ULTRAMEGAPOST 1/4 (LINE-UP, ÚVOD)

Tak je to tady, být vámi, tak bych ještě tolik nejásal, protože tohle je jen malý začátek. Ale je to tady .

CONNECTION ESTABLISHED….
CORRUPTED INDEX…
RECONNECT…
INVESTIGATING THE BRAIN…
EVERYTHING OK

ZJETÍ IS EVERYWHERE PRESENTS

ULTRÁCZEK

OBSAH

ULTRAMEGAPOST 1/4

- ÚVOD HODNÝ PACIENTA ÚSTAVU PRO DUŠEVNĚ CHORÉ
- PSYCHEDELICKÝ ÚVOD ANEB WHAT IS LIFE…
- LIFE IS… IS… WHAT IS LIFE?
- LEARN TO LIVE

ULTRAMEGAPOST 2/4

- DŮSLEDKY ZJETÍ
- ŠKOLA
- DO HOVEN
- DESCRIBE IT
- AFK
- NOSTALGY POST

ULTRAMEGAPOST REPRISE

- XMAS EXTENDED
- SILVESTROVSKÝ MEGAPOST
- NEW PC

ULTRAMEGAPOST 3/4

- GAMES
- MOVIES & SERIALS & PORN
- MUSIC
- BACK TO BUSINESS

ULTRAMEGAPOST 4/4

- PROJECTS UNSTABLE
- LAZIER THAN EVER
- FUTURE
- BLOG – EVOLUTED
- THE GRAVE

LET THE ZJETÍ BEGIN!

ULTRAMEGAPOST 1/4

– ÚVOD HODNÝ PACIENTA ÚSTAVU PRO DUŠEVNĚ CHORÉ

Nemáte toho dost? Já bych se už z toho všeho rád zbláznil. Štvu sám sebe, štvu okolí, štvu celej vesmír. Kolikrát já jsem to chtěl už zabalit, kolikrát jsem si říkal, proč to všechno je, tak jak je. Proč vlastně musím myslet na něco, co nemusím, proč si myslim o něčem, co tak není, že to tak je, proč si dělám věci přehnaně složitý a proč jsem na tom teď, jak na tom jsem. Proč jsem se vlastně narodil, jaký je tady vlastně moje poselství, když bych to nejradši zabalil. Jo no, myšlenky na sebevraždu tady byly několikrát (kdo je dneska nemá). A rozhodně tohle není emo, slabost nebo tak, podívejte se na depressive suicidal black metal (i když to je taky o něčem jinym, ale imho to patří k blacku a zároveň i satanismu), ale vím, že výhody toho převyšují nevýhody a vlastně starosti má každej, bez starostí by člověk snad ani nemohl žít, protože pořád potřebuje nějaký ten cíl. Ale štve mě to, proč mě někdo nutí do věcí, které jsou pro mě zbytečné a pro něj taky. No, jo je to někde daný a vesměs si to za to můžu sám. Vždyť já to můžu zabalit (ne ve smyslu se zabít) a ve stylu Into the wild vyrazit do divočiny. Ale zase se to lehko řekne, hůř udělá. Žij jak žij, stejně umřem. Život je krátkej, jenže já prostě tohle nemám rád, nejradši bych tady takhle celý dny seděl a dělal si, co chtěl a nemůžu, nemůžu a přeci můžu. Musím a nemusím se venku zbytečně stresovat a dělat to, co nechci, i když chci a nechci. Paradox, nesmysl? Ale takhle to funguje. (zjeďte z těhle myšlenek parchanti)

Jenom se podívejte na dnešní datum, prázdniny jsou v p*deli a další hnusný tejdny přede mnou. Možná by bylo fakt lepší jít pracovat, na druhou stranu je to takovej chaos, že už ani nevim, co chci. Pak je tu ta možnost to nechat jít a ať si osud, nebo jak se tomu říká, dělá se mnou, co chce a já si budu užívat těch krátkých chvil klidu a pohody, nebo zaberu, změnim se a udělám si vše lepší. Co takhle ovládnout svět… Anebo vypnu. Takovejch možností a jak to nakonec dopadne. Ať se stane cokoliv, pojede ten koloběh dál a dál. Já moc dobře vím, že to nemám v hlavě v pořádku (ne z hlediska IQ), ale podívejte se na ostatní, řada lidí je na tom 100x hůř jak já (ne z hlediska IQ), tady jde spíš o něco jiného. Já jenom děkuju něčemu, co ze mě udělalo tohle, respektive, co mi nahltilo do hlavy takovejch zjetin, proč zrovna já musím mít ten úděl, že nebudu jako každej, že nebudu „normální“? Mozek je zajímavej, život taky, lidi taky, to je pravda, ale je to všechno tak nějak na ho*no.

