složitější, ale dá se to. Ty hodně staré hry musí mít logicky problémy (to už za dob XP) a ty novější se tak jako tak podaří spustit, na google už je hodně návodů jak tu a tu hru rozjet a taky se snad u těch největších hitů objeví nějaké ty patche apod. Takže kompatibility s hrami bych se nebál.

U přehrávání hudby jsem nepocítil žádné změny, taky tady je to asi logický , to chce spíš kvalitnější repráky, nebo zvukovku. Ale u filmů… filmy se mi zdají, třeba to tak není, mnohem plynulejší a HD ripy taky běží perfektně. S přehráváním filmů jsem měl u XP dost problémů, ale tam spíš docházelo ke konfliktům s firewallem, ale rozhodně ta plynulost je znát.

To, co nejvíc potěší je automatická instalace všech ovladačů a důležitých věcí, které jste jinak dřív museli pracně instalovat z cd a vyhledávat na internetu a navíc kolikrát se mi stalo, že jsem nainstaloval špatné grafické ovladače. Teď jsem se nemusel o nic starat, měl jsem na stole připravené všechny instalační cd, ale byly mi k ničemu. Od DirectX, grafické ovladače, zvukové ovladače, ovladače myši po ovladače monitoru se o všechno postarala automatické aktualizace. A já pod násilnou instalací myši jsem si to akorát rozes*al. Jediné, co jsem si nainstaloval bylo automatické updatování firmware mechaniky. Nemusel jsem ani měnit rozlišení. Jediná věc, kterou jsem si musel spravit, ale tak to je taky jak u koho, bylo nastavení barev monitoru, protože jsem u náhledů obrázků měl jako pozadí oranžovou barvu místo bílé, google vše vyřešil.

Takže konečně můžete ihned po přeinstalaci si v klidu zahrát třeba Risen jako já. Náhledy ikon a všemožné animace se možná jeví jen jako zbytečná oku lahodící featurka, ale ono to není tak úplně na nic. Nemusíte pracně stisknout levé tlačítko myši, když se chcete podívat při prohlížení webu, co jste si zaznamenal do poznámkového bloku stačí zajet dolů (do kalhot), počkat až se vám ukážou náhledy a vy se na ně najetím podíváte a po odjetí zmizí bez jediného kliknutí. Těžce se to vysvětluje, to se musí vidět v praxi. Potěší i skvělé uspořádání spodní lišty, která je dokonce i průhledná, což se samozřejmě dá i nastavit, nemusíte to mít průhledné. Můžete si dokonce nastavit lištu ve stylu Win 98 apod. Mně ta základní vyhovovala, je to pěkný. Konečně taky není lišta tak zas*aná, hlavně u hodin ikony oznamovací oblasti, kde jsem jich měl u XP v jednu chvíli třeba i 30 a i přes automatické skrývání to nebylo tak moc přehledný. Tady si nastavíte, co chcete mít k ruce hned a to osatní se schová do malého vysouvacího okénka. Spodní lišta je konečně přehledná. K tomu tu máte možnost připnutí programů na hlavní panel, pěkné spodní podbarvení ikon… A pokud nic vám z toho vyhovovat nebude, na netu najdete dost návodů, jak si z lišty udělat, co chcete. Co jsem z toho chtěl vlastně napsat? Že animace a efekty nejsou nejen pěkné, ale i užitečné a uživatelsky příjemně intuitivní.

Jak už jsem říkal start Win trvá chvíli, což se samozřejmě může změnit postupným zas*áním, ale i teď a to se spouští celkem dost věcí, je to paráda. Dokonce jsem začal využívat i miniaplikace, což je asi fakt zbytečnost, ale ty hodiny, měřič CPU a počasí jsem si na tý ploše nechal, vypadá to docela hezky. A hlavně jejich management je o poznání příjemnější než u Vist. Co dál, co se týče vzhledu… vzhled plochy se dá rychle změnit a průběžně se i sám umí měnit. Stačí na ploše klinout pravym tlačítkem a zabrouzdat do menu přizpůsobit. Jednoduše se dají změnit zvuky, motivy, barvy oken a spořič. Mně osobně se zalíbily zvuky Kaligrafie a taky jsem si hodil již ve Vistách viděné zajímavé bubliny jako spořič. Nemusíte ani nic hledat na netu, už samotné motivy Windows Aero jsou velmi povedené.

Průzkumník se nám trošku změnil (k lepšímu), stejně tak nenajdete u otevřených složek možnosti složky, musíte zabrouzdat do ovládácích panelů. Ovládácí panely jsou konečně přehledné a jednoduše si zjistíte a nastavíte, co potřebujete. Docela mě zarazily proměny v malování a wordpadu, ale jinak je to to samé. Těžko se mi taky hledal Windows Movie Maker, který si musíte dodatečně stáhnout s Windows Live, kde najdete i mail klienta. Zaujal mě i program Windows Media Center, který používám k prohlížení fotek, nebýt tak špatné podpory titulků u WMP, používal bych snad Windows Media Center na všechno. Zajímavej program, který stojí za vyzkoušení, ale kompatibilita s filmy je pro mě stěžejní. Rovněž potěší, že se hry objevují ve hrách, stažené soubory ve stažených souborech… just lepší uspořádání.

Co ještě o Win 7 napsat? Asi nic, ono ani neni moc co. Není to žádná obrovská revoluce, je to jen taková evoluce, kdy konečně máme pěkně vypadající a dobře funkční systém od Microsoftu.

