Případ:“Shadowman“ (úvodní kapitola+předmluva)

Jak jsem ZDE slíbil, tak je to tady. Teď je na řadě opravdu něco extra , holt ještě než odjedu (za chvíli se dozvíte více), tak zde máte něco na čtení, mnou sepsanou knížku dle hry Shadowman , njn moc jsem si ještě nedal záležet, ale věřte, že pokud někdy budou další kapitoly, tak budou o hoodně lepší, no každopádně spisovatel ze mě asi nebude. No nic, třeba se to někomu zalíbí…takže – CELÝ ČLÁNEK!!!! Jo a omluvte těch hafo chyb .

Případ:“Shadowman“

Neoficiální literární pokračování podle hry Shadowman (1999-Acclaim, Iguana).

Napsal a vydal na své osobní stránce ŁORDH3ŁŁ - http://lordhell.cz/

Předmluva:

Tuto knihu jsem se rozhodl sepsat po dohrání mé velmi oblíbené hry Shadowman, berte slovo kniha v uvozovkách, jistě tuhle věc nedokončím, protože mě to určitě přestane bavit, ale zatím ji sem budu dávat po kapitolách, kdo ví, jednou se třeba opravdu dočkáme celé knihy . Jinak berte v potaz, že tohle je jenom výmysl, který vlastně ani moc nevychází ze hry, i když samozřejmě ano, ale jsou zde určité jisté nesrovnalosti, prostě tohle je takové smyšlené pokračování událostí po hře podle mě, přeju příjemné počteníčko a pls omluvte mé chyby v interpunkci atd., znáte to, díky za trpělivost, pokud se vám to bude líbit, tak se nestyďte a napište mi do komentářů, no a my začínáme, tak se nenechte rušit, hlavně doporučuju si zahrát a dohrát hru Shadowman, abyste alespoň trochu věděli o co jde. Sice se vám to budu snažit naznačit, ale jestli nebudete něčemu rozumět, tak si zahrajte hru a nebo přečtěte mou recenzi (jestli se tady objeví). Ale opravdu znát hru by bylo dobrý .

A ještě upozornění: Bez mého souhlasu je zakázáno nějak tento text upravovat či jinde uveřejňovat !

Úvod:

New York, Mordant Street, Queens – 26.1.2000 - Místo:dům podezřelého masového vraha (jméno neznámé)