Nejradši bych se někam odpálil a byl by klid, tyhle nálady jsou prostě grandiózní a to bude hůř. Chtělo by to partnerku, co? Já to vim taky, možná by to bylo stejně stejný, ale nešť. Chuť zahrabat se jako krtek a zůstat pod zemí několik let, zmrazit se, teleportovat se do jinýho století. Někdy vážně to je na dr. Chochola, někdy mi ani vlastní psychiatrování nepomůže. Jo no, kašleme na to a radši půjdeme k věcem, které by vás mohli zajímat. Koho taky zajímá kreatura jako já, máte vlastní život, o tom to je, jenom se kochejte těmito výlevy a buďte rádi, že nejste Lordhellem, i když někdo možná nějaké věci závidí, věřte mi, že tady ty věci by za to nestály… Chci ovládnout SVĚT!

Pozn.: předchozí odstavce a následující zjetiny různě rozmístěné neberte zase tolik vážně, typické „lordhellování“, já jenom, aby si někdo nemyslel, že tady kuju pikle na sebevraždu…

Zajímavý a hezký úvod, nemyslíte? Chtělo to ven.
Věřte mi, že takovéhle věci, teď nemyslím ty, co jsem psal nahoře, je lepší psát najednou – respektive ultráče je lepší psát najednou a ty, které nejdou, tak alespoň souběžně. Protože pak to dopadne jako tohle. Psal jsem vám to už v „evolučním“ postu, že se musíme odrazit z odrazového můstku v podobě ultramegapostu a takové obrovské soustu jako tento ultramegapost je/bude je to holt na dlouhé lokte, kór s člověkem jako jsem já. A navíc zkrátka potřebuju na tohle absolutní klid, což mi není přáno. On zase takový problém není to sepsat, ale nezapomenout na všechny věci – to je problém. Já vím, že je to každému u zadku, ale už jsem vám psal proč to a tohle. Už je zkrátka ten nejvyšší čas na normální posty a nějak to blogování aspoň trochu oživit, nebo to tady bude dva roky bez postu a já tady budu mít rozepsanejch 100 dokumentů, tohle teda ne. A teď tedy už vážně dost a i když se mi nechce (to se mi chtít nebude nikdy) jdu už vážně na to. Věřte mi, že to bohužel asi všechno nebude dávat smysl.

Ve WordPressu mám, prosím, rozepsaných 13 konceptů a to dost objemných konceptů a na disku se mi válí asi 23 dokumentů, které mají souvislost s novým startem – ultramegapostem. Problém je, že tohle to beru jako úvod ultráče, ale já už jeden takovýhle (dost velký) sepsal a má podobný feeling jako ty zjetiny na začátku. Mějte trpělivost s tím, co budete číst dále. Než se vrhnu do toho pure ultráče, tak vám sem nějak „našmodrchám“ ty koncepty a dokumenty a pak se vrhneme dále. Pamatujete, jak jsem tenkrát psal úvodní ultráč? Tak tohle bude ještě větší… Takže začneme tím úvodem, který jako úvod měl původně sloužit .

- PSYCHEDELICKÝ ÚVOD ANEB WHAT IS LIFE

Ani nevíte, jak je pro mě tohle těžké psát. Moc dobře víte, že mi nedělá problém sepsat několikastránkový epos a uvést ho jako normální příspěvek, ale ty začátky! Ty jsou nejhorší, se začátkem mám vždycky problém než si všechno dám v hlavě dohromady a začnu vypisovat všemožné blbosti. Dále se postarat o to, aby to nedávalo smysl jenom mně. Začátky těhle obludností, na které jen tak nenarazíte je OPRAVDU těžké, zajímalo by mě jestli se někdo takový najde, kdo s chutí píše takové dlouhé příspěvky na svůj blog. Šokující je, že jsou ještě vesměs o ničem, nebo se pletu? To už musíte říct sami, to já nemůžu posoudit. A navíc je tu tohle období a hlavně půlroční!!! Půl roku, víte, co to je?! Půlroční pauza (a to se stále prodlužuje). Ano, půl roku jsem si de facto dal volno, ale i v tom hledejte souvislosti, půlroční pauza zkrátka neplatí jenom pro blog. Zvláštní období a obraty, převraty v mozku. Důkazem vám může být i Zjetí live. Je sice pravdou, že přese všechno zde naleznete v každém měsíci nějaký ten příspěvek, ale jako regulérní blogování to nemůžeme posuzovat. Regulérní blogování je pro mě 3 příspěvky denně s tolerancí několikadenní výlukou. Vidíte a už jsem se zarazil ve svém toku a přemýšlím, jak dál. V půlce ultráčů už to není problém a spíše je problém něco nezapomenout doplnit.