Programy a zpřehlednění systému

Ještě bych se chtěl vyjádřit k zpřehlednění a k využití nových programů. Jak už jsem psal, systém jsem si dával do kupy dost dlouho, protože jsem se rozhodl si zpřehlednit všechno, jak jen to šlo. Takže po letech jsem konečně začal používat skvělou RSS čtečku ve formě FeedReaderu. Na net už tedy nemám potřebu chodit pořád a trávit projížděním všemožných webů hodiny, všechno vím hned a rychle. To RSS je fakt skvělá věc. Otevřu si jen to, co mě zajímá a na netu už chodím denně jen na určitá fóra. Po letech jsem se zase vrátil k Winampu, který se zase tak moc nezměnil. Asi je to nejlepší přehrávač hudby, taky jsem jich vyzkoušel dost. Před tím jsem dost dlouho používal jednoduchý foobar. Winamp jsem přestal používat vlastně jen kvůli tomu, že mi blbla nějaká ta stará verze a zkrátka po zapnutí hudby Winamp padal, od té doby jsem na něj byl zahořklý. Hodně mi vyhovuje Winampovský playlist a nastavování crossfadů a ekvalizérů, ta hudba se v tom přeci jenom dá víc vyladit než ve foobaru, i když foobar v tom taky dost pokročil. Začal jsem používat ochranný modul Malwarebytu a od otravnýho a hodně problémového, ale snad za to i účinného, firewallu Kerio jsem přešel na kompletní servis od Esetu na Smart Security, konečně mi Kerio nejebe přehrávání filmů a neku*ví vytížení CPU. Hodně se mi zalíbily rychlé poznámky, které používám místo tisíců notepadů na ploše a píšu si do nich všechny kraviny, co plánuju udělat apod., zkrátka takový reminder. Jako většina lidí jsem i já přešel k BSPlayeru, čímž jsem nahradil můj hodně oblíbený český VPlayer. Docela se mi zamlouvá vlastnost BSPlayeru s vyhledáváním titulků a hlavně dokáže přehrát v pohodě snad všechny možné formáty včetně mkv. Dřív jsem ho nepoužíval taky kvůli tomu, že mi nějak zlobil jako Winamp. I se s ním pěkně pracuje a vypadá dobře. Jinak začínám si vychutnávat filmy v HD formátu, je to opravdu znát. I když nemám žádný velký monitor a formát 1080p jsem ještě ani nezkoušel, tak nevím, jak to s ním je, ale se 720p ripy žádný problém. Ta kvalita je vážně znát a některý filmy ve fullscreenu v klasickém DivX nevypadají prostě úplně pěkně. Už mi ani není líto, že to má 6, nebo více GB. Mnohem příjemnější zážitek pro oči. Včera jsem viděl takto film Gamer. Já se v tomhle moc neorientuju a mám ve všech těch BR, HDTV, FullHD a x.264 parádní bordel. Ale jednodušše prostě ty 720p ripy vypadají líp a je to. Na normální televizi (máme po baráku pořád klasiku) se rozdíl v kvalitě nepozná. Ale na PC je to horší a ani ty dvd nevypadají úplně pěkně, dřív jsem si toho tak nevšimnul, protože jsem měl taky malej monitor a tohle ani ještě nebylo. No, zase tak hrozně vymazlenej nejsem, ale aspoň ty velký filmový trháky budu radši preferovat v těch HD s*ačičkách .

Dokonce jsem udělal i takový kacířství, že jsem Operu zase po hodně měsících vyměnil za Firefox xD. Ani nvm proč, stejně na tom moc nesejde, když na net už nelezu tak frekventovaně. Ale, když jsem ještě před přeinstalací používal nejnovější Operu dost věcí mi blblo a Opera často zamrzávala, no stejně ji tu mám nainstalovanou pořád v záloze . A i když jsem začal používat RSS, tak jsem si udělal v prohlížeči parádní přehled v záložkách. Nejlíp vám to ukážu na obrázku .

Z dalších nových programů jsem vyměnil Nero za Ashampoo Burning Studio, s novým Nerem jsem měl jenom problémy a dost se mi znechutil, starý jsem instalovat nechtěl, a tak došlo na Ashampoo. Co k němu dodat, zatím jsem s ním pálil jenom jedno DVD a je to to samý jako u Nera, taky co jinak – pálení jako pálení. Protože datová DVD moc nepálim a spíše používám hlavně pálení pomocí ConvertuX a CloneDVD. Na přehrávání DVD jsem taky začal používat jiný program a to Corel WinDVD9. Jinak vše při starém, používám kromě těchto věcí stále stejné programy, v řadě případů samozřejmě novější verze. Jednou vám napíšu, pokud vás to bude zajímat, jaké programy všechny a na co používám. Nebo se na nějaké ty programy podíváme v sekci Software xD. Jo a občas si zapnu i VirtuaGirlHD, což ale nemůžu mít zapnutý dlouho, protože to zkrátka rozptyluje, ehm…

A, co se týče přehlednosti, to mi dalo celkem dost práce. Jako první jsem si upravil sekci obrázky, kde jsem si dal hlavně do pořádku těch několik stovek fotek a wallpapery rozdělil do různých kategorií.Proměny zasáhly i My Program a diskové oddíly. Jde hlavně o to, že jsem téměř kompletně zničil bordel ve složkách a všechno si srovnal. Už žádné rozházené blbosti, teda jen z mála. Software v MP (My Program) bylo lehké zpřehlednit, instalace do složky Install a zástupce programů do hlavní složky. Hudbu jsem si rozdělil do několik kategorií – např.: trance, black metal, Tlučhořovi, covers, game soundtracks… to rozhodně tak přehledný nebylo. Mangu jsem si rozdělil na věci, co překládám a na věci, co čtu – easy. V kravinách zůstavají pořád kraviny a záhadně nazvaná složka Area 51, kde se skrývá… no hádejte, kdo to uhádne, může si sníst z lednice banán. Změny došly i na Hry, kdy jsem si vytvořil i složky jako češtiny, screenshoty, savy… A složka blogy byla taky dost zpřehledněna. To, co kompletně vymizelo z My Program byly filmy a seriály, na céčku už nikdy více. Jsou přehledně na jednom místě.

