ŁORDH3ŁŁ proudly presents the first ULTRAMEGAPOST

Než se vrhnete do čtení, pusťte si, prosím, něco od Vollenweidera … máte? Tak tedy pokračujme…

OMLUVA – POVEDENÝ ZAČÁTEK PRÁZDNIN

Tohle rozhodně nebyl můj záměr, tentokrát se musím opravdu omluvit, naprosto jsem si byl jistý, že tento post vytvořím už v sobotu, aby se tu vám v době revoluce podle odpočítávadla nahoře objevil. Bohužel mi do toho vlezla horečka, začalo to příjezdem z výletu, kdy mi nebylo nijak zvlášť dobře, ale pořád jsem mohl jít k PC a projet net. Ráno se proberu s bolestmi hlavy a zjišťuji, že mám 37,5°, tak samozřejmě tohle není nijak vysoká horečka, ale raději bych ležel v posteli, nešlo to – musel jsem si jaksi pro vysvědčení . Takže jsem si pro něj došel, nikomu se tam na poslední den evidentně nechtělo, ale já měl k tomu kór pádný důvod. Ještě si pamatuju, jak profesorka prohlásila: „Nikdo z té velké tůry neonemocněl, nemá někdo doufám angínu, to, abych mohla jít do prázdnin s čistým svědomím“. Nepřihlásil jsem se, i když jsem měl xD. Následovala rozdání vysvědčení a konečně cesta domů, naštěstí pro mě, čekal na mě otec s autem před školou. Asi bych tam někde venku do deseti nevydržel. Byl v tom tak veliký shon, že jsem se ani s nikým nerozloučil. Vlastně tohle bylo i předchozí rok. (já si to neuvědomuju pořád, ale jsou prázdniny, lol) Přijel jsem tedy domů a ihned do postele, vyčerpáním jsem usnul, probudím se po třech hodinách a měl 39,2°, super, říkám si, to je pěkně v hajzlu. Takže čaje, paralen – typické, koukání na televizi, marnění času a nemožnost cokoliv udělat a ke compu bych snad ani nedošel. V sobotu jsem se z toho jakžtakž kolem čtvrté dostal, tak jsem šel ke compu a začal pracovat na velkém dárku, který by mohl být už teď, kdyby mě to nepostihlo. Pořád (ani teď) mi ale není dobře – normálně. Dozvěděl jsem se, že jsem nakazil i matku. A dnes ráno to tady bylo málem znova + bolení břicha, ale tak nějak se to vyrovnalo a já se na to vykašlu, neležím a i když mi není úplně skvěle, jedu normálně a píšu… Takže se ještě jednou omlouvám, toto je důvod, proč jsem vám nemohl přinést „ultramegáč“ v dané lhůtě.

Takže já vás ještě jednou vítám, přeju vám příjemné čtení a nakonec to ani tak dlouhé nebude, není se čeho obávat, protože na hodně věcí zapomenu, atd. A já si začínám plně vychutnávat prázdniny a také mám obrovskou chuť do blogování. Také vám přeji parádní, dlouho trvající, pohodové, ať se vám splní všechny sny a ať na nás taky někdy vykoukne sluníčko, prázdniny .

KONEC TŘETÍHO ROČNÍKU A JEHO ZHODNOCENÍ

A čím jiným bych měl začít, než-li právě vysvědčením, divnou barvu má, co? xD Ee, to bude tím, jak jsem to blbě zesvětlil v Zoneru, ale na druhou stranu je to zase lépe čitelné, tak si vyberte, každopádně přečíst se to imho dá a přepisovat to do tabulky tentokrát nebudu. Tohle pololetí jsem měl celkem úspěch, prostě já bych měl opravdu na vyznamenání, už jsem o tom psal při minulém postu, všude to není jenom o učení… 4 dívčiny se dočkali vyznamenáního – že by ten největší úspěch ever? Já jsem byl na tom taky asi nejlépe vůbec, profesorka to brala podle prospěchu. Měl jsem průměr nějak kolem 1,60 – 6. nebo 7. místo z 27 míst, byl jsem druhý nejlepší z kluků, ale zase ten druhý je lucker a až moc dobře mu jdou matematické předměty a je sympatickej profesorům. Jak vidíte, většinu předmětů jsem si zlepšil. Zhoršil jsem si matematiku a statistiku, holt matiku chápu, ale statistika mi nevyšla, protože je ona svině. No nic. Tak se hezky kochejte, jinak z angličtiny mám jako jediný z naší skupiny jedničky xD. Osm jedniček, heč… xD. Třeťák, až jsem překvapen, že to řeknu, byl docela v pohodě. Prožil jsem si skvělou praxi, bylo celkem hodně volna a ani jsem se nemusel tolik učit jako imho v druháku, joo hochu, těš se na příští rok, to teprve bude maso! A teď už fakt s tou školou na ty dva měsíce končim.