Opening webu Lordhell.cz byl monumentální, to musím říct, tři-čtyři měsíce práce na tomto webu a navíc mé rozjeté další projekty a velké ambice. Netvrdím, že je vše ztraceno, to musí být každému jisté. Ono se vlastně ani nic moc neděje. Půl roku pro blog není něco moc šokujícího, jde spíš o menší krizi před velkým třeskem . Věřte, nebo ne – blogování mě stále baví. Tentokrát si ale dokážu vysvětlit proč nepíšu (sám sobě). I tak jenom velký úspěch je, že Lordhell stále bloguje. Pořád pokud zadáte do Googlu lordhell, tak vám to najde tohle a aktivní. To se nedá říct o většině skvělých bloggerů, které smetla vlna tsunami jako prach prachovka. Bylo to dané mnoha faktory (oh kolikrát já jsem se takhle podobně vypisoval), v tý době to zažívalo boom jako dnes Facebook, bylo nám taky míň let a přeci jenom jsme měli větší chuť do blogování, myslím si, že tady nehraje moc roli čas. Samozřejmě, že ano, ale větší faktory hraje nálada, vědět o čem blogovat a velký vliv mají i kamarádi, co čtou vaše blogy, nebo nějaká komunita. Je ale přinejmenším velice smutné, že z mých čtených blogů, kterých bylo něco přes 20 jsou jakžtakž nějak aktivní 2-3. To opravdu není moc, jistě si můžu najít jiné blogy na čtení, ale to není tak snadné + blogy taky zažívají krizi a netvrďte, že ne. A navíc již zmiňovaná situace s Facebookem, která chtě nechtě, přiznejte mi, tak nějak i to blogování nahrazuje a co říkáte úspěchu Twitteru? Blog jako takový potřebuje větší péči, větší nasazení a spustu dalších věcí. A navíc takovéhle posty prostě do Facebooku nebo Twitteru nenarvete. Sami si říkáte, ty máš co kritizovat, když sám už si dlouho neaktivní. Mohl bych vám to ale vyvrátit . Je pravda, že v úplných začátcích s blogem na bloguje jsem byl aktivní až přespříliš. Za dob na bloguje to ale byly i tak docela žně nebo ne? Spíš jsem neblogoval hlavně kvůli tomu, že jsem chtěl být na vlastním a to se mi taky vyplnilo a ejhle? Kolik přibylo za ten rok postů – jestli přes 100vku, tak to bude moc. Na bloguje se jich urodilo za ty tři roky přes 1000. Takže je co dohánět. Odcházím se vykoupat… což pomůže, protože koupelna to je magická místnost, která hlavně zvyšuje atributy jako inteligence, moudrost a percepci .

Já bych vážně potřeboval nějakej voduvzdornej vodní notebook . Já už ale tomu asi fakt začnu věřit, že existují nějaké pozitivní magické vlny. Protože tohle už mi neleze do hlavy. S tou koupelnou něco je, vlezete tam a už v prvních vteřinách mě napadaly další věci do tohohle postu, ale to mě tam napadají i třeba herní postupy, co budu chtít dělat dál, nebo plány anebo si jen srovnávám myšlenky. Prostě mozek mi v tý koupelně pracuje na 150%, ale já to myslím smrtelně vážně! Vidíte, teď mě napadlo – učit se na zkoušky v koupelně, měl bych to v sobě našramocený za půl hodiny a věděl bych všechno. No to asi přehánim, ale zkrátka opravdu nikde to neni tak znát jako v tý koupelně, je na tom něco a nikdo mi to nevyvrátí, já to vím.

Jak mě rozbolela hlava, zase se to rozpadá, asi budu muset jít zpátky do koupelny s notebookem a psát tam. No snad to půjde, několik myšlenek už jsem stihl zaznamenat rychle do poznámkového bloku. Na druhou stranu mě vážně nějak rozbolela hlava, holt zvýšení aktivity mozku si žádá svou daň.

Raději se vraťme k tomu, co jsem měl rozepsané. Jinak všude kolem se na vás valí 4ka, protože tu máme čtyřroční výroční. Zajímavé je, že zde dole v liště mám osm věcí (2×4) a také tady v Opeře je 8 záložek, no dobře je to osm, ale i 2×4 xD. Jde o to, že tento blog vlastně funguje „pouze“ rok a navíc já jsem nastoupil na vejšku… ehm no dobře, já vím, že jsem furt doma, ale to nehraje roli! Vážně.

Za ten půlrok se vlastně nezměnilo nic, na druhou stranu se změnilo tolik věcí, že bych se nedopočítal. Jen to tak nevnímám, spíš to vnímá mé okolí. Vy sami můžete posoudit, jak jste se změnily za ten půlrok vy, nebo jak jsem se podle vás změnil já. To rovněž souvisí se zjetím, nedávno jsme probírali s filletzzem právě to, že jsem třeba napsal tohle: „Proč všichni zjeli, ale my jsme pořád stejní“, filletzz odvětil velice pěknou filozofickou myšlenkou, bylo to asi nějak takhle – „Spíš jsme my zjeli a ostatní jsou normální.“ Možná to je jen zkrátka vývin osobnosti… ale ho*no! Kdepak tohle vám nesežeru takhle. Je doba zjetí, věk zjetí! To nikdo neodpáře, zjetí je neoddiskkutovatelné a denně pohlcuje několik miliónu z veškerého obyvatelstva a co denně, každou minutou někde někdo pořádně zjel. Nejvíc se mi líbí, jak o tom vlastně nikdo neví a nikdo si to nepřipouští, jo jasně máte pravdu i já jsem zjel jako sviňa, ale slovo zjetí je tak mnohoznačné až hanba a až jednou v daleké době vyjde moje kniha Zjetí, bude to bestseller, nebo vytvoříme web, to se ještě uvidí. Každý se usmívá, ale to je jen důkaz zjetí, zjetí zkrátka je. Bylo odjakživa, ale nikdy nemělo takovou sílu jakou má dnes, někomu může stále připadat všechno stejné s malými změnami, to platí o všem, ale zkuste na to pohlédnout více do hloubky… Tak tohle přerušení asi bude fatální a já to budu muset dneska zavřít a pokračovat zítra, na wc jsem totiž pročetl náročnou diskusi v dopisech mezi Danem Vávrou a někým z divadla. Každopádně Vávra rulez.