Druhej oddíl prvního disku zůstal stejný, zde nedošlo k žádným změnám v přehlednosti. To druhej disk dostal výživnou injekci. Taky už je dost zas*aná, kór když jsem do toho začal prát HD ripy. Na éčku se nalézají tři složky – Hell, Multikino a Download. Do Hell mi létají věci z JDownloaderu a do Download zase větší věci, které stahuji jiným způsobem. Multikino obsahuje sekce GAMES, MOVIES a MUSIC. A příklad, jak to vypadá v movies, máte tady (btw. obrázky se dají zvětšit):

V Games jsou naházané instalační soubory her vesměs a Far Cry, a v Music se najde něco podobného jako v My Program, akorát tam dávám trošku jinou hudbu než tam. V My program to používám hlavně na rádio trance show a na Tlučhoře.

Takže to je k Win7 všechno, rozhodně neváhejte opustit XP a zajet do sedmiček, nenapsal jsem vám vesměs nic, jen nepřehledný nesmysly, takže se podívejte na některé z těchto stránek, pokud vás Windows 7 zajímají a ještě je nemáte. Jen se bojím, jak mi to dlouho vydrží, ech… We’ll see .

UPDATE: Tak jsem se ještě jednou přesvědčil, jak jsou Windows 7 skvělým systémem. Už došel notebook, který mám za úkol do Vánoc vyladit a zatím je můj, takže ho používám teďka po vyladění hlavně na sos, protože disky už mám, jak tady na PC, tak i na ntb, megazas*aný, asi si nadělim další disk xD. Dárce tam chtěl hodit Visty, jenže oni ty ho*ada nedali vůbec k tomu ntb žádné dvd s ovladačema, sláva výjimkám jako je můj FSC Esprimo a to jsem ho taky dostal bez OS a instalačky programů jsem tam měl. Instalace proběhla v pohodě, jenže pak jsem zjistil, že Visty jsou po instalaci dost neintuitivní k uživateli. Rozlišení bylo defaultní, žádné ovladače, wi-fi nefungovalo a navíc se ten šmejd po vypojení z napájení vypnul a nešel bez kabelu zapnout. Skvělý, jsem si říkal, že asi dojde k reklamaci. Tak teda jsem hledal různé ovladače a pak jsem si řekl – se*u na to. Honem pro sedmičky a instalace sedmiček. A hle! Rozlišení nastavený v pohodě, notebook se přestal vypínat, všechny ovladače včetně webky nainstalované, takhle se to dělá. Visty putovaly zpátky do šupliku, tohle se mi fakt líbí, nebyl jsem o tom přesvědčenej, ale Windows 7 si vážně dokáže vyladit snad každý počítač a notebook. Úchvatné, takže polovina práce hotová, nainstalovat pár her, programy a notebook je připraven doručit Santovi, aby to v pytli donesl k darovanému xD.

Dodatečné výmazní bláboly

Takže zase si dávám na čas a mám tu pár věciček, o které se podělím . Došlo k jedné těžké rodinné události, takže je… Nebudu se k tomu vyjadřovat, každopádně je to škoda. Ještěže to bere dotyčný takhle dobře. Je to tu někde skryté, takže někomu může dojít i o čem mluvím. Dále máme na půdě asi kunu, f*ck this. Děda ji měl na půdě prej deset let. Nejdřív jsem rodičům nevěřil, že by tomu tak mohlo být. Jenže ve čtvrtek jsem v půl čtvrtý ráno zaslechl na půdě kroky, pískání, rány apod… A druhý den rodiče, po radě se zkušeným dědou, to tedy fakt asi bude kuna, horší je, že tahle svině je fakt mazaný zvíře, je čas kout pikle, jak se tohoto vetřelce zbavit. Co ještě? No, včera jsem se zase ožral a začínáme pivo čepovat pomocí klasického céóčka, kompresor končí asi svou vládu. To pivo teď asi fakt chutná líp a začíná i pěkně nadýmat, takže teď už je to tam fakt v hospodě. Dál tu máme už zase advent, ksakru vždyť jsem tam u toho stolu seděl nedávno a zase Vánoce, dárky bude snad lehké sehnat, ale teď to veme těžkej spád, prosinec fakt letí a my tu máme další rok. Life goes on.

- TLUČHOŘOVI CONTEST

Poprvé v životě se mi povedlo něco vyhrát a navíc ještě takovýhle skalp. Jsem velký fanoušek Tlučhořů a bez nich by vlatně nebylo Rodiny Milevských, byl jsem velice překvapen, když jsem našel na jejich oficiální stránce své jméno. A to jsem měl, myslím, celkem slušnou konkurenci. Asi jsem vyhrál tím, že jsem poslal e-mail co nejrychleji, tedy ne úplně po zveřejnění příspěvku, ale velice brzo. A to soutěž probíhala od 16. září. Málem jsem už na mou účast zapomněl. Každopádně díky!!! A to ještě jsem nemusel na dárek vůbec čekat a přišel po třech dnech a dokonce i s fotkou a podpisem samotných mistrů. Paráda, tohle jsem si přál. Teď už se jen těšit na dvd z Tlučhořovic živého vystoupení, kterého jsem se nestihl zúčastnit . Chytil jsem z toho slinu a pokouším štěstí i podruhé u knihy Dragon Age, ale to už je jenom takový křik do prázdna .

