Výraz Tribes neslyší herního světa znalí jistě poprvé, Vengeance je již třetím dílem této série. Tribes byla primárně namířená na multiplayer, to se tímto dílem změnilo a tvůrci se rozhodli vypracovat i slušný singleplayer. Na fakt, že předchozí díly kašlali na singleplayer (v té době nebyly ještě multiplayerové hry moc rozšířené) zklamalo několik hráčů, kteřím se hra zalíbila, ale kvůli modemové rychlosti internetu neměli šanci a každý ví, že hraní s boty není nic záživného. Takže se tvůrci rozhodli vyhovět všem a skloubit vše do jednoho líbivého balení, i když pořád vás mate a je to i fakt, že SP je jen zasvěcením do multiplayerových bitev a jak se to povedlo?
Na začátku vás jistě zaujme propagace ATI grafických karet, na kterých si zahrajete nejlépe. Moc se mi tyhle zakomponované věci ve hrách nelíbí, ne třeba z toho důvodu, že propagují tu a tu kartu, ale kvůli tomu, že hra poté ztrácí imo na potenciálu a v hlavičkách hráčů může vyvolat dojem, že se jedná jen o reklamní hru té a té karty a ne o plnohodnotný titul. Ale tento dojem se neodbourává ani po prvním spuštění hry. Menu sice nic nenapovídá, ale poněkud mě šokovalo svým zpracováním, abych řekl pravdu, tyhle menu se mi prostě nelíbí :). Radši rychle zvolit novou hru, obtížnost (ach, já bláhový) a jde se na to. Povedené jsou zakomponované filmečky v enginu hry, které jsou pěkně zpracované a zaujmou na první pohled, neměl jsem možnost hrát na plné detaily, ale hra se mi zdála opravdu pěkná. O co tedy jde? Ano, budete střílet, střílet a střílet. Ale nelekněte se, není to jen tupá střílečka. Předchozí díly jsem nehrál a nikdy mě Tribes nelákal, ani jeho koncepce – nic. Nikdy bych se k této hře pravděpodobně nedostal, ale když už ji máte u časopisu, za který každý měsíc vysolíte nemalý peníz, tak proč ji nezkusit :). Jak už jsem naznačil, třetí díl navazuje na předchozí díly a hlavním lákadlem je právě SP kampaň.
Kampaň není odfláknutá a ani příběh nepokulhává. I když mně se zpočátku zdál opravdu unavující, ani hlavní postavy na mě neudělaly dojem, postupem času naštěstí bylo líp. Je to příběh boje, boje mezi modrými, žlutými a červenými. Je tu jeden velký konflikt a kde vlastně všechno vzniklo, kdo má na tom podíl, proč vlastně ty strany mezi sebou bojují? To se dozvíte v průběhu hry. Hlavní slovo mají modří – Imperiálové, což je asi nejlépe zaopatřená strana i se svým palácem a s velkou zásobou poddaných. My se zde vtělíme do role princezny Viktorie, která se chystá na svatbu a ten den zaútočí někdo na její základnu a ona se ocitá v zajetí u žlutých – Phoenixů. Mylné povídačky papínka ji uvedli do sleposti. Phoenixové a hlavně Daniel 😉 jí ukáží realitu a ona začne najednou své zajetí akceptovat a navíc se ještě dá s Phoenixy dohromady, protože jí také zvědavost a láska žene dál. Příběh velkého konfliktu je zamotanější ještě víc než byste čekali a během hraní zažijete několik zvratů i já jsem odhadoval, kdo na tom má podíl a jak se to stalo, nakonec to bylo vše úplně jinak. Což beru jako velké plus. Bohužel je pro mě stále příběh otevřený a já tedy jsem se v tom zamotal, vymotal, abych se ke konci opět zamotal a jen hádal. Příběh je tedy zajímavý, pokud máte rádi zvraty a stále přibývající otázky, budete tu jako doma. Příběh (také jak pro koho) ještě je atraktivní tím, že se během hry ocitnete v kůži několika postav a také se budete jednou ocitat v současnosti, abyste si zahráli podruhé i ve flashbacku. To je docela zajímavé, sice je to chvilkama trošku až moc rychlé, ale je to dobré a uvítal bych takovéhle věci u více her.