„Zatraceně! Tak tady to je opravdu husté“, zvolal hlasitě Jim. „Kurva chlapi držte hubu a hlavně se držte při sobě“, pokáral Jima velitel naší jednotky Nick Selveis. „Tenhle chlápek byl zatraceně velkej šílenec, takovejhle hnusnej, smradlavej, zavšivenej a zkurvenej barák jsem ještě v životě neviděl, je to děs, hrůza, může ještě bejt něco horšího? Ať jsou ty tady venku spokojený, že sem nemaj přístup a nikdy ho snad ani mít nebudou“, ačkoliv se tvářil tvrdě jeho hlas byl poměrně roztřesen, holt typický Thomas. „Klidni se Tome, ale souhlasím s tebou“, odvětil šéf. „Hlavně si dávejte bacha kam šlapete a buďte rádi, že máme ty kapesniky po ruce, hlavně se zase někdo nepoblejte nebo to nemusím unést ani já“.“To zrovna museli dát tenhle kšeft naší jednotce, proč to neshrábl někdo jiný“, zeptal jsem se šéfa. „Klídek Jacku, takovýhle věci nakonec mý jednotce, tedy nám, sednou, vědí, že jsme zatraceně dobří a že si s tímhle tady poradíme“. Najednou se ozval opět Jim: „Vemte si, že jsme teprve v přízemí, bůh ví, co nás čeká nahoře“. „Hele pro dnešek máme za úkol tenhleten zasranej barák prozkoumat, tak holt to prostě uděláme. Hlavně mě sere, že tady moc nefunguje elektřina, náhodou tady nic neobvyklého až na ten smrad, polorozpadlej tmavej barák není!“, řekl šéf. „To si můžeme myslet“, řekl jsem. Ale bylo ticho nikdo nezareagoval, pokračoval jsem. „Co to bylo vůbec za člověka, co o něj dosavaď víme? Nikdo nám ani neřekl nějaké podrobnosti.“ „Taky toho moc nevím Jacku, tenhle případ je dost zapeklitej, tenhleten Japonec, teda podle toho, co usuzuju podle jediný fotky, co máme, je součástí většího případu – jeden ten, kterej se točí kolem apokalypsy, no víš, co chci říct. Ale tenhle případ je zatraceně divnej, až přímo k neuvěření, sice není moc důkazů, to se ale snad zlepší, každopádně na tomhle případu se bude makat dlouho,“najednou šéfa přerušilo hlasité zvolání – „Kurva, támhle!“ Ozval se Thomas. „Klid Tome, to je jenom krysa ty posero“, odvětil šéf s náznakem smíchu. „Pojďme dál“, řekl jsem. Opět bez reakcí, i když jsem čekal nějaké pokárání od šéfa. „Hele lidi neměli bysme se rozdělit?“ Zeptal se Tom. „Rozhodně ne, Tome, co když tady něco ještě je, nechci o někoho z Vás přijít“, řekl šéf. „Tak se tady máme přeci jenom něčeho bát!“ Odvětil Tom. „Tome, dobře mě poslouchej, o tomhle případu jste každej z vás slyšeli alespoň ty základní věci, tenhle dům obýval jeden z Pětky, nějakej psychopatickej Japonec, máme za úkol se tady porozhlídnout, najít pokud možno dostatek důkazů, a při nejlepším i tělo toho zkurvysyna, už chápeš?“ „Tohle je blbost, proč se tenhle případ prostě neuzavře, ta takzvaná Pětka ani neexistuje, vždyť jsme dostali jenom stupidních pár podkladů od ještě ne moc dobře spolehlivých zdrojů! Už jsme pátrali po dvou, jejich těla se ještě a taky už nikdy nenajdou, důkazy taky nestály za nic moc. Třeba si prostě odjeli do toho svýho pekla“…Šéf ho zarazil. „Klidni se Tome zatraceně, ber to jako práci, vim, že v Texasu to byl pořádný masakr a hlavní protagonisté se ještě nenašli, ale už jenom kvůli tomu, že se tam našlo několik podivnejch věciček, kreseb a několik zmasakrovaných těl, těl bez hlavy, tak by se mělo zjistit, kdo za tím stojí a musíme prostě najít někoho, kdo by o tom něco věděl“. „Promiňte, že vás přerušuju šéfe, ale co když už jsou všichni mrtví nebo odjeli někam se válet na Hawai“, chtěl se povytáhnout Jim. „No, mrtví možná jsou, ale jestli se někde toulaj po světě, to by se určitě zjistilo, ví o nich téměř celej svět, tajný složky atd., zatím žádný nový informace, jako kdyby se prostě vypařili. A pochybuju, že by tihle psychopati, kteří milují tmu a peklo vydají někam na Hawai.“ „Proč si vůbec myslíte, že to jsou nějací poslíčkové pekla, stejně se jim ten plán nepodařil, už je dávno po roce 2000 a nikomu se nijak zvlášť nesplnily sny o konci světa, nebo předpovědi od Nostradama, všechno jsou to podle mého názoru jen žvásty a tohle budou jenom nějací psychopati, kteří s žádným peklem, voodoo a podobnejma sračkama nemají vůbec co do činění,“ se zaujetím mluvil Jim. „No, možná máš pravdu, kašleme na to, povíme si to až budem na stanici. Teď se soustřeďme na přítomnost, já bych nejdříve obhlíd tady přízemí“, rozkázal šéf. „Kurva, tady je puch, se nedivim, že je tady takovejch krys a všelijaký havěti, kurva, co když něco i chytíme?“ „Hovno chytíš Rogere.“ „Klid chlapi proboha, pojďte támhle do těch dveří nalevo vedle těch rozpadlejch schodů“. „No, tak to je fakt humus to je krev? Co to je? V čem to chodíme?“ Vyděšeně se ptal Tom. „Klid, že to je červený, nemusí ještě nutně znamenat že to je krev,“ s klidem řekl šéf. „To jo, tak je to nějakej rudej koberec nebo taky kečup nebo tady vylil někdo barvu,“ se smíchem na rtech řekl Roger. „Tak kečup to rozhodně nebude Rogere, tim si buď jistej. Nechte to bejt a pojďte,“s respektem řekl šéf. „Šéfe, já hodim asi šavli to se nedá ten smrad,“ řekl Roger. „Vem si masku a pojď“, odvětil šéf. „Hej, podivejte se na tu stěnu, co to je?“ zeptal jsem se. Stěna byla poseta několika znaky, nápisy hell, death, kill, asylum, for we are many atd. „Vyfoťte to, sakra Jacku nezapomněl si doufám zapnout kameru!“řekl šéf. Jakmile zapnul kameru ozval se zvuk, něco jako řev, všichni se rychle otočili: „Kurva, co to bylo?“, zeptal se dnes už poněkud vyděšený Tom. „To se mi opravdu nelíbí“, řekl jsem. „Klid to mohla bejt krysa, hlavně klid.“ Řekl Roger. „Jděte s tim vaším klidem do prdele, to znělo jak pláč, kurva mělo by sem zajít víc lidí a taky sem vzít nějaký pořádný světlo. Hele, kde je vůbec do prdele Mike?“zeptal se už hodně vystresovaný Tom. Všichni se najednou po sobě vyděšeně podívali a zdaleka ještě nevěděli, co je v nejbližší době čeká.

Konec úvodní části.