- ZVRÁCENÉ ZVRATKY ZE ZVRÁCENÉHO MOZKU

Human change project

Psal jsem o tom taky nesčetněkrát, jak se člověk rychle mění a vyvíjí důsledkem zjetí i nedůsledkem zjetí. A o tom, že já zůstávám vesměs co nejvíc stejnej, ale není to pravda. Když jsem si nedávno prohlížel fotky za posledních pár let, tak jsem si uvědomil, že se fakt člověk vyvíjí bez ohledu na jakékoli faktory jako zjetí, je to prostě tak. Hlavně jsem zjistil, že i já jsem se dost změnil a ať už se snažím, jak chci a asi málo dokážu už na tom změnit. Nikdy jsem si to neuvědomil tak jako nedávno. Abysme si to ujasnili, mám na mysli hlavně vývoj psychický, fyzicky se mění člověk samozřejmě, o tom tohle není. Ono to neni ani o tom před tím. Staří lidé by vám tohle řekli nejlépe v čele s Lordhellem. Nejhezčí období je 1-20. Což už mám za sebou, vy co ne, tak si to uvědomte a berte si z toho ponaučení ať nedopadnete jako někdo. Užívejte si života jak jen můžete, kašlete na nějaký pravidla a žijte si podle sebe, protože už nikdy nebudete mít šanci si to mládí zopáknout znova a jinak. Horší jsou ty klopýtnutí v životě, které se nejeví nějak fatálně na začátku, ale projeví se tak později a vážně může rozhodovat i třeba na první pohled nevýznamný rozhodnutí. Na to je třeba si dávat pozor, i když těžko si to člověk hned uvědomí. Je velká škoda, že nejde minulost změnit a ještě těžší je si uvědomit a odůvodnit proč nejde změnit. Nikdo vám neřekne jak žít, ale jak nežít to zvládá říct řada lidí dokonale. A nikdo vám nikdy nezodpoví ty zásadní životní otázky. Možná, že na ně existuje odpověď, ale k čemu je vám odpověď, které dostatečně nevěříte. Člověk potřebuje dokonce i tu víru, ne v neexistujícího boha, ale hlavně v sebe sama. A když je to tak jednoduchý, tak proč to je, tak jak to je? Tohle je zkrátka nezodpověditelné, buď k tomu člověk dojde sám, nebo vůbec. I když se chcete spolehnout sám na sebe, tak to nestačí, protože v některých věcech uvíznete sami samotní a protože dané věci nerozumíte, nemůžete si ji ani vysvětlit. Uvědomil jsem si taky, že není těžké udělat krok, ale donutit se k němu je mnohonásobně těžší. Ve zdánlivé svobodě se ukrývá zajetí a otroci mají v té hlavě víc svobody než ti, co žijí volně a rovněž mají větší touhu žít. Proč se člověk uchyluje k nemyslitelným věcem a uvědomí si to, co udělal až když je už pozdě. Nikdo z ostatních tvorů neřeší tyhle dilemata a zbytečně se nezasekává ve své životní pouti. Co jsem tím chtěl vlastně říct a proč jsem to vůbec psal, to si musí probrat každý sám. Ani já nevím proč, v době, kdy mě tohle téma napadlo jsem to měl taky promyšlený trochu jinak, ale napsal jsem, co jsem napsal, i když tomu nerozumím ani já. Radši od toho pryč.