Jak už jsem naznačil za dobu hry si vyzkoušíte nejen princeznu Viktorii, ale i dalších celkem pět postav. Zajímavé je i to, že se budete sami navzájem zabíjet :), což je opravdu úsměvné, když si řeknete: “Hele tak za tuhletu postavu jsem hrál v minulym chapteru a teď se mám jako zabít?” 😀 Ano, je to tak, máte se zabít. Díky tomu si vypěstujete i sympatie k postavám a docela mi bylo některých vynucených killů líto. Dost dobré je i to, že si zahrajete i za dítě beze zbraně, což byla asi jedna z mých nejoblíbenějších kapitol :). Během hry dokonce vlezete i do několika dopravních prostředků, ale to až později.
Příběh je rozdělen do 18ti kapitol, ty se odehrávají někdy v současnosti, pak zase v minulosti a v průběhu si zahrajete za různou postavu, tedy nikdy nebudete hrát více jak tři chaptery za jednu postavu najednou. Žánr je akční, není to fps, proč? To zjistíte záhy :). V průběhu hry se můžete přepnout do pohledu třetí osoby a nebo klasicky do tradičního FPS pohledu. Věřte mi, že přepínání je dobré a záleží na okolnostech, jak se budete na herní svět dívat, nevyužíval jsem ani jeden jako primárně, takže tuhle možnost vítám, hlavně je to hratelnostně vyvážené, takže se dá hrát skvěle, jak ve FPS pohledu, tak i z pohledu třetí osoby.
Na hře je asi nejlepší ta variabilita nejenom v hlavních postavách, ale mění se i prostředí, které je sice pořád sci-fi v budoucnosti, ale někdy je víc té zelené :), jindy se ocitáte více v exteriérech a pak opět zajdeme do rozsáhlých komplexů imperiálního paláce, to je hodně dobré. Všechno běží ve slušném tempu a nikdy neděláte to samé – příklad: V jedné misi jen tak v pohodě sbíráte checkpointy, v druhé se ocitáte v dodávce při záchranné misi, v další se ve stealth duchu pokoušíte o atentát. A to se mi líbilo moc, prostě ne dlouho děláte to samé, tedy je trošku vidět záměr, že se snažili tvůrci odbourat znuděnost, což by mohlo např. způsobit právě dělání jen a jen toho samého.
Jak jsem naznačil ve hře se normálně pohybujete a i jezdíte (ehm). Aby to chození nebylo tak nudné, tak máte speciální lyže (které jsem za celou dobu hry využil jen v nutnosti) a jetpack (nemusím vysvětlovat). Jetpack budete využívat hodně, jak v interiérech, tak i venku, protože vás přímo do toho hra nutí a třeba staví nepřátelské základny vysoko nad povrch. Ale je to sranda a ovládání postavy s jetpackem vám brzo vleze do krve. Hra ještě nabízí zpestření v tom, že můžete používat tři druhy brnění (ne vždy – většinou to máte dané). Standartní rozdělení na lehké, střední a těžké. A jistě víte, že na vlny potvor se vám bude hodit těžké, zatímco při manévrování v arénách budete potřebovat lehké. K tomu si můžete pořídit nějaké sady jako je energická, rychlostní, opravovací… Ty slouží po aktivaci k tomu, že se vám dočasně zrychlí postava, opravíte se bez nutnosti nalezené lékárničky, prostě klasika. Také tedy narazíte (konečně) na dopravní prostředky, největší sranda je, kdy za malou Julii v takové létající kouli kosíte davy nepřátel, to mě velice potěšilo. Pak to jsou klasická vozítka (také se zabudovaným jetpackem) či něco jako vrtulníky, kterého si ale moc neužijete, snad jen jednou jsem ho chvíli využil za Viktorii. K tomu ještě můžete střílet z různých věží atd.
Úkoly v misích jsou různé, na začátku se učíte používat herní mechanismus atd. Dále už budete muset ukázat, jak ho umíte využívat v praxi např. při bránění základen, útocích na nepřátelské věže či rychlé úniky ve vozidle. Mezitím vás čekají takové “oddechové” přestávky v aréně, což probíhá jako soutěž a je to i vlastně taková příprava na multiplayer (což je vesměs celá hra), kde např. sbíráte nepřátelské vlajky, zabíráte území, musíte obránit své území – znáte to. Tyhle soutěže se mi taky líbily.