VÝLET, PŘEKVAPENÍ, ODHALENÍ

Zpátky z třídenního výletu jsem se vrátil plný „zážitků“. Ale vezmeme to popořadě. Btw. ani jsem se neznímil, kde jsem to přesně byl, pokud byste měli zájem, tak – http://bungalovy.cz/ , ale nedoporučoval bych to, protože neznám toho, kdo by tam jel z vlastní vůle na rekreaci, jako školní výlety chápu, ale jinak… jo a máte tam i fotky. Jinak byl jsem tady už jednou a s touto třídou. Ono vždycky, kromě nás, tam byli buďto postižení nebo děti ze školky, což bylo i tentokrát. V okolí není nic, jen stupidní chatky, hřiště na fotbal a někde vzadu je tfuj rybník. Jídelna stojí taky za nic, jídla opravdu nic moc, ale máte hlad, takže seže*ete všechno a kiosek s pivem je otevřen tak hodinu večer, lol. Chatky jsou absolutně to, čím si myslíte, na fotky bych moc nekoukal, realita je jiná. Jen na vyspání, elektrika kupodivu funguje, sprchy hrozný a k tomu šest pokojů v jedné chatce po pěti lůžkách, naštěstí nás bylo na této chatce jen devět. Takže to „šlo“. Jinak po příjezdu se naplňovaly mé obavy. Chlapci si hned šli kopat do té koule a já znuděně ležel na posteli a čučel do stropu, tak to praktikovali někdy i ostatní, protože to byla opravdu strašná nuda. Je to vinou profesorek, které nestanovily žádný program. Hlavně, že budem chodit na výlety, prd, celá doba byla strávená v chatkách málem. První den se teda vyšlo do Doks, pršelo hrozně, takže jsme naštěstí skončili v jedné velice pozorohudné pivnici. Hlavně obsluha, na jedno pivo se čeká půl hodiny a to si ještě musíte říct o něj za té půl hodiny a neměli na vrácení . Fakt na tuhle pivnici nezapomenu, takže jedno pivo a jde se dál. Do Plusu nakoupit xDD (lol, jako to nemůžeme tohle doma?), poté si sednout na lavičku na náměstí a zase na chatky. Večeře a pak se to rozjelo. Jedna dívčina vyžvanila, že mám narozky, takže se stalo to, co jsem moc nechtěl, na druhou stranu, mě docela potěšilo, jak mi většina blahopřála a docela jsem změnil na ně názor a že to zase tak špatná třída není, no. Také jsem je takhle poznal víc a všiml si, jak vypadají když jsou out (opilí). Pokusili se mě opít, ale jaksi se jim to nepodařilo, ač se každý může divit a já se divil také, docela dost vydržím, hlavně do mě nalili Sangrii, kterou nikdo nechtěl + mě to taky nechutná a jsou to všechno limonády tohleto, ale abych neurazil, jsem to dojel. Poté něco vínka, piva a kolovaly tři flašky zelený. Joo, ale takhle se zelená nepije + je to imho hnus, sladký jak cecek a vážně je to limo. To je aperitiv a ne, aby se to pilo jak limonáda. Taky to potom tak skončilo, jeden se několikrát poblil a druhý mi pořád opakoval, že mám narozeniny – jak jeden z Bulharů a tohle já bytostně nesnášim. Nakonec to dopadlo lépe než středa večer, hodně mě štval večer, já chtěl spát a nejen já, ale pořád tam museli otravovat dva *****. Druhý den klasika – fakt jsem si nemyslel, že se tady může ten čas takhle vléct. Do jedný strašná nuda, pak cesta 10 km tam a zpátky k pitomýmu balvanu, který má být jeskyně, lol. Opodál žádná hospoda – nic, to mě naštvalo. Cestou zpátky se to zase rozjelo. Zastávka v hospodě a jako začátek tři piva, škoda, že jsme museli jít, zůstat tam, nvm, jak by to dopadlo xD. A to štěstí, že to bylo u suchánků. Jinak zajímavé, že už to je absolutně normální a ne zakázané ovoce, už vám bez okolků nalejí, jestli by to bylo i tak, kdybych byl sám? To nvm, každopádně, vypálil bych jim rybník xD. Pak se šlo zase nakupovat do Plusu – další 3 piva. Zkrátím to, dopadlo to tak, že jsem jich měl osm a byl jsem v pohodě, jako něco jsem cítil, ale rozhodně si pamatuju všechno a ostatní dopadli znatelně hůře. Padání ze židle, kecy do větru a další věci, lol. Největší lol byl, jak to dopadlo u nás na pokoji. Rozlitá piva všude kolem, děsný smrad atd. A ty flašky na skříni xD. Ve čtvrtek se každému chtělo domů a nemohli se dočkat příjezdu busu. Jinak i přeze všechno, nelituju, že jsem jel. Ale když bude nějaký další 3denní, tak ho asi vynechám, za horečku, nekonečnou nudu, mi to nestojí. Škoda, že bylo tak hnusně. Jinak fakt jsem rád, že jsem si líp proklep nějaké spolužáky, s některými jsem si i dost popovídal, hlavně s jednou holkou a někteří mě i hrozně štvali. Nejvíc jsem se tak max. pobavil při těch večerních akcích (říkají tomu kalby) a jak se všichni natláskali borůvkama a pak ty xichty – rofl – jako u třídní jsem myslel, že mě odvezou xDDD. Takže to šlo, ale už bych to mít nemusel a jsem rád, že je tomu konec + jsem díky tomu dostal horečku, protože jsem byl venku večer – strašná kosa a já ještě v triku, takže to bylo tím. Jinak k dědovi jsem nakonec nešel, protože jel pryč, ještěže tak, bo bych tam stejně nemohl jít.