- SCORE vs LEVEL

Level pod vedením Petra Poláčka v lednu oslaví 15. narozeniny a prý s překvapením a k Vánocům nám nadělí zajímavě vypadající, trochu zapomenuté, RPG Two Worlds. Já už držím v rukou 185. aktuální číslo a vedle mě leží Score s pořadovým číslem 190, které nám k Vánocům nabídne hlavně Titan Quest. Score se rychle blíží ke 200. Pro někoho možná zajímavé, pro někoho zbytečné, pro někoho obdivuhodné… Já stále sbírám oba dva časopisy. Ano, bez vynechání jediného čísla, už deset let. Nejvíc mě mrzí, že nemám kompletní sbírku, kterou si možná, když někdo dá… xD… seženu. I když Score jsem si našel na netu a tedy si můžu přečíst i prvních deset čísel, ale ne v papírové podobě (musel bych si vytisknout). Jsem dá se říct hrdý sběratel. Score od čísla 73 do čísla 190, to už je snad úctihodná sbírka, nebo ne? A Level ještě o pár čísel navíc. Dohromady to dává dost a je v tom ještě víc peněz. Nikdy jsem toho nelitoval a i když se k tomu stavím mnohem jinak než dřív, pořád tak nějak instinktivně koukám na datumy vydání dalších čísel a co nejdříve si je kupuju. Dřív mě zajímaly hlavně plné hry, pak samotný časopis a pak už to bylo prostě proto, že jsem sběratel. Jenže doba pokročila a ty peníze jsou přeci jenom slušná částka a navíc už nejsem tak mladej, abych prostě musel mít oba dva časopisy. I když by se mohlo pro někoho zdát, že tam píšou a dávaj to samý v bleděmodrym, neni to pravda. Což dobře ví každej, kdo tyhle časopisy čte. Rozhodl jsem se s jedním z časopisů definitivně skončit a možná si ho koupit jenom už občas. Teď kterej, vždycky jsem spíš dával přednost Levelu. Jenže zjišťuju, že to neni zase tak lehký, Score má svůj styl a čte se velmi dobře. Level má taky zase svůj přístup a navíc nabízí video DVD, ale zase má o 15 stránek míň a stojí 220,–. O plné hry moc nesejde, i když mi v tom více vyhovuje Level. I když Score taky nabízí někdy zajímavé kousky, ale upřímně hraju to vůbec… Icewind Dale jsou pecky, ale když už je člověk má… A navíc hafo her, co dá Score už mám z Levelu a to už se stalo víckrát a to nemluvím o těch zbytečných budgetech a shitech. Nejlepší by bylo se vykašlat na oba dva, jenže přeci jenom mi stokrát víc vyhovuje si ty věci o hrách přečíst v papírové podobě než někde na netu a pak, co bych četl večer v posteli. Rovněž mě pořád hry zajímají a baví mě aspoň o nich číst. A taky člověk se tohohle sběratelství těžko vzdává. Level DVD koukám pravidelně celé, hry taky už většinou nainstaluju a aspoň vyzkouším a Level i Score jsem začal taky docela pravidelně číst. Jde o to, že prostě se musím/chci jednoho zbavit. Hodně lidí už to udělalo dávno, o hrách se člověk teď nejvíc dozví na netu a navíc dost rychle a fullky o tom se snad nemusím zmiňovat. Rozhodnul jsem se teda tak, že i přese všechno se rozloučím se Score. Ale ne hned, chci vydržet do Scorácké dvoustovky, abych to hezky kulatě zakončil a zůstal nadále s Levelem a časem asi i praštil s ním. Zkrátka Level i přes všechna negativa nabízí toho trošku víc. Uvidím, jak mi to vydrží a jestli nakonec nebudu nervózně pokukovat po Score 201 až vyjde xD. Ale asi ne, s jedním se musím prostě rozloučit. Doufám, že ani jeden neskončí svou dráhu. Přeci jenom jsme na Score a Levelu vyrůstali a hráči by měli vědět, že něco takovýho je. A navíc za ty dvě stovky dostanou i dvě dvd, fullky, hafo materiálu. Vzpomeňte si, jak se dřív objevovaly časopisy s filmama skoro za 4 stovky. A navíc nás tihle dva dost ovlivnili a musím říct, že na to, jak jsme zapadlá země, tak se mi zdají, že mají oba časopisy profesionální úroveň srovnatelnou se zahraničím a recenze na novinky se tam objevují velice brzo, ale to je taky tím, že pokročila doba . Zkrátka a jasně tyhle časáky mám rád, měl jsem rád a  budu je mít rád a často na ně vzpomínat a děkuji jim za všechny informace, propařené noci a nvm jaký ještě zážitky, kolektivní sledování Level TV s kamarády se nedá zapomenout, stejně tak jako vyřvávání některých frází právě z Level TV po celé vesnici xD. A první bylo Score! Level jsem našel díky matce totální náhodou. Bohužel jako první přišlo a jako první odejde :-/. Muselo by mě jedině Score pořádně přesvědčit a překvapit a Level zase zklamat, abych se rozhodl nakonec pro Score… jak to píšu, zase zjišťuju, že se přeci jenom budu dost rozhodovat xD. Každopádně píšu to jako bych s nima skončil definitivně, ale vlastně se nic nemění… Prozatím. Souboj je téměř vyrovnaný Score vs Level 40/60.

UPDATE: Zdražení není výhra aneb Level si snad neudrží už ani mě, změna příjde ještě dřív?

UPDATE: Mně vážně není dopřáno klidu, nebo spíš mi není dopřáno možnosti tenhle post dokončit. Proč? Už to můžu vlastně prozradit, už mám napsaný line-up pro další ultramegapost (ne tak objemný, vážně ne), který nebude souviset s tímto, spíš se jedná o takový launchový. A navíc pořád se něco děje, pořád se něco děje a mění a vzhledem k tomu, že bych to nechtěl rozpitvávat ještě jednou někde jinde, tak to ještě doplním sem, zkrátka trošku se nám díky všetečnému Levelu zamíchaly karty.