A jak se to tedy vlastně hraje? Hraje se to výborně, ovládání je dobré a brzy přijdete na to, že ani protivníci nejsou jen tupé cíle na odstřel. Hra je sice lineární, ale někdy se musíte zamyslet nad taktikou, že třeba pokud máte několik cílů, tak není dobré postupovat systematicky dopředu, ale nejdříve třeba zabrat méně hlídané důležité body. Také se mi stalo v misi, kdy jsem měl proniknout na nepřátelskou základnu s vozidlem, že jsem se rozhodl si dopředu vyčistit cestu, aby se mi moc vozidlo nepoškodilo a poté v klidu dojet, jenže při čištění se mi stalo to, že se mi nahoře objevilo, že je vozidlo pod útokem – i když jsem všechno vyčistil, prostě už jsem byl moc daleko od vozidla, a tak to skončilo neúspěchem. Takže je lepší se daných cílů držet a ne lítat okolo a prozkoumávat si okolí :). Důležité je využívat prostředí, být pořád v pohybu a naučit se zacházet s každou zbraní. K tomu se musíte občas skrýt, sebrat lékárničky a pokračovat dál. AI je na velice dobré úrovni – hrál jsem na střední obtížnost a někdy vám jako protivník opravdu zatopí, že vám potečou nervy. Někdy budete mít i spolubojovníky, ale s nima je to bohužel horší, sice vám pomůžou, ale stejně všechno zbyde na vás, takže jsou vlastně na nic :). Nepřátelé jsou rychlí jako vy a neběhají vám tupě na porážku. Dokáží se krýt, spolupracovat, duelisté využívají jetpacků a destrukčního Spinfusoru. I pokud na ně zdálky míříte, tak se pořád pohybují, abyste to měli opravdu těžké. A věřte, že později ve hře, kdy jich na vás půjde opravdu hodně spolu s vozidly atd., tak budete mít vážně co dělat.
Narazili jsme na zbraně, některé jakoby z oka vypadli některým z Quaka či z UT. Je to většinou klasika zabalená pod zajímavým jménem. Abych uvedl příklady. Máme tu kulomet, který je na můj vkus zoufale slabý. Blaster – brokovnici s nekonečno náboji – dobrá, ale slabá věc. Pak můj nejoblíbenější Spinfusor, což je plazmová puška, která má velkou sílu a také dobrý rozsah. Ostatní ani nestojí moc za řeč, nejvíc jsem využíval výše zmiňované. Máme tu plamenomet, granátomet, raketomet, na nic disk a také třeba i Grappler, což je hák ne nepodobný tomu z Tomb Raidera, ale využijete ho jen tak max. za malou Julii.
Dostáváme se ke grafice, T:V je přirovnáván k UT 2004 ne neprávem, není to jen kvůli stylu hry, ale i kvůli tomu, že běží na enginu Unreal 2.0 :). Takže si můžete udělat obrázek, jak to vypadá, opět se ke grafice nemůžu moc vyjadřovat kvůli svému zastaralému počítači, ale i tak si myslím, že bude pro každého dostačující, neurazí, nečekejte nějaké next-gen prvky, ale oči zavírat nebudete :). Postavy jsou také dobře vymodelované a vůbec to utváří iluzi budoucnosti ve sci-fi prostředí Tribes. O fyziku se btw. stará engine Havok.
Hudba a zvuky, to opravdu musím říct, že to je absolutně nedostačující. Ano, je to možná chyba mých driverů, ale zvuky mi blbly dost, takže mi uniklo několik věcí z animací, protože prostě zvuk vypadával a dokonce i titulky mizely. Takže chyby se zvukem jsou bohužel zarážející a myslím, že nejsem sám, kdo se s tím setkal. I ostatně normálně jsou zvuky docela nevýrazné a někdy jsem vůbec nevěděl, co to jako má být za zvuk. Hudba je taktéž nevýrazná a připadalo mi jakoby se pořád dokola opakovala, další mínus.