Zkusíme to… zjetí… tak teda si vezměte, jak se všechno rychle mění a nikdo se nezastaví, nezamyslí. Nikdy se to snad tolik neměnilo a navíc dnešní dění s takovým množstvím zjetí to vážně není ani možný. Dříve by na to někdo koukal s vyvalenejma očima, dneska absolutně vše v naprostém pořádku. Ano, konzumní společnost a všemožné takovéhle ekvivalenty, na to taky narážím. Jde třeba o takovou věc, nedávno jsem se třeba jako málokdy zastavil kolem půlnoci na půli cesty domů, lehl si do trávy a pozoroval hvězdy a světélkující vesnici naproti, ani nevíte, co to dokáže s vámi udělat. No dobře, byl jsem trošku napitej, ale zkrátka jde o to, že někdy jde vážně o maličkosti a že ve většině složitostí je skrytá vlastně triviální řešení. Člověk si fakt vážně občas řekne, že je to všechno na hlavu. (proč mám pořád pocit, že jsem tohle psal v bleděmodré a modrobledé několikrát) Ono je vlastně dost lidí, co se takhle pozastaví a přemýšlí, ale je i taky většina těch kteří jsou jako ovce z velkého stáda, před ničím se nezastaví, zbytečně nepřemýšlejí apod. Ano a takoví mají dokonce skvělý život. Jenže ne vždy je jednoduché na takový styl života překonvertovat a navíc to může i zdánlivě být takové, do člověka člověk nevidí (lidi jsou prasata). Opět záleží na hodně okolnostech. Zkrátka to bychom se nedohodli, tohle by muselo být sáhodlouhé téma s několika polemizacemi a stejně bychom se nedobrali k rozumnému výsledku. A navíc každý má (nebo aspoň by měl mít) svůj názor na různé věci. Což je v pořádku, jenže někdy dochází k takovým střetům názorů, že…. Už takhle mi hafo lidí namítne, že zjetí je jen v mé hlavě. Jenže já to vidím a slyším kolem sebe, vidím to na lidech, okolí a jak člověk dokáže zblbnout to je vážně na nové bible.

A navíc už těžko jen tak něco někoho překvapí, u mě teda už je fakt těžký docílit toho, aby mi něco vážně vyrazilo dech, spíš obdivuju, co člověk dokáže. Co jsem viděl, co je všechno možný, narážim třeba na genki-genki, tak už to vážně člověku nějak nepříjde. Ba naopak sám to vyhledává . Dneska je už zkrátka normální, když vidíte svou 16tiletou spolužačku se skoro ročním dítětem (vlastním samozřejmě), příjde vám normální, že se tady vykrádají baráky jak na běžícím pásu, že můj kamarád z mládí nechal školy a fetuje, že se dívám s 38letým chlápkem na porno, že se ze mě stal takovýhle flákač, že si lidé strkají rybí údy do úst, že se rodiče dívají s dětmi na porno a konají incesty… a mohl bych pokračovat do alelůjá. Jenže to by taky nemělo cenu, ani nevím, co jsem chtěl vlastně tímhle zase říct. Ano, je to zase taková zbytečná omáčka, ale to si říct o všem, tak vlastně nemá cenu abych vůbec něco na blog psal a u vás zase, že vy to čtete. Tak to budeme považovat za něco moc hodnotného .

To je zkrátka jeden příklad zjetí, jde o to, že je to všechno tady kolem vás až trochu moc šílené, nebo jsme holt šílení my, nedokážete se přizpůsobit, jste blázen anebo máte pravdu. Hlavní je to, že pozorovat zjetí je ve většině případech zábavné, na druhou stranu smutné a šokující, když se podíváte, jak zjetí ovlivňuje vás samotné. Kolikrát mám chuť se radši zavřít do blázince, aby byl klid, jenže to by spíš bylo ještě horší. Nějak asi nedohánim tuhle dobu, nebo si zkrátka nedokážu tohle rozumně než-li zjetím vysvětlit. Ale skutečně něco smrdí, třeba se blíží něco velkýho… Matrix, ufoni, bohové or just life. A přece se točí, nejhorší je, že se obávám, jak to bude pokračovat dál a čeho se dožijeme za pár stovek let, jestli teda něco nerozm*dá naší kouli na několik menších kouliček, ale to už mi bude naštěstí jedno, pokud někdo nestihne udělat elixír věčnosti. Ono vlastně já se bojím každého přibývajícího roku. Tato doba má i své výhody, hlavně co se týče u některých se sebevědomím, relativní volností apod. Ale zase jak kde, tady se prostě nedobereme k nějakému závěru. Ono škoda, že jsem nechodil víc na tu sociologii, vím, že jedno probírané téma mě docela oslovilo a jde o tu relativní volnost, zajímavé, kdo nás vlastně všechno sleduje. No a třeba budete i říkat, proč jsem nechodil na psychologii (to jsem fakt měl a nejenom kvůli tomuhle ). Nebo spíš na psychiatrii. Musí aspoň někoho z vás s*át, že na hodně věcí neexistuje jednoznačná odpověď a při tom jde docela o zásadní otázky, kterou si většina z nás položí ne jen jednou za svůj život.