Jak víte, Level opět zdražil a navíc ještě před Vánoci a to na opravdu už obludných 250,–, to už je vážně přehnaný. I když Level prohlašuje, že v tom má prsty německý management, zas tak bych jim ten med tolik nelízal. Nevinně na tom nejsou rovněž…. ale to už delší dobu. Štvalo mě, jak se na Level kydá špína a podobné věci, ale s tímto článkem na Tiscali zkrátka souhlasím. Nechápu tohle stupidní rozhodnutí, už 220,– bylo na hranici snesitelnosti, tohle už je víc než pokoušení štěstí. Němci si buďto myslí, že je značka Level opravdu silná a že to lidi neznechutí a utáhnou to, anebo se chtějí tímto způsobem pomalu Levelu zbavit. Nechápu proč. Takže situace se pro mě teď trochu obrací a já mám zase o čem přemýšlet. Level 185 jsem zhltnul snad poprvý celý ještě než vyšlo nový číslo. Pořád se to čte dobře, ale myslím si, že nepotí krev redakce dostatečně. Samozřejmě, že nemám do tohohletoho moc co kecat, když nevím, jak to v takové redakci chodí a vím, že snahu dělat čtivé články mají. Jenže poslední 186. číslo má po pár projetích hrozně málo obsahu, reklam na hranici tolerance a dost chybek v pravopisu. Je taky pravda, že tohle číslo vznikalo v šibeničním termínu, ale zkrátka… A navíc těch 115 stránek, s odečtením reklam a ostatních nabídek k předplatnému a zbytečných grafických opruzů to dá 80 stránek cca textu, co se dá číst. K tomu plné hry taky nejsou něco z čeho by se chcalo. Navíc mi taky připadá, že Levelu trošku stoupl nosánek nahoru a když si jezdí na všelijaké dovolené a prezentace, to taky nepřidá na tom, že by nějak trpěli ze zdražení. Rovněž si nemyslím, že by bylo hodně lidí, co by si kupovalo Level. Možná je jich stále adekvátně, aby se časopis držel v chodu, ale nic víc. Naprosto chápu rozhořčené čtenáře a přidávám se k nim a ať už mám jakkoli Level rád, nehodlám tohle tolerovat a podporovat. Najednou silně uvažuju, že to nakonec bude Level, se kterým seknu… Takže k tomu zklamání došlo a není to jenom kvůli zvýšené ceně, ale vůbec mi prostě na Levelu něco nehraje. Přese všechno bych byl nerad, kdyby časopis skončil a hodně by mě to mrzelo. A nemyslím si, že to je tak úplně nereálné. Myslím si, že se najde dost lidí, kterým za prvé tohle zvýšení ceny a ještě o 30,– (o Slovensku ani nemluvím) okamžitě rozhodne o přestání s nákupem a za druhé začnou díky tomu čtenáři uvažovat. A mají pravdu, já to vím, že to je vlastně úplná zbytečnost tyhle časopisy podporovat, když se dá všechno sehnat na netu a souhlasím, že za dob pomalých modemů to mělo cenu kupovat, ale dneska asi ne. Je pravdou, že řadu věcí už si přečtu dávno na netu a recenze bych taky četl, pokud bych je neměl v časopisech a navíc se mi zdá, hlavně u Levelu, že ty recenze jsou většinou bez šťávy, okořeněné rádoby filozofickointelektuálními úvahami a navíc docela o ničem. Stačí bohatě si přečíst verdikt. Jo, jasně u mě taky nemá cenu číst 100 000 řádek textu, ale ono taky je něco jiného blog a komerční herní časopis. Je to celkem velká kritika, ke které jsem nikdy nevěřil, že přistoupím, ale zkrátka člověk nemá najednou chuť to stále přehlížet. Level mi připadá, že ze mě dělá blbce svým atraktivním tělem a na druhé straně je Score, u kterého vůbec nemá důvod takhle polemizovat, proč?

Score oproti Levelu nabízí pořád cenu stejnou a zatím vypadá, že i nadále zůstane. K tomu 4 plné hry, přehledný design, plakát i pro nepředplatitele a rozhodně o víc textu a věcných informací než Level. Je pravdou, že mě vždycky spíš zajímal vědečtější a dospělejší přístup u Levelu, ale Score a jejich recenze mají nějakou šťávu a nezapomínají, že hry jsou hlavně zábava. Sice taky mi příjdou některé recenze hlavně od stejných autorů jako kopírky jen s jinými názvy, ale ono taky je problém si pořád vymýšlet něco nového. A narozdíl od Levelu už vím, že to SCORE nabízí vlastně o dost víc. A když jsem si teď srovnal vánoční čísla k sobě, zjistil jsem, že na všech čárách vyhrává Score, takže najednou si říkám, že asi Level bude ten, na který se vybodnu. Buďto se na Levelu něco změní a hlavně zvýší počet stran a nabídnou opravdu přiměřeně obsáhlý obsah a já tedy ještě stále budu váhat, anebo nakonec zůstává rozhodně Score. Myslím si, že by to mohlo Level mrzet, protože jsem si jejich časopis kupoval dlouhých deset let. Jistě, nikdo mě do toho nenutil, ale vybudovávat si nějaký vztah a pak se takhle zklamat, to není zrovna fair-play. Máte jistě pravdu, proč vlastně tohle vůbec řeším a nevykašlu se na oba, určitě bych spal v klidu i dál, ale prostě pořád ty časopisy mají pro mě nějaké to kouzlo a hodnotu a aspoň jeden bych chtěl nadále každý měsíc hledat v trafikách. Škoda, že mě ty hry pořád baví a zajímají. Chci vydržet, ale doba je zlá a jednoho se budu muset zbavit. A vážně ten nadstandard není to hlavní jako mít časopis hlavně o hrách. Takže souboj Score vs Level má v současnosti 70:30. Gratuluju Score.

Rovněž jsem tedy zjistil, že se budu muset rozhodnout ještě dřív než po roce, kdy dojde k těm kulatým číslům, protože už je to 500,– měsíčně. Jeden půjde z kola ven, každýho mi bude líto. Možná byste mi mohli pomoct vy, co myslíte, mám zůstat věrný Score, nebo Levelu?