MY LIFE

Heh, tak už píšu dvě hodiny a ani jsem vlastně ještě nezačal, lol. Tak přeci jenom to mega bude trochu, stejně vím, že to nikdo číst nebude a to mě dokonce i uklidňuje! Nevadí, už je mi lépe, musel jsem odhodit mikinu, je mi z toho hic. Jinak cítím se docela dobře, poslouchám parádního Bacha a za chvíli se opět vrátím k skvělému Andreovi Vollenweiderovi, kterého byste ještě měli poslouchat ), narazil jsem na něho teprve včera a musím říct, že tohle je skvělá hudba, která mi dodává sílu dál psát . Dostáváme se tedy k prvnímu bodu ultramegapostu – čili mému životu, ano je blbost, si nějak zrekapitulovávat život, ale já se nad ním chci zamyslet a osvěžit si paměť a vy se něco dozvíte, což ani nechci . Musím říct, že jsem se za prozatímní dobu mého života celkem změnil. Pokud bych měl nějak definovat mou osobnost, zvolil bych asi výraz „chaotická“ nebo jak je to v RPG, vzhledem k okolí si nepřipadám tak úplně normální. Pokud bych si měl vzpomenout na nějaké radostné chvilky v životě, tak bych musel lovit hodně dlouho, protože je to možná divné, ale já si spíše pamatuju ty špatné věci, co se mi staly, že by se mi žádné veselé nestaly? To je asi nonsens, ale vážně si na některou tu dobrou věc i třeba z nedávné či dávné doby nevzpomenu. Ale třeba ty negativní věci z dětství se mi vybaví z fleku. Ale vezmeme to popořadě. Hodně lidí mi říká a to říkávala i má babička, že na hodně věcí si vzpomenu ve stáří a hlavně na ty dobré věci. Teď někdy bývá docela i dost problém si vzpomenout na to, co jsem dělal včera. Ale i tak musím říct, že mozek je fakt vynález číslo jedna. Je až neuvěřitelné, že si toho pamatuje člověk tolik, hodně se mi to stává třeba při čtení komixů, vzpomenu si na ten příběh, který jsem četl třeba před pěti rokama. A v palici mám zafixovaných několikero dílů Kačera Donalda xD, jen nahlédnout na začátek komixu a hned bych věděl, jak dopadne. Ono je to stupidní příklad, ale prostě víte, co tím chci říct. A „deja vu“ je kapitola sama o sobě, ale to nechci rozebírat. Zažíváme to téměř denně a já si to přímo vychutnal při cestě na Mácháč xD, jo melu kraviny, já to vím a to jsme teprve na začátku.