Uf, uf, už to zase začíná co? Nesmyslný tok textu, 3000 slov zatím a Lord zase jede. Nejlepší je, že si to někdo fakt přečte, musí se to všechno prostě uchovat, těším se (jestli se toho dožiju) až jednou ve stáří budu tyhle věci projíždět a žasnout – to byl ale vůl. Nemluvě o Rodině Milevských, jestli někdy tohle uslyší někdo z blízkého příbuzenstva, tak mě rovnou nakládají na korbu a jede se směr Bohnice. A když už pro nikoho, tak pro mě tohle hodnotu má (možná).

- LIFE IS… IS… WHAT IS LIFE?

Musíme na to jít jinak, postupně, sestupně, vzestupně, řádně zjetě. Vraťme se k době, kdy se to „hacklo“. Ještě teď pořád nevím, jak to pojmu, jak tenhle post dopadne, protože mě znáte (v určitých okolnostech určitě), víte, že já rád takhle vynechané věci rád probírám do detailů. Jenže taky půl roku je půl roku a něco se prostě nevydoluje ani párem volů. Chci vám zkrátka zase popsat moje blogovací a životní etudy a co se vlastně se mnou dělo toho půl roku, možná to chci jen sobě . Řadu věcí už víte, ale ne do detailů. Ano do detailů, ale nebojte, nemám v poznámkových blocích uložené všechno. Ale hodně pomůže výtah z historie u Mirandy, díky filletzzi za všechen ten čas, hodí se to . A ano, nakonec se dobereme k tomu, že od teď začínáme nanovo, deset postů denně, abychom se zase setkali za dalšího půl roku u takovýchto dlouhých s*aček o ho*ně.

Je pravda a já sám to uznávám, že se má žít přítomností a neubírat se k minulosti. Minulost byla, nezmění se, tak co se v ní hrabat. A budoucnost nás taky nemusí moc zajímat, i když jisté vyhlídky bychom mít měli. Jenže opět, jak u koho a u mě to je tak, že já rád žiju minulostí a jsem spjat s paní Nostalgií. Rád se hrabu ve věcech minulých, rozebírám je apod. A to zkrátka ze mě nesedřete, to nejde, takový holt jsem já, může se samozřejmě stát cokoliv. Ale zkrátka hrozně rád se vracím k věcem z minulosti ať už ze života svého, hudby, filmu, her, komixů apod. Nejhorší na tom je, že je to hroznej žrout času takhle se hrabat minulostí (i když nedávnou, ono je minulost a minulost, já se vracím tak maximálně 15 let zpět, to asi taky bude mým věkem , jo jasně u filmů je to jinak, kua víte, co tím chci kua říct xD). Jo jasně, že občas mě někdy zajímá i něco o dost let zpátky. Sám se zaháním do kouta… Jednoduše baví mě se v tom rachňat a hrabat a hlavně jde o ty dobré věci, i když ty špatné věci si člověk pamatuje více a do větších podrobností, na druhou stranu je super si takhle na něco veselého vzpomenout. Třeba dneska mi matka připomněla situaci, kdy jsem vyráběl lanovku a rozflákal jsem porcelánovou pokladničku ve tvaru Skrblíka a prý jsem se tomu neudržitelně smál a smál jsem se i v současnosti. A proč se taky ubírat do minulosti? Taky třeba proto, že současnost stojí za ho*no + se neděje nic zajímavýho (jen strkání rybích údů do všemožných otvorů a to už taky nudí) a navíc já asi rád zůstávám aspoň trochu dítětem, vždyť přece víte, jak se straním tomu, že se budu muset k věcem stavět jinak, starat se sám o sebe a naběhnout do úplně jiného kolotoče. Jenže já zkrátka mám v hlavě blok a nostalgii, nechci opouštět něco, co mám rád, jde zkrátka o to, že mi to vyhovuje. Jenže čas se neptá, je to nemilosrdný soudce a všemožnými prostředky mě nutí k tomu „dospět“ (je dospět a dospět) a nakonec se mu to i povede, i když odolávám vzdorem hodný gladiátorů. Jo jasně – this is my life, I can do what I want, ale to taky není snadný, jsou tu i lidé, které nechcete zklamat, ono je super věc žít podle sebe, ale taky to moc nejde, hlavně prachy, bez peněz si můžu akorát tak hodit mašli na půdě. Nebo žít jako bezdomovec na ulici, to vážně ne… ano myslím si, že by mě i takhle rodiče nikdy z domu nevyhodili a vždycky mám k někomu jít, stát se může všechno ano, ale nemyslím si, že až tak drasticky. A na druhou stranu tohle ani nechci, jo chci mít práci, rodinu, ale tohle je jen asi takový období a ono se k tomu dokopám určitě i sám a příjde to znenadání a samo. Jen si teď to všechno užívám plnými doušky, vždy chci ještě víc, ale i tak mi to stačí, dokud můžu, tak to tak bude + zkrátka si zatím žiju jak chci, nikdo mě neřídí a ano je to na mně, jaký si to uděláš, takový to máš. A je na tom něco špatně? Počítám s následky. Jinak tomuhle období se říká línání tlustého prasete (převzato z knihy Smueol od Karla Kunštábla). Chtěl jsem tím říct, že jsem si vědom toho, co dělám. Rozhodně si nikdy nenechám něco fanaticky diktovat a být někým ovlivňován, chci to většinou brát v klidu a ono i takhle si člověk dost věcí uvědomí, normálně by na to ani neměl čas. Ono na tom vlastně není nic divného, třeba to, že hraju Stonekeep, když můžu hrát GTA 4, má svůj důvod. A zase jiné téma, jo ty hry dneska jsou vážně něco úplně jiného než to co bylo dřív a to vlastně po všech stránkách. A taky bohužel musím říct, že to retro má pro mě asi větší kouzlo a nové hry nedokážou nabídnout něco, co třeba Simon the Sorcerer (nevím, proč mě teď hned napadlo tohle , btw. chystá se téma i o tom, jak jsem začínal s hrami a nechte si ty vaše poznámky! Vážně). S ním jsou i spojené krásné chvíle ve vinárně Korzo. Dále si vzpomeňte, jak jste se smáli učitelům, že vám říkají, jak se na té základce máte dobře. A měl ku*evskou pravdu, mně je tady 20 a vzpomínám na většinu věcí jak starej dědek, ono i na tu obchodku bych se rád vrátil a je mi jedno, že to tam stálo totálně za houby a musel jsem ještě denně vstávat v 6 (dnes nepředstavitelné – ale on si člověk zvykne). Na to, že jsem vesměs furt doma nesouvisí s tím jestli se cítím nějak jinak než na obchodce, většinou je to ještě horší a věřte mi nebo ne, mám stále míň a míň času než kdy předtím (jo jasně furt chrápu, ale to není jenom o tom ).