- SUPERSTARS

A co by to bylo za blog, kdybych se nevyjádřil k Superstar xD, po kterém teď blázní celá Česká  a Slovenská republika a hlavně osazenstvo pubertálních dívek ve věku od 11 do 15ti let. Jim by měla hlavně Nova a „superstáři“ líbat zadek. Přiznám se na rovinu, že jsem nevzdoroval a taky Superstar sleduju, i když ne pravidelně, ale zkrátka občas se podívám. A navíc, kdy máte možnost se na něco dívat s fotrem i s matkou společně. Další důvod můžu uvést ten, že to je režijně a komerčně výborně zvládnutá záležitost a taky, že mě docela zajímá, jak zpívají. Miluju hudbu, ale českou moc nemusím, ale docela mě zajímá, jak zpívají superstáři a jejich vývoj. Musím říct, že se tam najde pár lidí, které by mi ani nevadilo si nezávazně poslechnout. Bohužel, že i když se proklamuje, že je tato soutěž o zpěvu, tak tomu zase tak úplně není. Můžete zpívat jako bůh, ale pokud taky nebudete vypadat jako Ken, nebo Barbie – spíš se vám vyplatí, když budete Kenového pohlaví, tak máte smůlu. Musíte si získat srdíčka mladých puberťaček, oslovit pár důchodců s mobily a mít i nějakou to rodinnou podporu a nějaké ty love navíc a v tý nejposlednější řadě aspoň trochu zpívat a nenudit. V době, kdy toto píšu v Superstar zbývá Monika Bagárová, Miro Šmajda, Martin Chodůr, Dominika Stará a Jan Bendig. Žasnu, kolik lidí to žere na Facebooku a tu náhlou lavinu popularity, nejlepší a taky nejhorší na tom je, že po vyhození daného uchazeče už se jeho jméno vytratí z hlaviček všech, opadne nadšení a za rok si nikdo na ně nevzpomene. Rovněž se divím a chválím je, že dokáží vydržet tenhle kolotoč. Náročné přípravy, finálové přenosy a navíc několik stovek tisíc lidí, co se na to dívají. Se mnou by to asi šlehlo. No, k superstárům.

Monika – už od začátku povýšena na jasnou finalistku, se ve finále moc neosvědčila. Její hlas je rozhodně pěknej, ale je to pořád stejný, splývající dojmy z jejich písniček a prostě brzo tenhle zpěv omrzí. K dobru se dá rozhodně přičíst její vzhled a sympatické vystupování, ale její zdánlivá profesionalita jí dává na frak, na svym písečku (hudebním stylu) by si určitě dost dobře vedla a dobře poslouchala, ale Superstar to prostě není. Miro Šmajda – veliké překvapení, tak trošku drzej fracek, který ví ale, jak v tom chodit a jak lidi oslovit, hlavně holčiny. Celou dobu se mi jeho hlas nelíbil, i když si vybíral žánrově mé oblíbenější songy. V posledních dvou kolech ale překvapil, má na víc a stal se z něj zničehonic velký kandidát do finále. Perfektně zvládnutá čeština a projev písně v Gottovém kole potěšil, stejně tak i jeho zajímavé polohy ve zpívaném rockovém kole. Dobře zpívá a dobře pracuje s jevištěm. Martin Chodůr, v kolech v divadle mě vyloženě neoslovil, ani v některých finálových kolech si nevybral pro mě oblíbené songy. Ale to, jak zvládnul celkem dost složitou věc s Presleyem, to byla paráda. Rozhodně umí zpívat a dokonce je tvárný i žánrově a navíc se nemusí ani moc snažit a připravovat (podle mého dojmu), protože prostě umí vážně zpívat. Je i sympatický a pro někoho už je to dlouho vítěz. Jenže, co mu ubližuje je jeho vystupování na jevišti, bezstarostnost a také mu ubližuje samotná Nova, když z něj dělá pěveckého boha, který se už nemusí hodnotit a dávají ho na konec pořadu. Korunu tomu nasadil letošní Slavík, kterého nesmyslně pasoval na objev roku…. Tomu ta Nova vážně chce ublížit? Ano, umí výborně zpívat, nedělá výrazné chyby, ale tohle není vždy výhra. Čím dál tím mám větší pocit, že on vítěz nebude, ale objeví se ve finále, přinejhorším na třetím místě. Jan Bendig, jeho projev v divadle a výrazy ho dostaly do finále. Nejrozporuplnější osoba, co se týče mých dojmů. Jako osobnost mi prostě nesedí, ale zpívat docela umí. I když mi v jeho písničkách vadí několik sekvencí, měl by trošku dopilovat češtinu (ať si veme příklad ze Šmajdy), dospět a ještě se dost profilovat. Ale základ má a když  budete ignorovat jeho některé projevy, emoční výplody a další věci, zavřete oči, možná zjistíte, že něco na tom hlase je. Queeny vůbec nebyly tak katastrofální, jak jsem očekával a jeho premiérové Dám dělovou ránu se mi rovněž líbilo, Nedvěd teda ne… Jeho si představuji ve finále po boku s Miro Šmajdou a Chodůrem. A na závěr tu máme milou dívenku Dominiku Starou. Velmi hezká holka a navíc nesmírně sympatická, možná až moc, ale moc dobře víme, že není tak svatá, jak vypadá a jak se projevuje. Moje nejoblíbenější zpěvačka společně s Markétou Konvičkovou. Její tlačení na pilu mi ale taky občas nesedí, každopádně hlas má velice hezký a klidně bych si ji poslechnul a navíc má, jak řekla myslím Jandová, charakteristický hlas. Tedy, že ji v rádiu poznáte. Jenže má tu nevýhodu, že je holka a vůbec se divím, že jí sms hlasy drží pořád v soutěži. Nejvíc se mi líbila ta její francouzská písnička. A to je tedy vše z posledních finalistů, uvidíme, jak se trefím. Škoda, že to není jenom o tom zpěvu. 1. bude Šmajda, nebo Bendig, ale spíš si myslím, že Bendig. Na druhém tedy Šmajda a na třetím Chodůr. Ale to je jenom můj názor, nakonec může být všechno jinak a rozhodně bych nebyl překvapenej, kdyby to přeci jenom vyhrál ten Chodůr. Ne, že by si to nezasloužil. Bendiga bych asi jako vítěze viděl nejmíň rád. Doufám, že to nezní jako, že jsem znalec a zažraně sleduju celou show! Ne!!! Ale třeba to navýší návštěvnost xDDD. Ne, prostě se na to občas kouknu. Jinak ze zbylých lidí… Nejvíc mě mrzelo vyhození Markéty Konvičkové. Za prvé se mi líbila po fyzické stránce, za druhé měla hezkej hlas. Zaráželo mě jaký používá dialekt a jak to potom odbourává ve svých písních a navíc si vybrala pro mě velice oblíbené písničky a její I bruise easily od Natashy Bedingfield vůbec nebylo špatný. I když pro mě si měla spíš vybrat můj oblíbený remix od Chicane . Škoda Markéty, měla tam vydržet dýl. Leona Šenková se mi líbila, tak jako porotě v českých písních a její Rottrová se mi moc zalíbila. Bohužel pro mě nebyla moc sympatická. Cristovao no comment, naprostá katastrofa, jak se vůbec do týhle soutěže dostal. Balogová – některé songy ok, ale brzy omrzí svou přehnanou upřímností (nebo něco v tom smyslu). Lacho – rovněž podobně jako Cristovao katastrofa, bohužel byl přesně ten typ, komu se posílá nejvíc hlasů a navíc zpíval styl jako pro mě neposlouchatelné Blue, Westlife apod… Každopádně to dělal dobře a myslím si, že to měl taky dobře propočítané, ale ta včelka Mája to bylo fakt k zeblití. Ištvancová – černá ovce Superstar, kdo ví, každopádně zpíváním nevýrazná, něco jako Bagárová – nepřekvapí. Puskailer – furt stejné, nudné. A na semifinalisty už se vybodneme, jinak pro mě tam nebyl vyloženě nikdo, kdo by mě nějak zaujmul. Určitě jsem si ale zapamatoval slečnu Galisovou, která spíš zaujme svým tělem a Láncošová, která kdyby nebyla tak nesympatická, mohla by to dotáhnout daleko. Jo a žádnou sms jsem nikomu neposlal a taky nepošlu.