Než se dostanu k dalšímu většímu odstavci o velkém mínusu hry, tak ještě něco k multiplayeru, hra už má rok-dva za sebou a vzhledem k tomu, že to je Tribes, tak se musí zaměřit dost na multiplayer, bohužel jsem ho neměl možnost vyzkoušet, už z toho důvodu, že ho v současnosti hraje minimum hráčů a ty dvě mapy jsou většinou stále obsazené, ale také kvůli tomu, že se mi nepodařilo se do hry zapojit, asi kvůli mému compu. Což je škoda, protože multiplayer mohl docela dost přispět na výsledném hodnocení, protože Tribes je prostě hlavně spojen s mulťákem. A určitě musí být sranda prožívat souboje v arénách jako v SP, je to škoda, ale prostě bohužel, pokud si multiplayer oblíbíte a tudíž vám bude fungovat, tak si v klidu připočtěte více procent :), to i ti, co hru dohráli xD.
Pomalu se dostávám do finále, ale ještě musíme shrnout klady a zápory hry a také se konečně zmíním o problému, který mě donutil hru trošku odepsat. Mezi klady hry rozhodně patří variabilita, možnost hrát za více postav, hraní v minulosti a současnosti, dobrá AI protivníků, hratelnost a pro někoho je to i zamotaný příběh :).
Hru jsem v recenzi ani moc nechválil, ona je dobrá – hodně dobrá, stačí se podívat, jak hru hodnotí jiní, ale prostě je to můj subjektivní názor a mě to prostě tolik nedostalo. A také je tu ta jedna věc. Mezi zápory patří zvuky a hudba, také mi docela vadila absence quicksave, takže úrovně musíte opakovat celé znovu nebo otravně ukládat v průběhu pařby. Dále je to doba loadingů (což je mým PC), ale mohlo se to vyladit, když to šlape dobře bez trhání na střední úrovni, tak proč to musí mít tak dlouhé loadingy… sice jsem při hraní přečetl celý Level, ale :). Dále je to pro někoho nevyhovující zápletka a také dojem, že hra je budget. Docela mi i vadilo, že zbraně nemají alternativní mód střelby. Ale největším mínusem je frustrace a některé nevyladěné věci ve hře nebo jsem já holt ten, co neumí hrát hry a je pro něj těžší věc nepřekonatelná. S tím já sám osobně nesouhlasím, protože jsem si už poradil i s tvrdšími oříšky, které odnesly i mou krev, ale dokázal jsem to, ale tady jsem bohužel pohořel a vzdal to. Problémem je nevyvážená obtížnost, hra je docela obtížná a frustrace se prostě dostaví, ale dá se to stejně přežít, ještěže po nepřátelích padají lékárničky (věřte, že je sbírat budete). Možná je to můj dojem, můj problém, ale při pročítání fór nvm nvm. Třeba už za Mercuryho jsem měl 100 chutí to zabalit kvůli stále se zvětšujícímu počtu loadingů. A co mám mluvit o tříhodinovém bránění základny, možná to fakt je mnou, ale prostě bohužel tohle mi u her vadí, když je to těžká výzva. Odnesl to kýbl nervů, už jsem vzteky mlátil do stolu, ale podařilo se mi misi pokořit, abych nakonec skončil u jedné stupidní zkoušky, za kterou bych toho blbce, co jí udělal zmixoval v mixéru. Těsně u konce hry! Při takové pitomosti! Ale ta mi znemožnila vidět rozuzlení příběhu… Holt i to se někdy stává.
INFO
VÝROBCE: Irrational Games
DISTRIBUTOR: Vivendi
MIN. HW NÁROKY: CPU 1 GHz, 256 MB RAM, 32 MB grafická karta,
DOP. HW NÁROKY: CPU 3. GHz, 512 MB RAM, 64+ MB grafická karta
MULTIPLAYER: ano
TYP HRY: akční
VERDIKT: Hodně dobrá sci-fi akce, která zamrzí frustrujícími pasážemi a některými vadami na kráse.
PODOBNÉ HRY: UT 2004, Tribes 2
PRO: Příběh, dějový spád, grafika, variabilita, hratelnost, jetpack, dopravní prostředky, možnost hrát za více postav, dobrá AI.
PROTI: Zkouška rychlosti, někdy nevyvážená obtížnost, otravné loadingy, nepřítomnost alternativních modů zbraní, občasná frustrace, absence quicksave, chybovost u zvuků, hudba, příběh.
WIKIPEDIA
http://en.wikipedia.org/wiki/Tribes:_Vengeance
ZAJÍMAVÉ STRÁNKY:
HODNOCENÍ: 70%