Někdy si připadám jako ty Simové, vždyť my se od nich moc nelíšíme. Achjo, já bych se tak rád vrátil na základku nikdo neví ani jak. I když ta představa tělocviku se mi hnusí. Kde jsou ty staré časy, staří kamarádi ze školy, nic se už nevrátí. Všichni zjeli, všichni zjeli. Můj nejlepší kámoš ze základky dnes nechal školy a kdo ví co dělá, začal kouřit i když se cigaretám vyhýbal jako dědovej kocour ježka, přesedlal na motorky a chlastá jako o život, pochybuju, že vůbec ho ještě zajímají hry jako dřív. I když mu vděčím za hodně, tedy co se týče her a navíc jsme toho zažili tolik. Bohužel dnes už si nemáme co říct, absolutně nic, jsem to já, kdo se změnil, nebo on? I když jsme se kolikrát porvali musím říct, že snad nikdo tak neocenil můj smysl pro humor, jemu se moje dřívavější zjetí zamlouvalo nejvíce. Však kdo může zapomenout na moje nárazy do skříně, ono vlastně i ze mě by byl dneska každý v šoku, co to je za vola. Whoaa! Tak co? Je to prostě hrozný. Přitom ale někdo se zase tak moc nemění, nej je, že já si to nepřipustil nikdy, ale i já se dost změnil, i když si myslím, že jádro je pořád stejný, něco se nezměnilo. Mít příležitost, tak i dneska bourám do skříní . Pak taky, co bych udělal jinak, rozhodně bych změnil v patnácti výběr střední školy – to fakt nebyl dobrej kauf. Jo mohlo to na Kladně dopadnout stejně, ale třeba ne. Třeba bych pak se nikdy nedostal k blogu a dopadl bych stejně jako můj kámoš. Na druhou stranu jsem i tak trochu rád, že jsem takovej jakej jsem, na třetí stranu jsem měl zase možnost zažít jiné věci apod. Hej lidi, utřete si ty slzy D. Tohle je život, člověk si to potřebuje odůvodňovat i třeba jen sám sobě. Ono člověk zmůže málo, koloběh času a něco jako osud řídí něco, co nemůžeme ovlivnit. Co když to někde je opravdu nalajnované nebo řečeno, jak to má být, kdo vám to poví? Proč musela umřít babča, což byl tak jedinečnej člověk, proč jsem si tolik věcí uvědomil až po její smrti a i když vlastně na ní taky moc nemyslim takhle normálně, tak opak je pravdou, že vlastně na ní vzpomínám dost často a jaktože jsem neviděl ty výjimečnosti. To je zase otázka smrti, každopádně vidíš babi, jde to všechno dál i když jsem si myslel a nejen já, že se život pro mě zastaví. Divila by se, co se všechno změnilo. Jojo, to jsem taky musel napsat. Utápění se v nostalgii může mít jak dobrý, tak i špatný následky a zase to jak a tak…