Fakt už jsem vydržel na tomhle světě 18 let? To je lol, docela. Když si vezmu, každý umřeme a místo užívání života strávíme téměř celý život ve škole a v práci, co vůbec má za smysl, když jednou odejdeme – nic. Ale on je ve všem jistý kompromis. Život se dá užívat jakýmkoli způsobem, asi se vykašlu na některé dané preference a začnu si jenom užívat života, je to jednoduché si to takhle říct, ale ono to někdy vážně nejde, je to dané i povahou člověka. Někdo má holt naděleno více optimismu. Ale i tak, pracovat se musí, tak už je to holt dané, peníze jsou mocný čaroděj a bez nich to prostě nejde. Taky si budu a už vlastně brzy muset najít práci, vydělávat peníze, utrácet je a poté zemřít, ale… tak. Výhodou je technika, díky kameře a fotografií mám zaznamenané některé věci z dětství a při koukání na mé narozeniny třeba ve třech letech, to je lol, je taky skvělé vidět, jak se všechno mění, tím myslím i bydliště rodičů, prarodičů atd. Plus vidíte zase dědu, babičku živého a oživuje to vzpomínky, ale nechci mé dětství probírat tak dopodrobna, ono to ani moc nejde, protože si vlastně moc toho nepamatuju xD. Vím, že školství mě otravovalo už skoro od začátku, na základce jsem se dozvěděl, že jsem byl jeden z mála, co byl ve školce a nedávno se mi ve škole divili, že jsem nastoupil na základku v šesti letech.

Teď si vezmeme, jako že mi je 15 xD a já vypíšu některé věci, na které si pamatuju atd. Ve školce a to si pamatuju! jsem zažil věc, že se mi tam strašně jeden den nechtělo, kopal jsem do učitelek a prostě jsem byl nepříčetný. Pamatuju si, jak mě nechtěli pustit do sámošky, protože jsem si tam nechtěl nic koupit, byl jsem tam s kámošem, od té doby si na to vždycky pořád vzpomenu, když jedu kolem a kdyby to měly být poslední potraviny na celým světě, tak tam v životě nevkročím. Pamatuju si na své první cigárko ve 12ti letech, na první ochutnání alkoholu si nepamatuju, to bylo hodně brzo. Přese všechno si na hodně věcí pamatuju ze základky. Na základce to bylo stejně hodně dobrý, rád bych se tam vrátil. Poznal jsem tam docela dost fajných lidiček, s několika jsem byl dlouhou dobu ten nejlepší kámoš. Zažil jsem tu prostě spoustu věcí a vím, že jsem se snažil být pořád středem pozornosti, což se hodně změnilo . Pamatuju si, jak jsem likvidoval skříň mými nárazy tělem a celá třída to pojala jako velkou šou, rozhodně jsem tam nebyla taková šedá myška jako na střední, i když ke konci základky to taky bylo jinak. Holt ještě puberta, to bylo hrozný období, i když jsem si jí nepřipouštěl tak vím, jak jsem musel strašně štvát, hlavně lituju rodiče, prostě, když si na některé excesy vzpomenu, tak se musím zastydět. Huh, docela se do toho dost zamotávám, tak mi odpusťte, protože v tom bude docela bordel a já to budu brát napřeskáčku (nikdo to nečte, nikdo to nečte ). Taky nezapomenu bitky a pomluvy některých starších ročníků, jednoho nesnáším doteď a zkusím si na něj později jeden rituálek, hernajz – když já nvm, jak se vlastně jmenoval xD. Na druhou stranu jsem se i s některými staršími kamarádil a docela dost a musím říct – s těmi, co žijou nespoutaný život, plný alkoholu a cigaret, prostě těmi, kterými nikdy nebudu a to je hodně divný. A právě takovýto lidé mě měli dokonce v oblibě! Zajímavé, zapadám tam, kam bych nikdy neřekl .