UPDATE: Už máme po Superstar a já konečně vím, jak jsem se trefil, ještěže jsem se nevsadil. Tak on to nakonec skutečně vyhrál ten Chodůr, ale asi musel, bylo na něj vsazeno dost peněz a navíc je to prostě Chodůr. Bohužel mi ale začal ke konci už jít opravdu na nervy a ve finále už od začátku bylo jasné, kdo vyhraje a ono vlastně celou Superstar, na co teda posílali smsky ostatním a na co vůbec tahle soutěž byla, když už od začátku bylo jasné, že vyhraje. Škoda, že to nevyhrál ten Šmajda, bylo by to mnohem lepší, protože z Chodůra se mělo udělat něco jako z Boyle, tedy, že by skončil na druhém místě a stal by se z něj takový obětní beránek. Nepochybně by o něj byl zájem stejný, možná ještě větší, anebo žádný, který taky vůbec nemusí být. Poněvadž nejenom mně, ale i ostatním musel aspoň trochu začít jít na nervy. I ten Šmajda ať už se tvářil namachrovaně jak chtěl, byl na konci mnohem sympatičtější než pán King, který nedělá chyby. Na druhou stranu musím uznat, že Chodůr umí zpívat lépe a to Last Christmas od Šmajdy to bylo… a ještě ty vynechané části textu. Nevadí, stejně za chvíli už si nikdo na to nevzpomene. S Bagárovou jsem se trefil a odchod Bendiga mě dost šokoval a zároveň jsem z toho měl radost. Škoda, že se Dominika nedostala do finále, ale tak to věděl každý po odchodu Bendiga, kdo bude ve finále, i když tohle nečekal asi nikdo, nejvtipnější bylo, jak tam každý řval včetně Banášové, která vypadala fakt cute, když pláče. A víc už nemám ani, co říct. Možná jen takové perličky. Nehorázně mě s*alo a se*e ta jejich společná píseň, kterou dokázala Nova člověku dokonale znechutit, omg, kdo vymyslel tohle zpívat skoro každé kolo na začátku? Já vám řeknu kdo – debil! A ta Dominika to s tím její “ďakujem pekně“ brala do extrémů.

Tak a tímto tento příspěvek už uzavírám a taky vám tímto garantuju, že už ho nebudu upravovat, doplňovat apod. A je mi jedno jestli to nakonec pošlu za rok, prostě tohle je finální podoba, doufám, že vás to překvapilo, potěšilo a my jsme i tím aspoň dostali i 13 200 a něco slov do celku. A ještě jedna poslední věc, berte tohle jako plnohodnotnou část ultramegapostu! Roflmao, ano . Kiss, kiss.

UPDATE: Já jsem ale prolhaná svině xD, no nic, nevšímat… well… 14 600…

CONNECTION LOST…

RECONNECT…

NO NEW DATA…

NO NEW BRAIN…

SAFE MODE OFF…

SECRET POST DELETED