Nejlepší je, jak to žije ta menší většina (:DD), nepřipouštět si vůbec takovýhle úvahy a sentence k tělu. Jaktože vám to jde tak snadno? Proč dělá člověk takové věci jaké dělal, proč tím vlastně ostatním ubližuje, proč nepřipustí chybu, když ví, že je na jeho straně… Je snadné se takhle rozepsat a napsat o tom knihu, nebo alespoň slohovou práci . Ale na co se kát někomu čemu říkáme bůh, proč se utápět v modlitbách, když většinu věcí uděláme stejně znova i když víme, že to je špatně. Proč příležitost dělá zloděje. Zase jsme jinde, zaražte mi to někdo xD. Proč tady ku*va sedím jako pytel brambor a píšu tyhle zjetiny, které stejně nikoho nezajímají. Ano zkrátka to tak je, je to tak, jak to je, důvody nehledej, i když bys je chtěl znát. Je to ale takhle a ne že ne. Ne nesepisuju nějaký lyrics. Navíc ten čas, kolik jsem ho promarnil a co počítám jako opravdové využití času – bylo by to tak řádově pár hodin za celý život a… DOST. A nedobral/i jsem/jsme se asi k ničemu, ale možná to aspoň někoho nakoplo k zamyšlení nebo tak, to je jedno. Mám pro vás radši jinou zprávu, vraťme se tedy raději k těm Vánocům… Jo a už jsem se rozepsal, asi je to vidět, taky je to dobrý, že až to budu číst jednou, tak si fakt řeknu bullshit a teď to beru docela vážně. Jo dobrý odůvodňování, proč jsem neblogoval o rozsahu přes 3500 slov xD. A to jsem ani zdaleka nezačali…

- LEARN TO LIVE

A co se týče úvodu – jsem ukojen, vy jistě také. Vím, že je toho málo na ultramegapost, ale vezměte si, že tohle je jen první část ultráče de facto z pěti částí a je to ÚVODNÍ část. Jo jasně už i takhle je to román, ale bude hůř, co se týče počtu slov. Nu, rychlá korekce a posílám na svět a ihned jdu pracovat na dalších částech. Horší je, že tato část byla jakžtakž připravená a bylo s ní asi nejméně práce, to co příjde dál už bude tvorba za chodu (kromě jistých věcí).  Doufám, že jsem aspoň někomu udělal tímto radost, že se tu objevilo něco po pár měsících. Sice jsou to kecy do prázdna, ale bude lépe. Ono zase to nebude úplně podle mě, protože to sice bude ultráč, ale okleštěný od mých původních představ, když se na to podívám ale z jiné strany, tak to není tak úplně pravda, protože líp bych už to stejně asi nevymyslel a tohle rozdělení na několik kategorii a subkategorií bude ve výsledku nejlepší možnost (opět proběhla za chodu). Nejdůležitější ovšem je se zbavit ultramegapostu, což je největší překážka, která až se zbortí může se začít „poklidně“ blogovat (ono nikdy nebudu mít vůči blogu čistý svědomí). Ještě taková poznámka – pět tisíc slov a my jsme ve skutečnosti tak úplně nezačali xD.

V další části už vás čeká odhalení jednoho dárku, prozradím, že tu máme JEŠTĚ JEDEN ÚVOD! A tady ještě ochutnávka jednoho dávno zapomenutého zjetého postu a už vás pro dnešek nechám na pokoji.