Také jsem na základce zažil několik lásek , když si to vezmu, tak vždycky mě „dostaly“ dívky, já o ně zájem moc nejevil. Na střední jsem se nedal dohromady s nikým (až na jeden úlet) a jak to tak vypadá, tak to tak i zůstane, myslel jsem si to právě jinak . Asi to bude povahou a taky už se na tuhle věc dívám absolutně jinak a jde mi o jiné věci , ne nemyslím tím striktně sex. Ale byly asi 4 . A pamatuju si to moc dobře, úplně vidím, jak tady s chutí čtete a tady vám vadit nebude, když to rozeberu xD, vím co nás chlapy zajímá přece, lol. Tak první – to bylo u babičky tady na vesnici nahoře a ještě dnes ji někdy potkávám, ale pochybuju, že si na mě pamatuje a stala se z ní celkem pěkná holka, akorát si myslím, že povahově bychom si teď už nesedli. Je asi o rok mladší než já, bylo to tak, že jsme se nějak dali do řeči a pamatuju se, jak mě zatáhla do vrat a tam se se mnou chtěla líbat xD, já blb, no prostě, že jo… byl jsem ještě malej a moc mě to nebralo, ale zajímavé to bylo a normálně ona v té době normální lvice xD. Druhá byla takový vetřelec ve třídě, byla ve třídě asi jenom rok, chodil jsem s ní domů a snad jsem byl jediný, co se s ní bavil. Jednou mi řekla, že mě miluje , skončili to jenom u pusy, v tý době docela ušla, by mě zajímalo, jak je to s ní dneska. Další byla o rok starší a zamilovala se do mě kvůli tomu, že jsem ji a její kamarádku oslovil „tryskový holky“ – rofl, co? Ale je to tak, přes škádlení to došlo k lásce a já měl taky kamaráda, takže jsme si to užili oba. Jenže nelíbila se mi a vím, že byla strašně neústupná, odmítal jsem ji, ale ona pořád zůstávala, trvalo to dlouho, ale pak jsem se jí konečně zprotivil a byl konec, jinak ty psaníčka mám pořád schované. A s poslední to bylo ke konci základky, zalíbil jsem si jí asi na první pohled a psala mi dopis, ale byl to jen jednodenní vztah . Lol a vzpomněl jsem si vlastně na další, rofl! To bylo na škole v přírodě, kdy prostě se se mnou zakecala a strašně mě chtěla, pak ale ke konci chtěla strašně mého ex-nej kámoše. A to by stačilo, ne, rofl, asi to smažu xD.

(UPDATE 29.08.08 – bylo toho nakonec ještě víc a je to tady taky někde později napsané, hledejte, hledejte

Ty jo, já si toho pamatuju docela dost, normálně si úplně návalama oživuju paměť, jak to píšu. Tak, co bych ještě napsal. Ono to jsou takový blbůstky, které nemá ani cenu zmiňovat. Vzpomínám si, jak jsem dostal snad v deseti televizi a takovou tu hrací krabičku na kazety – PlayCreation xD, jak jsem měl obrovskou radost. (kua ten Andreas je skvělej…) Nebo jak jsme na školním výletě kupovali, jak diví, prezervativy z automatu a dohadovali se, že večer vyrazíme na lov k okolním chatkám holek z cizí školy, lol – samozřejmě, že nic. Pamatuju si na ty kraviny, co jsme vyváděly a co jsem dělal já. O hodině výtvarky jsem vylil celou tuš po lavici, nee ty kraviny byly denně, si pamatuju, jak jsme vždycky s kámošem si říkali, jakou kravinu jsem dneska vyvedl. Někdy to chudák musel odnést i za mě. Ničili jsme neustále koše na Brandýsku (pšššt), já se jednou přivázal tkaničkama od kalhot k lavici a nešlo to odvázat – chudák kámoš se tak smál, že dostal poznámku xD. Holt v tý pubertě to bylo největší maso. S jedním Ukrajincem ze třídy jsme se pořád škorpili – z p*dele samozřejmě, honili se kolem lavicích (žádné dvojsmysly!). Z lahvích jsme stříkali vodu skoro po celé škole, shodili školní rozhlas, polepily předchozí prezidenty po celé škole a já už nvm, co ještě. Vzpomněl bych si, samozřejmě, ale myslím si, že to stačí. Prostě na základce jsem toho zažil hodně a ano, budu si protiřečit – těch veselejších věcí je víc. A některé podrazy, špatné věci a jednou mě hodně podrazil nej kámoš, jsem odpustil/oplatil.