Zjel jsem?
Já si myslím, že ten otazník je tady celkem zbytečný. Ano, máte pravdu – zjel jsem. Nebo si to nazvěte jiným synonymem. Ani nevím v jaké fázi zjetí se nacházím, asi taková nas*aná pasivita, nechuť. Je to holt těžký období, nic se tu neobjevilo, mohl bych se vymlouvat apod. Pos*al jsem to, ne na blog jsem nezapomněl, ale nechodím na něj . Ne to všeobecně, mě už ani nezajímaj nějaký stránky na netu. Je to všechno nějak zbytečný. I jsem sem chtěl hodit něco jako, že dočasně tenhle blog ruším, nebo tak, ale na co, že jo?
Za všechno může tenhle zku*venej leden, fakt takhle debilní snad ještě tenhle leden nebyl. Za chvíli bude konec, ale konec mučidel, zbytečnýho otravování se, nucení ne. V únoru další s*ačky a pak další a další a stejně půjdu pryč, protože už mě to zkrátka nebaví, nemám na to a zkrátka už ta chuť něco dělat je pryč. Taky je to kvůli tomu, že jsou další a další opravný termíny a úspěchy minimální. Sice si za to z velký části můžu sám, ale stejně nechápu proč jsou určitý individua tak debilní. Už jsem začal i trochu lhát a řádně na to s*át, jde sice o slušný promarněný peníze, ale víte co, mně je to u p*dele. Snad kvůli tomu nechcípnu a když jo, taky nevadí, teďka jsem si těch pár let užil dost. Peníze budu řešit jindy. Tak ono to docela šlo než přišlo to zkouškový, tak já věděl co mě čeká a taky jsem věděl, že se tomu musím patřičně věnovat. Jenže zkrátka takovej jsem já a nebudu se nutit do něčeho, co mě nehorázně štve a je to vlastně i na dobrovolnou věc. Už jsem toho všeho přejedenej. Jde o to, že kdybych zabral, tak by to třeba i šlo, jenže já prostě nechci. Všechno jde do s*aček, pak bude zase líp a člověk si na to ani nevzpomene, naopak příjdou mnohem horší objemnější. Ale můžu se řídit několika řčeními apod. – že jde o ho*no, co tě nezabije to tě posílí a dalo by se pokračovat.
I když teda mě tahle kravina otravuje v poslední době nejvíc, je u mě až na nějakým čtvrtým místě a nikdy nebude primární. Ono vůbec si musím vyčítat, že jsem do nějakýho institutu šel. Bylo to taky kvůli tomu, že do práce se mi nechtělo, nechce a chtít nebude a tohle byla dobrá oklika, jak se tomu vyhnout a je to i užitečný. Jenže je to plný překážek, kterej já jsem neochotnej a línej překonat.Proč to vlastně dělat tak komplikovaný, když jde o prachy a jenom o ně, z nějakejch učebnicovejch mouder si člověk odnese hrozně málo a k čemu mi jsou nějaký pos*aný derivace, integrály a limity… Ten titul by se měl rozdávat na ulici, ne to je prostě někde stanovený pravidlo, že tak to nebude. Jenže člověk by se měl na nějaký tyhle svízele vys*at a žít si podle svejch pravidel, že musí některý respektovat budiž, ale něco za něco. To může říct i druhá strana – něco za něco. Tohle je život, kamaráde. Když se tedy vrátíme k počátku tohoto odstavce, prim hrají věci jako – spánek, hraní PC her, žraní a sraní (včetně dvojsmyslů). Možná každý tohle zažil, ale řiká to i Jarda jsme ve věku, kdy se k ničemu nestavíme nějak extra vážně. Zkrátka to tak někde máme uložený v těch hemisférách. Obdivuju mé spolužáky, kterým je přes 30 a věnují se tomu den co den, velice pečlivě. To taky takhle zvážním a nebudu brát nic na lehkou váhu, ale pak tu máte lidi, kteří se nezmění po určitých aspektech – jsou sví. Kolikrát si člověk řiká jestli on je ten blbej, nebo ostatní. Hloupé konvence, primitivní prvky ve složitostech, rozuzlení, uvědomění si… Tohle jsou tak trochu kraviny, jako celej tenhle post.
Tímto jste si už zaručeně jistí, že tady něco nehraje a Lordhell zjel na entou. Však proč ne a tyhle bláboly klidně budu postovat, když je to můj blog – to je tak zajímavý, když si člověk uvědomí kolik věcí vlastně není vůbec jeho, těžší je najít ta co je. Třeba si vezměte postel – někdo ji vyrobil a to dřevo je zase součástí přírody. Chleba taky někdo udělal, i když jste si to koupili, tak to není vaše – zjetí? Jako svině!
Kolik času člověk promarní, kolik stupidností vymyslí, kolik stupidností ho napadá, kolik chvilek bude pak litovat. Kdo si hraje nezlobí, vždycky zkrátka nějak ovlivníte chod věcí a nikdy nemůžete vědět, jak to vlastně dopadne. Jenže to je tak, že se život musí žít. I zlomek vteřiny rozhoduje o spousty a spousty věcech. Proč jsem já to udělal takhle a takhle apod. Proč to vlastně zkoumat a přemýšlet nad tím, když už většinu věcí člověk zpět nevrátí. Zklamání vašich blízkých, zklamání sebe sama. Kdyby člověk takhle nějak uvažoval den co den, tak se prostě k tý sebevraždě v klidu i dožene. A proto je nejlepší se tomu vyhnout.
Ano, měl jsem víc makat, ale já zkrátka to takhle chci a tak to taky bude. Nechci se nadmíru zbytečně nervovat, chci dělat to, co mě baví a co je na tom špatně? Že pak někomu nejsou moc dobrý odpovědi, který se člověk akorát našprtá k ho*nu z knížky. To je jeho blbost. Ale co to má co dávat danému člověku sežrat, jednou se mu to vrátí. Něco tady je, ať je to karma nebo tak. Nikdo si nemůže být ničím jistej. Už jsem to tu napsal – život se má žít a dělat podle sebe. Důležitá je ta nějaká pozitivní energie v člověku a když spadne do nějakejch s*raček, tak se z toho taky nějak vyhrabe…

(btw. kolem 6000 slov, takže jo je to přehnaný, hurá xD)

CONNECTION LOST…
RECONNECT…
NO NEW DATA…
ENTER NEW BRAIN…
SAFE MODE ON

3 Comments

• 
  filletzz 2009/10/01 v 12.43

  W
  A
  S
  T
  E

  .. a zbytek viz miranda .)

  VA:F [1.9.16_1159]

  Rating: 0 (from 0 votes)
• 
  lordhell 2009/10/03 v 3.16

  počkej až uvidíš druhou část

  VN:F [1.9.16_1159]

  Rating: 0 (from 0 votes)
• ULTRAMEGAPOST 4/4 (FINÁLE) DRUHÁ FÁZE ZAČÍNÁ... | LORDHELL.CZ | Now or never 2010/01/07 v 15.35

  [...] FIRST PART [...]