To teď od období 15-18 těch veselých věcí je poněkud méně. Já jsem vyšel z puberty, vstoupil na střední, poznal nové lidi :-/- bohužel ne podle mých představ a stalo se hodně věcí, které mě ovlivnily – smrt dědy, babičky a další oproti tomuhle maličkosti. Bohužel jsem se více uzavřel do sebe, ale vždy tu je pro a proti. Objevil jsem řádně svět internetu, kouzlo blogování, mangu a začal jsem více hledat poněkud filozofičtější věci, objevil spoustu kouzel v hudbě a narazil na satanismus.

I přes všechny útrapy a nesnáze, musím říct, že jsem rád, že žiju a věřím, že stejně zažiju ještě hodně věcí a snad i některé z nich pozitivní, kéž bych měl možnost vidět budoucnost a vidět, jak budu mít práci a spokojenou rodinu a i kdyby ne, pořád je tu možnost jak si to vykompenzovat. Život přeci nemůže být ideální, je tím, jak ho vnímáte a jaký si to uděláš, takový to máš. Trápí mě blízká budoucnost a zkouška dospělosti, věřím, že se to nějak vyvine, jen ať je to správným směrem! Přeci nepůjde o život. Ale i tak nvm, co bude dále, jestli dám maturitu, chci jít asi na výšku, ale já pořád si nejsem jistý tím, jak si ten život dál představuju. Musím myslet i reálně, redaktorem v Levelu nebudu, rád bych zkusil štěstí u ČSOB, uvidíme. Tak a máme po menší rekapitulaci mého života, na hodně věcí jsem zapomněl a není to podle mých představ. Jen bych si občas přál být trochu jako za mládí – tedy více ambiciózní a proč musím mít tolik stresu a „depky“, možná, že v tom bude mít prsty i dědičnost. Nemyslím si, že jsem to zase tak všechno promarnil a že jsem měl špatné dětství, to rozhodně ne. I když je pravdou, že bych rozhodně několik věcí udělal jinak, bohužel nežijeme ve světě her a nemáme možnost dát LOAD, i kvůli tomu, že jsme v té době nedali SAVE . A že nemám nějakou partnerku mě ani moc netrápí, i když dokonce i matka doléhá, já mám čas, hledám tu pravou. Jsem vlastně rád, tak jak jsem, zvykl jsem si na můj osobní klid a na tuhle zas*anou mašinu, která mi žere čas, jak se dá, ale stejně ji miluju . Já to stejně nechápu, ale mám tenhle stroj zpropadený opravdu rád xD. Vyvíjím se i v tomle ohledu xD, dřív jsem hrál opravdu hodně, ale teď nehraju opravdu skoro vůbec, že by mě to vážně přestalo bavit? Opravdu raději se koukám na nějaký seriál! A jsem rád, že mám někdy chuť si zahrát WoW, i tady jsem se změnil. Člověk toho vydrží hodně a život ho naučí a je pěknej, i když stojí za ho*no. Tak!

Mít své stránky jsem chtěl už od dob, kdy jsem poznal internet. Co jsem objevil Level.cz diskusní fóra, pokecal s některými lidmi z Levelu, začal jsem se zajímat o blog… Blog jsem poznal pořádně teprve, když mi o tom řekl Dogmeat a impuls k začátku jsem dostal od Tom.x-e. Bloguje nejsou už pro mě jen vlastní stránky, které jsem chtěl vždy mít, je to něco mnohem víc. Každý ten blog chápe nějak jinak, pro mě je to opravdu něco zvláštního. Byl jsem z toho hodně, když jsem měl stránky xD. Pak jsem si to oblíbil, zezačátku jsem psal blbosti, ale pak jsem se rozhodl, že bych to pojmul i nějak jinak, dával jsem jiné věci. Poznal jsem další lidi a poznal, co píšou oni a zkusil to a pak jsem si z blogu udělal stránky dá se říct o všem, mé stránky, které vidí i ostatní, prostě je to nepopsatelné, teda já to nedokážu popsat, má to své kouzlo a pro mě to není jen „blog“. A jak už jsem psal má to výhody i nevýhody. Největší nevýhodou je, že na tom ztrácíte čas a že se stáváte otrokem vlastního výtvoru (díky Last Jedimu za tento nedávný popis). Výhody jsou – učím se na tom docela psát, baví mě to a je to můj největší koníček. Těší mě, že jsou tu lidi, co sem chodí, je těžké to dále rozebírat, snad jste pochopili, co tím chtěl básník říct. Každopádně tahle věc mě bude bavit i jistě nadále a budu, doufám, i kdybych měl popř. rodinu, večer zalézat k blogu něco napsat, i když to bude out, ale s blogem přece dospívají i jeho čtenáři .

Blog prodělal i několik výročí a velkých úspěchů, jeden z nich uvádím na obrázku vpravo a věřte, že z takovýhle věcí dokáže být člověku lépe, těší ho to a zlepšuje náladu! Musím to opět říct, nikdy jsem nečekal, že sem vůbec někdo bude chodit a že budu mít takovouhle návštěvnost a když se podívám do starších příspěvků, tak čím jsem si to vlastně zasloužil? A vážně vám za to děkuju. Dává mi to impulzy k tomu, abych psal dál a nevybodl se na to. Dal jsem vám za to i několik darů a také ještě dám, poděkoval jsem vám atd. Teď si sepíšeme jaké výročí slavíme a budeme slavit v bodech, pokud chcete, dejte si se mnou k tomu něco na zapití .

- 100 000 návštěv v TopListu

- 150 000 návštěv od začátku blogování

- 1000 příspěvků

- 2 roky blogování

Docela pěkné slavnosti budou , budu se vám i za návštěvnost revanšovat, hlavně tím, že budu psát snad některé poutavé věci a vyvarovat se těm trapným + se v blízké době budu snažit i trochu začít znova – jinde, bez závazků a s novým designem, pokud kamarádi pomůžou.

BONUS – JÁ A MŮJ NICK

Já, ale jinak – takhle by se dalo nazvat slovo „lordhell“. Určitě vás zajímá, co to vlastně pro mě znamená, proč „lordhell“ a jak jsem na to přišel. Od začátku působení na internetu jsem zjistil, jak je moderní míti nick, prostě internet je hodně anonymní věc a nvm a nebudu vysvětlovat, proč se to lidem tak líbí. Od trapných prvních přezdívek na pokecu jsem chtěl nějak zakotvit. Hodně mě ovlivnila hra Baldur’s Gate 2, hodně jsem používal nicky tipu - Hrdina z BG a z tvrze z BG2 – můj mail nick, který stále zůstává, ale pořád se mi to nějak nelíbilo a proto, že jsem chtěl být vždy in a měl jsem rád temné věci , zalíbilo se mi slovo „peklo“. To bylo zase od dob, kdy jsem hrál Diablo – zajímavý ten vliv her. Tak jsem zaměnil „dernise“ za „peklo“. V té době už jsem začal poznávat diskuse na Levelu, kde jsem používal, ale obráceně – „Hell-lord“, což se mi postupem času moc znelíbilo a také to moc nedávalo smysl, ono ani teď nedává, ale k tomu se dostaneme. Založil jsem blog, Xfire acc a přehodil to na „Lordhell“. A to mi zůstalo dodnes, vliv moderního přehazování písmen za čísla z toho udělalo „Lordh3ll“, atd. Ale základ je pořád stejný, musím se přiznat, že mi ani moc nešlo, co vlastně tato přezdívka znamená. Ano má to být Lord Hell. Ale já to rozhodl spojit, někde to ani nejde mít nick rozdvojený a když se na to podíváte – nepůsobí to na vás kouzlem, tajemně? Pro mě to znamená jako Lord Peklo, Pán pekla atd. Prostě Lordhell, co víc byste chtěli. Musím vás všechny upozornit, že to není žádný pekelník – Heller, kterého jednoho už znáte z Levelu a také narážel, že se řídím podle něj, ale strašně se mýlí/te, jak jsem psal začal jsem tohle používat už dávno, žádného Hellera jsem vůbec neznal a absolutně jsem se jím nikdy neovlivňoval! Prostě Lordhell se mi tak vryl do hlavy, že to jsem prostě já, tahle přezdívka se mnou zůstane snad do konce života, už ji nezměním. Měl bych si ji dát patentovat, protože když někde jinde vidím variace „mého nicku“ rozčílí mě to. Prostě jednou jsem si vybral nick a tak to je, copak vy jste si už taky na něj nezvykli? Je mi jedno jestli se vám nelíbí, či ne. Je to mou součástí. A právě z toho se odvodili další věci jako chování „lordhellovsky“ atd. Nebo „lordhellův megáč“ – to se celkem dost zaběhlo, až se úplně divím xD. No, řekněte mi váš názor, prostě Lordhell ne ! Nejvíce mě ale dostalo, když si jeden nejmenovaný myslel, že je to mé pravé příjmení, jako to nebyl lol, ale rofl. Také mě tahle anonymita dost dostala, prostě jak už jsem naznačil, Lordhell ze mě dělá docela jiného člověka, jednám s tímto nickem, tak jak bych třeba v reálu nejednal, mluvím absolutně něco jiného, zavání to dokonce i schyzofrenií. A abych řekl pravdu, tak jako Lordhell se cítím líp, ale pořád jsem to já – Michal .

Chtěl bych se vrátit do minulosti, zažít prázdniny jako když jsem byl dítě či v pubertě nebo jako nedávno. Byla to paráda, když si vzpomenu, jak jsem o letní noce pařil GTA:SA, přes den kecal s Dogem či Razerem. Nebo když půjdu dál, jak jsem hrával u fotra v ložnici Tomb Raidera 3, vstával ve 4 ráno, abych mohl sledovat satelit, nebo, jak jsem si udělal svůj vlastní TV program a podle něj jsem se řídil a sledoval filmy z VHS-kách. Jo, ono to ani moc nejde, ale nějak to zkusím, třeba si nainstaluju GTA:SA nebo Baldur’s Gate 2, jo některé vzpomínky jsou fakt strašně hezké.

Prázdninovej superdžob

Jj, už si pomalu uvědomuju, že jsou prázdniny, jen ať to vážně neutíká, protože pak to…, co to dělám, vždyť je 1.7.!!!! Blbe! Lol. Nepůjdu na brigádu, ale pracovat stejně budu, ano – myslím překládání . Jo, tak samozřejmě, budu pomáhat dědovi a až budem předělávat pokoje, tak taky občas něco helpnu, ale to není důležité… Slíbil jsem MGS a TCh do konce školního roku, ale jaksi, no už je pozdě , ale do konce prázek to bude + mám zprávu, hlavně pro MeGaBiTa, že se vrhnu konečně i na další nové projekty – jj, samé rozdělávky to chce a na pokračování těch projektů rozdělaných se vykašlat xD. No, tak co bych chtěl zvládnout – Silent Hill: Paint it Black, Abara – až do současného shotu, Treasure Chests 2+3, nějaký oneshot, Dead End – 1.volume, Hells Angels – alespoň první dva shoty, Heavens Prison – to samé jako předchozí, My Balls – taktéž to samé, Metal Gear Solid – 1-5 a stačí…, ne tak ještě možná se vrhneme na toho navrhovaného Tomb Raidera. Já tedy věřím, že si na to najdu čas a s MeGaBiTem to nějak pořeším.

A co dál teda?